Bylo nás pět – rozbor díla (5)

 

Kniha: Bylo nás pět

Autor: Karel Poláček

Přidal(a): Nikola, Ronie

 

Karel Poláček (1892 – 1945)

• Český spisovatel, filmový scénárista, novinář, představitel meziválečné humoristické a satirické prózy
• Narodil se v roce 1892 v Rychnově nad Kněžnou v rodině židovského živnostníka (obchodníka).
• Poláček studoval v Rychnově vyšší gymnázium, byl však vyhozen pro „vzdorovité chování“ a špatný prospěch. Nakonec gymnázium dokončil v Praze.
• Studium práv nedokončil a po vypuknutí první světové války musel narukovat na frontu do Ruska a do Srbska.
• Po válce se krátce živil jako úředník, ale už od roku 1920 přispíval do několika časopisů, zvláště humoristických a satirických. Psát začal z existenčních důvodů. Později pracoval jako redaktor týdeníku Tribuna a deníku Lidové noviny.
• Znal se s bratry Čapkovými.
• Po okupaci republiky nacisty nemohl kvůli svému židovskému původu vykonávat svou dosavadní profesi a pracoval jako knihovník Židovské náboženské obce v Praze.
• V roce 1943 byl deportovaný do terezínského ghetta a o rok později byl poslán transportem do Osvětimi.
• Zemřel 21. ledna v koncentračním táboře Dora u Buchenwaldu.
• Roku 1995 mu byl in memoriam udělen Řád T. G. Masaryka II. třídy.

Styl tvorby

• Ve svých dílech, která někdy vydával i pod jmény svých přátel, se snažil s humorem zobrazit každodenní život člověka.
• Dílo Bylo nás pět psal v těžkých chvílích, kdy věděl, že bude transportován do Osvětimi. Inspiroval se svým dětstvím.

Významná díla

• Povídky pana Kočkodana – prvotina, karikatura lidských figurek z byrokracie a městské společnosti obecně.
• Muži v ofsajdu – klasické dílo naší humoristické prózy, fotbalové prostředí.
• Hráči – mariáš a jeho vyznavači.
• Pětidílný románový cyklus Okresní město s částmi: Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město, Vyprodáno (z pátého dílu se dochoval jen zlomek).
• Hostinec U kamenného stolu

 

Literárně-historický kontext

1.polovina 20. století v české literatuře

Karel Poláček píše v česká meziválečné próze – demokratickém proudu, který se rozvíjí ve 20. letech 20. Stol. Autoři podporují prezidenta T. G. Masaryka a jeho politiku. Zabývají se také i humanistickou literaturou, která pojednává o problémech, vlastnostech a chybách obyčejného a prostého člověka. Do tohoto směru řadíme významné autory, jako jsou Karel Čapek, Josef Čapek, Eduard Bass a Ferdinand Peroutka. Tyto autory spojovali Lidové noviny, do kterých přispívala tehdejší inteligence nezávislá na politických stranách.

 

Rozbor: Bylo nás pět

• Prozaické epické dílo na pomezí novely a humoristického románu.
• Umělecký směr/zařazení: Demokratický proud

 

Téma

• Příhody Bukovské party na malém městě.  Všudypřítomný humor těží ze skutečnosti, že všechny epizody jsou líčeny z dětské perspektivy, postavy nejsou popisovány realisticky „věrohodně“, nýbrž v karikaturní zkratce a psychologickém zjednodušení.
• Tento schematismus je ovšem záměrný, má přiblížit dětskou mentalitu.
• Zvolená perspektiva také otevírá prostor k ironizující distanci, s níž autor zpracovává své erbovní téma života na maloměstě.

 

Hlavní myšlenka

• Přiblížit život na malém městě a život dětí. Snažil se vyzdvihnout slabost lidí z města a směšně je popisoval dětskýma očima.

 

Kompozice

• Dílo nemá ústřední zápletku.
• Kompozice sestává ze sledu volně řazených epizod.
• Nejdelší epizoda zabírá téměř polovinu textu.
• Text není rozdělen na kapitoly, ale jen na větší, graficky oddělené úseky.

 

Vypravěč

• Vypravěčem  je hlavní hrdina Péťa Bajza.
• Román je psán ich-formou

 

Jazyk

• Používá se hovorový i spisovný jazyk
• Vyprávění, dialogy, přímá řeč, nepřímá řeč,
• Germanismy (šamstr, kvelb-obchod)
• Prvky nářečí (polecajt, ďoučata)
• Archaismy – milostpaní
• Profesionalismy
• Školské fráze (přehnaně časté a místy docela nepatřičné používání spojek přičemž, jelikož, pročež)
• Slang chlapecké party (meruna, zkomoleniny kládynet místo klarinet, milistrant místo ministrant apod.)
• Kontrasty – vnímání světa dospělými lidmi x dětmi
• Důležitou roli mají slovní stereotypy, které se podílejí na parodickém autorova stylu a současně poukazují na stereotypnost v jednání postav.

 

Časoprostor

• Rychnov nad Kněžnou
• Příběh je časově vymezen přelomem 19. a 20. století.

 

Hlavní postavy

• Petr Bajza – hlavní postava. Malý uličník s velkou představivostí, který má rád dobrodružství. Je veselý, upřímný, hodný a snaživý.
• Antonín Bejval – nejlepší kamarád Petra, lakomý a nafoukaný. Rád o sobě říká, že je vynálezce a má bláznivé nápady.
• Čeněk Jirsák – domýšlivý, ministruje, jeho tatínek dělá čepice, pochází z věřící rodiny – jeho zálibou je sbírání hříchů ke svaté zpovědi.
• Josef Zilvar – nejchudší z kamarádů, kouří a snaží se mluvit dospěle, statečný a ze všech chlapců nejstarší, protože ve škole propadl, je z „chudobince“, syn vysloužilého vojáka – jeho tatínek má dřevěnou nohu a žebrá
• Eduard (Eda) Kemlink – hodný kamarád Petra
• Eva Svobodová – kamarádka Petra, její rodiče mají cukrárnu – čehož umí sem tam využít a podplatit si hochy sladkostmi
• Kristýna – služka u Bajzů, malá, veselá a rozverná, pochází z Rampuše, Petr jí říká Rampepurda, má chlapce
• pan Fajst – protivný mravokárce
• Vařekovi – strýc a teta Ema, příbuzní Bajzů, lakomí
• Otakárek Soumar – chlapec z bohaté rodiny, má vychovatelku, rád by se kamarádil s ostatními chlapci, ale vychovatelka mu to nedovolí
• Alfons Kasalický – syn ředitele cirkusu, chodí s Petrem do školy, když je cirkus ve městě, neumí násobilku ani základní věci ve škole, ale je nejlepší v tělocviku, umí dělat neuvěřitelné akrobatické věci.

 

Děj (obsah) díla

Petr Bajza vyrůstal v pětičlenné rodině – tatínek byl obchodník, který vedl v domě koloniál. Starší bratr Láďa byl kupeckým učedníkem a domů jezdil jen občas. Nejmladším členem rodiny byla Mančinka, které nebyl ještě ani rok. No a do rodiny patřila samozřejmě maminka, ale také kocour Honza a služka Kristýna, se kterou se Péťa pořád škádlil a handrkoval.

Petr měl pět kamarádů: Tondu Bejvala, který neustále vymýšlel nejrůznější nápady, Édu Kemlinka, Čeňka Jirsáka, který o sobě tvrdil že je velice zbožný, ale také se pyšnil tím, že zhřešil proti všem přikázáním. Posledním kamarádem byl Zilvar, který pocházel z chudobince. S touto partou kamarádila také Eva Svobodová, dcera cukráře, která si nejvíc oblíbila Petra.

Kniha vypráví o nejrůznějších příhodách, klukovinách a válkách proti klukům z jiných čtvrtí, kteří byli jejich úhlavními nepřáteli. Kluci se chodili koupat ke Klobouku – toto místo dostalo svůj název kvůli tomu, že zde někomu uplaval klobouk. Mezi dalšími příhodami bych zmínil například to, jak se Tonda Bejval rozhodl vypálit vosy z hnízda a všichni skončili pobodaní, nebo když Péťa ukradl svému lakomému strýčkovi kartónové krabice, ze kterých si postavili město a podpálili jej. Obzvlášť vtipná byla situace, když si chlapci hráli na žebráky (půjčili si od Zilvarova otce dřevěnou nohu) a od kolemjdoucího procesí vyžebrali slušné peníze. Jenže vzápětí se z výdělku začali před zraky kolemjdoucích radovat a rázem měli další průšvih.

Jednou přijel do města cirkus – všichni se těšili a zaříkali se, že musí zhlédnout všechna představení. Byli velmi nadšení a umělce obdivovali. Pak začali pomáhat s napájením a krmením zvířat, aby měli vstup zadarmo. Pomáhal jim také jistý Otakárek – z velmi bohaté rodiny. Když se to dozvěděla jeho vychovatelka, rozzlobila se na ředitele cirkusu a ten všechny kluky vyhnal, protože nechtěl mít žádné další problémy.

Konec knihy se odehrává ve znamení Petrova snu: Petr těžce onemocněl – dostal spálu a měl vysoké horečky. Zdálo se mu, že mu tatínek koupil slona a on s ním společně s kamarády odcestoval do Indie, kde zažíval nejrůznější dobrodružství. Vše je zobrazeno s přihlédnutím k dětské fantazii, což zvyšuje dobrodružnost a zároveň humornost. Kniha je členěna do jednotlivých kratších úseků, nikoli však kapitol v pravém slova smyslu, které oddělují jednotlivé příběhy, jež na sebe navazují, a tudíž děj je chronologický.

 

Kritika, přijetí díla a inspirace

• Dílo bylo vydáno posmrtně poprvé až v roce 1946, když skončila druhá světová válka. V průběhu druhé světové války dílo nemohlo být vydáno kvůli Poláčkovému židovskému původu. Později se však dílo stalo velice oblíbeným a oceňovaným.
• Dílo si ceníme pro jeho velice zajímavý a mnohdy komicky působící jazyk a inteligentní humor. Je příběhem velice poutavá pro děti i pro dospělé.
• Karel Poláček se neinspiroval žádným autorem. Avšak na jeho dílo navázali Josef Škvorecký zobrazováním maloměsta a jeho obyvatel a Vladimír Páral v popisování životních stereotypů. Inspiroval se jím také Rudolf Křesťan.
• Režisér Karel Smyczek na motivy knihy Bylo nás pět natočil v roce 1994 stejnojmenný úspěšný seriál.
• K popularitě výrazně přispěla také rozhlasová adaptace v podání herce F. Filipovského.