Blaník – rozbor díla

 

Kniha: Blaník

Autor: Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak

Přidal(a): Martina Hladíková

 

Zdeněk Svěrák

• V padesátých letech minulého století se české divadlo ocitlo v éře transformace. Po roce 1948, kdy došlo k převzetí moci komunistickým režimem, se divadelní scéna musela přizpůsobit novým politickým směrnicím, které diktoval stát. V repertoáru dominovaly hry oslavující nový systém a veselohry, které měly šířit pozitivní náladu.
• V této době také vznikla řada menších divadelních scén, které se vymykaly konvenčnímu divadlu. Tyto scény, často sestavené z amatérských herců, přinášely inovativní přístup k divadelnímu umění, včetně hudebních vložek a improvizace. Cílem bylo nejen bavit, ale také vyvolávat diskuzi a interakci s diváky. Mezi tyto scény patřily Divadlo Na Zábradlí, kde začínali Václav Havel a Ivan Vyskočil, Semafor Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého, nebo Ypsilonka Jiřího Schmidta.
• Specifickou kapitolou je Divadlo Járy Cimrmana, známé svými výhradně mužskými obsazeními a nekonvenčními představeními, která zahrnovala semináře před samotnou hrou. Tato divadla se proslavila díky svému jedinečnému humoru, který spočíval ve slovních hrátkách a situační komice. Mezi jejich oblíbené hry patří “Záskok”, “Vyšetřování ztráty třídní knihy”, “Dlouhý, Široký a Krátkozraký”, “Němý Bobeš” a “České nebe”.
• Historie té doby byla poznamenána klíčovými událostmi, jako byl konec druhé světové války v květnu 1945, kdy spojenecké síly rozdělily Evropu na východní a západní blok. Komunistický puč v roce 1948 znamenal začátek nové éry, která byla později uvolněna po smrti Gottwalda a Stalina v roce 1953. Vrchol demokratizačního procesu představovalo Pražské jaro v roce 1968, které bylo ukončeno invazí vojsk Varšavské smlouvy. Jan Palach svým činem v lednu 1969 vyjádřil protest proti komunistickému režimu. Sedmdesátá a osmdesátá léta byla obdobím normalizace, politických čistek a cenzury. Sametová revoluce v listopadu 1989 pak přinesla pád komunistického režimu a nový začátek pro Československo.

 

Rozbor: Blaník

Téma:

• Humorné zachycení pověsti o blanických rytířích a nepokojů proti Rakouskému císařství během revoluce. Zobrazení problémů a neefektivnosti přílišné hierarchie.

 

Motivy:

• Rytíři, pomoc, společenská situace, čekání, zbytečnost, zesměšnění, hierarchie, ironie, humor.

 

Literární druh:

• Drama (divadelní hra určena k předvádění na jevišti)

 

Literární žánr:

• Komedie (veselohra, hra s vtipným dějem a šťastným koncem)

 

Literární forma:

• Próza (text psaný do odstavců a kapitol)

 

Kompozice:

• Hra se dělí na 2 části – seminář a samotnou hru
• Chronologický děj
• Scénické poznámky

 

Postavy:

• Svatý Václav – Vrchní velitel blanických rytířů. On jediný má právo rozhodnout, kdy rytíři mohou vyjet z hory a zachránit český národ. Přestože nyní nastává vhodná situace, svatý Václav dává přednost rozhodování o tom, že houby václavky by se měly přejmenovat, aby jejich název nebyl přejat z jeho jména, či blahopřeje všem rytířům Vítům k dnešnímu svátku. Ve své funkci naprosto selhává.
• Hynek z Michle – Rytíř a přednosta svatováclavské kanceláře. Je často zamyšlený. Rozkazy svého nadřízeného poslouchá na slovo.
• Smyl Flek z Nohavic – Rytíř a kronikář. Je vychytralý a mazaný. Spolu s Hynkem chtějí probudit vojsko a poslat ho do boje, ale čekají na rozkaz svatého Václava.
• Veverka z Bitýšky – Rytíř, velitel 2. jízdní od Lipan. Kritizuje svatého Václava za to, že nevyslal vojáky a chce to udělat sám. Za své názory a činy je opakovaně vězněn. Odjede do Prahy pro pomoc, ale lidé si o něm myslí, že jde pouze o historického herce.
• Josef Chvojka – Učitel dějepisu. Je chytrý a zvědavý. Touží zjistit, zda pověst o blanických rytířích je pravdivá.
• Šlupka – Zřízenec. Jako jediný z rytířů může opouštět horu, aby zjišťoval aktuální situaci.

 

Časoprostor:

• 1848 (revoluční rok)
• Praha

 

Jazykové prostředky:

• Spisovný jazyk
• Hovorové výrazy (Václavák; ano, to všechno jsem řek)
• Přirovnání (zívá, jako když vyje šakal)
• Historismy (slova zastaralá, označují věci, které již neexistují – např. zbraně a rytířské vybavení)
• Ironie, satira, nadsázka
• Převažují krátké věty
• Humorné scény

 

Děj:

Hry Járy Cimrmana jsou obvykle složeny ze dvou částí:

Seminář

Problematika zapamatovatelnosti historických dat

Data historických událostí jsou nezapamatovatelná a děti učící se dějepis mají problémy, proto se Cimrman domnívá, že při vzniku důležitých historických událostí by politici měli volit zapamatovatelná data, stejně jako rodiče v případě datumu narození významných osobností.

 

Defenestrace v historii

Cimrman se ve své práci věnoval defenestraci. Zabýval se jejím správným vymezením a provedením (lze ji provádět jenom v urbanisticky vyspělých zemích, kde se staví vícepatrové domy). Nevhodnou Cimrman označil také defenestraci v zemljankách (stavbách z části postavených v zemi) se střešními okny, protože defenestrovaný se po několika sekundách vrátí na své místo.

 

Historický kvíz

Cimrman historickými kvízy zpestřoval svým žákům hodiny dějepisu. Jedna z otázek zněla takto: „Kterému ze světových vojevůdců mohl jeho spolunocležník říct na dobrou noc – zavři oko a spi“ (šlo o Jana Žižku, protože ostatní možné odpovědi představovaly zahraniční důstojníci, kteří nerozuměli česky).

 

Blanická pověst

Blanická pověst je dodnes v Česku stále velmi populární a zná ji každý. Cimrman se domnívá, že je to kvůli tomu, že Češi věří v zázraky, protože jinak by zde nešlo přežít. Cimrman na tuto pověst útočil a vyvracel. Zároveň kritizoval i svého přítele (poté již bývalého) Aloise Jiráska, protože tento příběh zařadil do jeho díla Staré pověsti české. Poté zvolil opačný postup a snažil se hru co nejvíce zpopularizovat a vytvořil hru ve formě loutkového divadla.

 

Divadelní hra

Rytíři Hynek z Michle a Smyl Flek z Nohavic chtějí probudit blanické vojsko, protože cítí, že to český národ potřebuje. Rozkazy však vydává pouze vrchní velitel, kterým je svatý Václav. Pro světce jsou ale zajímavějšími tématy než řešení právě probíhajících nepokojů ve společnosti například tvoření návodu, jak správně blahopřát, nebo kdo právě slaví svátek. Další z rytířů Veverka z Bitýšky chtěl povolat vojsko sám a z hory už bez schválení svatého Václava vyjel, za což je zavřen do šatlavy.

Učitel Josef Chvojka se snaží zjistit, zda je pověst o blanických rytířích pravdivá. Potkává rytíře a vypráví jim o žalostné situaci. Samotní rytíři mu však nemohou pomoci, protože se svatý Václav i nadále věnuje naprosto zbytečným záležitostem. Rytíři stále čekající na Václavův rozkaz alespoň Chvojku seznamují s životem v hoře. Zajímavostí například je, že místní trus se mění na zlato. Veverka z Bitýšky po další kritice svatého Václava opět skončí za mřížemi, odkud se mu podaří utéct a vydává se hledat pomoc v Praze, ale nikdo ho nebere vážně.

Nakonec přichází zřízenec Šlupka, který oznamuje, že povstání bylo potlačeno a blanických rytířů již není třeba. Přinesl z Prahy kuželky, které si rytíři zahrají.