Červený a Černý – rozbor díla k maturitě (4)

 

  Kniha: Červený a Černý

  Autor: Stendhal

  Přidal(a): michelest

 

 

 

 

• Literární teorie
  • Forma
  • Obecná charakteristika díla
    • § Literární druh – žánr: Epika – román (psychologicky laděný)
    • § Literární směr/sloh (doba): přelom romantismu a realismu
      • Myšlenkové hnutí a jeden z hlavních uměleckých směrů 19.století . Rozrušuje hodnoty které přinesl klasicismus (x tvůrčí svoboda umělce) a osvícenství (cit, vášeň, fantazie, zájem o jedince).
      • Hlavní znaky: síla přírody, obdiv minulosti, mystika, volnost verše a prózy, svoboda tvorby, klad na tvůrčí svobodu umělce, emoce, spontálnost.
      • Žánry: lyrická balada, básnická poema, básnická povídka či poema, moderní epos, román ve verších, dramatická báseň, historický román, povídka
      • Nový typ: romantický hrdina – výjimečná osobnost, často společenský vyděděnec, touží po lásce, nešťastná láska, miluje nšťastný ideál, ocitá se v neřešitelném konfliktu se světem, východisko nachází  v úniku do minulosti, světa fantizie nebo do přírody.
      • Organizace jazykových prostředků – próza
        • Stylistická charakteristika díla
          • dvoudílný román s podtitulem Kronika roku 1830
          • er-forma
          • snažil se aby jeho styl vyhovoval dětem revoluce, kteří hledají více myšlenku než krásu slov
          • využívá vnitřího monologu, jímž postavy analyzují samy sebe
          • dlouhá souvětí, přímá eč, vypravování, střídání minulého a přítomného času
          • prvky autobiografie (měl milenku, které umřela dcera a ona v tom viděla trest od Boha a se Stendhalem se rozešla)
        • Slovní zásoba:
          • jeho sloh vyniká strohostí a úsporností výrazu
          • spisovný jazyk, obsahuje i archaismy

 

• Obsah
  • Tématická výstavba (téma) – epika
    • § Téma: touha po kariéře, moci a slávě. Francouzská společnost plná přetvářek.
    • § Vypravěč: vyprávění je zachyceno z pohledu kontrétní postavy, nikoli vševědoucího vypravěče
    • § Děj a kompozice: chronologická, celkem 41 kapitol, na začátku každé kapitoly je citát
      • Kompozice není propracová po vzoru Balzaca – neobsahuje obvyklé zdůrazňující momenty děje a popisné scény. Maximálně stručný v místech, kde by jiný autor té doby děj gradoval.
      • Líčí osudy syny Juliána, syna tesaře z Verrieres, který nejdříve obléká červenou uniformupro svůj obdiv k Napoleonovi.
      • Později ji z pragmatických důvodů neváhá vyměnit za černou uniformu kněze.
      • Na doporučení místního faráře je doporučen a stává se domácím učitelem dětí verrierského starosty a udržuje si z vypočítavosti milostný poměr s jeho ženou. Před pomluvami odejde do besaconského kněžského semináře.
      • Poté dostane nabídku domácího učitele v rodině markýze de la Mole v Paříži a svede jeho dceru Matyldu.
      • Chystaný sňatek Juliána s těhotnou Matyldou překazí dopis Paní de Renal, Julián ji poté v kostele postřelí a je hnán před soud.
      • Ve vězení se stýka s  paní de Renal a Matyldou, kterou odmítá.
      • Pohrdá omilostněním a celou společností a volí raději smrt.

 

• § Postavy:
  • Julián Sorel: mladý ambiciózní člověk, žije ve společnosti plné pokrytectví a osobního prospěchářství. Po počátečním přizpůsobení, kdy pomocí intrik a milostných avantýr dosahuje společenského vzestupu, následuje jeho vzpoura a přímý konflikt s vládnoucí společností. Poznává že daný společenský systém (plný předsudků) nepřipouští svobodný rozvoj člověka a proto s hrdostí a opovržením raději volý smrt.
  • Paní de Renal: krásná, chytrá, pečující a milující matka, svého manžela (verrierského starostu – dobrý starosta, nudný, nevšímavý) ale nemiluje, miluje Juliána
  • Matylda: miluje čtení, z vyšší společnocti, ctižádostivá, emancipovaná, vybrané způsoby, miluje Juliána, dcera markýze de la Mole z Paříže
  • Čas: sleduje se zaměřením na hlavní postavu Juliána společnost v předvečer červencové revoluce 1830 (1.pol.19.stol.)
  • Prostor: Francie, městečko Verriéres, Besancon, Paříž

 

• Význam sdělení (hlavní myšlenka)
  • Červený – revoluce nebo touha po vášnivém životě
  • Černý – despotismus nebo měšťáctví
  • Poukazuje na fr. Společnost, nenávist mladého chudého člověka vůči bohatým lidem. Nakonec je ale lhářství a přetvářka poražena.

 

• Literární historie
• Společensko-historické pozadí (charakteristika doby vzniku díla)
  • Politická situace (mocenské konflikty) : období mezi dvěma revolucemi (1789 ve Francii a 1848 v celé Evropě) je obdobím nadějí na nové společenské uspořádání. Jejich nenaplnění má za následek nespokojenost a buřičství. Nespokojenost s politickými poměry přináší vlnu revolucí, která se Evropou šíří ve 30.letech 19.století.
  • Konflikty dalších druhů umění
    • § Malířství:  náměty středověkých dějin, sovobozenecké války, inspirace přírodou (bratři Mánesové, E. Delacroix)
    • § Sochařství: rozvoj pomníkové tvorby
    • § Architektura: umělé zříceniny, postevny apod.
    • § Hudba: uvolnění klasické formy a bohacení rytmiky, nejdříve prvky lidové hudby a pak ohutné symfonie (F. Chopin, F.Schubert, R. Wagner)
    • Okolnosti vzniku díla: námět k románu obejvil při pročítání novin, kde našel zprávu o procesu a odsouzení jistého mladíka. Ten odešel z neobjasněných důvodů z kněžského semináře a našel si místo domácího učitele dětí, stal se milencem zaměstnavatelovy ženy, pak se vrátil do semináře a zase odešel, zase jako domácí učitel – zde poměr se zaměstnavatelovou dcerou. Popraven mladý, za střelbu na svou bývalou milenku.

 

• Autor
  • Život autora, vlivy na dané dílo, vliv na tvorbu
  • Vlastním jménem Henri Beyle /anri bel/, 1738-1842 – Francie
  • Pseudonym Stendhal – dle neměckého města
  • Bouřlivý život plný vášní I zklamání
  • Po pádu Napoleona I. odešel do Itálie, kterou musel nakonec na příkaz rakouské policie opustit.
  • Nejdříve psal druhořadé spisy, komplikované životopisy hudebních skladatelů a malířů, cestopisné črty či polemiky. Až ve svém pozdějším věku se věnoval románové tvorbě.
  • Hrdinové Stendhalových románů prožívají vášnivé lásky a jsou ve sporu s dobou, jíž se navenek přízpůsobí, vzbouří-li se proti společnosti, hynou.
    • Další autorova tvorba: Kartouza parmská – román o mladém šlechtici, jehož ideál nedojde k naplnění
    • Inspirace daným dílem
      • Inspirace lit. dílem – zfilmování, dramatizace: ve 20.století vzniklo několik úspěšných filmových přepisů (M. Bonnard, G. Righelli)

 

• Literární kritika
  • Dobové vnímání díla a jeho proměny: ve své době téměř neoceněň, jeho knihy byly nečtené a opomenuté, kvůli strohosti a novátorské kompozici
  • Kritika (chápání a hodnocení díla) a její proměny: oceněn až koncem 19.století (v naší literatuře se zabývali Stendhalem – Vrchlický, F.X.Šalda)
  • Posouzení aktuálnosti tématu a zpracování díla: nadčasové