Jméno: Attické období v literatuře
Přidal(a): Lucie
Attické období je jedno z období klasické literatury. Datuje se od 5 st. př. n. l. do 4 st. př. n. l. Také se mu říká klasické období. V této době se hojně rozvíjí především drama, kdy oblíbené byly komedie a tragédie. Atény v té době rozkvétají a při tvorbě dramatu autoři čerpají z mytologie. V hrách se objevuje Bůh. Díky autorovi, jménem Sofoklés, se objevuje termín Deus ex machina, což znamená, že něco nadpřirozeného vstoupí do hry, do děje a vyřeší neřešitelnou situaci. Jde o poměrně krátké období, za to plodné, co se divadelních her týče.
Autoři attického období
V tomto období jsou známí tři autoři dramatu. Jedná se o známá jména Aischylos, Sofoklés a Euripidés.
Aischylos je dodnes považován za někoho, kdo založil a vymyslel řecké tragédie. Kromě toho také zavedl to, že na scéně mají hrát dva herci. V té době hráli jen muži, ženy nikoliv. Mezi nejznámější díla patří Oresteia nebo Spoutaný Prometheus.
Sofoklés byl dramatikem, který na scénu vložil herce třetího. Je znám pro své Deus ex machina. Mezi jeho nejznámější díla řadíme Antigona, Král Oidipus a Elektra.
Euripidés obohatil tehdejší tragédii, ve svých dílech se zajímal o konflikty mezi lidmi. Nejznámějším dílem je Medea. Abychom nezmiňovali pouze autory tragédií, je potřeba se pozastavit u umělce jménem Aristofanes, který naopak obohacoval tehdejší život komediemi.
Attické období je prostřední části antické literatury. Před ním bylo archaické období a po něm helenistické období. Místem, kde se odehrávala všechna dramata, byly Atény, které se stávaly čím dál více populárnější. Drama vzniklo spojením lyriky a epiky s tím, že se navíc přidala hudba, zpěv nebo tanec.
Jak vypadalo antické divadlo
V attickém období teprve začala vznikat stálá divadla. Byl to amfiteátr, kde hráli jen muži. Dodržovala se zásada tří jednot, což znamená že hra, která se zrovna odehrávala, se hrála v jednom čase, na jednom místě a měla jeden děj. Už v tehdejší době se používali různé pomůcky na zvláštní efekty. Například byla možnost spustit herce na scénu pomocí kladky. V té době ale se objevovali filosofové, kteří divadlo odmítali s tím, že vzbuzuje emoce. Dávali spíše přednost rozumu před citem. Takovým filosofem byl například Platón, jeho žák Aristoteles naopak divadlo měl rád a vyzdvihoval ho.
V této době se však nerozvíjí pouze divadelní hry, ale také próza, kdy se autor jménem Herodotos zabýval například dějepisectvím a Démosthenes řečnictvím.
