Biblické příběhy – rozbor díla

rozbor-díla

 

Kniha: Biblické příběhy

Autor: Ivan Olbracht

Přidal(a): Filipkoz, Martina Hladíková

 

 

Ivan Olbracht (1882 – 1952)

  • vlastním jménem Kamil Zeman, syn spisovatele Antala Staška (vl. jm. Antonín Zeman)
  • od roku 1905 pracoval jako redaktor různých socialisticky orientovaných novin, v roce 1921 vstoupil od KSČ a začal působit jako komunistický novinář, zejména v Rudém právu
  • za 1. republiky byl dvakrát vězněn za příliš revoluční komunistické názory
  • celá 30. léta se věnoval problematice chudé Zakarpatské Rusi, kde se usadil v obci Kolčava, toto období bývá považováno za vrchol jeho literární tvorby
  • díky jeho postavám, které se dostávají do vypjatých situací a na nichž zkoumá jejich psychiku, se řadí také k psychologické literatuře

Další tvorba:

  • Země bez jména (1932)
    • Reportáže informující o špatné situaci na Zakarpatské Ukrajině, analýza historických událostí a charakteristika zdejšího obyvatelstva
  • Golet v údolí (1935)
    • Povídkový soubor s židovskou tematikou, život v ghettech (nejznámější část: O smutných očích Hany Karadžičové)
  • Biblické příběhy (1939)
  • Nikola Šuhaj loupežník (1945)
    • Příběh o loupežníkovi Nikolovi, jenž bohatým bere a chudým dává. Za tuto činnost je samozřejmě pronásledován četníky a je na něj vypsána velká odměna. Nikola se skrývá u své přítelkyně Eržiky, nakonec ho zradí jeho kamarádi a on je zabit

 

Obecně kulturní kontext:

  • 1. polovina 20. století

Demokratický proud

  • Autoři tohoto proudu byli  pragmatisté (snaží se najít absolutní pravdu – univerzální pravda neexistuje – záleží z kolika úhlů se díváme)
  • Čeští pragmatisté byli názorově blízcí T. G. Masarykovi; psali do Lidových novin
  • Zájem o obyčejný život lidí, vystupují proti fašismu

Historický kontext

  • 1945 – konec 2. světové války
  • 1948 – komunistický převrat
  • 1968 – okupace vojsky Varšavské smlouvy -> 3. velká vlna emigrace (1. dvě: 1938-39, 1948)
  • 1989 – Sametová revoluce -> svrhnutí režimu

 

Doba a současníci:

 

Rozbor díla: Biblické příběhy

  • Literární druh: Epika (na rozdíl od lyriky zachycuje děj)
  • Literární žánr: Náboženská epika
  • Literární forma: Próza (text psaný do odstavců a kapitol)

 

Téma:

  • Obyčejní hříšní lidé, pro které je těžké jít po správné cestě, která vede k Bohu. Bůh však s lidmi má trpělivost a pokud litují svých hříchů, odpouští jim. Autor se snažil seznámit děti s příběhy, na které by se nemělo zapomenout.

 

Motivy:

  • Bůh, Hospodin, náboženství, víra, pokora, úcta, ponaučení, odpuštění, věrnost, dobré skutky.

 

Kompozice:

  • Chronologický děj
  • Er-forma (vypravěč)
  • Kniha obsahuje známé příběhy jako: O stvoření světa a člověka, Adam a Eva, Vražda Kainova, O potopě světa, Stavění věže a zmatení jazyků, O zničení Sodomy a Gomory, Příběh Josefův, Příběh Mojžíšův, O Samsonovi, David a Goliáš nebo O moudrosti Šalamounově.

 

Jazykové prostředky:

  • Velmi spisovný jazyk (mírně knižní – Olbrachtův styl)
  • Zastaralé slovní obraty, složitý jazyk, archaismy
  • Častá přímá řeč
  • Epizeuxis (opakování stejného slova nebo slovních spojení za sebou)

 

Časoprostor:

  • Zejména Babylonie, Jeruzalém, oblasti v poušti

 

Charakteristika díla:

Postavy:

  • V každém příběhu jiné kromě Hospodina -> Bůh – Ústřední postavou všech kapitol. Je všemocný a vševědoucí. Chce, aby se všichni lidé chovali hodně, pokorně, obětavě a uctivě. Naopak zavrhuje jakékoli hříchy, jako lakomství, pýchu, závist či hněv.
  • Adam, Eva, Kain, Ábel, Set (3 synové Adama), Noe (vnuk Seta), Abrahám, Izák (syn Abraháma), Jákob (syn Izáka), Josef a jeho 11 bratrů (synové Jákoba), Mojžíš, Samson, David, Saul, Šalamoun (syn Davida) a mnoho dalších

 

Obsah:

Příběhy ze Starého zákona; autor vynechal vysloveně náboženské pasáže, bohoslužebné poučky a didakticko-náboženské části. Zaměřil se na kapitoly, které vyprávějí o historii, o společenských a politických poměrech, o politickém zřízení a o způsobu myšlení jednoho ze starověkých národů. Dílo zobrazuje utrpení a pronásledování starožidovského národa. V době okupace Československa nacisty má být výzvou k odporu a ke statečnosti. Starý zákon je delší a starší část Bible. Jedná se původně o sbírku posvátných židovských knih, kterou přejalo z židovství vzniklé křesťanství. Vzhledem k tomu, že tuto sbírku užívají jak židé, tak i různé proudy křesťanství, nepanuje v mnoha otázkách shoda – ani v tak základních, jako je rozsah či název sbírky. 

 

Děj vybraných příběhů

Stvoření světa.

První den stvořil Bůh nebe, světlo a tmu. Druhý den vznikla obloha. Třetí den oddělil vodu od souše a rozkázal, aby kvetly rostliny a trávy Stromy, aby měly plody a mohly se vysemenit. Čtvrtý den vzplály na obloze nebeské hvězdy, měsíc a slunce. Pátý den vytvořil ptactvo a ryby Šestý den rozkázal: „Vydej země živé tvorstvo“. Tak vznikl také člověk. Sedmý den Bůh odpočíval.

 

Adam a Eva

Bůh vytvořil člověka z hlíny a pojmenoval ho Adam. Stvořil pro něj zahradu Eden. Ve středu ní stály dva stromy, strom života a strom vědění. Bůh řekl Adamovi, že může jíst ovoce ze všech stromů, kromě stromu vědění. Aby Adam nebyl osamělý, vytvořil Bůh z jeho žebra první ženu, Evu. Lstivý had přemluvil Evu, aby snědla jablko ze stromu vědění, což udělala a nabídla i Adamovi. Když se to Bůh dozvěděl, vyhnal je z ráje.

 

Vražda Kainova

Adam a Eva žili mimo ráj a hospodařili. Měli dva syny, Kaina a Ábela. Kain byl zemědělcem, Ábel pastevcem ovcí. Na kamenném oltáři obětovali Bohu vypěstované potraviny a jehňata. Kain žárlil na Ábela, protože se Bohu více líbila jeho oběť. Záviděl mu tak moc, že ho zabil.

Bůh nakázal, že nikdo nesmí Kaina ve vzteku zabít, ale stal se tulákem.

 

Potopa světa (O potopě světa)

Země se začala pomalu přelidňovat a to vedlo ke zvýšení ukrutností a zla u lidí. Boha neposlouchali a vůbec si jej nevážili. Ten viděl, co se na zemi děje a  začal litovat, že ji stvořil. Noe byl muž spravedlivý, hodný a poctivý a Boha miloval. Bůh si jej proto vybral, aby přežil a sdělil mu, aby si vyrobil koráb, na který si má vzít celou svoji rodinu. K nim má opatřit  vždy jeden pár od všech živočichů a ty si loď vzít s sebou. Dále se má zásobit jídlem a pitím. Když to Noe vykonal, strhla se veliká bouře, nebe se otevřelo a zničilo vše živé. Byla potopa světa., která trvala čtyřicet dní a nocí. Jen koráb plul po hladině. Nebe se potom uklidnilo a Noe vypustil z korábu holubici. Ta se po čase vrátila a nesla v zobáčku olivový list. Tak poznal Noe, že voda opadla a vylodil se na hoře Arrarat. Bůh mu oznámil, ať nyní vyvede všechny tvory na pevnou zem, aby se mohli množit  a rozejít  po celé zemi. Také s lidmi uzavřel smlouvu, ve které se pravilo, že Bůh už nikdy zemi nezatopí. Proto vytvořil  duhu,  aby lidem vždy po dešti  připomínala boží úmluvu.

 

David a Goliáš.

Filištínští sestavili vojsko a táhli proti Izraeli. Davidovi bratři museli jít do boje. David byl nejmladší z nich, proto zůstal doma a pásl stáda. Jednoho dne si jej otec zavolal a nařídil mu, aby bratrům donesl jídlo. Když se s bratry setkal a předal jim potraviny, před izraelské vojsko vystoupil Goliáš, učiněný obr, a vyzval  muže, aby s ním šel někdo bojovat. Vysmíval se vojákům a hanil Izrael. Všichni se jej báli. David se však obrovi směle postavil. Goliáš se nejprve Davidovi posmíval, ale pak se k němu rozběhl. Ten držel v ruce prak s oblázkem. Namířil a vystřelil na obra. Goliáš byl zasažen do hlavy a padl. David mu jeho hlavu usekl. Tak byl silný poražen slabším.

 

Šalamoun.

Po Davidově smrti vládl král Šalamoun. Ten proslul svojí chytrostí a bystrostí Když si sousedé nevěděli rady, šli se zeptat k Šalamounovi a ten jim vždy dobře poradil. Chytrost získal tak, že postavil Hospodinovi nádherný chrám. Ten se jej zeptal, jakou si žádá odměnu. Šalamoun po něm chtěl, aby mu nadělil chytrost. Jednou před Šalamouna předstoupily dvě ženy. Jejich spor se týkal narozeného dítěte. Bydleli ve stejném domě a oběma se zároveň narodily děti. Jedné ženě však dítě zemřelo, tak jej ukradla té druhé. Chtěly proto, aby je Šalamoun rozsoudil. Ten jim poradil, aby si dítě rozpůlily a každá si ponechala  jednu  polovinu dítěte. První žena s hrůzou vykřikla, že mu nebude brát život, ať si je proto nechá ta druhá. Druhá však trvala na rozpůlení. Šalamoun okamžitě poznal, která je pravá matka a té dítě odevzdal. Za to, že tak spravedlivě  rozsoudil, si jej lid velice vážil.

 

Stavění věže a zmatení jazyků

Lidé začali se stavbou věže, jejíž vrchol měl dosahovat až nebe. Měli si tak zajistit slávu. Bohovi se toto chování nelíbilo, a proto změnil jejich jazyky. Každý potom mluvil jinou řečí a nemohli se na stavbě dohodnout, takže s ní přestali.

 

O zničení Sodomy a Gomory

Města Sodoma a Gomora byla v té době vyspělými městy. Jejich obyvatelé byli pyšní, marniví a hříšní. Bohovi se to nelíbila a nechal tak obě města zničit. Přežil pouze Abraham, protože byl jako jediný pohostinný a pokorný.

 

Mojžíš (Příběh Mojžíšův)

Faraon si chtěl zajistit dlouhověkou vládu tím, že nechal pozabíjet všechny izraelské novorozené chlapce. Jediný Mojžíš přežil, protože ho matka poslala v košíku po řece. Našla ho egyptská princezna, která ho zachránila.

V dospělosti dostal Mojžíš za úkol vyvést egyptský lid do země zaslíbené, což se mu po 40 letech podařilo.

error: Stahujte 15 000 materiálů v rámci našeho členství nebo v online kurzech.