Kniha: Šťastný princ a jiné pohádky
Autor: Oscar Wilde
Přidal(a): Martina Hladíková
Oscar Wilde (1854-1900)
- Anglický dramatik, prozaik, básník, novinář a esejista irského původu.
- Při studiích filologie začal se psaním veršů (obor zabývající se studiem jazyka, literatury a kulturně-historického kontextu antiky – starověkého Řecka a Řím).
- Od mládí zastával svérázné a radikální názory.
- Byl velmi kreativní a vynikal neuvěřitelnou fantazií.
- Žil bohémským životem, bez konvencí a ohledu na konzervativní společnost, čímž často pobuřoval.
- Oženil se s bohatou ženou a společně měli 2 syny.
- Poté byl obžalován z homosexuality, která byla v té době v Anglii nelegální.
- Žena se od něj odvrátila, změnila sobě i synům příjmení.
- Po návratu z vězení se nechal přejmenovat a potuloval se po Evropě, převážně ve Francii.
Další díla:
- Obraz Doriana Graye, Jak je důležité míti Filipa, Ideální manžel, Vějíř lady Windermerové, Slavík a růže, Salome, Bezvýznamná žena
Obecně kulturní kontext:
- polovina 19. století – Dekadence
- Dekadent = úpadek
- Původně hanlivé označení básníka, který tvořil nová díla bez tradic
- Životní pocit literátů 19. a 20. století
- Autoři znechuceni úpadkem společnosti, nikde neviděli možnost nápravy
- Individualismus
- Exotické motivy, perverze, narcisismus (člověk, který miluje sám sebe)
- Pocit nudy, zmaru, deprese, smrti (v básních)
- Bohémský život (utrácení za prostitutky, alkohol, hospody – inspirace)
- Satanismus, nevázaný sex, alkohol a tuláctví
Autoři této doby:
- Joris Karl Huysmans, Joséphin Péladan, Jean Lorrain, Rachilde, čeští představitelé: Arnošt Procházka, Jiří Karásek ze Lvovic, Karel Hlaváček
Rozbor díla: Šťastný princ a jiné pohádky
Literární druh:
- Epika (na rozdíl od lyriky zachycuje děj)
Literární žánr:
- Soubor pohádek (autor však nedodržuje všechny charakteristické rysy pohádky, např. že dobro zvítězí nad zlem. Všechny tyto pohádky neskončí dobře, v některých hodná postava i umírá)
Literární forma:
- Próza (text psaný do odstavců a kapitol)
Téma:
- Přinést čtenářům ponaučení, které vyplývá z každé pohádky. Kritika záporných lidských vlastností, na které v příbězích autor upozorňuje.
Motivy:
- Ponaučení, kontrast, varování, kritika, mezilidské vztahy, smrt.
Kompozice:
- Chronologický děj
- Er-forma
- Soubor 5, 7 nebo 9 pohádek (liší se podle vydání)
Jazykové prostředky:
- Spisovný jazyk
- Časté dialogy
- Popisy vlastností a chování jednotlivých postav
- Přirovnání
- Autorovy úvahy
- Kontrast dobrých a špatných vlastností postav
- Personifikace (věci a abstraktní pojmy získávají lidské vlastnosti a jednání – stromy šeptají, krok za krokem vcházela noc)
- Metafory (přenášení podobnosti na základě vnější podobnosti – zub pily, hlava rodiny)
Postavy:
- V každé pohádce se objevují jiné postavy. V některých případech nejde o lidi, ale vyskytují se zde i zvířata, pohádkové bytosti nebo neživé věci. V každém příběhu se vyskytuje osoba s negativní vlastností, na kterou autor upozorňuje. Některé postavy se napraví.
Časoprostor:
- Čas ani místo není uvedeno.
Děje jednotlivých pohádek:
Šťastný princ
Šťastný princ je nádherná socha celá ze zlata. Obyvatelé města jsou na ni hrdí a moc se všem líbí. Jednou si na ni sedne malá vlaštovka, aby načerpala sílu před dlouhým letem do teplých krajin. Socha se rozbrečí a začne povídat vlaštovce svůj příběh. Kdysi byl opravdovým princem, který žil bohatý život na zámku a byl šťastný, protože měl moc peněz, jídlo a nic mu nescházelo. Když zemřel, nechali jako vzpomínku postavit tuto sochu. Až teď, když stojí na ulici, vidí opravdové problémy chudého obyvatelstva. Při pohledu na všechna trápení je nešťastný. Poprosil proto vlaštovku, aby roznesla všechny diamanty, které jsou na soše, chudým lidem. Přestože vlaštovka spěchá za ostatními ptáčky, splní princovo přání. Princ je teď slepý, protože drahokamy tvořily jeho oči. Vlaštovka u něho zůstane. Když přijde zima, vlaštovka umírá. Sochu prince nechají strhnout a roztavit, protože už není tak hezká. Místo ní udělají sochu starosty. Olověné srdce prince se však nepodařilo roztavit.
Slavík a růže
Student se dvoří dívce, do které je zamilovaný. Dívka o něho bude mít zájem jenom v případě, když jí donese rudou růži. Student je nešťastný, protože nikde rudé růže nerostou. Uslyší ho slavík, kterého je studenta líto. Rozhodne se mu proto pomoci a hledá růže. Narazí na jeden keř s takovými růžemi, ale zima a vítr všechny poupata zničily. Jedinou možností je obětování slavíka, který by muset za měsíčního světla zpívat u trnu, kterým se nakonec musí nechat probodnout srdce. Slavík toto podstoupí a nechá se zabít. Krásnou rudou růži najde student a šťastně přichází k dívce. Bohužel pozdě, protože dívka dostala od jiného ctitele klenoty a pouhá růže už jí vůbec nezajímá.
Sobecký obr
Obr vlastnil krásnou velkou zahradu, na které si často hrály děti. Obr je jednou vyhnal a postavil obrovskou zeď, aby už jeho zahradu nikdo nemohl navštěvovat. Všechny krásné květiny a stromy od té chvíle přestaly kvést. Když se jednou děti i přes vysoké zdi do zahrady dostaly a hrály si tam, celá zahrada najednou začala kvést. Když to viděl obr, bylo mu velmi líto, že se zachoval tak sobecky. Přišel k dětem, které se ho lekly a utíkaly pryč. Jeden malý chlapec nestihl uprchnout, ale obr mu neublížil. Od té chvíle dětem opět dovolil si na jeho zahradě hrát. Po letech si vzpomněl na toho malého chlapce, kterému pomohl, ale nikdo z dětí ho neznal. Jednoho dne se chlapec obrovi zjevil a za to, že se k němu obr zachoval tak hezky, ho pozval do Ráje. Další ráno děti našly obra mrtvého.
Oddaný přítel
Honza je velmi hodný, ale i naivní a důvěřivý. Přátelí se s mlynářem Hugem, který ho však jenom využívá. Honza má krásnou a velkou zahradu, na kterou kvůli mlynářovi nemá čas. Hugo totiž pořád něco potřebuje a Honza mu nedokáže odporovat. Hugo mu za jeho služby slíbí krásný trakař, který je ve skutečnosti starý a zničený. Honza pro Huga dělá první poslední a jeho zahrada chřadne. Jednou se v noci vydává pro doktora, protože Hugův syn je vážně zraněný. Hugo je tak lakomý, že nepůjčí Honzovi svítilnu. Dobrosrdečný Honza se i tak vydává pro pomoc a cestou umírá.
Jedinečná raketa
Na velké princově svatbě se připravoval velkolepý ohňostroj. Raketa, Prskavka, Bengálské světlo a Osvitka si spolu povídali. Raketa byla velmi pyšná, měla ráda pozornost a k ostatním se chovala povýšeně. Byla velmi překvapená, když ji ostatní řekli, co si o ní myslí a rozbrečela se. Protože byla od slz mokrá, nemohla být součástí ohňostroje a lidé ji odhodili pryč. V bahně ji našli chudí chlapci, nechali ji usušit a protože byla raketa blízko ohně, vystřelila do vzduchu a zemřela tak.
