Kniha: Psohlavci
Autor: Alois Jirásek
Přidal(a): Martina Hladíková
Alois Jirásek (1851-1930)
- Český prozaik a dramatik.
- Je považován za tvůrce českého realistického historického románu.
- Pracoval jako učitel dějepisu a zeměpisu.
- Ve své tvorbě se věnoval třem historickým obdobím: husitství, národnímu obrození, době pobělohorské.
- Psal zejména několikadílné romány, povídky.
- Je mu vytýkána historická nepřesnost a černobílé vidění.
- Jeho jméno je spojeno s Litomyšlí, kde učil dějepis.
- Byl senátorem.
- Několikrát byl navrhován na Nobelovu cenu za literaturu, nikdy ji však nezískal.
Další díla:
- Lucerna, Proti všem, Staré pověsti české, Temno, F. L. Věk, Filozofská historie, dramata: Jan Žižka, Jan Hus
Obecně kulturní kontext:
- 80. léta 19. století
Český realismus
- důraz na skutečnost, realitu
- autoři se zaměřují na konkrétní fakta
- postavy jsou ovlivňováni prostředím, odkud pocházejí
- objevují se nová témata – život nižších vrstev společnosti, sociální problémy
- typizace postav=autor si vybere určitý typ postavy a na něm zobrazuje všechny její rysy, např. mladý člověk toužící po úspěchu)
Autoři této doby:
- Zikmund Winter, Karel Václav Rais, Teréza Nováková, Josef Karel Šlejhar, Karel Matěj Čapek-Chod, Ignát Herrman, Ladislav Stroupežnický, Gabriela Preissová, Alois a Vilém Mrštíkové
Rozbor díla: Psohlavci
Literární druh:
- Epika (na rozdíl od lyriky zachycuje děj)
Literární žánr:
- Historický román (rozsáhlý epický žánr s historickými prvky)
Literární forma:
- Próza (text psaný do odstavců a kapitol)
Téma:
- Autor popisuje skutečné historické události, kdy proběhl ostrý střet mezi selským lidem a císařovou šlechtou. Zdůraznění některých lidských vlastností, jako je statečnost, odvážnost či vytrvalost.
Motivy:
- Boj, vzpoura, proroctví, střet kontrastů, neústupnost, hrdina, oběť, smrt.
Kompozice:
- Er-forma
- Chronologický děj
- Rozdělení do kapitol
Jazykové prostředky:
- Spisovná čeština
- Složitý jazyk
- Chodské nářečí
- Archaismy (slova zastaralá, jejíž názvy se už aktivně příliš nepoužívají, např. školmistr-učitel, šenkýř-hospodský)
- Historismy (slova zastaralá, označují věci, které již neexistují – husitské zbraně, staré mince)
- Přechodníky (např. nesouc, stojíce)
- Inverze (změna slovosledu, např. „já u pramene jsem“ namísto běžného „jsem u pramene“)
Postavy:
- Maxmilián Lamminger – Zvaný Lomikar. Byl velmi krutý ke svému lidu. Choval se k nim povýšeně, ale bez vojska už tak jistě nepůsobil. Nezajímal se o dobro lidí, myslel jenom sobecky sám na sebe.
- Jan Sladký – Přezdívaný Kozina. Šlo o obyčejného sedláka, který byl však neobyčejně odvážný a bojoval za svůj lid do posledního konce a obětoval jim svůj vlastní život. Byl vytrvalý, statečný a cítil velkou odpovědnost za osud všech Chodů.
- Jiskra Řehůřek, Matěj Přibek, Kryštof Hrubý, Adam Ecl – Další z více chodských sedláků přítomných povstání a bojujících proti šlechtě.
Časoprostor:
- století (po bitvě na Bílé hoře)
- Chodsko (oblast v okolí Domažlic, Plzeňský kraj)
Děj:
Chodové měli svoje práva, o která však po bitvě na Bílé hoře přišly. Veškerou moc nad nimi teď drží Lamminger, kterému se říká Lomikar. Chodové ho musí na slovo poslouchat, odvádět mu daně a pracovat pro něj. To se jim samozřejmě nelíbí a vzpírají se. Pošlou skupinu odvážných mužů do Vídně, kde se chtějí přimluvit u samotného císaře. V čele této skupiny je Jan Sladký, kterému všichni neřeknou jinak než Kozina. Bojuje pro svůj lid ze všech sil, ale nakonec je odsouzen za vzpouru k trestu smrti. Krátce před popravou promlouvá k Lomikarovi a slibuje mu, že do roka se setkají. Chodský lid je nucen je podřídit šlechtě. Kozina má však pravdu, do roka Lomikar zemře na mrtvici.
