Posel z Liptákova – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Posel z Liptákova

Autor: Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak

Přidal(a): belblová

 

 

 

 

 

Téma:  Tato hra byla napsána jako záznam vyšetření z Liptákova, kde pobýval Jára Cimrman.

Skládá se ze dvou částí – série odborných referátů, týkajících se života a díla Járy Cimrmana, a v druhé části pak ucelenějšího zpracování některého jeho díla – v tomto případě dvou jednoaktových her Posel světla a Vizionář.

 

Tato hra je uvozena následujícími referáty:

  • Cesta z Prahy do Liptákova
  • Svědectví liptákovské kroniky
  • Objev nástěnných nápisů
  • Dopis záhřebskému monologistovi
  • První zemědělský pyrotechnik
  • Univerzální ptakopysk
  • Cimrman sportovec
  • Cimrmanův potomek
  • Jizerské hory po stránce geologické (zbude-li čas)

 

Jára Cimrman je univerzální český génius, objevený Jiřím Šebánkem a Zdeňkem Svěrákem. Cimrmanův život a jeho hry zabírají podstatnou část repertoáru Žižkovského divadla Járy Cimrmana. Byl o něm natočen i divácky úspěšný film Jára Cimrman ležící, spící. Veřejnosti jsou nejznámější autoři her Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák. Paraelně se Cimrmanovým životem zabýval i Sallón Cimrman Jiřího Šebánka.

 

 

 

Postavy:

Posel světla: Hlavní postava – Standa – syn

Vedlejší postavy – starší rodiče

Vizionář: Hlavní postava – Hlavsa – věštec

Vedlejší postavy – Ptáček – muž, který chce zjistit budoucnost

Smrtka

Fanda – syn Hlavsy

Obsah:

Tato divadelní hra je uvedena několika referáty. Přesně 9 referáty a jsou ze předvedeny 2 samotné divadelní hry – Posel světla a Vizionář.

Posel světla: Tato hra pojednává o synovi starších rodičů, který se je snaží vystrnadit z domova. Je totiž z Hradce Králové a seznámil se tam s jedním mladým mužem, který přišel na jednu látku (trinitrotoluen), která je dobrá při výrobě baterek. Syn – Standa – se učil právo, ale nebaví ho to, a tak se chce živit výrobou baterií. Ale jeho tatínek špatně chápe a nemůže pochopit, že ho chce vystrnadit z domova. Ale když mu to delším vysvětlování jeho manželka vysvětlí, rozčílí se a najde jeho chytrý slovník a podle toho mu vynadá. Následovně ho pošlě potrubím zpět, odkud přijel.

Vizionář: V této hře se objevuje vizionář (Hlavsa), který věští z rozehřáté pece. Po návštěvě uhlobarona Ptáčka má Hlavsa práci. Ptáček chcce zjistit, který z dvou nápadníků jeho dcery je pro ní lepší. Ale vizionář nic nevidí, akorát vidí, že jsou to přátelé a že mají i společnou firmu Kolben-Daněk. Po chvíli přijde František, syn vizionáře, a připomíná mu, že dnes má umřít. V té chvíli přijde Smrtka a chce si ho odvést. Ale Hlavsa si chce vyřídit ještě pozůstalost pro svého syna. Ale ten od něj nic nechce, protože je toho moc, a tak se dohadují. Smrtka naléhá, že už musí jít, ale nakonec to dopadne tak, že už vypršela doba a on odešel bez Hlavsy, protože měl důležitější práci. Tak mu bylo slíbeno, že si pro něj dojdou za pár let. Tato hra se stala součástí filmu Nejistá sezóna.

 

Autor: Svěrák: filmový a televizní scénárista, spisovatel, textař, autor divadelních her Vystudoval obor český jazyk a literatura na Vysoké škole pedagogické. Již za studií psal a působil v amatérských souborech. Krátce učil a od roku 1962 působil v Českém rozhlase. pořady o imaginární vinárně U pavouka (spoluautoři: Jiří Šebánek, Karel Velebný, …)

V roce 1966 založil Divadlo Járy Cimrmana, kde hraje a píše hry.

Smoljak: herec, divadelní, filmový a TV režisér, scenárista, divadelní

autor, publicista

Po absolutoriu Vysoké školy pedagogické pracoval jako asistent

na fakultě jaderné fyziky a jako učitel fyziky a matematiky v Brandýse nad Labem. Po třech letech se odešel ze školy a stal se redaktorem a novinářem. V¦polovině šedesátých let se znovu sešel s bývalým spolužákem Zdeňkem Svěrákem. Při přípravě zábavného rozhlasového pořadu Vinárna U pavouka se zrodila osobnost geniálního Čecha Járy Cimrmana. Jeho po třicet let “stále “”objevované”” dílo se dostalo nejen na divadelní scénu, ale i do filmu. Ještě dříve než se prosadil jako úspěšný scenárista a také filmový a televizní režisér, nastoupil (opět ve dvojici se Svěrákem) dráhu filmového herce.

 

Divadlo Járy Cimrmana

* 1967 v Praze, založeno na mystifikaci diváků, na fikci a výmyslu; projev dramatického a divadelního postmodernismu

Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Jiří Šebánek, Karel Velebný vytvořili fiktivní postavu českého polyhistora, génia, všeumělce Járy (da) Cimrmana – návaznost na mystifikační humor J. Haška, na slovní dialog V + W a tradici amatérského divadla

Inscenace:

®  Akt

®  Vyšetřování ztráty třídní knihy

®  Hospoda na mýtince

®  Vražda v salónním kupé

®  Němý Bobeš

®  Cimrman v říši hudby

®  Dlouhý, Široký a Krátkozraký

®  Lijavec

®  Dobytí severního pólu

®  Blaník, Záskok, Švestka, Afrika

®  Hospoda na mýtince – jednoaktovka, autorství připsáno fiktivní postavě Járy Cimrmana; 2 části divadelního textu:

1)      „vědecká přednáška (parodie na pseudovědu, operetu) o Cimrmanově k operetě

2)      dramatická akce – přednesený referát je prakticky demonstrován; vysoký styl přednášky x ochotnické, neherecké ztvárnění = zdroj humoru; nadsázka, nonsens, situační a slovní komika, dojemný humor, absurdnost, improvizace a parodován

 

Jára Cimrman – životopis

Narodil se ve Vídni někdy mezi léty 1853 a 1859 (matrikářův nejistý rukopis připouští i roky 1856, 1864, 1868, 1883 či 1884). Jeho otec byl český krejčí Leopold Cimrman a matka rakouská herečka Marlen Jelinková-Cimrmanová. On sám se cítil být Čechem, o čemž vypovídá i poslední zápis z jeho deníku, kde Cimrman vyjadřuje touhu „uvidět svou vlast Böhmen“. Byl jedním z největších českých dramatiků, básníků, hudebníků, učitelů, cestovatelů, filozofů, vynálezců, kriminalistů a sportovců své doby. Poslední bezpečně zjištěné místo pobytu je Liptákov v Jizerských horách roku 1914. Podle jiných informací však z Liptákova odjel do starobince ve Frymburku. Cimrmanovo údajné místo skonaní se nachází v lese na tzv. Husí cestě, poblíž obce Skalka v Ústeckém kraji. Za svého života se nedočkal uznání. Teprve objevem truhly s pozůstalostí dr. Evženem Hedvábným je evropská veřejnost seznámena s jeho géniem.

 

Vznik divadel malých forem a divadel studiového typu

 

divadla malých foremod konce 50. let 20. stol. – protipól oficiálních scén; komorní prostředí, rušení konvencí – např. Reduta, Divadlo na zábradlí, Semafor

divadla studiového typu – experimentální scény od 70. let 20. stol., další vývojová fáze divadel malých forem; od převážně kabaretní orientace směřují k činohře; divadlo jako dílna autorského typu, netradiční divadelní prostory a vztah k divákům – např. Studio Y, Husa na provázku, HaDivadlo aj.

Reduta

v Praze: s ní spojen vznik tzv. text-appealů = specifická forma autorského scénického představení, texty rušící lhostejnost, dráždicí – součást pořadu s písničkami, hudbou, rozhovory; groteskní hra s jazykem, dějem, postavami; komunikace s divákem, mizí hranice mezi jevištěm a hledištěm

např. Ivan VyskočilMotomorfóza – absurdní text z pořadu Autostop (spoluautor V. Havel) – v komické zkratce odhalena absurdita společenských prostředků – hříčka, nonsens, neologismus, asociace založené na homonymitě slov, fráze

 

Divadlo Na zábradlí

činohra i pantomima; forma kabaretu, hudby, černého divadla, pantomimy; soubory činoherní – Vyskočil, Grossmann, Havel, Schorm, soubor pantomimický vedl Fialka, významné inscenace –

®  Kdyby tisíc klarinetů (Suchý, Vyskočil)

®  Zahradní slavnost (V. Havel)

®  Čekání na Godota

®  Proces

 

Semafor (sedm malých forem)

hudební divadlo, kabaret pro děti, divadlo poezie, divadlo oživlých rekvizit, výtvarné umění, pantomima, film); založen 1959; návrat k tradici filmové grotesky, poetismu, dadaismu, kabaretu, šantánu, tingl-tanglu, revui, varieté; pořad jako montáž volně spojených čísel, výstupů, písniček

  • autorská, písničkářská a herecká dvojice Jiří Suchý a Jiří Šlitr – ve spolupráci s Miroslavem Horníčkem Člověk z půdy, Taková ztráta krve, Zuzana je sama doma, Jonáš a tingl-tangl, Dobře placená procházka – divadlo kabaretního typu; po Šlitrově smrti vznikly ve spolupráci s hudebníkem Havlíkem další hry, např. Kytice (scénická parafráze a parodie Erbenova díla), Elektrická puma
  • dvojice Jiří Grossmann a Miloslav Šimek – osobitá varianta text-appealového divadla, např. Návštěvní dny I.-III.
  • od konce 70. let skupina Josefa Dvořáka; významná osobnost Jitka Molavcová (Jonáš a Melicharová), Petr Nárožný, Miroslav Horníček, návaznost na tradici kabaretů a humor Voskovce a Wericha; populární zpěváci Waldemar Matuška, Karel Gott, Eva Pilarová

 

Divadlo na provázku

v Brně (původně a nyní opět Husa na provázku) – návrat k tradici středověkého divadla, komedie dellarte, klauniádě, kabaretu, muzikálu, pantomimě, experimentu; princip otevřenosti žánrové, scénické (hraje se kdekoli – ulice, volná příroda) a vůči divákovi (hraje se mezi nimi a s nimi); vzniklo jako amatérské studio posluchačů a absolventů brněnské JAMU

 

Divadlo za branou

důraz na moderní psychologické herectví

 

Studio Y (Ypsilonka)

režisér a dramatik Jan Schmid – uvolnění hravosti, prvky grotesky, parodie (inspirace životními osudy osobností českých dějin)

®  Carmen nejen podle Bizeta, Život a smrt Karla Hynka Máchy

 

 

České drama 2. pol. 20. stol. (oficiální)

  1. Poválečné drama a divadlo

– po osvobození se hrály hry, které vznikly už za okupace (s jinotaji) – Drdovy Hrátky s čertem, pak Dalskabáty, hříšná ves, aneb Zapomenutý čert

– po únoru 1948 – ideologický tlak = hry politicky motivované; v popředí hledisko ideologické na úkor estetických kvalit; hry s budovatelskou tematikou nebo komedie (oficiální optimismus) = výsměch „třídnímu nepříteli“; překlady sovětských her

 

Miroslav Stehlík

®  Jarní hromobití, Vysoké letní nebe – téma združstevňování vesnice

 

2. 60. léta – uvolnění situace, posun od schematičnosti k psychologizaci postav – obraz samoty člověka

– psychologické hry Františka Hrubína – Srpnová neděle, Křišťálová noc

Jaroslav Dietl

®  Nemocnice na kraji města





Další podobné materiály na webu: