Staré pověsti české – rozbor díla (2)

 

Kniha: Staré pověsti české

Autor: Alois Jirásek

Přidal(a): Martina Hladíková

 

 

Alois Jirásek (1851-1930)

• Český prozaik a dramatik.
• Je považován za tvůrce českého realistického historického románu.
• Pracoval jako učitel dějepisu a zeměpisu.
• Ve své tvorbě se věnoval třem historickým obdobím: husitství, národnímu obrození, době pobělohorské.
• Psal zejména několikadílné romány, povídky.
• Je mu vytýkána historická nepřesnost a černobílé vidění.
• Jeho jméno je spojeno s Litomyšlí, kde učil dějepis.
• Byl senátorem.
• Několikrát byl navrhován na Nobelovu cenu za literaturu, nikdy ji však nezískal.

Další díla:

• Lucerna, Proti všem, Psohlavci, Temno, F. L. Věk, Filozofská historie, dramata: Jan Žižka, Jan Hus

 

Obecně kulturní kontext:

• 80. léta 19. století

Český realismus

• klade důraz na skutečnost (realitu)
• nová témata (život nižších vrstev společnosti, sociální problémy)
• postavy jsou ovlivňovány prostředím, odkud pocházejí
• autoři se zaměřují na konkrétní fakta
• přesné a všestranné studium společenského života ve všech jeho problémech
• zabývá se všemi společenskými vrstvami ve všech situacích
• zobrazení běžného průměrného člověka nebo skupiny lidí – typický člověk, který se vyvíjí
• objektivní přístup k tématu

Naturalismus

• směr, který se vyvinul v rámci realismu; chápe člověka jako biologickou bytost, ovládanou svými pudy a instinkty, objevují se postavy z nižší vrstvy společnosti (opilci, prostitutky)

Autoři této doby:

• Zikmund Winter, Karel Václav Rais, Teréza Nováková, Josef Karel Šlejhar, Karel Matěj Čapek-Chod, Ignát Herrman, Ladislav Stroupežnický, Gabriela Preissová, Alois a Vilém Mrštíkové

 

Rozbor díla: Staré pověsti české

• Literární druh: Epika (na rozdíl od lyriky zachycuje děj)
• Literární žánr: Soubor pověstí (epický žánr, který má historický podklad, jádro příběhu je pravdivé, ostatní může být vymyšlené)
• Literární forma: Próza (text psaný do odstavců a kapitol)

 

Téma:

• Zachytit důležité mezníky v dějinách českého národa a připomenout je čtenářům.

 

Motivy:

• Láska, zrada, proroctví, pomsta, putování, vládnutí, boj, válka, historie, český národ.

 

Inspirace:

• Autor čerpal ze starých kronik, jako Hájkova, Kosmova a Dalimilova.

 

Kompozice:

• Er-forma
• Chronologický děj
• Soubor 23 pověstí
• Rozdělení na 3 části: Staré pověsti české, Pověsti doby křesťanské a Ze starobylých proroctví

 

Jazykové prostředky:

• Spisovná čeština
• Archaismy (slova zastaralá, jejíž názvy se už aktivně příliš nepoužívají, např. školmistr-učitel, šenkýř-hospodský)
• Personifikace (věci a abstraktní pojmy získávají lidské vlastnosti a jednání – stromy šeptají, krok za krokem vcházela noc)
• Metonymie (přenášení podobnosti na základně vnitřní podobnosti – číst Němcovou)
• Metafory (přenášení podobnosti na základě vnější podobnosti – zub pily, hlava rodiny)
• Bohatá slovní zásoba
• Přechodníky (např. nesouc, stojíce)
• Často neobvyklý slovosled

 

Postavy:

• Každá pověst má jiné hlavní postavy. Většinou to jsou králové, knížata, kněžny a další postavy dějin naší země, ale také nadpřirozené postavy. Autor zřetelně dělí postavy na kladné a záporné.

 

Časoprostor:

• Staré pověsti české:-9. st., severní Čechy, především ale oblast Středočeského kraje
• Pověsti doby křesťanské: 863 (příchod věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu) – 1713, děje jednotlivých pověstí se odehrávají po velké části českého území včetně ciziny
• Ze starobylých proroctví: st.-19. st., různé oblasti Čech

 

Děje vybraných pověstí:

STARÉ POVĚSTI ČESKÉ

Tato část zobrazuje život Slovanů a prvních Čechů na našem území. Autor popisuje jejich život, zvyky a hrdinech této doby.

 

O Čechovi

Bratři Čech a Lech se kvůli válkám rozhodli odejít ze země a hledat lepší místo, kde se usadit. Po dlouhé cestě na bratry a další příbuzné, kteří se vydali na neznámou cestu, dopadla únava. Čech slíbil, že u první hory, na kterou narazí, si odpočinou. Došli k hoře, kterou Čech pojmenoval Říp. Čechovi se okolní krajina velmi líbila a rozhodl se, že toto je místo, kde se usadí a začne nový život. Později se Lech rozhodl se svou rodinou Čecha opustit a najít jiné místo.

 

O Krokovi a jeho dcerách

Čech zemřel a do té doby ucelený český národ začal mít mezi sebou neshody a hádky. Lidé chtěli, aby se k nim vrátil Lech a situaci uklidnil, ale ten odmítl a poradil jim, aby se obrátili na Kroka. Ten působil jako starosta, byl uznávaný a moudrý. Nechal vystavět hrad Vyšehrad, kde žil až do smrti se svými třemi dcerami, Kazi, Tetou a Libuší. Každá ze sester byla jiná. Kazi rozuměla bylinám a dokázala jimi léčit. Teta byla pobožná. Libuše dokázala věštit a stala se panovnicí českého národa.

 

O Bivojovi

Bivoj byl neohroženým a udatným obyvatelem Čech, který se ničeho nebál. Jednoho dne donesl na zádech živého kance. Jako symbol úcty ho zabil před Libuší, která se na porážku dívala spolu s Kazi. Bivojovi se Kazi moc líbila a sympatie byly na obou stranách. Po čase se stali manželi.

 

O Libuši

Libuše jakožto panovnice musela často rozhodovat spory mezi jejími občany. Jednou z hádek byla mezi sousedy, kteří se hádali o půdu. Libuše dala za pravdu mladšímu muži. Druhý ze sousedů v rozzuření prohlásil, že neuznává ženskou vládu. Libuše uznala některé své nedostatky a nařídila poddaným, ať najdou nového knížete.

 

O Přemyslovi

Tím novým knížetem byl právě Přemysl. Muž s nabídkou stát se panovníkem souhlasil, ale nejednal ukvapeně. Najedl se a jídlo nabídl i poslům, až poté vyrazili za panovnicí. Oženil se s Libuší a začal vládnout české zemi.

 

Libušina proroctví

Libuše dokázala vidět budoucnost. V jednom svém proroctví viděla velkou slávu krásného města. Podle jejích vzpomínek lid nechal vystavět budovy, velký hrad a město pojmenovali Praha. V dalších proroctví viděla války a dalších mnoho špatností, ale také naději ve formě zlaté kolébky ukryté ve Vltavě. Až vyplave na povrch, čekají český národ opět dobré chvíle. Postupně všechny tři sestry zemřely.

 

Dívčí válka

Po Libušině smrti toužily další ženy po moci a začaly bojovat proti mužům. Žen přibývalo, vládla jim Vlasta a společně postavily hrad Děvín. Spory vyvrcholily až bitvou, při níž všechny ženy byly muži zabity. Spálily hrad a znovu vládli pouze muži.

 

O Křesomyslu a Horymírovi

Po Přemyslově smrti vládlo mnoho panovníků včetně Křesomysla. Během této doby se lidé snažili obohatit hledáním nerostných surovin. To, že bylo upozaděno zemědělství, lid měl nedostatek potravy. Horymír a další zástupci šlechty se vydali za Křesomyslem, aby ho upozornili na blížící se hlad. Panovník je však odmítl a v těžbě stále pokračoval. Horníci, kteří získávali nerostné bohatství, se proti návrhu Křesomysla spočívající v zastavení těžby vzbouřili a vypálili jeho vesnici. Horymír se za tento čin pomstil tím, že zničil jejich doly, za což byl odsouzen k smrti, ale mohl si přát poslední přání. Horymír se chtěl projet na koni Šemíkovi. Muž na koni překročil hradby, ale Šemík při dopadu zemřel. Horymír byl za statečnost odměněn zrušením trestu.

 

POVĚSTI DOBY KŘESŤANSKÉ

Tento oddíl se věnuje příchodu věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Objevují se zde významní čeští králové či postavy z české historie. Velká pozornost je věnována také Karlu IV. a výstavbě pamětihodností během jeho vlády.

 

ZE STAROBYLÝCH PROROCTVÍ

Poslední část obsahuje některá proroctví – Sibyllina, Havlasa Pavlaty, slepého mládence, o Blanických rytířích a některá nepojmenovaná.