Báječná léta pod psa – rozbor díla (9)

rozbor-díla

 

Kniha: Báječná léta pod psa

Autor: Michal Viewegh

Přidal(a): Janča

 

 

Michal Viewegh (*1962)

  • Spisovatel, publicista a hlavně nejslavnější  a nejprodávanější romanopisec současnosti (Román pro ženy, Účastníci zájezdu)
  • Otec byl inženýr-chemik a matka je právnička.
  • 1980 maturoval na gymnáziu v Benešově, poté (po nedokončeném studiu ekonomie na VŠE) vystudoval češtinu pedagogiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (studium dokončil roku 1988).
  • Od r. 1993 – redaktorem nakladatelství Český spisovatel. Po dvou letech působení se stává definitivně spisovatelem z povolání.
  • Své povídky zpočátku uveřejňoval v Mladé frontě nebo v Mladém světě (později publikoval své články i v časopisech jako Playboy, Literární noviny aj.).

 

Tvorba:

  • Vieweghova díla se vyznačují epičností, prolínáním komediálních a tragických momentů, častými citacemi, relativizací vyprávění prostřednictvím různých pohledů a verzí.
  • Díla často zfilmována

 

Dílo: Báječná léta pod psa (1992)

Žánr:

  • román s autobiografickými prvky

 

Charakteristika

  • melancholická groteska > neřeší problémy, ale podává obraz o životě mezi léty 1968 a ´89 > politika, sociální situace, mezilidské vztahy, lidská psychika. Podáváno s humorem a kapkou ironie.
  • Kniha popisuje život hlavního hrdiny Kvida, jeho rodiny a hlavně zachycuje atmosféru 60. let = od období normalizace až pád komunismu
  • Vše bere s nadhledem a humorem, čímž na čtenáře zapůsobil.
  • Kniha je psána formou deníku hlavního hrdiny Kvida, který chce příběh své rodiny předat knižnímu vydavateli => díky této formě deníku se dozvídáme i hodně osobních věcí na každou z vystupujících postav. (Kvidova matka právě proto nesouhlasila s tím aby knihu vydával.)

 

Kdy a kde:

  • ČR/ 1968-1989

 

Literárně-historický kontext:

  • Česká literatura po roce ´89. Výrazný zlom – konec komunistického režimu. Začaly se vydávat dříve zakázané tituly, vznikají soukromá nakladatelství. Začíná se prosazovat masová literatura. Próza se dělí na klasickou (Viewegh, Ivan Klíma-Čekání na světlo, čekání na tmu), experimentální a deníkovou = memoáry, paměti…

 

Postavy:

Kvido

  • ústřední postava, je neuvěřitelně chytrý, jako malý byl oplácaný z čehož měl komplexy

Paco

  • mladší bratr Kvida

Jaruška

  • Kvidova láska, poznali se když se Kvido s rodinou přestěhoval a nastoupil do nové školy, kde spolu začali recitovat (a to i na soutěžích). Později společně založili rodinu.

Otec Kvida

  • Nešikovný řidič; statečně se brání komunistické straně – nikdy by do ní nevstoupil, i tak ale musel v některých věcech ustoupit (např. do velkého baráku, který dostali „díky“ Kvidově nemoci, si musel pořídit psa a cvičit ho a taky musel začít hrát fotbal)
  • Vystudovaný ekonom, má státnice z aj a nj

Matka Kvida

  • hrávala v divadle a když byla těhotná, četla Kvidovi v bříšku divadelní hry. Když se Kvido narodil, čtení těchto textů ho dokonce uklidňovalo – možná  proto je Kvido tak chytrý

Babičky a dědečci Kvida:

  • babička Líba –  matka Kvidova otce, posedlá svým zdravím, vášnivá cestovatelka, nekupuje maso, ale vaří levnější jídla, aby ušetřila na cestování, z cest nosí domů nejstrašnější dárky a vždy posílá černobílou pohlednici s veršem o cestě
  • dědeček Josef – otec Kvidova otce
  • babička Věra – matka Kvidovy matky
  • dědeček Jiří – otec Kvidovy matky

Inženýr Zvára

  • kamarád Kvidova otce, „vlezprdelka“ – přidal se ke komunistické straně a aby na to byl lépe než Kvidova rodina

Šperk

  • soudruh a šéf podniku kde Kvidův otec pracuje; jeho manželka měla na starosti recitování  a zařídila Kvidově rodině lepší dům

 

Obsah:

Kniha začíná seznámením Kvidových rodičů. V den kdy má otec dělat závěrečné zkoušky v autoškole, mají lístky do divadla. Po neúspěšném pokusu, kdy auto s Kvidovým otcem i komisařem málem zajel vlak, se vydávají do divadla. Když ale na těhotnou Kvidovu matku po vystoupení z taxíku vyskočí pes, její těhotenství je během následujících několika hodin ukončeno přímo v divadle při představení. V divadle se naštěstí našel doktor, a tak se narodilo zdravé dítě, i přesto, že měla Kvidova matka slíbený porod u doktorky Zity, bez přítomnosti jakéhokoliv muže (je totiž velmi stydlivá).

Rodina se ze strachu z výpovědi přestěhuje z Prahy do Sázavy. Kvido byl ještě malý kluk, oplácaný, brýlatý, ale neuvěřitelně inteligentní. V Sázavě jim byla přidělena prosklená vila.  Jakmile se nastěhovali do této vily, Kvido se seznamuje s Jaruškou – jeho první a s největší pravděpodobností poslední láskou. Začínají spolu recitovat.

Vila byla sice krásná, ale v zimě v ní byla taková zima až  Kvido dostal zápal plic.  Zanedlouho po Kvidově nemoci se do rodiny narodí nový přírůstek – Paco.

Po Kvidově nemoci zařídí paní Šperková aby dostali „pořádný“ dům – pan Šperka má ale dvě podmínky – když nechce Kvidův otec přistoupit ke komunistické straně, musí si k novému rodinnému domu pořídit psa (vlčáka Něhu a cvičit ji) a začít hrát fotbal (v němž se jeví jako úplné poleno).

Když už se blýská na lepší časy, a Kvidův otec je povýšen, je společně s celou rodinou přistižen u kamaráda z divadla – Pavla Kohouta, který je tvrdým odpůrcem komunistického režimu. Kvidův otec tak přichází o dobrou pracovní pozici, je sesazen na vrátného a psychicky se z toho zhroutí. Začne trávit většinu času truhlařinou v dílně. Je na tom psychicky tak špatně že si začne vyrábět vlastní rakev. Navíc ho Kvido „dodělá“ tím že odejde z Vysoké školy ekonomické a začne pracovat jako vrátný aby mohl psát svou knihu. Matka už neví co si počít a tak přesvědčí Jarušku s Kvidem aby měli dítě, jenomže ani malá Anička nezlepší stav Kvidova otce.

Práci na své vlastní rakvi ukončuje až po sametové revoluci, po které dostává on i matka práci odpovídající jejich vzdělání a Kvido vydává svou knihu…

 

Citát…

„Nevadí mi, když se ženská bojí psů, pavouků nebo myší, ale nesnáším, když si to vykládá jako svoji přednost.“

Pavel Kohout se dotýká strachu ze psů Kvidovy matky.

 

„U Zity v podolí,

  žádný porod nebolí“

…Kvidovy prarodiče konstatovali domluvený porod

 

Jazyk:

  • Střídání spisovného (převládá, intelektuálně) a nespisovného jazyka (hovorové, obecná, slangová)> žvanit, řidičák
  • Převažuje dialog, nesložitá souvětí, pokud ale začne mluvit Kvido > složitá souvětí, občas se setkáme i se zajímavými a často cizími výrazy způsobenými jeho přemoudřelostí.
  • V knize si můžeme všimnout i pořekadel a „rozumů“ Kvidových prarodičů. (např. „Všechny líbá naše bída“ či „Drž, dostaneš kůži“)

 

 

Kompozice:

  • CHRONOLOGICKÁ kompozice => od Kvidova dětství přes problémy spojené s dospíváním až po založení jeho vlastní rodiny.
  • velké množství dialogů
  • ER-FORMA

 

Zajímavost:

  • Dílo bylo v roce 1997 i zfilmováno režisérem Petrem Nikolaevem. V hlavních rolích si zahrála Libuše Šafránková, Ondřej Vetchý (Kvidovi rodiče), ale i Vilma Cibulková (paní Šperková) a Vladimír Javorský (ing. Zvára)

 

Vlastní názor:

  • Měla jsem možnost okusit obě zpracování – jak film tak knihu. S oběma jsem byla spokojená u filmu hlavně s kvalitním hereckým obsazením. Líbí se mi Vieweghova dávka humoru, která nechybí skoro v žádném z jeho děl (Účastníci zájezdu, Román pro ženy ad.).





Další podobné materiály na webu: