Kniha: Šťastný princ
Autor: Jan Procházka
Přidal(a): tCZ
Oscar Fingal O´Flahertie Wills Wilde (1854–1900)
- irský prozaik, nejúspěšnější dramatik pozdně viktoriánského Londýna, básník a esejista
- studoval klasickou filologii, uměl plynně francouzsky a německy, přednášel v USA a Kanadě
- seznámil se s dekadenty, od té doby rád šokoval společnost, po celý život zůstal katolíkem
- elegantní, šarmantní, výstřední, skvělý bavič
- oženil se s bohatou Constance Lloyovou -> byl finančně zajištěn, milencem lord Alfred „Bosie“ Douglas
- byl odsouzen ze sodomie a obscénnosti (homosexualita byla trestná) na 2 roky nucených prací, dost trpěl
Další díla
- Poezie
- Balada o žaláři v Readingu (o pobytu v žaláři)
- Próza
- Obraz Doriana Graye
- Strašidlo cantervillské
- Drama:
- Salome – předloha pro operu
Literární/obecně kulturní kontext:
- Dekadence (tzv. prokletí básníci)
- název pro francouzské básníky poslední třetiny 19. století
- scházeli se v kavárnách, oblékali se výstředně a žili naplno – bohémsky, bouřili se proti rodině i společnosti
- renesanční básník Francois Villon, zakladatel hororu Edgar Allan Poe či Karel Hynek Mácha
- Znaky tvorby prokletých básníků:
- svoboda, nezávislost jedince, vnitřní život člověka, osobité vidění světa, krása v ošklivosti
- nebyli pochopeni a pobuřovali (ve své době), pro další generaci však inspirace (zejména pro poezii – protikladné dojmy vedle sebe)
Další autoři, příklad jejich tvorby
- Edgar Allan Poe – Jáma a kyvadlo
- Paul Verlaine – Moudrost
Rozbor díla: Šťastný princ (1888)
Jedná se o první pohádku z pohádkového souboru Šťastný princ a jiné pohádky.
Literární druh a žánr
- Literární žánr: Epika – pohádka
- Literární druh: Próza
Témata a motivy díla:
- téma: obětavost, dobrota, oddanost (Vlaštovky k Princi)
- motivy: mladík, chudoba, rubíny, divadelní hra, oči
Kompozice díla:
- Složeno ze 7 pohádek
- Vyprávěno chronologicky
Vyprávěč, způsob vypravování a lyrický subjekt:
- er-forma
- přímá řeč (Prince a Vlaštovky)
Jazykové prostředky díla:
- oslovení (můj drahý, Vlaštovko, Vlaštovko, Vlaštovičko)
- zdrobněliny (světničce, jiskřička)
Tropy a figury:
- přirovnání (rty rudé jako granátová jablka)
- epiteton (velké snivé oči)
- metafora (mít dobré srdce)
- epizeuxis (Vlaštovko, Vlaštovko)
Časoprostor díla:
- čas: doba, kdy vlaštovky odlétají (přesně není určeno)
- prostor: není určeno – Princ (socha) stojí je venku s výhledem do mladíkova bytu
Charakteristika hlavních postav:
- Šťastný princ – zlatá socha muže ozdobená drahými kameny, obětavý, rozdává vše cenné, co na sobě má
- Vlaštovka – miluje Prince, stále odkládá svůj odlet do teplých krajů, aby mohla pomáhat chudým
- mladík – má kučeravé vlasy, rudé rty a velké snivé oči, chybí mu inspirace pro psaní hry, trpí zimou a hladem
Obsah:
Princ je krásná zlatá socha muže ozdobená drahými kameny, proto ho všichni ho obdivují. Jednou do města přiletí Vlaštováček, který je na cestě do Egypta, kam už za teplem odletěli jeho příbuzní. Ke spánku se uloží zrovna pod Prince, když na něj začnou kapat slzy sochy. Princ už totiž není šťastný jako býval, protože na náměstí vidí bídu svých poddaných a nemůže jim pomoci. Vlaštováčka poprosí, aby mu vytrhl safír a donesl ho švadleně, aby měla na léky pro nemocného syna . Vlaštováček ho poslechne a chystá se pokračovat v cestě do Egypta. Princ ho přemluví, aby ještě zůstal a vytrhl mu jedno jeho oko (safír) pro mladíka, který píše divadelní hru, ale znemožňuje mu to hlad a zima. Vlaštováček to udělá. Další den se to opakuje a jde o holčičku, která prodává zápalky, ale domů přijde bez výdělku a bude bita. Vlaštováček to nechce udělat, protože tím Princ přijde o zrak, ale Princ ho přemluví. Vlaštováček s ním zůstane a bude mu dělat jeho oči tím, že si s ním bude o všech věcech povídat o věcech ve městě. Obyčejní lidé jsou chudí a nešťastní, bohatí se baví a útrapy ostatních jsou jim jedno. Proto dá Princ každému chudému člověku jednu jeho šupinku zlata, kterou má na sobě. Postupně se ochlazuje až začne padat sníh a mrznout. Protože Vlaštováček neodletěl za teplem, umrzne. Princovi z toho pukne srdce a umírá také. Šlechtic z města rozhodně, že socha se musí strhnout, protože poté, co všechny své poklady rozdal už je z něj jen obyčejná a ošklivá socha. Ta je roztavena až na puklé srdce, to roztavit nejde, takže ho vyhodí na smetiště spolu s mrtvým tělem Vlaštováčka. Jejich srdce pak vezme anděl, jemuž Bůh nakázal, aby ve městě vzal to nejlepší, co tam najde.
