Zeď – rozbor díla k maturitě (2)

rozbor-díla

 

Kniha: Zeď

Autor: Jean Paul Sartre

Přidal(a): Studijni-svet.cz

 

 

Francouzský soubor povídek (5), který se pokouší vyjádřit pojetí člověka a jeho pojetí ve společnosti.

 

Autor: Jean Paul Sartre

Vliv na dané dílo: 

  • Sbírka povídek vznikala postupně v rozmezí tří let. Některé z nich byly nejprve otištěny samostatně. Společně povídky vyšly v roce 1939 pod názvem Zeď. Od té doby byly nadále vždy publikovány společně ve stejném pořadí a pod stejným titulem.

                                

Obecná charakteristika literárního díla

  • Literární druh: epika
  • Literární žánr: povídka ( + stejnojmenný povídkový soubor)
  • Literární směr: existencialismus  (počátky v Něm. )

Povídka je prozaický epický útvar kratšího rozsahu než román, postavy mívají neměnný charakter, často má jednu dějovou linku a končí pointou. Nejrozšířenějším žánrem byla povídka ve 20. století

 

Organizace jazykových prostředků (próza)

  • Slovní zásoba: spisovný jazyk, přímá řeč – obecná čeština ( + podle prostředí povídky )

 

Stylistická charakteristika textu:

Povídkový soubor obsahuje povídky:

  • Zeď
  • Místnost – ženy pečují o nemocného muže
  • Hérostratos  – člověk vraždící z nenávisti k lidstvu
  • Intimita  – žena se ____odhodlává opustit partnera
  • Mládí vůdce – líčí zrod novodobého měšťáka

Povídky na sebe nijak nenavazují, pouze je spojuje stejný symbol – zeď, ale vždy v jiné podobě ( zeď na popravišti, komunikační bariéra, pokoj, který nás dělí od světa, psychická překážka, mezník, nepochopení ). Některé jsou členěny na kapitoly.

 

Povídka Zeď:

  • krátkého rozsahu, není na kapitoly, text je členěn na odstavce
  • Lyrické prvky – popis pocitů, prostředí a zdůraznění vnímání postav, lidské bytí je jakýsi nekonečný souboj s nevolnosti a hnusem -> existencialismus – uvědomování si života v mezních situacích, ve svém nebytí přemýšlí člověk o svém bytí
  • běžná slovní zásoba -> zřídka metafory, přirovnání, cizí slova, odborné názvy…
  • častá dvojtečka -> vypravěč vysvětluje to, co napsal v 1. části věty (např. „Nelitoval jsem teď ničeho: byla spousta věcí, jichž bych mohl litovat,…; ale smrtí ztratilo všecko půvab.“)
  • Objevují se přímé řeči uvozené šipkami (místo uvozovek) -> někdy pak následuje obecná čeština
  • Literární postup: nejčastěji popisný (pocity postav, vnímání okolí)

 

Tematická výstavba (epika)

  • Vypravěč: Ich forma (Ich / Er forma – ostatní povídky)
  • Doba děje: Španělská občanská válka 1936-39 (Demokraté x Frankova vláda)
  • Místo děje: Španělsko – vězení

 

Postavy:

  • Pablo Ibieta – vypravěč, cítí se být něco víc, aktivně se podílel na odboji – ukrýval Simóna Grise ( velitel revolucionářů), ostatními spoluvězni je postupně stále více znechucován.
  • Tom – Ir, zná se s Pablem 24h – už z předchozího vězení, dobrák, snaží se utěšovat ostatní; je tlustý, hodně se potí, neovládá svoje tělo.
  • Juan – mladý, hysterický, vystrašený – bojí se smrti a bolesti, působí jako slaboch, nic neprovedl – pouze bratr anarchisty.
  • Belgický doktor – snaží se v rámci možností pomoct a zkoumá reakci těl, když čekají na smrt.

 

Děj povídky:

Děj se odehrává za španělské občanské války, kdy je Pablo Ibieta společně s dalšími dvěma spoluvězni ( Juanem a Tomem) odsouzen a uvězněn v cele smrti. Stráví dva nekonečné dny čekáním na jejich zastřelení u zdi. Protože jsou považováni za anarchisty, nedočkají se faráře, ale belgického lékaře, který má za úkol, ulehčit jim poslední hodiny jejich života. Ve skutečnosti jim však moc nepomohl – symbolická zeď zde nepředstavuje pouze stěny cely, ale i jakousi bariéru mezi světem mrtvích (naši vězni) a světem živých, kterou pro ně představoval lékař.  “Věděl jsem, proč sem přišel, nezajímalo ho, co si myslíme, přišel pozorovat naše těla, těla za živa překonávající agonii uprostřed života.” Vězni si uvědomovali, že svět už je pro ně naprosto jiný, protože už nemají žádnou budoucnost. “Dívali jsme se na něj všichni tři, protože byl živý. Měl pohyby živého. Třásl se zimou, jako se třesou živý, tělo měl poslušné a dobře živené. My jsme však už necítili svoje těla – určitě ne tak jako on.”.Pablo se sice snaží myslet na to krásnější v jeho životě, ale vždy myšlenkami skončí u jeho smrti. Představuje si, jak bude jejich poprava asi vypadat. Dříve měl sny, cíle, city, vůli k životu, ale tváří tvář smrti vše ztratil. Nakonec se rozhodl, že zemře čistě – hrdě a důstojně.  Když jsou popraveni jeho spoluvězni, dostane nabídku

 

Význam sdělení (hlavní myšlenka):

  • Sartre v díle promítl své fil. názory.





Další podobné materiály na webu:

    Prohledali jsme rozbory knih, slohovky, životopisy a všechnu další literaturu, ale nic jsme nenašli :-(.