Bylo nás pět – rozbor díla k maturitě (7)

 

Kniha: Bylo nás pět

Autor: Karel Poláček

Přidal(a): Nikola

 

 

Zařadit autora v čase 1.polovina 20. století v české literatuře
Život autora Karel Poláček(22. 3. 1892 Rychnov nad Kněžnou – 21. 1. 1945 Osvětim) byl český spisovatel, prozaista, humorista, novinář, představitel meziválečné humoristické a satirické prózy a filmový scénárista.Narodil se v Rychnově nad Kněžnou, jeho otec byl židovský obchodník. Od roku 1907 žil v Praze, kde absolvoval gymnázium. Začal zde studovat práva, ale začala první světová válka, a proto opustil Prahu, kam se vrátil až po válce. Psát začal z existenčních důvodů, působil jako redaktor Lidových novin, odsud byl ale roku 1939 pro svůj židovský původ propuštěn.V roce 1943 byl uvězněn v Terezíně a poté transportován do Osvětimi, kde zemřel. Roku 1995 mu byl in memoriam propůjčen Řád T. G. Masaryka II. třídy.Ve svých dílech, která někdy vydával i pod jmény svých přátel, se snažil s humorem zobrazit každodenní život člověka. 
Autorova tvorba Muži v ofsajdu,  Hostinec U kamenného stolu 
Rozbor díla
Literární druh a žánr Román
Místo a doba děje Rychnov nad Kněžnou
Děj a kompozice Petr Bajza vyrůstal v pětičlenné rodině – tatínek byl obchodník, který vedl v domě koloniál. Starší bratr Láďa byl kupeckým učedníkem a domů jezdil jen občas. Nejmladším členem rodiny byla Mančinka, které nebyl ještě ani rok. No a do rodiny patřila samozřejmě maminka, ale také kocour Honza a služka Kristýna, se kterou se Péťa pořád škádlil a handrkoval.
Petr měl pět kamarádů: Tondu Bejvala, který neustále vymýšlel nejrůznější nápady, Édu Kemlinka, Čeňka Jirsáka, který o sobě tvrdil že je velice zbožný, ale také se pyšnil tím, že zhřešil proti všem přikázáním. Posledním kamarádem byl Zilvar, který pocházel z chudobince. S touto partou kamarádila také Eva Svobodová, dcera cukráře, která si nejvíc oblíbila Petra.
Kniha vypráví o nejrůznějších příhodách, klukovinách a válkách proti klukům z jiných čtvrtí, kteří byli jejich úhlavními nepřáteli. Kluci se chodili koupat ke Klobouku – toto místo dostalo svůj název kvůli tomu, že zde někomu uplaval klobouk. Mezi dalšími příhodami bych zmínil například to, jak se Tonda Bejval rozhodl vypálit vosy z hnízda a všichni skončili pobodaní, nebo když Péťa ukradl svému lakomému strýčkovi kartónové krabice, ze kterých si postavili město a podpálili jej. Obzvlášť vtipná byla situace, když si chlapci hráli na žebráky (půjčili si od Zilvarova otce dřevěnou nohu) a od kolemjdoucího procesí vyžebrali slušné peníze. Jenže vzápětí se z výdělku začali před zraky kolemjdoucích radovat a rázem měli další průšvih.
Jednou přijel do města cirkus – všichni se těšili a zaříkali se, že musí zhlédnout všechna představení. Byli velmi nadšení a umělce obdivovali. Pak začali pomáhat s napájením a krmením zvířat, aby měli vstup zadarmo. Pomáhal jim také jistý Otakárek – z velmi bohaté rodiny. Když se to dozvěděla jeho vychovatelka, rozzlobila se na ředitele cirkusu a ten všechny kluky vyhnal, protože nechtěl mít žádné další problémy.
Konec knihy se odehrává ve znamení Petrova snu: Petr těžce onemocněl – dostal spálu a měl vysoké horečky. Zdálo se mu, že mu tatínek koupil slona a on s ním společně s kamarády odcestoval do Indie, kde zažíval nejrůznější dobrodružství. Vše je zobrazeno s přihlédnutím k dětské fantazii, což zvyšuje dobrodružnost a zároveň humornost. 

Kniha je členěna do jednotlivých kratších úseků, nikoli však kapitol v pravém slova smyslu, které oddělují jednotlivé příběhy, jež na sebe navazují, a tudíž děj je chronologický.

 

Hlavní postavy a jejich charakteristika Antonín Bejval – nejlepší kamarád Petra
Čeněk Jirsák – jeho tatínek dělá čepice, pochází z věřící rodiny, ministruje
Josef Zilvar – je nejchudší z nich, je z “chudobince”, jeho tatínek má dřevěnou nohu a žebrá
Eduard KemlinkEva Svobodová – kamarádka Petra, její rodiče mají cukrárnu
Kristýna – služka u Bajzů, malá, veselá a rozverná, pochází z Rampuše, Petr jí říká Rampepurda, má chlapce
pan Fajst – protivný mravokárce
Vařekovi – strýc a teta Ema, příbuzní Bajzů, lakomí
Otakárek Soumar – chlapec z bohaté rodiny, má vychovatelku, rád by se kamarádil s ostatními chlapci, ale vychovatelka mu to nedovolí
Alfons Kasalický – syn ředitele cirkusu, chodí s Petrem do školy, když je cirkus ve městě, neumí násobilku ani základní věci ve škole, ale je nejlepší v tělocviku, umí dělat neuvěřitelné akrobatické věci.

 

Jazykové prostředky Román je psán ich-formou, používá se hovorový i spisovný jazyk, přímá řečGermanismy (kvelb-obchod)

Archaismy – milostpaní

 

Umělecký směr a charakteristické znaky tohoto směru na daném díle Demokratický proud 
Vliv díla na další druhy umění (např. filmové zpracování; divadelní adaptace; hudební či výtvarná díla, která jsou jimi ovlivněna) Film 

 

 

 

 

 





Další podobné materiály na webu: