Jméno: Dramatik
Zařazení: Literární pojem
Přidal(a): Nikola Strnadová
Dramatik je tvůrce dramat. Je tedy spisovatelem, který má za úkol vyprávět nějaký příběh monologů a dialogů postav. Původem bylo dramata předvádět na jevišti a postupem času se stala i televizní či rozhlasovou součástí. Jako námět si autor zvolí nějaký konflikt, který se snaží vyřešit. Nejčastějšími žánry dramatu jsou např. tragédie, komedie nebo činohra.
Drama
Význam slova drama pochází z Řeckého slova δpav čov, což v českém jazyce znamená provádět nějakou činnost nebo něco dělat. Spolu s epikou a lyrikou patří mezi základní žánry a druhy literatury. Drama je tvořeno vyprávěním nějakého příběhu pomocí monologů a dialogů. V minulosti bylo časté především divadelní scénické provedení. V současné době se často objevuje v rozhlase, televizi, v hraném filmu a podobně.
Původní význam slova drama znamenal tanec satyrů ztělesňující děj. Teprve později se provádělo v jevištním provedení a především v tragédii. Základní teoretický princip dramatu ustanovil filosof Aristoteles ve své poetice, kde pojednává o tragédii. Dramatický děj se podává a odvíjí přímou řečí. V minulosti bylo veršované, tedy konkrétně v 11. století. V současné době převládá próza.
Historie dramatu:
Starověké Řecko díky oslavám Dionýse vyvinulo drama. Nejvýznamnějšími dramatiky byli Titus Maccius Plautus, Aischylos, Euripides, Sofokles a Aristofanes. Šlo o to zdramatizovat biblické příběhy a legendy. Mezi hlavní církevní hry patřili mystérie a pašije. Ve 20. století se rozvolňují dramatické formy. Autoři dramatu se zaměřují převážně na psychologické prokreslení postav. Hlavní experimentátoři byli Maxim Gorkij, Oscar Wilde, Anton Pavlovič Čechov a George Bernard Shaw. Koncem druhé světové války se rozvíjí absurdní drama.
Struktura:
Divadelní hra se rozděluje do aktů neboli velkých úseků děje. Krátká hra nazývaná má jen jedno jednání a to se pak následně rozděluje do jednotlivých scén a obrazů. Během pouhé jedné směny se většinou nemění herci ani jeviště. Herci danou scénu replikují.
