Kniha: Ten, kdo stojí v koutě
Autor: Stephen Chbosky
Přidal(a): Lneste Giovans
Stephen Chbosky (*1970)
- Spisovatel, scénárista a režisér.
- Narodil se v Pittsburghu v Pensylvánii v roce 1970, vyrůstal v katolické rodině, kterou tvořili otec, matka a jeho mladší sestra.
- Jako teenagera ho uchvátil román od J. D. Salingera Kdo chytá v žitě.
- Po ukončení studia na střední škole se setkal se Stewartem Sternem (americký scenárista) a oba se stali blízkými přáteli.
- Chbosky odešel z Pittsburghu, aby se zúčastnil programu na univerzitě v Jižní Kalifornii, kde začal pracovat na svém prvním filmu The four corners of Nowhere, který byl představen na filmovém festivalu v Sundance, později strávil devadesátá léta psaním scénářů.
- Poté, co napsal knihu Ten, kdo stojí v koutě, Chbosky odhalil, že postava učitele Billa byla inspirována Stewartem Sternem a odrážela pozitivní vliv, který měl Stern na jeho vlastní život.
- Jeden z posledních počinů Chboskyho jako scénáristy je film Kráska a zvíře s Emmou Watson v hlavní roli.
- V současné době žije v Los Angeles v Kalifornii a pokračuje v psaní.
- Působí v oblasti aktivní podpory práv homosexuálů a je zaměstnán jako filmový konzultant.
Dílo
- Jericho: jedná se o televizní drama, které Chbosky napsal v roce 2006. Roku 2008 už bylo ale staženo. Série sleduje následky jaderného útoku v malém městě Kansas.
- Podle knihy režíroval film s názvem Charlieho malá tajemství
Literárně-historický kontext
Kontext autorovy tvorby:
- Autor svým dílem zaplouvá do hlubších a melancholičtějších vod dospívání a hodnotí společnost. Ačkoliv byla kniha dlouho jeho jediným románem, v roce 2019 vydal další dílo s názvem Imaginární přítel. Dílo se úzce podobá dílu Kdo chytá v žitě od J. D. Salingera.
Další spisovatelé
- Ava Dellaira: Dopisy na konec světa
- John Green: Hledání Aljašky
Literární a obecně kulturní kontext:
- světová literatura, 21. století
- 1997, USA, young adult (= zaměřeno na dospívající, s minimálním výchovným podtextem, neobyčejný příběh z obyčejného života) prvotina tohoto uměleckého směru. mezi autorovy vrstevníky patří: John Green (Hvězdy nám nepřály, Hledání Aljašky), Rainbow Rowell (Eleanor a Park), Ava Dellaira (Dopisy na konec světa)
Rozbor: Ten, kdo stojí v koutě (1999)
Vysvětlení názvu
- Podle přezdívky hlavního hrdiny, kterou mu dali jeho přátelé (Charlie stojí v koutě a rád přemýšlí o životě)
Analýza uměleckého textu:
- Literární druh: epika, próza (= má děj, odstavce, kapitoly)
- Literární žánr: epistolární román (= román psaný formou dopisů)
Téma a motiv:
- dospívání, začlenění se, deprese, vyrovnávání se se ztrátou a traumatem ze zneužívání
- autor svým dílem zaplouvá do hlubších a melancholičtějších vod dospívání a hodnotí společnost.
Časoprostor:
- USA, 1991, střední škola
Kompoziční výstavba:
- chronologická (= podle časové posloupnosti)
- retrospektivní kompozice (= vzpomínky nás vracejí zpět do minulosti)
Vypravěč:
- ich forma, Charlie
Postavy:
- Charlie: Ten, který stojí v koutě, rád přemýšlí o životě, o životech jiných lidí, o maličkostech, často je ztracen v nějakém jiném světě, dokáže naslouchat a člověk se mu může svěřovat. Charlie je zvláštní. Jak moc zvláštní poznáte až při čtení.
- homosexuál Patrick: Samin nevlastní bratr, spolu se Sam vytváří nezapomenutelnou a skvělou dvojku, homosexuál, chápavý, milý, správně praštěný, pohodový kamarád
- Patrickova nevlastní sestra Sam: má před sebou poslední ročník na střední, Charlie je do ní hluboce zamilován, je to mladá silná žena, prožila těžké dětství, bojuje s nedostatkem sebeúcty, zároveň je však hrdá, cílevědomá, lehce praštěná, taková správná holka, přívětivá
- učitel Bill
- teta Helen
- Charlieho mrtvý kamarád Michael
Vyprávěcí způsoby:
- osobní monology (= promluva k sobě samému) převažují nad dialogy (= komunikace mezi postavami)
Typy promluv:
- Přímá řeč (= úvozovky, citace postav) v retrospektivních okamžicích a nepřímá řeč (= citace jiné postavy)
Jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku:
- Obecná čeština, vypravování, podrobný popis pocitů, úvahy nad společností, ale i obyčejnými věcmi, krátké věty ale i dlouhá souvětí, slang dospívajících
Tropy a figury a jejich funkce ve výňatku:
- Minimální, občasný výskyt zdrobnělin a přirovnání
Děj
Příběh je psaný formou dopisů, které zaznamenávají rok života hlavního hrdiny Charlieho. Začal je psát po smrti kamaráda ve snaze pochopit neustále se prolínající pocity smutku a radosti. A přestože je adresuje někomu konkrétnímu, někomu, koho oslovuje „milý příteli“, čtenář se až do konce nedozví, komu jsou ve skutečnosti určené. Díky ich-formě a způsobu vyprávění to vypadá, jako by Charlie skrze ně oslovoval každého čtenáře a vyvolával v něm dojem, že právě on je jeho důvěrníkem. Ten si tak poměrně lehce najde cestu k dospívajícímu hrdinovi, který se mu svěřuje se svými zážitky a úvahami.
Během školního roku Charlie objevuje svět večírků, první lásky a přátelství se Sam a Patrickem. Postupně se otevírá a zažívá nové věci, ale zároveň bojuje s vnitřními démony a traumaty z minulosti, která se mu postupně vracejí. Příběh vrcholí na konci školního roku, kdy jeho přátelé odcházejí na vysokou školu. Charlie se cítí opuštěný, což spustí jeho psychické zhroucení. Během hospitalizace si s pomocí terapeuta konečně vybaví potlačené vzpomínky na to, že ho v dětství sexuálně zneužívala jeho teta Helen, jejíž smrt si celou dobu vyčítal. Kniha končí nadějí – Charlie se začíná uzdravovat a rozhodne se přestat psát dopisy a začít skutečně žít.
Přijetí díla/kritika:
- Prodeje románu se značně zvýšily zejména díky filmovému zpracování a kniha se poté dostala na seznam The New York Times Best Seller.
Inspirace dílem:
- Film: Charlieho malá tajemství, 2012 (premiéra na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu)
