Kniha: Posel z Liptákova
Autor: Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak
Přidal(a): belblová
Autoři
Svěrák
- filmový a televizní scénárista, spisovatel, textař, autor divadelních her Vystudoval obor český jazyk a literatura na Vysoké škole pedagogické. Již za studií psal a působil v amatérských souborech. Krátce učil a od roku 1962 působil v Českém rozhlase. pořady o imaginární vinárně U pavouka (spoluautoři: Jiří Šebánek, Karel Velebný, …)
- V roce 1966 založil Divadlo Járy Cimrmana, kde hraje a píše hry.
Smoljak:
- herec, divadelní, filmový a TV režisér, scenárista, divadelní
- autor, publicista
- Po absolutoriu Vysoké školy pedagogické pracoval jako asistent
- na fakultě jaderné fyziky a jako učitel fyziky a matematiky v Brandýse nad Labem. Po třech letech se odešel ze školy a stal se redaktorem a novinářem. V polovině šedesátých let se znovu sešel s bývalým spolužákem Zdeňkem Svěrákem. Při přípravě zábavného rozhlasového pořadu Vinárna U pavouka se zrodila osobnost geniálního Čecha Járy Cimrmana. Jeho po třicet let „stále „“objevované““ dílo se dostalo nejen na divadelní scénu, ale i do filmu. Ještě dříve než se prosadil jako úspěšný scenárista a také filmový a televizní režisér, nastoupil (opět ve dvojici se Svěrákem) dráhu filmového herce.
Divadelní kontext
Divadlo Járy Cimrmana
- * 1967 v Praze, založeno na mystifikaci diváků, na fikci a výmyslu; projev dramatického a divadelního postmodernismu
- Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Jiří Šebánek, Karel Velebný vytvořili fiktivní postavu českého polyhistora, génia, všeumělce Járy (da) Cimrmana – návaznost na mystifikační humor J. Haška, na slovní dialog V + W a tradici amatérského divadla
- Inscenace:
- České nebe, Akt, Vyšetřování ztráty třídní knihy, Hospoda na mýtince, Vražda v salónním kupé, Němý Bobeš, Cimrman v říši hudby, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Lijavec, Dobytí severního pólu, Blaník, Záskok, Švestka, Afrika
- Hospoda na mýtince – jednoaktovka, autorství připsáno fiktivní postavě Járy Cimrmana; 2 části divadelního textu:
- 1) „vědecká přednáška (parodie na pseudovědu, operetu) o Cimrmanově k operetě
- 2) dramatická akce – přednesený referát je prakticky demonstrován; vysoký styl přednášky x ochotnické, neherecké ztvárnění =
- zdroj humoru; nadsázka, nonsens, situační a slovní komika, dojemný humor, absurdnost, improvizace a parodován
Jára Cimrman – životopis
Narodil se ve Vídni někdy mezi léty 1853 a 1859 (matrikářův nejistý rukopis připouští i roky 1856, 1864, 1868, 1883 či 1884). Jeho otec byl český krejčí Leopold Cimrman a matka rakouská herečka Marlen Jelinková-Cimrmanová. On sám se cítil být Čechem, o čemž vypovídá i poslední zápis z jeho deníku, kde Cimrman vyjadřuje touhu „uvidět svou vlast Böhmen“. Byl jedním z největších českých dramatiků, básníků, hudebníků, učitelů, cestovatelů, filozofů, vynálezců, kriminalistů a sportovců své doby. Poslední bezpečně zjištěné místo pobytu je Liptákov v Jizerských horách roku 1914. Podle jiných informací však z Liptákova odjel do starobince ve Frymburku. Cimrmanovo údajné místo skonaní se nachází v lese na tzv. Husí cestě, poblíž obce Skalka v Ústeckém kraji. Za svého života se nedočkal uznání. Teprve objevem truhly s pozůstalostí dr. Evženem Hedvábným je evropská veřejnost seznámena s jeho géniem.
Jára Cimrman je univerzální český génius, objevený Jiřím Šebánkem a Zdeňkem Svěrákem. Cimrmanův život a jeho hry zabírají podstatnou část repertoáru Žižkovského divadla Járy Cimrmana. Byl o něm natočen i divácky úspěšný film Jára Cimrman ležící, spící. Veřejnosti jsou nejznámější autoři her Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák. Paraelně se Cimrmanovým životem zabýval i Sallón Cimrman Jiřího Šebánka.
Vznik divadel malých forem a divadel studiového typu
- divadla malých forem – od konce 50. let 20. stol. – protipól oficiálních scén; komorní prostředí, rušení konvencí – např. Reduta, Divadlo na zábradlí, Semafor
- divadla studiového typu – experimentální scény od 70. let 20. stol., další vývojová fáze divadel malých forem; od převážně kabaretní orientace směřují k činohře; divadlo jako dílna autorského typu, netradiční divadelní prostory a vztah k divákům – např. Studio Y, Husa na provázku, HaDivadlo aj.
Reduta
- v Praze: s ní spojen vznik tzv. text-appealů = specifická forma autorského scénického představení, texty rušící lhostejnost, dráždicí – součást pořadu s písničkami, hudbou, rozhovory; groteskní hra s jazykem, dějem, postavami; komunikace s divákem, mizí hranice mezi jevištěm a hledištěm
- např. Ivan Vyskočil – Motomorfóza – absurdní text z pořadu Autostop (spoluautor V. Havel) – v komické zkratce odhalena absurdita společenských prostředků – hříčka, nonsens, neologismus, asociace založené na homonymitě slov, fráze
Divadlo Na zábradlí
- činohra i pantomima; forma kabaretu, hudby, černého divadla, pantomimy; soubory činoherní – Vyskočil, Grossmann, Havel, Schorm, soubor pantomimický vedl Fialka
- významné inscenace: Kdyby tisíc klarinetů (Suchý, Vyskočil), Zahradní slavnost (V. Havel), Čekání na Godota, Proces
Semafor (sedm malých forem)
hudební divadlo, kabaret pro děti, divadlo poezie, divadlo oživlých rekvizit, výtvarné umění, pantomima, film); založen 1959; návrat k tradici filmové grotesky, poetismu, dadaismu, kabaretu, šantánu, tingl-tanglu, revui, varieté; pořad jako montáž volně spojených čísel, výstupů, písniček
- autorská, písničkářská a herecká dvojice Jiří Suchý a Jiří Šlitr – ve spolupráci s Miroslavem Horníčkem Člověk z půdy, Taková ztráta krve, Zuzana je sama doma, Jonáš a tingl-tangl, Dobře placená procházka – divadlo kabaretního typu; po Šlitrově smrti vznikly ve spolupráci s hudebníkem Havlíkem další hry, např. Kytice (scénická parafráze a parodie Erbenova díla), Elektrická puma
- dvojice Jiří Grossmann a Miloslav Šimek – osobitá varianta text-appealového divadla, např. Návštěvní dny I.-III.
- od konce 70. let skupina Josefa Dvořáka; významná osobnost Jitka Molavcová (Jonáš a Melicharová), Petr Nárožný, Miroslav Horníček, návaznost na tradici kabaretů a humor Voskovce a Wericha; populární zpěváci Waldemar Matuška, Karel Gott, Eva Pilarová
Divadlo na provázku
- v Brně (původně a nyní opět Husa na provázku) – návrat k tradici středověkého divadla, komedie dellarte, klauniádě, kabaretu, muzikálu, pantomimě, experimentu; princip otevřenosti žánrové, scénické (hraje se kdekoli – ulice, volná příroda) a vůči divákovi (hraje se mezi nimi a s nimi); vzniklo jako amatérské studio posluchačů a absolventů brněnské JAMU
Divadlo za branou
- důraz na moderní psychologické herectví
Studio Y (Ypsilonka)
- režisér a dramatik Jan Schmid – uvolnění hravosti, prvky grotesky, parodie (inspirace životními osudy osobností českých dějin)
- Carmen nejen podle Bizeta, Život a smrt Karla Hynka Máchy
Literárně-historický kontext
České drama 2. pol. 20. stol. (oficiální)
- Poválečné drama a divadlo
- po osvobození se hrály hry, které vznikly už za okupace (s jinotaji) – Drdovy Hrátky s čertem, pak Dalskabáty, hříšná ves, aneb Zapomenutý čert
- po únoru 1948 – ideologický tlak = hry politicky motivované; v popředí hledisko ideologické na úkor estetických kvalit; hry s budovatelskou tematikou nebo komedie (oficiální optimismus) = výsměch „třídnímu nepříteli“; překlady sovětských her
- Miroslav Stehlík
- Jarní hromobití, Vysoké letní nebe – téma združstevňování vesnice
- 60. léta
- uvolnění situace, posun od schematičnosti k psychologizaci postav – obraz samoty člověka
- psychologické hry Františka Hrubína – Srpnová neděle, Křišťálová noc
- Jaroslav Dietl
- Nemocnice na kraji města
Rozbor: Posel z Liptákova
Literární druh: drama (divadelní hra)
Žánr: komedie (činohra, humor)
Premiéra: 20. dubna 1977 v pražské Branické ulici 41
Téma: Tato hra byla napsána jako záznam vyšetření z Liptákova, kde pobýval Jára Cimrman.
Kompozice – skládá se ze dvou částí:
- v první části – série odborných referátů, týkajících se života a díla Járy Cimrmana, uvozena následujícími referáty:
- Cesta z Prahy do Liptákova
- Svědectví liptákovské kroniky
- Objev nástěnných nápisů
- Dopis záhřebskému monologistovi
- První zemědělský pyrotechnik
- Univerzální ptakopysk
- Cimrman sportovec
- Cimrmanův potomek
- Jizerské hory po stránce geologické (zbude-li čas)
- ve druhé části pak ucelenějšího zpracování některého jeho díla – v tomto případě dvou jednoaktových her Posel světla a Vizionář.
Jazyk
- V sérii referátů (seminářích) striktně spisovný, velké množství odborných termínů => atmosféra opravdové přednášky
- V divadelní hře stále spisovný jazyk, ale objevují se už i hovorové výrazy, vulgarismy a slovní hříčky.
Postavy:
- Posel světla:
- Hlavní postava – Standa – syn
- Vedlejší postavy – starší rodiče
- Vizionář:
- Hlavní postava – Hlavsa – věštec
- Vedlejší postavy – Ptáček – muž, který chce zjistit budoucnost
- Smrtka
- Fanda – syn Hlavsy
Obsah
- Tato divadelní hra je uvedena několika referáty. Přesně 9 referáty a jsou ze předvedeny 2 samotné divadelní hry – Posel světla a Vizionář.
Posel světla:
- Tato hra pojednává o synovi starších rodičů, který se je snaží vystrnadit z domova. Je totiž z Hradce Králové a seznámil se tam s jedním mladým mužem, který přišel na jednu látku (trinitrotoluen), která je dobrá při výrobě baterek. Syn – Standa – se učil právo, ale nebaví ho to, a tak se chce živit výrobou baterií. Ale jeho tatínek špatně chápe a nemůže pochopit, že ho chce vystrnadit z domova. Ale když mu to delším vysvětlování jeho manželka vysvětlí, rozčílí se a najde jeho chytrý slovník a podle toho mu vynadá. Následovně ho pošlě potrubím zpět, odkud přijel.
Vizionář:
- V této hře se objevuje vizionář (Hlavsa), který věští z rozehřáté pece. Po návštěvě uhlobarona Ptáčka má Hlavsa práci. Ptáček chcce zjistit, který z dvou nápadníků jeho dcery je pro ní lepší. Ale vizionář nic nevidí, akorát vidí, že jsou to přátelé a že mají i společnou firmu Kolben-Daněk. Po chvíli přijde František, syn vizionáře, a připomíná mu, že dnes má umřít. V té chvíli přijde Smrtka a chce si ho odvést. Ale Hlavsa si chce vyřídit ještě pozůstalost pro svého syna. Ale ten od něj nic nechce, protože je toho moc, a tak se dohadují. Smrtka naléhá, že už musí jít, ale nakonec to dopadne tak, že už vypršela doba a on odešel bez Hlavsy, protože měl důležitější práci. Tak mu bylo slíbeno, že si pro něj dojdou za pár let. Tato hra se stala součástí filmu Nejistá sezóna.
