Kniha: Tartuffe
Autor: Molière
Přidal(a): Hrabi
Molière
Moliere (1622-1673)
- Vlastním jménem Jean Baptiste Poquelin
- Tvůrce charakterové komedie – usiluje o vytvoření ustálených lidských typů /lakomý měšťan, rozmařilý šlechtic, zištný lékař atd./. Byl režisérem a hercem kočovné společnosti, pronikl až ke královskému dvoru, ale byl v neustálých konfliktech s církevními hodnostáři a šlechtou, neboť kritizoval soudobé poměry. Našel však oporu v králi. Nakonec se stal ředitelem královského divadla v Paříži. Zemřel na jevišti. Napsal 33 komedií – zabývá se postavením ženy ve společnosti a v rodině, mravním cynismem feudálů, chorobnou lakotou, pokrytectvím, snahou měšťanů napodobit šlechtu. Právě hra Tartuffe, která kritizovala pokrytectví v církevních kruzích, byla po své premiéře na pět let zakázána.
- Díla:
Mizantrop– o člověku nesnášejícím lidi.
Don Juan– typ svůdce.
Lakomec – Harpagon sužuje svou lakotou služebnictvo i vlastní rodinu. Obrat v jeho jednání způsobí až ztráta peněz zinscenovaná sluhou.
Zdravý nemocný – o hypochondrovi.
Škola žen– muž si vychovává od malička schovanku jako svou budoucí ženu ke svému obrazu.
Měšťák šlechticem, Šibalství Scapinova a další…
Literárně-historický kontext
3. autor – zařaď autora do kontextu
Klasicismus
- Prosadil se nejprve ve Francii za vlády Ludvíka XIV. /1661-1715/ v době, kdy se v jiných zemích rozvíjelo ještě baroko.
- Ve srovnání s barokní mystikou a emocemi zdůrazňovala rozumový řád /racionalista René Descartes [dekár] : „Cogito, ergo sum“- „Myslím,tedy jsem“/.
- Jediným pevným bodem je představa sebe samého jako myslící bytosti. Mravní ideál ztělesňoval člověk podřizující soukromé zájmy službě lidské společnosti. Tyto hodnoty nalézal již v antice, proto je antické umění vzorem a normou. Umělecké dokonalosti mělo být dosaženo přísným dodržováním estetických pravidel.
- Klasicistní drama se vrací k Aristotelově zásadě tří jednot : místa /děj se odehrává na jednom místě/, času /v jednom časovém období/ a děje /hlavní dějová linie bez odboček/
Další autoři:
- Pierre Corneille – Drama Cid je založeno na konfliktu soukromých zájmů, citů a vášní jedince s mravními normami,občanskou povinností a zodpovědností.
- Jean Racine – Tragédie Faidra- zobrazil důsledky vášně – zhoubnou lásku hlavní postavy k nevlastnímu synovi. Druhá manželka athénského krále Thésea vzplane láskou k jeho synovi z předchozího manželství, přizná se, je odmítnuta a zosnuje pomstu.
- Jean de la Fontaine – Ve svých bajkách zobrazuje nedostatky u dvora a věčné lidské nešvary. V souboru dvanácti knih přepracoval tradiční antické a indické motivy, končící mravním ponaučením.
- Pierre A.C.de Beaumarchais – Dramatik, dosáhl velkého jmění, původně hodinář, koupil si šlechtický titul. Jeho nejznámější komedie jsou Lazebník sevillský /zpracováno jako opera G.Rossinim/ a Figarova svatba /opera W.A.Mozarta/.
Rozbor díla: Tartuffe
1. literární druh a literární žánr
literární druh – drama
literární žánr – komedie
2. charakteristika literárního žánru obecně
komedie(veselohra) – ukazuje směšné stránky života, dospívá ke šťastnému rozuzlení. Komično je v podstatě nebo situaci
4. jazykové prostředky – spisovnost, nářečí + dolož kontrétně z textu
- psáno ve verších, formou dialogu; konkrétně se jedná o dvanáctislabičný verš zvaný alexandrín
- v menší míře se zde objevují hovorové výrazy
5. popiš téma celkové – je toto téma i dnes aktuální?
Kniha upozorňuje na špatné lidské vlastnosti – chamtivost, povýšenost, faleš, což patří i mezi hlavní témata dnešní doby, nejen literární tvorby.
6. stručně přiblížit děj díla
Orgon, občan Paříze, potkává v kostele Tartuffa, chudáka a zbožného člověka, který působí dojmem svatouška a pro samého Boha by snad udělal vše na světě. Tartuffa je mu líto, ujímá se ho a odchází společně domů. V rodině není příliš oblíbený, všichni kromě Orgona tuší, co je Tartuffe zač. Neustálé odkazy na Boha mu zajistí ničím nerušený život bez jakékoli práce, za neustálého přísunu jídla a jiným vymožeností. O svatouška je náramně postaráno a má vše, co potřebuje. Členové rodiny se začínají bouřit, nelíbí se jim, jak Orgon pohlíží na Tartuffa a neustále se ho zastává. To však není nic platné a když do hádky vstoupí Orgonův syn Damis, rozhodne se Orgon, že Damise vyhodí z domu. Na důkaz důvěry vůči Tartuffovi se odhodlá k zoufalému činu – přepisuje na něho svůj dům. Na scénu vstupuje Orgonova žena, Elmíra, která nastraží na Tartuffa léčku, aby Orgonovi „otevřela oči“. Svádí Tartuffa, zatímco je Orgon schovaný pod stolem, Tartuffe se začíná rozpalovat a požaduje po Elmíře, aby mu dala důkaz její lásky – v ten moment vylézá rozzlobený Orgon zpod stolu a vyhodí Tartuffa z domu. To mu však není nic platné, když nedávno na něho přepsal právě svůj majetek. Tartuffe odchází ke králi s usvědčujícími materiály proti Orgonovi, ale protože je král moudrý, rozpozná jeho lest a nechá ho zatknout. Orgonovi je vrácen všechen majetek. Tento náhlý a spravedlivý zásah moudrého krále je klasickým příkladem řešení děje formou „deus ex machina“ (bůh ze stroje).
7. jmenuj hlavní postavy a charakterizuj je
PANÍ PERNELLOVÁ, matka Orgona – na rozdíl od zbytku rodiny je zaslepená a Tartuffa fanaticky obhajuje až do samého konce hry.
ORGON, manžel Elmíry – naivní, obětavý člověk, což se mu nakonec málem vymstilo
ELMÍRA, manželka Orgona – rozumná, vynalézavá
DAMIS, Orgonův syn z prvního manželství
MARIANA, Orgonova dcera z prvního manželství
VALÉR, Marianin nápadník
KLEANTES, Orgonův švagr
TARTUFFE, svatoušek
DORINA, Marianina komorná
PAN LOYAL, soudní vykonavatel
KRÁLOVSKÝ ZMOCNĚNEC
