Eugéne Ionesco – životopis

Eugène Ionesco (1909 – 1994) byl francouzský dramatik a básník rumunského původu, který se zapsal do dějin literatury jako jeden z hlavních představitelů a zakladatelů absurdního dramatu. Ve svých dílech bojoval proti logice světa a řeči, přičemž často poukazoval na tragickou a bezradnou vizi světa, v němž je jediné východisko spatřováno v humoru.

 

Životní osudy Eugèna Ionesca

• Narodil se ve městě Slatina v Rumunsku do rodiny rumunského otce a francouzské matky.
• Když byl malý, jeho rodiče se rozvedli. Celé dětství strávil ve Francii, ale po rozvodu žil s otcem v Rumunsku.
• Na univerzitě studoval francouzskou literaturu a později působil jako pedagog francouzštiny.
• Během vysokoškolských studií se seznámil s Emilem Cioranem a Mirceou Eliadem, kteří se posléze stálí jeho dobrými přáteli.
• V roce 1936 se oženil s Rodicou Burileanu, se kterou měl dceru. Právě pro ni začal psát dětské pohádky.
• Rodina se následně přestěhovala do Francie, kde si Ionesco po vzoru svého otce doplnil doktorandské vzdělání.
• Během druhé světové války žil v Marseille a do Paříže se vrátil až po osvobození od německé okupace v roce 1944.
• V době komunistické diktatury byly jeho hry v Rumunsku zakázány Nicolaem Ceaușescuem, protože se Ionesco veřejně a kriticky vyjadřoval o jeho režimu.
• Během svého života získal řadu prestižních ocenění, včetně Filmové ceny festivalu v Tours, Society of Authors Theatre Prize či Grand Prix National for Theatre.
• Obdržel také Monackou Velkou cenu, Rakouskou státní cenu za evropskou literaturu a Jeruzalémskou cenu.
• Byl mu udělen čestný doktorát na univerzitách v New Yorku, Lovani (Leuven), Warwicku a Tel Avivu.
• Zemřel ve věku 84 let a je pochován na slavném pařížském hřbitově Montparnasse.

 

Literární styl a absurdní drama

• Patřil k hlavním představitelům a zakladatelům absurdního dramatu a dodnes se řadí k jeho nejhranějším autorům.
• V jeho prvních dílech je patrný vliv dadaismu, bojuje v nich proti tradiční logice světa a smysluplnosti řeči.
• Později dospěl k názoru, že svět je plný utrpení a fanatismu, což se odrazilo v jeho tragické a bezradné vizi lidské existence.
• Svět vnímal jako obrovský, neosobní stroj, který postupně ničí a drtí člověka.
• Jediné možné východisko z této existenciální úzkosti spatřoval v humoru a grotesce.
• Začal tvořit takzvané antihry, které zcela popíraly klasickou divadelní strukturu a děj.
• Jeho díla je třeba chápat jako důrazné memento proti lidskému osamocení, ale i proti politické zvůli a totalitě.

 

Přehled divadelních her a tvorby

Divadelní hry (Absurdní drama)

• Plešatá zpěvačka (1950) – Hra, u níž se autor inspiroval učebnicí angličtiny. Obsahuje nesmyslný text, absurdní rozhovory a nesouvisející věty, čímž vznikla takzvaná tragédie řeči. Herci zde mluví podle učebnice a nevedou žádnou smysluplnou konverzaci. Hra bývá hrána jako komedie či fraška, autor však tvrdil, že pocit, který ho vedl k napsání této hry, byl spíše tragický.
• Židle (1952) – Hra, ve které jeviště zeje prázdnými stoličkami, na které se postupně usazují neviditelné osoby. Jediní viditelní jsou Stařenka a Stařeček, kteří s nimi vedou rozhovor. Hra je uzavřena příchodem Řečníka, jehož úlohou má být odevzdání poslání Staříka o smyslu života.
• Amadeus aneb Jak se ho zbavit (1954) – Absurdní drama o manželském páru a neustále rostoucí mrtvole v jejich bytě.
• Improvizace Almy neboli Pastýřův chameleon (1956) – Hra, ve které autor vystupuje jako jedna z hlavních postav a umožňuje posluchačům nahlédnout do procesu tvorby dramatického textu.
• Budoucnost je ve vejcích čili Všeho je třeba ke stvoření světa (1957) – Další z autorových absurdních divadelních hříček.
• Nosorožec (1959) – Hra, ve které nosorožectví symbolizuje stádnost. Autor zde popsal proces kolektivní přeměny a ukazuje, jak je možná proměna v kolektivním myšlení.
• Ten strašný bordel! (1973) – Pozdější dramatické dílo reflektující chaos moderního světa.

 

Zajímavosti ze života

• Stal se váženým členem prestižní Francouzské akademie.
• Kromě psaní se věnoval také výtvarnému umění a byl nadaným malířem.
• Je známo ještě jedno datum jeho narození, a to rok 1912. Jedná se však o omyl, který záměrně rozšířil sám autor, aby ve skupině mladých spisovatelů vypadal mladší.

 

Související autoři

Představitelé absurdního dramatu
 
Samuel Beckett

• Irský dramatik a prozaik, nositel Nobelovy ceny za literaturu.
• Spolu s Ionescem patří k nejvýznamnějším tvůrcům absurdního divadla.
• Jeho nejslavnějším dílem je hra Čekání na Godota.

 
Václav Havel

• Český dramatik, esejista a pozdější prezident.
• Ve svých hrách jako Zahradní slavnost nebo Vyrozumění rozvíjel principy absurdního dramatu v českém prostředí.
• Zaměřoval se na destrukci jazyka a byrokratický aparát.

 
Friedrich Dürrenmatt

• Švýcarský dramatik a prozaik.
• Ačkoliv není čistým představitelem absurdního dramatu, jeho grotesky a tragikomedie mají k tomuto směru velmi blízko.
• Autor slavných her Návštěva staré dámy a Fyzikové.

 

Slavné citáty

O myšlení a společnosti

Myslet proti své době je hrdinství. Ale říkat to, co si myslí všichni, je zbabělost.

 

O absurditě

Absurdní je to, co nemá účel… Odtržen od svých náboženských, metafyzických a transcendentálních kořenů, je člověk ztracen.

 

Časté otázky k autorovi

Kdo byl Eugène Ionesco?
Eugène Ionesco byl francouzský dramatik a básník rumunského původu, jeden z hlavních zakladatelů a představitelů absurdního dramatu.
 
Jaká jsou nejznámější díla Eugèna Ionesca?
Mezi jeho nejslavnější divadelní hry patří Plešatá zpěvačka, Nosorožec a Židle.
 
Co symbolizuje hra Nosorožec?
Ve hře Nosorožec symbolizuje proměna lidí v nosorožce stádnost, kolektivní přeměnu myšlení a snadné podlehnutí totalitním ideologiím.