Kniha: Údolí včel
Autor: Vladimír Körner
Přidal(a): Kája Ponny
Vladimír Körner (* 12. 10. 1939)
Český spisovatel a scénárista. Narodil se v Prostějově. Vystudoval dramaturgii na FAMU. Už během studií působil jako dramaturg ve Filmových studiích Barrandov. Postupně začal časopisecky i knižně publikovat prózu. Mezi lety 1962 a 1970 pracoval na Barrandově jako dramaturg a později jako scénárista. V roce 1991 se ocitl na volné noze. Podle jeho scénářů točila filmy řada českých režisérů. Jako filmový a televizní scenárista pracoval Vladimír Körner velmi často s režiséry Františkem Vláčilem, Karlem Kachyňou a Antonínem Moskalykem, zejména na zfilmování vlastních próz. Většina jeho novel i románů vznikla původně jako filmové povídky. Od poloviny šedesátých let také Vladimír Körner publikoval v časopisech a odborném tisku – Film a doba, Plamen.
Körnerovo dílo rozhodně patřilo k tomu málu kvalitnímu, co do roku 1989 vycházelo v oficiální produkci. Většina jeho románů a povídek je zasazena do historie (Písečná kosa, Post bellum, Psí kůže a další). Zásadní vliv na jeho tvorbu měla smrt otce, který za okupace vedl odbojovou organizaci a padl těsně před koncem války. Vladimír Körner obdržel Českého lva za film Der Lebensborn – Pramen života (2000) – nejlepší scénář a byl nominován za film Anděl milosrdenství (1994) – nejlepší scénář.
- Střepiny v trávě
- Adelheid
- Anděl milosrdenství
- Zánik samoty Berhof
- Lékař umírajícího času
Filmy – náměty, scénáře:
- Údolí včel
- Krev zmizelého
- Adelheid
- Kukačka v temném lese
- Svědek umírajícího času
Zařazení autora do uměleckého směru:
- Česká historická próza 2. poloviny 20. století
- Další autoři: Vladimír Neff, Václav Kaplický, František Kožík, Miloš Václav Kratochvíl, Jiří Šotola
Rozbor díla: ÚDOLÍ VČEL
- poprvé v roce 1975 vydalo nakladatelství Melantrich
Literární druh
Literární žánr
- baladická historická novela
Literární forma
- próza
Slohový postup
- vyprávěcí
Typ vypravěče
- er-froma
Kompozice
- Má dvě části (Vlci, Včely) a ty jsou dále děleny na číslované a stručnými názvy opatřené kapitoly.
Téma:
- Téma víry, života a smrti, které novela přináší, je nadčasové.
Motivy:
- Prusko, Řád (něco cizího, nalinkovaný život v cizině)
- Roztrhání psy – bolestivá a ponižující smrt
- Včely, úly – domov
- Písek z Akkonu – naděje, ideály, touhy
Časoprostor
- Děj této knihy se odehrává ve středověku, přesněji ve 13. století. Příběh se odehrává po smrti krále Přemysla Otakara II. v době doznívající slávy křížových výprav. Dějištěm je jednak okrajové české území určené místními jmény Vlkov a Lanšperk, jednak hrad Stumm a přímořská krajina východních Prus patřící řádu německých rytířů.
Postavy
- V díle stojí proti sobě dvě různorodé postavy s odlišnými hodnotami i cíli a také smýšlením a touhami. Autor mistrně vykreslil psychologii hlavního hrdiny, který se z malého a bojácného chlapce stal téměř stejně krutým a panovačným mužem jako jeho otec. Přestože nebyl tak nelítostný, byl schopen zabíjet a chovat se panovačně.
- Hlavní hrdina, Ondřej z Vlkova, jako malý přišel o matku, ale jeho otec si nedlouho poté bere dívku o něco starší než sám Ondřej.
Děj knihy
Kniha nás zavádí do údolí na planinu se včelami. Nedaleko odsud se právě odehrává veselka Ondřejova otce. Ondřej cítí zášť k oběma a myslí na matku, která zemřela před čtyřmi lety. Když nevěstě podává svatební dar, košík s květinami, nikdo ještě neví, co v něm Ondřej ukryl. Nevěsta odkryje květiny, jenomže pod nimi jsou netopýři. Všechny to poleká a otec se náhle rozzuří a mrští s Ondřejem. Záhy se však uklidní a prosí Boha o odpuštění, aby mu syna nebral, a zaváže se, že mu ho odevzdá.
A tak se chlapec stává proti své vůli řádovým rytířem. Ocitá se na hradě Stumm kdesi v Prusku. Tam je Ondřej vychováván rytířem Arminem k lásce k Bohu a k věrné službě. Je to pro něj těžká škola o to víc, že se musí často postit, hodně se modlit a nemá kromě řádových bratří skoro žádný kontakt s okolním světem. Armin je u bratří již dlouho a dobrovolně touží po místu nejzbožnějších bratří.
Přenášíme se do doby po několika letech. Půst, na který se Armin a Ondřej připravovali, je náhle přerušen, protože uprchl rytíř Rotgier. Ondřej spolu s ostatními pronásleduje uprchlého bratra. Ondřej se oddělí od ostatních a uvidí Rotgiera, ten ho přemlouvá, ať uprchne s ním. Ondřej však odmítá. Prchající ho omráčí a sebere mu koně. Avšak brzy je dostihnut Arminem. Všichni se vracejí do kláštera a půst může začít. Ondřej je následně potrestán za to, že prchajícího bratra nezabil, a půst musí strávit v tmavé cele. Z cely slyší, jak je Rotgier rozsápán psy.
Když ho Armin po půstu hledá, zjistí, že uprchl. Ondřej je totiž už pevně rozhodnut, že se vrátí domů, a tak prchá z Pruska zpátky do Čech. Jeho přítel Armin von der Heide ho pronásleduje s vidinou, že zbloudilého bratra přivede zpět, a to také slíbí komturovi, který mu cestu dovolí.
Ondřej putuje jenom v noci, aby se neprozradil, a ve dne spí. Dorazí na území Čech a tam ho chtějí okrást uhlíři o meč, Ondřej se však ubrání a získá si u nich respekt. Uhlíři mu slíbí koně, když jim pohlídá milíř. Ondřej souhlasí. Jenomže uhlíři nedrží slovo, a když cestou potkají Armina, přivedou ho k Ondřejovi. Armin ho přemlouvá k návratu, ale Ondřejovi se nechce, dokonce při úprku nelítostně zavraždí několik uhlířů. Armin ho přesto chytí a přemlouvá ho k návratu do Pruska. Pokračují tedy spolu, ale Ondřej Armina u potoka napadne, sebere mu koně a uteče.
Dostane se až do rodného Vlkova. Záhy zjišťuje, že jeho otec je mrtev, a tak se stává pánem Vlkova. Všechno se pomalu vrací do starých kolejí a panství začíná znovu ožívat. Ondřej se dokonce postupně zamilovává do své nevlastní matky Lenory. Chtějí se vzít, má jim požehnat kněz Blasius, strojí veselku, na kterou pozvou všechny z okolí. Jejich vrata jsou otevřena pro všechny chudáky a žebráky a společně s lidmi z okolních usedlostí se radují. V den svatby se ale ve vratech objeví Armin von Heide, ale je přítelem zklamán. Přinese však dokonce dárek – sáček s pískem od Akkonu. Ten však Lenora rozsype po dvoře, aniž by věděla, jak je pro něj vzácný. Protože Lenora přesvědčí Ondřeje, aby Armina nevyháněl, že to prý nosí neštěstí, zůstane Armin přes noc. Jenomže ještě téhož večera zavraždí Lenoru, protože si myslí, že tím může ještě spasit Ondřejovu duši. Ten, když to zjistí, poštve na Armina psy a ti ho rozsápou. Když Armin umírá, přesvědčuje Ondřeje, ať vezme jeho plášť a odejde do Vendenu, kde se bude modlit za oba a bude mu odpuštěno. Nakonec umírá s Jobovými slovy na rtech.
Hlavní myšlenka
- Autor vybízí čtenáře k zamyšlení nad smyslem života, podstatou štěstí, touhou po svobodě. Snad chce říct, abychom si vážili své doby a svého života, což koneckonců ukazuje i na hrdinech tohoto příběhu. Dokáže čtenáře vtáhnout do děje a umožňuje jim ztotožnit se s hlavními hrdiny.
Jazyk:
- Vypravěčův jazyk je básnický, používá dlouhá rozvitá souvětí plná poetismů.
- Dialogy jsou spíše syrové, úsečné, zkratkovité a posouvají děj rychle kupředu. Vynechané časové úseky umožňují čtenářům domýšlet se, co se v nich odehrálo.
- Celkově jde o napínavý příběh plný nečekaných zvratů, který zároveň umožňuje sondu do středověkého způsobu myšlení a života.
Zajímavosti:
- Zajímavostí je, že nejprve vznikl film a teprve potom tato novela, většinou tomu bývá naopak a kniha je předlohou k filmu. Tato historická novela tak nenabízí jen náhled do středověkého života rytířů a prostých lidí, ale i pohled na fanatismus a úplnou oddanost řádu, které jsou však v rozporu s podstatou křesťanského myšlení.
Tematicky podobné dílo:
- Tematika křižáků: dvoudílný román Křižáci (Henryk Sienkiewicz)
Vlastní názor:
- Kniha mě ihned zaujala svou čtivostí a svižnou, dramatickou dějovou linkou. Musela jsem se zamyslet nad posedlostí jednoho člověka vlastní představou svatosti a jejími důsledky. Byl ochoten nutit ostatní, aby ho poslouchali a dělali to, co on považoval za správné, a dokonce i zavraždil nevinnou ženu jen proto, aby Ondřeje „zachránil“.
Ukázka: Rozhovor Armina von der Heide se slepou dívkou, strana 41-42
– Už vím, kdo jsi. Jsi svobodný člověk! –
– Mýlíš se, – odpověděl Armin von der Heide a proti své vůli se musel usmát. Dívčiny ruce zatápaly k jeho obličeji.
– Tak mi půjč ruku a poznám, kdo jsi, – chlubilo se děvče.
– Nesmím se tě dotknout, – odpověděl. – Jsem mnich! – Ruce opět klesly do klína.
– A když se tě dotknu já? – zeptalo se děvče.
– Pak přijdeš o ruku, – řekl tvrdě. – A kdybys to udělala s hříšným úmyslem, přišla bys o hlavu. Jsem řádový bratr. –
Dívka slonila hlavu, ale řekla:
– Teď máš zcela jiný hlas. To promluvila tvoje duše. Ty jsi zraněn. –
Reference:
- https://cs.wikipedia.org/wiki/Vladim%C3%ADr_K%C3%B6rner
- https://www.milujemecestinu.cz/files/tournaments/118/Vladimir_Korner_-_Udoli_vcel.pdf
