Kniha: Král Lávra
Autor: Karel Havlíček Borovský
Přidal(a): Markyta1
Karel Havlíček Borovský
- * 31.10.1821 – † 29.07.1856
- ZAKLADATEL KRITIKY, novinář, spisovatel a politik
- narodil se v Borové u Přibyslavi v rodině kupce, jeho manželka i ona zemřel na TBC
- studoval v Německém Brodě a Praze(G-> po vzoru svého strýce se nechal zapsat do kněžského semináře- vyloučen
- v Moskvě byl jako vychovatel(v rodině šlechtice), kde studoval ruskou literaturu
- spory s J. K. Tylem; kritizoval jeho povídku „Poslední Čech“
- založil Národní noviny a časopis Slovan
- hájil zájmy českého národa a ostře útočil proti vídeňské vládě
- byl vyhoštěn do Brixenu( za novinářskou činnost), kde vznikly satiry
- Epigramy poučení Církvi, Králi, Vlasti, Múzám, Světu.
- Satiry –vyjadřuje odpor proti jakémukoli násilí a útlaku; lidovost, písňová forma
- králi Midasovi s oslíma ušima od irského autora; narážky na dobovou situaci, omezenost, tupost, zlobu panovníka
Další díla:
-
- Epigramy – drobné básnické miniatury, čtyřverší,kritika, pět oddílů : Církvi, Vlasti, Múzám, Světu, Králi; opisem vydány později, realismus
- Obrazy z Rus– cestopis
- Tyrolské elegie – elegie (žalozpěv) – spíše nadsázka; dílo je humorným satirickým popisem Havlíčkova zatčení a internace v Brixenu
- Křest svatého Vladimíra – satira
Literárně-historický kontext
Literární kritika:
- Borovský je zakladatel české realistické kritiky (nebezpečný je ten, kdo něco ví; kritizuje lidskou hloupost); odmítá idyličnost české literatury; stanovil zásady, že kritický soud musí být zdůvodněn, může být i záporný
České národní obrození:
- zastavení úpadku češtiny, vytvoření nového spisovného jazyka, obnovení národní literatury, emancipace(osvobození), český jazyk byl v hlubokém úpadku, germanizační snahy Habsburků
- 1.etapa – obranná, 2.etapa – více ofenzivní (snaha zrovnoprávnit), 3.etapa – ustálení norem českého jazyka
- 4.etapa – neúspěšná revoluce 1848, mnohonárodní monarchie zachována, absolutismus upevněn; ale pád feudalismu (zrušeno poddanství) -> literatura porážkou revoluce velmi ovlivněna -> zlomová
Další autoři tohoto období:
-
- Božena Němcová – Babička
- Karel Jaromír Erben – Kytice
- Karel Hynek Mácha – Máj
- Josef Kajetán Tyl – Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka
Realismus:
- vznik ve Francii – 2.pol. 19.století
- objektivnost, žádné přikrášlování, všední situace (např.:obrazy – unavené obličeje)
- člověk je vytvářen prostředím ve kterém žije
- pro realismus je typický jedinec
- analýza společnosti a člověka, kritika nedostatků společnosti, charakter postav se vyvijí
Další autoři tohoto období:
-
- Charles Dickens – Kronika Pickwickova klubu
- Honoré de Balzac – Otec Goriot
- Gustave Flaubert – Paní Bovaryová
- Guy de Maupassant – Kulička
- Lev Nikolajevič Tolstoj – Vojna a mír
- Mark twain – Dobrodružství HuckleberryhoFinna
Rozbor díla: Král Lávra
- Literární druh :epika
- Literární žánr : alegorická satirická skladba, poezie
- Literární směr : počátek 50. let 19. Století, realismus
- Vypravěč: er-forma
- Kompozice: postup chronologický
- Motivy: oslí uši (panovníkovi chyby a nedostatky), tajemství – král má tajemství ten ho řekne Kukulínovi, ten ho neudrží a poví ho vrbě a ta celému světu
- Téma: irská pohádka s českými motivy, tajemství krále Lávry
Hlavní myšlenka díla:
- Výsměch vládě jednoho člověka, omezenosti panovníků. Tolik lidí zemřelo kvůli hlouposti jednoho krále
Doba a místo děje:
- Irsko (ve skutečnosti psal o Rakousku po roce 1848 a o slaboduchém Ferdinandu „Dobrotivém“ kvůli přísné cenzuře), doba neurčitá
Hlavní postavy a jejich charakteristika :
- Král Lávra – hodný, dobromyslný, nechce ukázat světu své oslí uši, aby se nesnížil; přihlouplý. Na druhou stranu přes svou „dobrotu“ navenek, nechává popravovat nevinné lidi. (dobře panuje; má tajemství, kvůli němuž každý rok popraví svého holiče)
- Kukulín – holič, který je čestný, spravedlivý, diskrétní. Bylo mu svěřeno panovníkovo tajemství (zašeptá ho do vrby)
- Vdova – Kukulínova matka, která ho zachrání před šibenicí
- Červíček–jeho basa prozradí všem královo tajemství
Děj :
- V Irsku dobře panoval král Lávra. Měl jen jednu slabost – jedenkrát do roka se dával holit a holiče vždy místo odměny pověsili. Král totiž tají světu dlouhé oslí uši. Holiči se báli, vždy jednou do roka losovali o královo holení. Jednou padl los na Kukulína. Když měl jít na šibenici, jeho matka, chudá vdova, u krále orodovala a tím vysloužila svému synovi milost. Králi však musel slíbit, že nikde neřekne, co viděl při holení. Tím se stal dvorním holičem. Tajemství Kukulína velmi tíží, a tak ho na radu poustevníka všeptá do staré vrby. Kukulínovi se rázem ulevilo. Po nějakém čase král chystal velikou hostinu a bál. Byli pozváni muzikanti z Čech. Pan Červíček ovšem ztratil kolíček od basy. Uřízl tedy kousek větvičky z již zmiňované vrby. Když pak začne na basu hrát na královském plese, tajemství je vyzrazeno . K žádné katastrofě však nedochází. Lidé krále ujistili, že ho mají rádi, ba že mu dokonce dlouhé oslí uši sluší.
- Autor věnoval větší pozornost tomu, jak se měli holiči špatně a také, že když si král něco usmyslel, platilo to. A mohl to být sebevětší nesmysl. Nepopisuje život tehdejších lidí, spíše jen to, jak se žilo Lávrovi, jak pořádal hostinu, atd. Dále je zde docela rozveden pocit Kukulína, jeho potřeba se svěřit a také city krále . Hlavní myšlenka díla spočívá kritice hlouposti a omezenosti panovníka. Oslí uši jsou politickým symbolem.
- Toto dílo bylo zfilmováno roku 1950 jako animovaný film.
Jazyk:
- personifikace („…tu řve basa…“), metonymie („…ten má od všech lidských srdcí klíček…“), archaismy (hudci, chřadne, bál, kvas), hovorové slova (jazejček, švanda), kontrast – král je hodný X popravuje, Spisovný, lidový jazyk s prvky hovorové češtiny humoru a vtipu, Verš – jednoduchý, rýmy se nepravidelně střídají, velmi zajímavé, úsměvné a jeho ironie a nadčasový obsah dokážou oslovit čtenáře i dnes, i prostředky typické pro pohádku (úvod – Byl jednou jeden…; závěr – ponaučení). Er-forma.