Zlatí úhoři – rozbor díla k maturitě (2)

rozbor-díla

 

Kniha: Zlatí úhoři

Autor: Ota Pavel

Přidal(a): Martibull

 

Ota Pavel (Otto Popper)

  • narozen v roce 1930 v Praze, jako třetí nejmladší syn židovského obchodního cestujícího Lea Poppera (bratři Hugo narozen 1924, Jiří narozen 1926)
  • prozaik, novinář a sportovní reportér
  • obecnou školu vychodil v Praze, měšťanku v Buštěhradu, kam se jeho rodina v roce 1939 z existenčních a rasových důvodů přestěhovala, zde se pod vlivem jeho otce začala rozvíjet Otova láska k přírodě, rodné zemi, sportu a rybaření
  • 1943 odchod bratrů Huga a Jiřího do Terezína, kam koncem roku 1944 odešel i jeho otec, setkávají se tam s Hugem a roku 1945 společně utíkají, vrací se i Jiří
  • 1945 – 1947 studuje na obchodní škole, hraje hokej za Spartu, je kapitánem hokejového týmu, o rok později se stává hokejovým trenérem žáků A.C. Sparta Praha
  • Na doporučení A. Lustiga se stává redaktorem Českého rozhlasu, kde působí až do roku 1956, téhož roku si celá rodina mění jméno z Popper na Pavel, krátce pracoval jako sportovní redaktor v časopisech Stadion a Československý voják, studoval střední školu pro pracující, kde v roce 1960 odmaturoval
  • 1964 na Zimních olympijských hrách v Innsbrucku se u něj projevuje první záchvat maniodepresivní psychózy a ta ho roku 1966 natrvalo vyřazuje z práce a odchází do invalidního důchodu
  • 31. 3. 1973 umírá na srdeční selhání

 

Přehled tvorby:

  • Směr první – próza se sportovní tématikou
    • 1964 Dukla mezi mrakodrapy
    • 1967 Plná bedna šampaňského
    • 1968 Cena vítězství
    • 1971 Pohár od Pánaboha
    • 1972 Syn celerového krále
    • 1974 Pohádka o Raškovi – posmrtně
  • Směr druhý – próza s autobiografickými prvky
    • 1971 Smrt krásných srnců
    • 1974 Jak jsem potkal ryby
  • Další tvorba:
    • Rozhlasové dramatizace:
    • Televizní scénáře:
      • Kladno hází, Alfréd Jindra, Pohár za první poločas
    • Filmové scénáře:
      • Poslední etapa

 

Charakteristika literárního směru

Poválečná česká próza reflektující válku s autobiografickými prvky

Podobná tvorba například:

 

Významní tvůrci povídek v naší literatuře:

 

Rozbor díla: Zlatí úhoři

Literární druh:

  • povídka / soubor povídek

 

Literární žánr:

  • epika s prozaickým textem a lyrickými prvky – popis přírody

 

Jazyk:

  • psáno ich-formou, autobiograficky, chronologicky z pohledu autora – malého Oty,
  • použita spisovná i hovorová čeština, nalézáme vulgarismy, slang i cizí slova

 

Doba a místo děje:

  • dětství vypravěče směřováno k období 2. sv. války a období po ni, (cca 1936 – 1968)
  • kraj okolo Berounky, Křivoklátsko, Buštěhrad, Praha

 

Charakteristika postav:

  • Vypravěč – Ota – přímý účastník povídky – nejmladší syn Lea Hermíny, stává se po otci
    vášnivým rybářem.
  • Leo Popper – otec, hlava rodiny, český žid, šarmantní hrdý a vtipný muž, milovník rybaření, vlastenec, posedlý svými touhami a sny, obchodní zástupce firmy Elektrolux, kde byl i světově nejlepším prodejcem.
  • Herma (Hermína) – matka, křesťanka, hodná, milá, velmi tolerantní ke všem Leovým prohřeškům.
  • Hugo a Jiří – Otovi bratři, kteří byli později nuceni odejít do Terezína, Hugo hezký a jemný v obličeji, Jiří silnější, zlobivější, rád se pral.
  • Karel Prošek – autorem k němu vzhlíží, převozník z Luhu pod Bránovem, člověk, který vše umí a zná, ničeho se nikdy nebojí, je excelentní ve všem na co jen sáhne, trochu hrubián s knírkem jako Hitler, bez jednoho prstu a se střepinou v boku, má vlčáka Holana – který v druhé části knihy sehraje významnou roli, když pomáhá Leovi chytit srnce, kterého potřebuje pro své syny, aby se pořádně najedli, než půjdou do koncentračního tábora.

 

Děj:

Kniha je rozdělena do tří částí.

První část zachycuje dětství Oty Pavla, nejrůznější rybářské příhody a příběhy jeho otce, který v tu dobu pracoval pro firmu Elektrolux. Čiší z nich bezstarostnost, kouzelné okamžiky.

Druhá část je vymezena druhou světovou válkou a doslova kontrastuje s první částí. Rodina Oty Pavla byla na půl židovská a proto povídky ztrácejí na lehkosti a poukazují na těžké osudy židů během druhé světové války. Celá rodina se musela z Prahy odstěhovat do Buštěhradu a poté byli nejprve Pavlovi dva starší bratři, později i jeho otec odvezeni do koncentračního tábora, odkud se později naštěstí všichni vrátili.

Návratem otce a bratrů začíná část třetí, která se odehrává v poválečném období. Ota Pavel je již dospělý a znovu se vrací do míst svého mládí. Celá kniha je zakončena smrtí Pavlova otce.

 

Úryvek:

„Holane, pojď semnou. Ty přece pamatuješ na ty buřtíky, co jsem ti vozil. Pojď, kamaráde“

Holan seděl, jenom mrkal očima a prohlížel si dál mého tátu. Bylo jasný, že s ním nikam nepůjde, nešel nikdy s nikým. Můj tatínek ho znovu prosil, jako neprosil nikdy nikoho, ale marně. Říkal mu Holane, Holanečku, ale bylo to zbytečný. Pak už začínal být zoufalý a byl na pokraji toho stavu, kterému se říká šílenství. Vyndal z kapsy tu malou plátěnou hvězdu JUDE a ukazoval  ji Holanovi a křičel: „Já jsem teďka žid a žádný buřty nemám. Sám bych nějaký potřeboval. Jsem žid a potřebuju pro mý báječný kluky maso a ty mi ho musíš opatřit!“

            Pak mu tekly slzy, otočil se a šel k pěšince, vedla na ostrov. A posílal Proška i Holana ke všem čertům. Rozhodl se jít dál, už nikdy se nepodívat na tu bílou chalupu, sbalit celtu, nářadí a jet domů beze všeho. Ale na začátku cestičky to přece jen  nevydržel a otočil se.

            Oči psa a člověka se střetly. Dívaly se na sebe dlouho, snad celý věk, světla v nich zhasínala a rozsvěcovala se, a co si říkaly, to se nikdo nedoví, protože jsou oba mrtví, a i kdyby byli živi, nikdo by se to nedověděl, protože oni sami to stejně nevěděli. Snad nadávali na psí život, snad na židovský, ale to je všechno snad. Holan vstal, protáhl se a šel líně jako obyčejný převoznický pes za mým tatínkem, jako by mu odjakživa patřil.

 

citace: strana 66, povídka Smrt krásných srnců, rok vydání 1985, vydal Československý spisovatel

přímá řeč:  „Holane, pojď semnou. Ty přece pamatuješ na ty buřtíky, co jsem ti vozil. Pojď , kamaráde“

zdrobnělina: buřtíky, tatínek, Holanečku, cestičky

anaforická elipsa: Snad nadávali na psí život, snad na židovský,…

obecná čeština: bylo jasný, zbytečný, potřebuju pro mý, žádný buřty, nějaký potřeboval

metafora: posílal Proška i Holana ke všem čertům

cizí jazyk: JUDE

error: Stahujte 15 000 materiálů v rámci našeho členství nebo v online kurzech.