Eva Kantůrková – životopis

 

Jméno: Eva Kantůrková

Přidal(a): David Hampl

 

 

Autorka Eva Kantůrková je česká prozaička a spisovatelka. Jsou pro ni příznačné psychologické prózy a scénáře. Působila nejen na poli literatury, ale také v politice. Známé je zejména její působení jako mluvčí Charty 1977.

 

Život

Eva Kantůrková se narodila s příjmením Sílová 11. května 1930 v Praze. Její otec Jiří Síla byl komunistický novinář, a i matka Bohumila se živila literaturou – byla to spisovatelka. Sama Eva nejprve studovala dělnickou přípravku, kterou ukončila v roce 1951 maturitou. Poté nastoupila ke studiu na vysoké škole – vystudovala Filosofickou fakultu na Karlově univerzitě. Věnovala se zde oborům filosofie a historie. Studium ukončila v roce 1956 prací Slovanská lípa a od této chvíle až do roku 1958 pracovala pro Svaz mládeže. Do roku 1967 působila v Československém ústředí knižní kultury.  Působila taktéž jako novinářka deníku Mladá fronta. Od roku 1967 působí jako spisovatelka z povolání.

Poprvé se vdala za Jana Šterna, se kterým má dva syny: Ivana Šterna, který se narodil roku 1949 a působí jako ekonom, a Jana Šterna narozeného 1953, který se nyní živí jako publicista. Podruhé se vdala za Jiřího Kantůrka, který je známý jako ředitel Československé televize v letech 1989-1992. Zemřel v roce 1998.

Během svého života vstoupila do Komunistické strany Československa a během pražského jara se angažovala. Poté, co ze strany roku 1970 vystoupila, byla její díla zakázána a autorka mohla publikovat pouze v samizdatu či exilovém nakladatelství. V osmdesátých letech podepsala Chartu 77. Nebyla ale pouhou signatářkou, v roce 1985 se stala její mluvčí.

Od 6. května 1981 do 22. března 1982 byla vězněna za práci proti republice. Jednalo se o věznění bez soudu.

Kromě literatury se věnovala také politice: stala se zakladatelkou Občanského fóra, v letech 1990 až 1992 byla poslankyní České národní rady a od roku 1994 do 1996 byla předsedkyní Obce spisovatelů.

 

Dílo

Jen tak si maličko povyskočit

Sbírka psychologických povídek byla vydána v roce 1966. Hlavními postavami jsou mladí lidé.

Smuteční slavnost

Román z roku 1967 je kritikou společnosti. Hlavním motivem je chystaný pohřeb komunistického tajemníka. Příběh se odehrává v roce 1948 a my se tak můžeme vpravit do událostí tohoto roku, včetně kolektivizace zemědělství. Tato kniha byla roku 1968 zfilmována. Film měl svou premiéru ale až v roce 1990.

Po potopě

Hrdinka tohoto románu z roku 1969 je malířka a matka dospívající dcery. Manžel ji opustí a ona se zhroutí. Zotavit se musí na psychiatrické klinice.

Nulový bod

V tomto románu z roku 1970 se na začátku seznamujeme se zlomeným člověkem, který v roce 1948 přišel o kariéru ministerského úředníka a rozhodl se pro sebevraždu. Formou retrospektivy se dozvíme příběh jeho života.

Černá hvězda

Levicový novinář zažívá těžké období, když se snaží vyrovnat s rozpadem osobních hodnot. Autorka tak líčí svůj vlastní příběh, kdy ztratila ideály ohledně komunistické strany.

Člověk v závěsu

Jedná se o sbírku novel z roku 1977.

Pán věže

Kniha vyšla v samizdatu roku 1979. Román je inspirovaný příběhem Ježíše Krista.

Přítelkyně z domu smutku

Nejznámější román autorky pochází z roku 1984 a odehrává se ve vězení – autorka zde zpracovává své vlastní zkušenosti s tímto prostředí. Autorka popisuje jednak prostředí ruzyňské věznice v osmdesátých letech, jednak také ženy, se kterými se zde setkávala. Soustřeďuje se jak na jejich příběhy, tak také na mezilidské vztahy uvnitř věznice.

Nejsi

Kniha vyšla roku 1999 a autorka se v ní vyrovnává se smrtí svého druhého manžela.

Jan Palach

Pod názvem Jan Palach vznikl v roce 2018 film, který pozoruje posledních několik měsíců studenta Jana Palacha, který na protest proti režimu ukončil svůj život sebeupálením.





Další podobné materiály na webu:

    Prohledali jsme celý web, ale nic parádního jsme nenašli :-(.