Jméno: Eugéne Ionesco
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): Caterine
EUGÉNE IONESCO (1909 – 1994)
Eugéne Lonesco byl francouzský dramatik a básník rumunského původu. Patřil k hlavním představitelům a zakladatelům absurdního dramatu.
ŽIVOT
Lonesco se narodil ve Slatině v Rumunsku. Jeho rodiče se rozvedli, když byl malý. Jelikož jeho otec byl Rumun a matka Francouzska, celé dětství strávil ve Francii, po rozvodu ale žil s otcem v Rumunsku.
Studoval na univerzitě francouzskou literaturu a později působil jako pedagog francouzštiny. Během studií se seznámil s Emilem Cironamem a Mircem Eiladem, kteří se stali jeho dobrými přáteli.
V roce 1936 se oženil, vzal si za ženu Rodicu Burileanu a měli spolu dceru. Pro nic začal psát dětské pohádky. Rodina se přestěhovala do Francie, kde si doplnil doktorandské vzdělání, po vzoru svého otce. Po dobu druhé světové války žil v Marseille, do Paříže se vrátil až po osvobození od německé okupace roku 1944.
V době komunistické diktatury byly jeho hry zakázány Nicolaem Ceausescuem, protože se Lonesko veřejně nepěkně vyjadřoval o jeho režimu.
Za jeho život se mu podařilo získat spoustu cen a ocenění, například Filmovou cenu festivalu v Tours, Society of Authors Theatre Prize, Grand Prix National for Theatre, Monackou Velkou cenu, Rakouskou státní cenu za evropskou literaturu, Jeruzalémskou cenu, a také několik čestných doktorátů z univerit v New Yorku, Leuvene, Warwicku a Tel Avive.
Zemřel v 84 letech a je pochován na pařížském hřbitově Montparnasse.
DÍLO
Patřil k hlavním představitelům a zakladatelům absurdního dramatu, a zároveň se řadí k jeho nejhranějším autorům. V jeho prvních dílech bojuje proti logice světa a řeči, je tam cítit dadaismus. Později došel k názoru, že ve světě se vyskytuje utrpení a fanatismus,
a v jeho hrách se často objevovala tragická a bezradná vize světa. Svět vnímal jako obrovský stroj, který ničí člověka. Jediné východisko spatřoval v humoru. Začal ta tvořit antihry
a absurdní drama. Díla je třeba chápat jako memento proti osamocení, ale i politické zvůli.
PLEŠATÁ ZPĚFVAČKA – hra, inspiroval se učebnicí angličtiny, je zde nesmyslný text, absurdní rozhovory a nesouvisející věty – tím vznikla takzvaná tragédie řeči, herci zde mluví podle učebnice, nevedou žádnou smysluplnou konverzaci, hra bývá hrána jako komedie či fraška, autor však tvrdí, že pocit, který ho vedl k napsání této hry, byl spíše tragický
ŽIDLE – hra, ve které jeviště hřeje prázdnými stoličkami, na které se postupně usazují neviditelné osoby, jediní viditelní jsou Stařenka a Stařeček, kteří s nimi vedou rozhovor, hra je uzavřena příchodem Řečníka, jehož úlohou má být odevzdání poslání Staříka o smyslu života
IMPROVIZACE ALMY NEBOLI PASTÝŘŮV CHAMELEON – hra, ve které autor vystupuje jako jedna z hlavních postav a umožňuje posluchačům nahlédnout do procesu tvorby dramatického textu
NOSOROŽEC – hra, ve které nosorožectví symbolizuje stádnost, popsal zde proces kolektivní přeměny, ukazuje, jak je možná proměna v kolektivním myšlení
Další hry:
BUDOUCNOST JE VE VEJCÍCH ČILI VŠEHO JE TŘEBA KE STVOŘENÍ SVĚTA
TEN STRAŠNÝ BORDEL!
AMADEUS ANEB JAK SE HO ZBAVIT
ZAJÍMAVOSTI
- stal se členem francouzské akademie
- byl také malířem
- je známo ještě jedno datum jeho narození – rok 1912, jedná se ale o omyl, který rozšířil sám autor, aby ve skupině mladých spisovatelů vypadal mladší
