Kniha: Sluha dvou pánů
Autor: Carlo Goldoni
Přidal(a): Ž
Charakteristika z hlediska autorského
- Kontext v tvorbě autora:
- Sluha dvou pánů patří ke Goldoniho vrcholné tvorbě. Projevuje se v něm vliv commedia dell’arte, jejíž prvky autor reformoval. Goldoniho divadelní reforma spočívala v nahrazení improvizace pevně psaným textem, což hercům umožnilo hlubší psychologické propracování postav. Místo pouhých masek s předem danými vlastnostmi tak začal vytvářet plnohodnotné charaktery. V tomto díle však stále vychází z tradičních typizovaných postav (masek): Truffaldino je variací na mazaného a věčně hladového sluhu Arlecchina, Pantalone představuje starého, lakomého obchodníka, Dottore je karikaturou učeného, ale nepraktického právníka a Brighella je prototypem prohnaného hostinského.
- Goldoni psal také tragédie, ale byl hlavně opravdovým mistrem komedie, kterých napsal sto dvacet. Původen je z Itálie, ale později se přestěhoval do Francie. Důvodem bylo dlouhodobé soupeření s Carlem Gozzim, mladším autorem, který byl v Itálii a hlavně v Benátkách velmi oblíbený. Goldoni měl pocit, že jeho díla nejsou žádáná, a tak se rozhodl odejít do Francie.
- Autorský styl:
- Autor používá hovorovou řeč, a tak děj působí zajímavěji. Nebojí se použít nadávek či zajímavých přirovnání a díky tomu je vše přirozenější.
- Autorův vztah:
- Jako malý chlapec často s rodinou cestoval po celé Itálii. Ve svých hrách tedy mohl zúročit znalost různých kultur, nářečí a zvyků. V tomto díle kombinuje staré typy postav s vlastními charakterovými vlastnostmi, dává jim rysy přátel či tehdejších známých osobností.
Kulturně a literárněhistorický kontext
- Umělecký směr: osvícenství
- Literární kontext: celosvětový
- Postoj ke skutečnosti: satirický, realistický
Názorové filozofické východisko:
- Lež má krátké nohy.
- Pravda vždy zvítězí.
Inspirace:
- commedia dell’arte
- tradice divadelních postav
- dřívější díla jiných autorů (např. Plautovy komedie, …)
- soudobá společnost
Rozbor: Sluha dvou pánů
- Napsáno roku: 1745
- Premiéra: 1746 v Benátkách (Teatro San Samuele)
- 1. vydání: 1753 ve Florencii (nejstarší dochované)
Druhová charakteristika:
Téma: lidská vypočítavost
Motiv: láska, boje, věrnost, peníze
Kompoziční postup:
- chronologický
Jazykové prostředky:
- Jazyk:
- spisovný, hovorový (bodejť, …),
- objevují se zde zdrobněliny (pacinku, dceruška, zeťáček…),
- cizí slova (Bravissimo!,…),
- nadávky (Ty hubo nevymáchaná! Kampak žábo hubatá!,…)
- Autorská řeč: spisovný, hovorový jazyk
- Řeč postav: spisovný, hovorový jazyk
Umělecké prostředky:
- personifikace: slovo padlo, cesty jsou podivné, pochybnosti jsou na místě
- epiteton: dobrosrdečný mladík, spolehlivé a zaručené zprávy, obchodních přátel
- elipsa: Opatrnost matka moudrosti.
- epizeuxis: Počkat, počkat, jenom ne tak hr.
- přirovnání: hluchý jako poleno, kluk jako cumel
- aposiotese:
Nu a …?
Já jsem z toho celý…celý…
Nevím, co bych řekl…
Rozuměje mi dobře…
Určitě mě pozná…
- Prostředky satiry, ironie: Goldoni používá prvky commedia dell’arte, jsou zde tedy typické postavy zesměšňující společnost. Každá postava má svůj osobitý humor a význam, zesměšňuje jinou vrstvu obyvatel.
Osobní zkušenost autora: V
- díle se odráží doba ve které autor žil, kdy byly zcela běžné souboje či domluvené sňatky. Což pro něj bylo zajisté inspirací, a také možností jak do díla vložit vlastní názor či pocity.
Dějová stavba díla:
- 1. expozice: příchod Frederiga Rasponiho neboli Beatrice
- 2. kolize: Truffaldino se stal Florindovým sluhou
- 3. krize: záměny Beatriciných a Florindových věcí
- 4. peripetie: setkání Beatrice a Florinda
- 5. katastrofa: Truffaldinovo přiznání
Časoprostor
- Prostředí: Benátky
- Čas: 18. století
Postavy:
- Pantalone de‘ Bisognosi – Klárčin otec, spravedlivý, uvážlivý, čestný
- Klárka – dcera Pantalona, zamilovaná, mlčenlivá, spolehlivá, naivní
- Dottore Lombardi – doktor, Silviův otec, chytrý
- Silvio – syn Dottore Lombardiho, zamilovaný, bojovný, výbušný, netrpělivý, zbrklý, vášnivý
- Beatrice Rasponi – převlečená za muže vystupuje pod jménem Frederigo Rasponi, mazaná, moudrá, prolhaná, spravedlivá, ohleduplná
- Florindo Aretusi – nápadník Beatrice Rasponi, bojovný, milý, zoufalý
- Brighella – hostinský, mlčenlivý, přátelský
- Smeraldina – Klárčina služebná, krásná, věrná, drzá
- Truffaldino – sluha Beaticin, pak Florindův, prolhaný, vypočítavý, negramotný, mazaný, komický
Děj:
Klárka a Silvio se zasnoubí v domě pana Pantalona, když se najednou objeví Truffaldino, sluha, který tvrdí, že jeho pán je Frederigo Rasponi a chce přijít dovnitř. V domě nastane rozruch, neboť Frederigo má být mrtev. Kdysi mu pan Pantalone slíbil za ženu jeho dceru Klárku, ale když se dozvěděli, že zemřel v souboji, Klárka se zasnoubila se Silviem.
Po chvíli ho pozvou dovnitř, ve skutečnosti je to jeho sestra Beatrice, všichni uvěří, že je to Frederigo, tedy až na Brighellu, který je oba dobře zná. Brighella mlčí a ubytuje Frederiga v hostinci. Mezitím Truffaldino čeká venku a spatří dalšího hosta, Florinda Aretusiho, který přijíždí sám. Když pomůže nosiči s jeho těžkým kufrem, nabídne se Florindovi jako sluha a je přijat. Od této chvíle je sluhou dvou pánů. Beatrice přijela, aby našla svého milence Florinda, kvůli němuž se kdysi uskutečnil souboj a Frederigo zemřel. Vysvětlí tedy Klárce, že si ji nechce vzít a prozradí svou totožnost pod podmínkou mlčení. Klárce a Silviovi už nic nebrání v lásce. Florindo pošle Truffaldina na poštu, kde má vyzvednout dopisy. Cestou potká Beatrice a ta mu také řekne, ať jde na poštu pro dopisy. Truffaldino neumí číst, a tak neví, který dopis patří komu, rozhodne se dát všechny dopisy Florindovi a ten ať mu vrátí ty, které mu nepatří. Florindo si na jednom všimne Beatriciny adresy a zeptá se, odkud ten dopis vzal. Truffaldino se vymluví na jiného sluhu, pro kterého dopis vyzvedl, a tak se vše vysvětlí. Dottore Lombardi, Silviův otec, jde za Pantalonem, aby zjistil, jak se věci mají. Pohádají se a Dottore Lombardi vše řekne synovi. Silvio se naštve a vytasí na pana Pantalona kord. V tu chvíli přijde Beatrice a přemůže Silvia, chce ho zabít, avšak Klárka ji prosí, ať to nedělá. Beatrice ustoupí pod podmínkou, že Klárka Silviovi nic neřekne. Po souboji jdou všichni domů. Beatrice pozve na oběd Pantaloneho, v tu samou chvíli chce obědvat i Florindo. Truffaldino má co dělat, aby všechny stihl obsloužit a neprozradit se. Odpoledne má Truffaldino vybalit oběma pánům kufry. V rozrušení poplete jejich věci a Florindo najde ve svém kabátě podobiznu, kterou dal kdysi Beatrice. Ptá se ho, kde to vzal, Truffaldino řekne, že byl kdysi jejím sluhou, ale jeho paní zemřela. Florindo je zklamán a smuten. Podobná situace nastane u Beatrice, která najde Florindovy obchodní dopisy. Truffaldino opět řekne, že jsou jeho bývalého pána, který zemřel. Oba vyjdou z pokojů a chystají se v neštěstí probodnout, když se najednou spatří.
Vše se vysvětlí a Truffaldino si vymyslí fiktivního sluhu, který sloužil Florindovi. Beatrice vše vysvětlí i ostatním a Silvio s Klárinkou se opět zasnoubí. Truffaldino miluje Klárčinu služebnou Smeraldinu, a tak poprosí Florinda, aby se zeptal, zda si jí může vzít. Pantalone souhlasí. Po chvíli se na to samé zeptá Klárka, které to řekla Beatrice, Pantalone však nemůže souhlasit, neboť už dal slovo Florindovi. Truffaldino se tedy musí přiznat, že je sluhou Florinda i Beatrice.
Aktuální vyznění díla:
Námět lásky je stále aktuální, i když souboje nejsou až tak časté. Truffaldino, který se snaží získat to nejlepší pro sebe a nehledí na to, že mohl způsobit smrt dvou lidí, má zajisté obdobu i v dnešních lidech, kteří budují svou kariéru na úkor rodiny.
Působení na čtenáře:
Dílo se mi velice líbí. Děj ubíhá rychle, je napínavý a komický. Klasická zápletka lásky je zpracovaná bravurně. Truffaldinovo lhaní nemá žádné meze a je zajímavé, že se dokáže vymluvit skoro ze všeho.
