Kniha: Kříž u potoka
Autor: Karolína Světlá
Přidal(a): Rozoumek, Natálie V.
Karolina Světlá (1830-1899)
- vlastním jménem Johanna Nepomucena Rottová
- prozaička, publicistka
- spolu s Boženou Němcovou prosazovala v literatuře ženské hrdinky
- ze skupiny Májovců
- zakladatelkou českého vesnického románu
- aktivně působila ve spolcích prosazujících práva žen
- její tvorbu ovlivnilo přátelství s Janem Nerudou a Boženou Němcovou
- zapojila se do ženského hnutí, např. ve spolku Ženský výrobní spolek český – měl pomáhat dívkám z chudých rodin se vzděláním a s hledáním uplatnění
- literární díla plná příběhů odvážných a odhodlaných žen a dívek
- hrdinky vždy bojují o své místo ve světě a společnosti, prožívají vášnivé lásky a řeší životní dilemata, s nimiž se nejednou až téměř filozoficky snaží vypořádat
- v kratších prózách často kritizuje soudobou společnost
Díla
- První Češka – novela, vypráví příběh pražské ženy bojující proti sobectví a pokrytectví
- Zvonečková královna – román, pracuje s tématem ohlasu francouzské revoluce v Čechách
- tzv. „ještědské romány“ – vrcholem její tvorby pět románů z Podještědí
- hlavní postavy výjimečné ženy, které jsou ochotny obětovat svoje vlastní štěstí ve prospěch jiných
- Kříž u potoka, Vesnický román, Kantůrčice, Frantina, Nemodlenec
- nechápe lásku jako povinnost, ale jako sílu a dar
Literárně historický kontext
- Rakousko zpět k absolutismu, v čele František Josef I.
- ministr vnitra Alexandr Bach, bachovský absolutismus
- počátek 60. let uvolnění politické situace
- 1867 Rakousko – uherské vyrovnání (říše rozdělena na 2 rovnoprávné celky, monarchie spojena panovníkem, armádou, financemi, zahraniční politikou)
- 1867 prosincová ústava = uzákonění alespoň základních občanských práv
- rozvoj společenského života (spolky např. Umělecká beseda – K. J. Erben, V. Hálek, B. Smetana – cíl dát českému umění evropský rozměr)
- 1862 vznik Prozatímního divadla, 1868 základní kámen Národního divadla
Májovci:
- mladí autoři seskupení kolem Jana Nerudy a Vítězslava Hálka, vstoupili do literatury sepsáním almanachu Máj v roce 1858 (Adolf Heyduk, Rudolf Mayer, Václav Šolc, Karolina Světlá, Jakub Arbes)
- manifestačně se přihlásili k tvorbě Karla Hynka Máchy
- navázali na máchovský pocit osamělosti a na vztah člověka k přírodě, ale rozpor mezi lidskou smrtelností a věčností převedli do roviny společenské jako konflikt lidské svobody se společenskými předsudky a přežitky
- hlavní smysl své tvorby viděli v otevřenosti k současným problémům, chtěli působit na morálku společnosti kritikou jejích nedostatků
- národní problematiku odsunuli stranou a ve prospěch otázek všelidských požadovali větší souznění s evropskou literaturou
- spisovatelé se věnovali veřejnému životu, práci v různých spolcích a žurnalistice
Rozbor díla: Kříž u potoka
- Vydáno: 1868
- Literární druh: epika
- Literární žánr: román (klasický román s romantickými prvky)
Hlavní myšlenka
- Dle slovníku Čeští spisovatelé 19. a poč. 20. století román oslavuje mravní sílu ženy, která je schopná i za cenu utrpení splnit mravní příkaz, který si sama dala: vzepřít se zlu, které křiví povahy i jednání lidí. Evička bojuje proti temným silám – Józině prokletí ničící štěstí všech dalších generací Potockých.
Téma:
- vesnický život, morálka, postavení ženy ve společnosti, mytologie
Motiv:
- mlýn, vesnice, láska (mateřská i partnerská), smrt, věrnost, utrpení
Kompoziční výstavba
- chronologický postup (ne plynulý, někdy více do hloubky, někdy odbude rok během jedné strany), ale vyprávění Józy je retrospektivní
Vyprávěcí způsoby
- pásmo vypravěče i přímá řeč postav
Jazyk díla
- Zastaralý jazyk s přechodníky, přímá řeč a dialogy mezi postavami, slovosled typický pro tehdejší dobu, spisovný jazyk, přirovnání, metafory, dialektismy (nářečí) navozují autentičnost textu
- Autorka užívá dlouhých souvětí, inverze a archaismů – tím její styl působí možná vznešeně, ale pro dnešního čtenáře je kniha téměř nečitelná. Přestože je psána česky, musel často přečíst větu dvakrát, než mi došlo, co je v ní vyjádřeno.
Postavy
- Eva (hlavní hrdinka, sečtělá, hodná, chytrá, milující, naivní)
- Evička je velmi statečná, trpělivá a obětavá žena. Je natolik zodpovědná, že dokáže potlačit svou lásku k Ambrožovi a zachovat věrnost svému manželovi, který ji trápí. Jedině tak dosáhne svého cíle – překoná prokletí rodiny Potockých a spasí svého manžela a další generace rodu.
- mlynářka (hodná, věrná, čestná)
- mlynář (hodný, zásadový)
- Józa (odsuzující, mstivá, nešťastná)
- Štěpán (nevšímavý, samolibý, sebevědomý, nevěrný, žárlivý)
- Ambrož (citlivý, přirozený, uzavřený, samotářský)
Časoprostor
- kdy? – zřejmě 19. století (autorčina současnost)
- kde? – vesnice v Podještědí, Dolanských mlýn a statek Potockých
Děj
Děj románu se odehrává v Podještědí v 1. polovině 19. století. V Dolanském mlýně umírá mlynář a jeho posledním přáním je, aby se jeho žena brzy vdala. Mlynářka se provdá za stárka mlýna a společně se ujmou toulajícího se sirotka Evičky, hezké a chytré dívky. Evička ráda chodí do školy a hodně čte. Od mlynářky a stárka se dozvídá smutnou historii svého oblíbeného místa u kapličky.
Na statku ve vesnici žili prý dva bratři Potočtí. Jeden se zamiloval, ale ještě před svatbou musel odejít na vojnu. Když se vracel, našel u kapličky svou snoubenku s jeho bratrem v objetí a v záchvatu vzteku je oba zabil. Nešťastná historie statku měla své pokračování v příběhu Mikeše a Frantíka Potockých. Mikeš zradil v lásce Józu Kobosilovou. Jeho bratr Frantík ji také velmi miloval, ale Józa jeho lásku neopětovala, proto jí Frantík dával pít kouzelný lektvar. Omámená Józa se za Frantíka provdala a porodila mu syna, ale pak na ni lektvar přestal působit a odvrhla své dítě, proklela rod Potockých a spáchala sebevraždu. Potočtí ji pohřbili u potoka a vztyčili zde kříž.
Zde také jednoho dne potká Evička dalšího příslušníka Potockých – Štěpána. Ten se do ní zamiluje. Evička se stává jeho manželkou a chce svou čistou láskou zlomit kletbu rodu. Manželské štěstí trvá velmi krátce. Štěpán žárlí Eviččinu lásku ke knihám, proto je jeho vzorná manželka s velkou bolestí odnáší na půdu. Po narození dcery Evičky Štěpán vytýká své ženě nedostatečnou péči o něj a z trucu chodí do hospody, hraje karty a flirtuje s ženou pochybné pověsti. Evička chodí plakat ke kříži a zde se sbližuje se Štěpánovým bratrem Ambrožem, který vede rodinné účty. Když jí však Ambrož vyzná lásku, Evička ho s velkým sebezapřením odmítne a on odjede pryč. Štěpán v opilosti vážně zraní Evičku, myslel si, že ji zabil a zbaběle utekl z domu. Když se Evička ze svého zranění zotavila, navštívila Štěpánovu milenku a prosila ji, aby jejího manžela nechala být. Tento rozhovor vyslechne Štěpán a rozhodne se vše napravit. Lidé ho mají opět v oblibě a chtějí ho zvolit starostou. Jenže proti tomu jsou statkáři, protože Štěpán chce zvýhodnit chudé na jejich úkor. Štěpán po Ambrožově odchodu nevedl tak dobře účty a statek zadlužil. Statkáři toho zneužijí a vyžadují okamžité zaplacení dluhu, což by znamenalo prodej statku, a Štěpán by se jako nemajetný nemohl stát starostou. Ambrož mu nechce pomoci, protože žárlí na jeho štěstí s Evičkou. Když se při volbách strhne v hospodě rvačka a statkáři chtějí Štěpána zbít, objeví se náhle Ambrož s penězi a začne bratra bránit. Je však smrtelně zraněn. Evička mu řekne o své tajné lásce k němu a Ambrož umírá šťasten. Štěpán se stane uznávaným a milovaným starostou a všichni se pak odstěhují zpátky do mlýna.
Ukázka
Situace, kdy si Štěpán uvědomil, jak špatně se choval k Evičce, vše napravil, lidé ho opět mají rádi a chtějí ho zvolit předsedou:
- „Nevím, nevím, nepřeceňujete-li mne,“ pravil jim nanejvýš dojat,“dosud ještě v ničem jsem se neosvědčil, musili jste mně mnoho prominout, přijímajíce mne podruhé do kruhu svého, z něhož jsem se vyobcoval pošetilostí neslýchanou. Mohu vám leda slíbit, že budu o blaho obce pečovat podle nejlepšího svého svědomí a vědomí a že se o to postarám, abych vám a dětem vašim z cesty uklidil, přes co jsem sám klopýtal a padal. Poznal jsem, že co pohoršlivého jsem kdy provozoval, nebylo nikterakž jen následek dědičné v krvi mé nemoci, nýbrž především že si mne otec nevšímal, nechť jsem si chodil do školy či nechodil. Učiteli to bylo také jedno, beztoho jest vám všem zajisté ještě povědomo, že se více staral o svoje hospodářství než o školu. To se musí zjinačit, musíme se postarat o dobrého učitele a čestné mu poskytnout postavení.“
Občané souhlasili vřele a Štěpán vřele pokračoval vyvinovati svůj před nimi program. Myslím, že Karolína Světlá až příliš idealizovala vztahy lidí ve vesnici. Situace na mě působí nevěrohodně, ale patrně to byl výchovný záměr knihy – snaha o harmonizaci společenských vztahů.
Hlavní myšlenky a moje hodnocení
Kniha prý byla v 19. století bescelerem. Domnívám se však, že dnešnímu čtenáři nemá co říct. Pohled Karolíny Světlé na roli ženy v partnerském vztahu je naštěstí v dnešní době nepřijatelný. Z mého pohledu se mi vztah Evičky a Štěpána jeví jako nepravděpodobný příběh submisivní naivky závislé na primitivním machovi. Jeho zázračná proměna v ideálního manžela a vesničana je rovněž nepravděpodobná, stejně jako další situace a mezilidské vztahy v popisované vesnici. Zkrátka nic horšího jsem dosud nečetl. Na druhé straně vzhledem k tomu, že jsem v 19. století nežil, jsem ochoten připustit, že romány K. Světlé mohly přispět k obohacení mysli českého čtenářstva, i když role ideální manželky byla opravdu skličující a domnívám se, že ani v tehdejším reálném životě nebyla uskutečnitelná.
