Chrám Matky Boží v Paříži – rozbor díla

 

Kniha: Chrám Matky Boží v Paříži

Autor: Victor Hugo

Přidal(a): Dada

 

VICTOR-MARIE HUGO

• 26. 2. 1802-22. 5. 1885
• Victor Hugo byl francouzský básník, dramatik, romanopisec a politik,satirik,filozof.
• Byl vychováván v rodině plné kontrastů (matka royalistka a otec bonapartista), což se projevilo i do jeho pozdější tvorby.
• Tvořit začal již v mládí – spolu s bratrem založili časopis, kam oba psali.
• V roce 1822 vydává první dílo Ódy a rozličné básně
• V 1824 se napsáním dramatu Cromwell přihlásil k romantismu.
• Roku 1843- po smrti dcery-přestává psát a začne se věnovat politice.
• Je zvolen poslancem za stranu konzervativců.
• Nejprve podporuje Ludvíka Napoleona, ale po jeho zvolení králem začne zastávat jiný názor a prchá do exilu.
• V exilu opět začne psát. (Vzniká tam jeho vrcholné básnické dílo Tresty.)
• Po pádu Napoleona II. Se vrací do Paříže. Zde je zvolen poslancem zákonodárného shromáždění. V roce 1885 umírá a jeho rakev je na jeho přání převážena na voze chudiny.
• nenávist k Revoluci a k NAPOLEONOVI
• liberální názory, dostává titul hrabě
• po roce 1848—příznivcem republikánského zřízení
• zemře mu dcera-stáhne se do ústraní
• Snaží se o zlepšení lid. vrstev(vzdělání)–Chce lepší budoucnost
• 1870-nabídne svůj dům v Bruselu pro pronásledované
• velké sociální cítění, mravní obrození

 

Další díla:

• • Legenda věků
  • Ubožáci
  • Dělníci moře

 

Literárně-historický kontext

• Hugo začal knihu psát roku 1829.
• Dohoda s jeho vydavatelem Gosselinem ho zavazovala k tomu, aby ji dokončil ještě tentýž rok. Hugo však musel splnit i jiné závazky a proto nestíhal. Vydavatel mu tedy na jaře roku 1830 dal ultimátum- únor 1831.
• V září 1830 si tedy Victor Hugo koupil novou láhev inkoustu, vlněný kabát a „uvěznil“ se ve svém pokoji. Začal psát a psát a nikdo ho nesměl celých 6 měsíců vyrušovat.
• Svůj dům neopouštěl – s výjimkou nočních návštěv katedrály. Proto byl včas (avšak s dvouletým zpožděním) román dokončen.

 

Romantismus (18.-19. st.)

• Název je od slova romantik (něco nevšedního, napínavého)
• Rysy-střet(konflikt), příběh nekončí smírem ale spíše nějakou krajní cestou.
  • hlavní hrdina je často z okraje společnosti
  • láska končí tragicky (hlavní hrdina většinou umírá)
  • autor se často vrací do minulosti
  • objevují se mimořádná prostředí

 

Další autoři:

• Anglie
  • Lord George Gordon Bayern
    • Je anglický básník, jehož dílo je Childe Haroldova pouť (lyricko-epický epos). Tento epos je autobiografický (to co zažil). Cestoval a svou pouť zachycoval v tomto díle. Psal takzvané názory na různá místa např. Španělsko, Ženeva, Řecko (zde bojoval za jeho osvobození od Turků) 
  • Walter Scott
    • Proslavil se jako zakladatel historického dobrodružného románu. Nejvíce románů napsal v době, kdy nutně potřeboval peníze a tak hodně psal (zemřel přepracováním). Jeho díla: Waverly, Ivanhoe (ajvanhoe) – v tomto díle se vrací do doby Richarda lví srdce.
  • Jane Austenová
    • Byla zaměřena na ženské hrdinky ze středních a vyšších vrstev jejichž cílem bylo se dobře provdat. Začínala psát anonymně. Je představitelkou rodinného románu. Díla: Rozum a Cit, Emma, Mansfielské panství.
• Německo
  • Bratři Grimmové
    • Převypravovali německé lidové pohádky (děsivé). Často hororové.
• Rusko
  • Alexandr Sergejevič Puškin
    • Je slavný romantický básník, dramatik a spisovatel. Za své názory proti carovi byl poslán do vyhnanství. Chtěl svobodně psát. V souboji vyvolaném kvůli jeho ženě svedl souboj s důstojníkem, při kterém zemřel.
    • Dílo: Evžen Oněgin- Příběh je o šlechtici Oněginovi a Taťáně, kteří mezi sebou měli velmi vypjaté vztahy a jak je pro tuto dobu typické příběh nekončí zdárně.
• USA
  • Edgar Allan Poe
    • Dokázal přesně vyvolat ve čtenáři určitý dojem. Dílo: Havran (básnická sbírka i dílo). Byl významný básník a prozaik s těžkým životem. Byl adoptovaný a většina lidi jemu blízkých se s ním hádali. Měl dluhy, a proto šel do armády, stal se redaktorem, ale propadl alkoholu. Žena, kterou velmi miloval, mu brzy zemřela, a proto také propadl i drogám, na jejichž následky také zemřel. Byl také současně zakladatelem hororové povídky a detektivních příběhů. Další díla: Jáma a Kyvadlo (horor), Zlatý brouk (detektivka). Často ve svých dílech používá refrén.

 

ROZBOR DÍLA: Chrám Matky Boží v Paříži

• Literární druh: epika
• Literární žánr: román – smyšlené vyprávění delšího rozsahu, příběh je komplikovanější (více dějových linií, hlavních postav, vedlejších postav, vedlejší dějové linie)
• Vypravěč: er forma
• Časoprostor: Román se odehrává ve středověké Paříži v r. 1482, tedy v době vlády francouzského krále Ludvíka XI. (1461 – 1483), náměstí Gréve, Dvůr divů, Notre-dame…
• Hlavní myšlenka: Román podává obraz Paříže v 15. století – autor ukazuje žebráky, zloděje, studenty, církev, prostý lid a pokryteckou šlechtu. Autorovi se daří zachytit tehdejší atmosféru, velmi detailně popisuje.
• Stylistická charakteristika: vyprávěcí, popisný postup, využití kontrastů, často zvýrazněné nadsázkou a grotesknem

 

Rysy romantismu v díle:

• Hrdina byl povahou stejný jako autor (Hugo byl také filozof a myslitel jako Frollo.)
• Hlavní hrdinové stojí na okraji společnosti (Život chudých studentů. Qusimodo byl ohyzdný sirotek, kterého neměl téměř nikdo rád. Esmeralda byla cikánka.)
• Nešťastná a neopětovaná láska. (Mezi Esmeraldou a Phoebem. Mezi Esmeraldou a knězem Frollem. Mezi Esmeraldou a Quasimodem.)
• Děj končí tragickou  smrtí. (Zemřou všechny hlavní postavy)
• Tajemná místa. (Večerní, temné a romantické ulice Paříže.)
• Kontrasty (Ošklivý Quasimodo a nádherná Esmeralda. Láska a nenávist. Život a smrt.)

 

ROMANTICKÉ PRVKY

• děj probíhá v minulosti
• příběh plný kontrastů (např. ošklivý Quasimodo x krásná Esmeralda; duše x vzhled Quasimoda a částečně i Frolla)
• hlavním hrdinou je vyvrženec společnosti, osamělý se záhadnou minulostí
• prostředí katedrály (něco výjimečného a neobvyklého)
• téma nenaplněné lásky-VFR
• exotická cikánka -tragický konec
• sen x skutečnost, vyřazení hrdiny ze společnosti,díla tajemná, osudová,hrůzná

 

REALISTICKÉ PRVKY

• skutečný vládce, skutečné historické pozadí
• popis inkvizičního řízení, popis katedrály

 

STRUČNÝ POPIS

• Kniha vypráví hned několik různých příběhů , které se zdají být zpočátku neslučitelné. Nakonec ovšem čtenář pochopí jejich souvislost a z několika pramenů vznikne jeden proud.
• Je zde patrná komunikace autora se čtenářem: „..a teď, když nám čtenář dovolí, se přesuneme z náměstí Gréve zpět do Dvora divů.“
• Kniha popisuje středověkou Paříž všech vrstev (od žebráků Dvora divů až po samotného panovníka a jeho dvůr).
• V zadní části knihy nalezneme poměrně obsáhlé poznámky a vysvětlivky k jednotlivým pojmům.

 

CHARAKTERISTIKA POSTAV

• Quasimodo:
  • Ošklivý, až nestvůrný sirotek, kterého našel Klaudius Frollo a vychoval ho. Naučil ho mluvit, ovšem do společnosti ho začlenit nedokázal, protože se ho každý bál. Měl hrb na zádech, na levém oku bradavici, křivou páteř, kulhal, a protože jeho povoláním a láskou bylo zvonit na obrovské zvony v Chrámu Matky Boží, kde byl vychován, tak také ohluchl. Byl plachý, bál se lidí, raději byl sám. Působil zlým a přímo strašidelným dojmem, ale v hloubi duše byl citlivý a schopný opravdových citů. Zemřel pro lásku k Esmeraldě a svého vychovatele shodil z věže. Byl to tedy vrah.
• Esmeralda:
  • Překrásná cikánská tanečnice, která si vydělávala žebráním u lidí- tančením, zpíváním, předváděním kousků své kozy Džali a svého muže Petra Gringoire. Zamilovali se do ní dva muži- Quasimodo a kněz Frollo. Každý ale svým vlastním způsobem. Je obviněna z pokusu o vraždu svého milého Phobea, kterého jako jediného miluje i ona sama. Nakonec ji lid popraví za čarodějnictví.
  • Nosila červené šaty, spoustu šperků a tmavé vlasy. Měla tmavou pokožku, takže ji každý pokládal za cikánku, dokonce i ona sama sebe. Její matka ovšem byla Francouzka, které cikáni ukradli dítě a vychovali ho.
• Klaudius Frollo:
  • Kněz v chrámu Matky boží v Paříži. Od malička bylo jeho celým životem pouze studium a víra v boha. Vystudoval všechny univerzity, které mohl- filozofii, práva, lékařství i teologii. Žádná z těchto věd ho ale dostatečně neuspokojovala, a tak hledal něco, čím by prorazil ve světě a chtěl nalézt kámen mudrců, který ho udělá nesmrtelným. Vychoval svého mladšího bratra a zajistil mu vzdělání. Když našel nalezence Quasimoda, chtěl ho také vzdělávat a udělat z něj kultivovaného člověka. Zamiloval se do cikánky Esmeraldy, a protože jako kněz měl žít v celibátu, spíše jí nenáviděl. Chtěl se jí zbavit, ale zároveň být s ní. Shodil na ní vinu pokusu o vraždu jejího milého, a pak jí chtěl osvobodit z vězení. Byl v jádru zlý a lakomý. Nezdráhal se nejšpinavějších činů. Zabil ho jeho učenec Quasimodo- shodil ho z jeho vlastního chrámu.
• Jan Frollo ze Mlýna
  • Klaudiův mladší bratr. Klaudius ho vychovával jako svého syna podle mravních řádů, ovšem malý Jan se rozhodl pro jiný styl bytí. Vynalézavý drzý uličnický studentík se dostává do lehce směšných situací a vinou osudu (vlastně i svou) se dostane k pařížské spodině a svou životní pouť končí v rukách Quasimoda při obléhání Chrámu.
• Petr Gringoire filozof strašpytel a občasný spisovatel (tato postava je inspirovaná Villonem)
• Kytička-Pěnička Gudula (matka Esmeraldy); kajícnice, původně však lehká dívka
• Phoebus (velitel lučištníků) – krásný bohatý který si jen zahrává s upřímnou a čistou Esmeraldinou láskou
• Kulhavý Špindíra- žebrák a král Dvora divů…

 

DĚJ

Začíná 4. ledna 1482 na pařížských mystériích. Hlavním hrdinou je hluchý a znetvořený zvoník Quasimodo (čerstvě korunovaný papež bláznů). Společně s Frollem se pokusí unést Esmeraldu, Quasimodo je však při této akci chycen a upoután k pranýři. Tanečnice mu přinese ze soucitu vodu a on se do ní při té příležitosti zamiluje. Esmeralda je naneštěstí zamilovaná do krásného velitele lučištníků- sukničkáře Phoeba. Quasimodův opatrovník – páter Klaudius Frollo se do mladé tanečnice i přes svůj příslib církvi také zamiluje.

Frollova spalující láska se stane všem záhubou. I přes mnohé neúspěšné pokusy dobýt dívčino srdce se nevzdává a neváhá použít těch nejhorších prostředků. Vinou jeho intrik je Esmeralda nařčena z čarodějnictví a vsazena do žaláře, odsouzena na smrt. V osudnou vteřinu, kdy nad ní už už visí provaz šibenice na náměstí Gréve, se zničeho nic objeví Quasimodo a dívku odnese do nedotknutelného asylu Chrámu. Kvůli nátlaku lidu však ani tento úkryt již není bezpečný a proto je stanoveno další datum popravy.

Frollo nabídne Esmeraldě záchranu výměnou za její oddanost a lásku. Ona však „zlého a ošklivého kněze“ poněkolikáté odmítne a Frollo ji vydá napospas osudu. Těsně před šibenicí Esmeralda najde svoji matku- je jí kajícnice z Myší díry, Gudula, která si 15 let myslela, že její dceru sežrali cikáni.

Čtenář si už myslí,že se blíží happy end, ale opak je pravdou. Po Esmeralně jdou vojáci. Matka ji však úspěšně ukryje v útrobách svého dobrovolného vězení. Dívence se však stane osudnou její nenaplněná láska- Phoebus. Vykřikne jeho jméno a upozorní tak na sebe celou hlídku. Je tedy popravena a její matka je vojáky neúmyslně zabita. Celý konečný výjev sledují ze střechy Chrámu Frollo a Quasimodo.

Quasimodo si konečně dá konečně všechno dohromady a zlomený zármutkem svrhne pátera ze střechy. Ten se ještě zachytí okapu, ale nakonec padá a umírá… Smutkem pološílený zvoník je na konci svých sil.

Kniha má krásný, přesto však velice smutný, romantický konec. Autor popisuje, jak byli v hromadném hrobu nalezeny dvě kostry: „…Jedna z nich byla kostra ženy… Druhá kostra, která ji držela v těsném objetí, byla kostra muže. Všimli si, že měla pokřivenou páteř, hlavu vraženou mezi lopatkami a jednu nohu kratší. Neměla zlomený vaz a bylo jasné, že nejde o oběšence. Muž, jemuž kostra patřila, přišel sem tedy umřít. Když ho chtěli odtrhnout od kostry, již objímal, rozpadl se v prach.“

 

ZNAKY:

• popis pařížské společnosti, spodních vrstev (cikáni, loupežníci)
• kritika pokrytectví (Froll)
• motiv nenaplněné lásky
• podrobně vylíčena psychologie postav
• gotika, dynamičnost, tajuplnost

 

O jazyku:

• Dílo je napsáno formou er. Autor mluví o hrdinech zároveň oslovuje čtenáře.
• Věty jednoduché i souvětí. Spíše složitá souvětí a těžká myšlenková vazba. Spousta filozofie i děje.
• Spisovný jazyk. Mluva ze středověku i 19.století, kdy byla kniha napsána.
• Přímá řeč. Vypravování chronologické. Překvapivý a tragický závěr. Barvitá charakteristika všech postav.
• Převážně spisovný jazyk, u nižších vrstev společnosti se však vyskytuje nespisovná mluva. U členů Dvora divů je patrná loupežnická hantýrka.

 

Přijetí díla:

• zpočátku přijat kriticky, později sklidil velký úspěch doma i v cizině

 

Vliv díla:

• Hugo měl vliv na veškerý romantismus tehdejší doby v Evropě, z českých autorů např. J. Vrchlický, KH Borovský, J. Neruda, V. Dyk