Co Bůh? Člověk? – rozbor díla

 

Kniha: Co Bůh? Člověk?

Autor: Bedřich Bridel

Přidal(a): sg

 

Bedřich Bridel

• Bridel byl synem radního písaře. Studoval nejprve na gymnáziu v pražském Svatováclavském semináři. Do jezuitského řádu vstoupil v osmnácti letech roku 1637. Společně se svým spolužákem Bohuslavem Balbínem vystudoval teologii a filosofii.
• Vysvěcen na kněze byl roku 1650 a poté působil jako profesor rétoriky a poetiky na Karlově Univerzitě.
• Protože měl značné finanční prostředky, založil roku 1656 v Klementinu tiskárnu, kterou vedl jako správce. V té době také napsal většinu svých významných děl.
• V roce 1660 se však začal věnovat misijní činnosti na Boleslavsku, Čáslavsku, Hradecku a Chrudimsku, kde obracel lidi na katolickou víru.
• Zemřel roku 1680, když pomáhal ošetřovat nemocné morem v Kutné Hoře.

Díla

• Jeho celoživotní tvorbu tvoří asi třicet děl. Hojně překládal a psal legendy, písně, básně i filosofická, meditativní a náboženská didaktická díla.
• Většina z jeho děl vyšla ve své době anonymně, jen výjimečně byla podepsána monogramem F.B.S.I. O Bridelově autorství některých děl nevěděli ani někteří jeho současníci.

 

Literární historie: Společensko-historické pozadí

Situace v Čechách

• Dílo vzniká po bitvě na Bílé hoře, kdy probíhala rekatolizace. Byla založena dvě nová biskupství v roce 1656 v Hradci Králové a v roce 1664 je obnoveno v Litoměřicích. Nejtypičtějším rysem pobělohorské společnosti bylo to, že došlo v českých podmínkách k tzv. druhému nevolnictví.
• Doba předbělohorská se vyznačuje relativní náboženskou tolerancí, významnou politickou rolí stavů a bohatou českou literární činností (doba veleslavínská). Porážka stavovského povstání znamenala zásadní změnu, bylo povoleno jen katolické náboženství, nastala doba rekatolizace, obnoveným zřízením zemským přešel stát od stavovství k absolutismu. Došlo k úpadku užívání češtiny. Mnoho významných osobností odešlo do exilu.
• Jak už bylo řečeno, období bylo neméně ovlivněno třicetiletou válkou, známou především jako vyvrcholení sporů mezi římskokatolickou církví a zastánci vyznání, která vznikla po reformaci v 16. století. Neméně důležitou příčinou války byl také boj evropských zemí o politickou nadvládu. Vlastní válku započala revoluce stavů v zemích Koruny české proti panovníkovi. První roky války probíhaly především na území Českého království a Rakouského arcivévodství, vzhledem k tomu, že zde vypukly revoluce proti Habsburkům, nicméně na většinu dalších let války se boje přemístily mimo tato území v důsledku toho, že se katolíkům podařilo velkou část bitev vyhrát a přesunout boje na zbytek území Svaté říše římské, které ovládali protestanti. Vleklá a rozsáhlá válka způsobila značný úbytek obyvatelstva na zasažených územích. V průměru poklesl počet obyvatel o třicet procent, u mužů až padesát procent. České země byly po většinu války uchráněny před největšími válečnými útrapami, ale počet obyvatel i zde rovněž poklesl o jednu třetinu. Válka skončila uzavřením vestfálského míru. Vestfálský mír znamenal příklon k absolutismu a také striktní dodržování augšpurského určování náboženství podle panovníka, které bylo před válkou v některých zemích praktikováno s určitou benevolencí. Během války nastoupil nový umělecký směr, baroko, které vytlačilo renesanci a stalo se nástrojem protireformace. V zemích České koruny došlo během války a bezprostředně po ní k „době temna“ v důsledku toho, že v tomto regionu bylo zabito mnoho lidí a mnoho jich muselo odejít kvůli náboženskému přesvědčení.
• Druhá polovina století je obdobím stabilizace poměrů a zotavováním z následků války. První polovina 18. století je již dobou nového hospodářského a kulturního rozkvětu vrcholného baroka. Je to také období rozvoje specifické kultury českého baroka. K nejvýznamnějším osobnostem pobělohorské doby patřil člen hlavní rekatolizační síly, Tovaryšstva Ježíšova, vzdělanec a český vlastenec Bohuslav Balbín.

 

BAROKO

• baroko či barok je umělecko-kulturní směr, který vládl v Evropě v  a 18. století
• vznikl v Itálii a rozšířil se po celé Evropě a v jejích koloniích
• charakteristickými znaky baroka jsou dynamika – snaha o vyjádření pohybu, emotivnost až citová vypjatost, bohatost tvarů i zdobnosti a velkolepost
• výraz původně snad z pérola barroca – perla nepravidelného tvaru, byl původně posměšný, později se vžil jako běžné označení
• proniklo do všech uměleckých a životních projevů (architektura, výtvarné umění, literatura, divadlo, hudba)
• byl to poslední univerzální a jednotný umělecký styl celé Evropy
• malba se stává iluzionistickou
• v architektuře předstírá plastické prvky – architektura používá malbu napodobených stavebních prvků (klenby, žebra, pilastry)
• významně se uplatňuje ornamentální štukatura
• výrazným prvkem barokního umění je pohyb

 

ARCHITEKTURA

• v architektuře baroko dělíme na dvě linie:
• klasicizující baroko, které navazuje na renesanci a později přechází do klasicismu (na konci 18. stol.)
• dynamizující baroko, které vyjadřuje pohyb, deformaci přímých linií, odpoutává se od renesance a antiky (např. chrám sv. Mikuláše v Praze)
• půdorysem staveb byla elipsa nebo průniky elips
• častým architektonickým prvkem baroka je také kopule
• barokní stavby bývají masivní, monumentální a symetrické
• průčelí bylo zdobeno pilíři, polosloupy (pilastry), sochami
• stavělo se z mramoru a z napodobenin mramoru, časté bylo zlacení a štukatérská výzdoba
• ačkoliv nejčastějšími stavbami byly stavby církevní, budovány byly také zámky, paláce a ostatní světské stavby
• mezi nejznámější barokní stavitele patří bratři Dientzenhoferové – Kryštof (sv. Mikuláš na Malé Straně) a Kilián (letohrádek Amerika, kostel v Karlových Varech), dalším známým barokním stavitelem byl Carlo Lurago, který začal stavět Klementinum a v neposlední řadě rovněž Giovanni Santini
• z českých architektů jmenujme například Františka Maximiliána Kaňku, který dokončoval Klementinum a Černínský palác
• v Itálii to byl Bernini, kdo postavil kolonádu před chrám sv. Petra ve Vatikáně
• z českých památek barokního slohu jmenujme například kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi, kostel sv. Jana Nepomuckého v Zelené hoře, Mariánskou týnici, kostel sv. Ignáce a sv. Františka Xaverského s jezuitskou kolejí v Březnici, Valdštejnský palác v Praze či chrám sv. Mikuláše v Praze

 

MALÍŘSTVÍ

• k významným barokním malířům patří Caravaggio, Diego Velázquez, Peter Paul Rubens, Rembrandt van Rijn
• v barokním malířství byly nejčastěji zastoupeny fresky a v obrazech technika šerosvitu
• náměty se vybíraly většinou z náboženství nebo z mytologie, malovaly se též portréty či krajinomalby; postavy vyjadřují duševní hnutí, city a rozporuplnost doby
• v českých zemích působili především Karel Škréta, Petr Brandla Václav Vavřinec Reiner

 

SOCHAŘSTVÍ

• základním znakem barokního sochařství jsou rozevláté šaty
• takřka synonymem barokního sochařství je již jednou zmiňovaný Gian Lorenzo Bernini
• náš nejvýznamnější sochař Matyáš Bernard Braun
• druhým nejvýznamnějším českým sochařem je pak Ferdinand Maxmilián Brokoff
• na mostech se objevuje socha nového patrona Jana Nepomuckého

 

HUDBA

• v hudbě převládla melodie podporovaná harmonií, dříve vedoucí lidský hlas (polyfonie) ustupoval k harmonii s instrumentální složkou
• mezi nejznámější barokní hudebníky patří zejména italský skladatel Claudio Monteverdi

 

LITERATURA

• barokní literatura se vyznačuje aktualizací typických středověkých žánrů jako legenda, duchovní píseň, epos, traktát
• využívá obraznosti a alegorie symbolů
• Itálie – Torquato Tasso (Osvobozený Jeruzalém)
• Španělsko – Pedro Calderón de la Barca (Život je sen, Znamení kříže, Lékař své cti nebo Nejnestvůrnější žárlivost)
• Anglie – John Milton, John Donne
• Německo –  Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen (Dobrodružný Simplicius Simplicissimus)
• Česká barokní literatura
  • exilová: psala ji hlavně nekatolická inteligence, která musela opustit české země (J.A.Komenský, Jiří Třanovský, Pevel Skála ze Zhoře)
  • domácí: Bohuslav Balbín, Tomáš Pešina z Čechorodu, Bedřich Bridel

 

Rozbor díla: Co Bůh? Člověk?

Obecná charakteristika

Literární druh

LYRIKA

• z řeckého pojmenování veršovaného zpěvu doprovázeného hrou na lyru
• nemá děj
• je to druh poezie vyslovující subjektivní básníkovy pocity, jeho úvahy, myšlenky a nálady
• upřednostňuje monologické vyjádření v první osobě
• lyrika nezachycuje časovou následnost událostí, své téma rozvíjí v časově souběžných obrazech

Literární žánr

• duchovní píseň
• písně
• základní formy hudebního projevu
• základem je vokální projev opatřený textovou složkou

Literární směr

• baroko

 

Tematická výstavba (téma)

• Základním tématem, rozpracovaný mnoha barokními motivy, je snaha vyjádřit kontrast mezi věčností a dokonalostí Boha proti pomíjivosti a hříšnosti člověka. Titulní kontrast přerůstá v mohutně vygradovanou dramatickou antitezi, která čtenáře drtí představou lidské nicotnosti a nedokonalosti poznání a která mu vnucuje jedinou záchranu: upnutí se k Bohu.
• Zatímco pro člověka volí básník obrazy hříchu, pýchy, lsti, smrti, nemoci, ale i hnisu, vředu, puchu, bláta či hnoje, s Bohem jsou spojovány sláva, čest, čistota, láska či radost.

 

Lyrický subjekt

• lyrickým subjektem je lidské „já“
• Lyrickému subjektu (lidskému „já“ v básni) se nedostává odpovědi, připomíná meditaci. Báseň je jedinečným vyjádřením polarity člověka a Boha: do protikladu je postavena věčnost a dokonalost Boha i všechny jeho absolutní vlastnosti s pomíjivostí a hříšností i dalšími relativními atributy člověka. Člověk své postavení záměrně co možná nejvíce snižuje a božské vyzdvihuje, aby ukázal nesmírnou propast mezi schopnostmi člověka a Boha a ukázal jejich nesouměřitelnost… Následují úvahy o nepochopitelné trojjedinosti Boha (Otec, Syn a Duch svatý), o jeho podstatě, které končí rezignací. V posledních několika verších (epilogu) se dokončuje srovnání člověka s Bohem tak, že se člověk označuje za malého červíčka před obrovským Bohem, kterému se plně odevzdává. Dokonalého Boha nemůže člověk pochopit svým nedokonalým rozumem. Může ho jen milovat duchovní láskou a plně se mu odevzdat.

 

Motivy

• dokonalost a věčnost Boha
• nedokonalost člověka

 

Organizace jazykových prostředků

• 70 osmiveršových slok
• šestnáctiveršový úvod
• možnost rozdělení do šesti částí:
• Prolog (strofy 1.-4.)
  • Bůh a člověk ve své protikladnosti (5.-21.)
  • Člověk ve své nicotnosti (22.-33.)
  • Bůh ve své dokonalosti (24.-52.)
  • Bůh a člověk ve svém sjednocení (53.-66.)

• Epilog (67.-70.)

 

Slovní zásoba

• řečnické otázky
• metafory
• přirovnání
• archaismy
• anafora
  • já smutný, a tys veselý:
  • já nemoc, tys zhojení,
  • já zimníce, tys uzdravení:
• kontrast (protiklad člověk x Bůh)
• přídavná jména
• gradace
• expresivní slova (smradlaviště, krůpějíčka)
• zvolání
• oxymorón

 

Dílo

• Vita sancti Ivani- latinsky napsaný život svatého Ivana
• Život svatého Ivana
• Jesličky
• Co Bůh? Člověk?
• Svatý František Xaverius z Tovaryšstva Ježíšového
• Stůl Páně
• Jiskra slávy Svatoprokopské
• Trýlistek jarní
• Katechizmus
• Příprava k výborné smrti
• Katechizmus katolický

 

Literární kritika

Přijetí díla v době svého vzniku a dnes

• Bridel jakožto představitel domácí propagované tvorby byl mezi katolíky oblíben a čten

 

Aktuálnost tématu

• v dnešní době již dílu příliš nerozumíme a je pro nás složité na čtení, i přes to je ale Bridel nadále uznáván
• téma není aktuální