
Kniha: Romeo a Julie
Autor: William Shakespeare
Přidal(a): Wendy, Hanka, Mand
William Shakespeare (1564-1616)
- Narodil se 23. dubna 1564 (v Anglii), přesné datum narození není známo, ale je jisté, že byl pokřtěn 26. 4. 1564. Zemřel 23. dubna 1616.
- Byl nejvýznamnějším anglickým dramatikem a básníkem, vrcholným uměleckým představitelem evropského humanismu a pozdní renesance.
- Pocházel z rodiny prostých sedláků.
- O jeho mládí je málo zpráv, pravděpodobně chodil do stratfordské školy, kde se učil latinsky a řecky.
- V roce 1582 se oženil s Annou Hathawayovou, s níž měl později 3 děti.
- V roce 1592 odešel do Londýna a stal se spisovatelem a hercem, měl přístup ke dvoru Alžběty I., která značně tehdejší divadelní činnost podporovala – viz “alžbětinské divadlo”.
- V roce 1599 hrál v nové divadelní aréně The Globe.
- V roce 1603 pod patronací nového krále Jakuba I. interpretace Shakespearových dramat.
- Ve svém díle se inspiroval autory dřívějších dob – jeho dramata nejsou originální, jde o adaptace.
- Pro jeho dramata je typická neomezenost látky, času a místa, zobrazení pozemského života, kladné i záporné vlastnosti lidí, střídání veršů s prózou a spletitý děj. Příčinou tragédií je lidská vášeň nebo náhoda, základem je láska a pravda. Ženy v Shakespearových dramatech rozhodují o svém životě samostatně, jsou ideálem krásy, cílevědomé a ctižádostivé (=> znak renesance). V komediích je častá záměna osob a situační komika.
- Je mu připisováno autorství 37 her (téměř všechny u nás přeložil Josef Václav Sládek).
- Po dvacetileté činnosti v Londýně se Shakespeare vrátil zpět do Stratfordu, kde jako dvaapadesátiletý umírá. Již za svého života se Shakespeare stal natolik populárním, že mnozí další autoři uveřejňovali své básně pod jeho jménem.
Tvorba
- Díla můžeme rozdělit do 3 skupin:
- 1591–1600: Psal především komedie a historická dramata, často zpracovával staré náměty z anglické minulosti a z antiky.
- 1601–1608: Přichází zklamání a rozčarování nad vývojem společnosti, do jeho tvorby vniká pesimismus a píše tragédie a sonety.
- 1608–1612: Smiřuje se se životem a píše hry, mající charakter tzv. romance, tj. obsahující jak prvky tragédie, tak prvky komedie.
- Historické hry:
- Jindřich IV., Jindřich V., Jindřich VI., Jindřich VIII., Král Jan, Richard II., Richard III.
- Komedie:
- Jak se Vám líbí, Komedie omylů, Kupec Benátský, Mnoho povyku pro nic, Sen noci svatojánské, Večer tříkrálový, Zkrocení zlé ženy
- v těchto komediích se vysmívá lidské hlouposti a namyšlenosti
- Jak se Vám líbí, Komedie omylů, Kupec Benátský, Mnoho povyku pro nic, Sen noci svatojánské, Večer tříkrálový, Zkrocení zlé ženy
- Tragédie:
- Romeo a Julie (1595)
- Hamlet (1600 – 1601) – mladý princ Hamlet podezírá svého strýce, že úkladně zavraždil jeho otce, aby se sám mohl ujmout vlády a oženit s bývalou královnou. Rozhodne se pomstít. Předstírá šílenství, hledá pravdu.
- Julius Caesar
- Macbeth (1606) – Skotský vojevůdce Macbeth zatouží po královské koruně a moci. Král však jmenuje svým následníkem prvorozeného syna Malcolma. Z popudu své ženy Macbeth Malcolma zabije. Postupně se dopouští dalších zločinů. Nakonec proti němu vystoupí Malcolmovo vojsko a Macbetha zabije. Jeho žena zešílí a spáchá sebevraždu.
- Othello (1603 – 1604) – téma lásky, nedůvěry a žárlivosti, které jsou zapříčiněné intrikami. Othello se tajně ožení s Desdemonou. Jeho pobočník Jago ho podezírá, že se zapletl s jeho ženou. Jago chce intrikami probudit v Othellovi žárlivost, vůči Desdemoně. To se mu podaří a Othello svou ženu uškrtí. Poté, co vy jde najevo pravda, spáchá Othello sebevraždu.
- Král Lear (1605 – 1606) – námětem hry je zklamaná otcovská láska, zrada, kterou král pocítil od svých nejbližších – svých dcer.
- Hry s pohádkovými motivy:
- Cymbelín, Zimní pohádka, Bouře
- Dále napsal asi 154 sonetů, jejichž tématem jsou rozpory a protiklady v lásce. Většina básní vypovídá o intimním životě autora.
Literárně-historický kontext
Období Renesance (a humanismu)
- Renesance = znovuzrození, obrození – je myšlenkový směr označující snahu o obrození společnosti na základě antických ideálů. Důraz je kladen na poznání a vzdělání.
- K období 14. – 16. Stol. se váže také pojem Humanismus (myšlenkový směr, který zdůrazňuje svobodný rozvoj lidské osobnosti) a Reformace = přetvářet (cílem tohoto hnutí bylo reformovat římskokatolickou církev)
- Ve společnosti došlo k celkovému zlepšení ekonomického a společenského vývoje. Bylo tomu tak i díky četným vynálezům např.: kompas, knihtisk – Johan Gutenberg 1445.
- Na rozvoji obchodu se podílela námořní doprava a zámořské plavby, jimiž se do dějin zapsal např. Kryštof Kolumbus nebo Vasco de Gama.
- Utvářely se základy mezinárodního a peněžního trhu. V astronomii se změnily názory na postavení Země a Slunce. (významné osoby G. Bruno, M. Koperník, G. Galilei, J. Kepler)
Rozbor: Romeo a Julie
Literární druh, žánr
- Literární druh: Drama (psané veršem)
- Literární žánr: Tragédie (milostná)
Hlavní myšlenka
- Autor poukazuje na to, aby mladí lidé – stejně jako Romeo a Jullie – bojovali o své právo na lásku, štěstí a právo rozhodovat o vlastním osudu i přes jeho nepřízeň. Teprve nad smrtí svých milovaných dětí ukončí jejich otcové nesnesitelnou nenávist vůči sobě.
Kompozice
- Kompozice díla je chronologická a člení se na prolog (úvodní část) a pět dějství o různém počtu výstupů.
- Celý příběh je psán Shakespearovým oblíbeným jazykovým stylem – pětistopým jambickým veršem.
Jazyk a styl
- Hra je stylisticky poměrně pestrá. Střídají se zde verše s prózou, blankvers s heroickými dvojveršími. Prolog má formu sonetu.
- Použit vytříbený a vznešený styl, který je tak typický pro Shakespearova díla (dílo vysokého stylu, proto jsou na jazyk kladeny vyšší nároky).
- Metafora – přenesení významu na základě podobnosti
- Personifikace – neživá věc ožívá – zosobnění
- Epiteton – básnický přívlastek
- Oxymóron – vyjadřuje spojení dvou jevů, které se vzájemně vylučují
- Často se objevují jmenné tvary přídavných jmen
- Citově zabarvené výraz, inverze, patetická zvolání, archaizmy, poetismy, expresivní výrazy atd…
Časoprostor
- Místo: Odehrává se v severní Itálii ve městě Verona
- Čas: doba vzniku – konec 16. století
Hlavní postavy a jejich charakteristika
- Romeo – Syn Montekův, je věkově starší než Julie, ale přesto se do ní také bláznivě zamiluje. Je citlivý, romantický a ve svém jednání někdy trochu ukvapený. Miluje Julii tak, že za ni položil i život. V průběhu příběhu se Romeo vlivem okolností a tvrdé reality světa mění v reálně uvažující osobu a mentálně dozrává.
- Julie – Většinou poslušná dcera Kapuletova, je mladá naivní dívka, která propadne romantickým představám o lásce a bláznivě se zamiluje do Romea. Je krásná, odvážná a miluje Romea tak, že za něj položila i život.
- Chůva – Vychovávala Julii, je pro ni skoro jako matka, může jí říct veškerá svá tajemství. Je dobrosrdečná, trochu upovídaná a je to pravá ruka Julie. Je nakloněna milencům, snad i vzpomíná na své vlastní mládí, a proto je chápe. Mnohdy je ovšem dost chladná, čímž vlastně kompenzuje horlivost mládí. Snaží se jednat jako přítelkyně, ovšem s rozumem rodiče.
- Otec Vavřinec – Františkán, moudrý a dobrosrdečný důstojný pán, rád podá pomocnou ruku. Svým smýšlením je výrazně středověkou postavou, ale postupem děje se stává svými názory a myšlenkami více renesančním člověkem, který se staví proti nesmyslnosti řádů a cítí s oběma milenci.
- Tybald – Synovec paní Kapuletové, ctí své jméno, snaží se být především úctyhodným mužem, ovšem jeho horlivost v boji a pomsta ho nakonec zabijí. Je výbušný, zákeřný a rád bojuje, zabije Romeova kamaráda a pak sám pod Romeovým mečem umírá. Nenávidí Monteky.
- Paris – Mladý šlechtic, miloval Julii a měl se s ní oženit, umírá pro ni.
- Montek a Kapulet – Hlavy znepřátelených rodin.
Děj (obsah) díla
Příběh je o nešťastné lásky Romea a Julie. Oba jsou členy rodů, které se nemají rády-Montekové a Kapuleti. Romeo se na plese Kapuletů zamiluje do Julie a i ona do něj. Vyznává jí lásku, ona lituje jeho původu („Romeo, Romeo, proč jsi Romeo? Zavrhni otce, odhoď jméno, nebo když nechceš, přísahej mi lásku, a já se zřeknu rodu Kapuletů.“). Milují se však natolik, že se nechají tajně oddat otcem Vavřincem, který jejich lásce rád pomůže. Po svatbě se Romeo neshodne s Tybaltem, vyzve Romea na souboj, ve kterém prohraje a zemře. Kvůli této situaci je Romeo vyhoštěn ze země, ale lituje, že nemůže být s Julií („Mučení je to. Nebe je přece tam, kde žije Julie.“). I přes tuto událost ji tajně v noci navštíví a ona nechce, aby ji opouštěl (Ty už chceš jít? Vždyť ještě není ráno. To byl jen slavík, skřivan ještě ne, co vyplašil tě pronikavým zpěvem.“). Jakmile její milovaný odejde, ona se dozví, že se musí vdát za Parise, což je mladý šlechtic. Samozřejmě ho nechce, a proto uprosí Vavřince o pomoc. On jí dá nápoj, po kterém bude vypadat jako mrtvá, ale ve skutečnosti nebude. Rodina Julii pohřbí v hrobce, když se o „smrti“ své lásky dozví Romeo, spěchá do Verony, aby mohl umřít s ní. V hrobce, kde leží Julie, vypije jed a umře. Ona se ovšem probudí z dlouhého spánku a spatří jeho tělo bezvládně ležet, popadne dýku a probodne si srdce. Nad jejich hrobem se shledají obě rodiny a nakonec se usmíří („Montek-Já tvé dceři na hrob dám z ryzího zlata ulít krásnou sochu. Kapulet-Já stejný pomník zřídím Romeovi-i on je oběť naší zhoubné zloby.“)
Okolnosti vzniku
- Shakespeare zpracoval poměrně známé téma nešťastné lásky, inspiroval se knihou Proměny. Hlavní část děje převzal od spisovatele A. Brooka.
- Motiv zdánlivé smrti pochází s Itálie. Shakespeare toto téma, ale nejzdařileji zpracoval.
Inspirace dílem
- Filmové zpracování:
- Romeo a Julie (1968) – nejslavnější filmová verze
- Drama / Romantický
- Velká Británie / Itálie
- Režie: Franco Zeffirelli
- Hrají: Leonard Whiting, Olivia Hussey, John McEnery, Milo O’Shea, Michael York, Bruce Robinson,
- Romeo a Julie (1996)
- Drama / Romantický / Krimi
- USA
- Režie: Baz Luhrmann
- Hrají: Leonardo DiCaprio, Claire Danes, Zak Orth, Jamie Kennedy, Dash Mihok, John Leguizamo,
- Tento film zachycuje, jaký by byl život Romea a Julie v dnešní přetechnizované době
- Romeo a Julie (1968) – nejslavnější filmová verze
- Dále se hra Romeo a Julie hraje ve spoustě divadlech. Např.: Husa na provázku, Národní divadlo Brno, Národní divadlo Praha atd. Také byla hra přenesena do baletního podání.
Vliv díla
- Vliv této tragédie se projevuje napříč celý (nejen) literárními dějinami.
- Mnoho adaptací, autoři využívaly některé motivy – inspirovalo se mnoho dalších spisovatelů. Například z českých autorů J. Otčenášek: Romeo, Julie a tma.
Vlastní názor
- Kniha se mi líbila protože je tu zachycen láskyplný příběh dvou lidí, kteří jsou za to, aby mohli být spolu ochotni položit to nejcennější-svůj život.
- Jedná se o příběh nešťastné lásky s velmi tragickým koncem, nejznámější světová tragédie.
- Napsaná velmi těžce (nepoužívané slova ve verších), ale když se na to čtenář hodně soustředí, je to velice napínavý příběh se zajímavým dějem.
Úryvek/ukázka
(nachází uprostřed knihy, kdy si Romeo s Julii vyznávají tajně lásku v Kapuletovské zahradě pod Juliiným oknem)
JULIE
Kdo jsi, ty muži zahalený tmou,
že do mých tajů takhle vpadáš?
ROMEO
Jménem ti říci nedokáži, kdože jsem.
Mé jméno se mi protiví, že tobě
nejdražší světice, je proti mysli.
Mít je tu napsané, já bych je roztrh!
JULIE
Sto slov jsem sluchem ještě nevypila
z těch drahých úst, a přece znám ten hlas. –
Nejsi ty Romeo? A nejsi Montek?
ROMEO
Ni to, ni ono, máš-li mi to za zlé.
JULIE
Kde ses tu vzal? A proč jsi přišel? Mluv!
Zahradní zeď je vysoká a strmá,
a toto místo smrt, když uvážíš,
kdo jsi, kdyby tě zastih někdo z našich.
ROMEO
Na křídlech lásky přeletěl jsem zeď.
Let lásky nezastaví ani hradby.
Co láska může, to i udělá,
a tvojí příbuzní mi nezabrání.
Julie
Ach Romeo, Romeo! Proč jsi Romeo?
Své jméno zapři, odřekni se otce,
anebo, nechceš-li, zasvěť se mně,
a přestanu být Kapuletová.
ROMEO
Mám ještě poslouchat? Či odpovím?
JULIE
Tvé jméno jenom je můj nepřítel.
Tys jenom ty. Ty vůbec nejsi Montek.
Co je to, Montek? Ruka ne, ni noha,
ni paže, ani tvář, ni jiná část,
patřící k člověku. Proč nemáš jiné jméno?
Copak je po jméně? Co růží zvou,
i zváno jinak vonělo by stejně.
A tak i Romeo, nebýt Romeo zván,
by nebyl o nic méně drahocenný
než s tímto jménem. Romeo, svlec to jméno!
A za ně, které není částí tebe,
si vezmi mne!


