Povídky z jedné a druhé kapsy – rozbor díla

 

Kniha: Povídky z jedné a druhé kapsy

Autor:  Karel Čapek

Přidal(a): Hani

 

 

 

 

1. obecná charakteristika literárního díla :

  •  literární druh – epika ( = literární druh, v němž je určitá událost ztvárněna vypravováním příběhu, dnešní nejběžnější epickou formou je proza, další formy epiky jsou např.eposy, romány, legendy, kroniky, povídky, novely, pověsti, bajky apod. )
  •  literární žánr – povídky ( krátké detektivní povídky )
  •  literární směr – doba vzniku díla – 1. polovina 20. stol.

 

2. organizace jazykových prostředků :

  •  stylistická charakteristika textu

– soubor povídek se dělí na 2 samostatné části – Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy

– některé povídky nejsou jednoznačně ukončeny -> autor tak naznačuje, že každý problém nemá

jasné pouze 1 řešení

– detailní popisy věcí, osob, aby si čtenář mohl vše dokonale představit

– výborná charakteristika postav

  •  slovní zásoba

– živý, dobře srozumitelný a místy hovorový jazyk

– občasné zastaralé výrazy

– mnoho dialogů

 

3. Tematická výstavba

  •  vypravěč

– v každé povídce je jím jiná postava, většinou vyprávěno v ich-formě

  •  kompozice

– kniha je rozdělena do 2 samostatných částí, které obsahují několik detektivních povídek

  •  děj vybraných povídek :

 

Povídky z jedné kapsy :

 

Básník – Dr. Mejzlík řeší případ přejetí žebračky autem, vyslýchá všechny svědky a až mladý básník Jaroslav Nerad mu pomůže svou básní, kterou napsal v okamžiku nehody – Labutí šíje, ňadra, buben a činely → číslo vozu, které přejelo ženu je 235.

 

Naprostý důkaz – Soudce Mates vysvětluje svému příteli Toníkovi, že věří pouze náhodě. Vypráví mu jak podrzříval svou ženu Martičku z nevěry s Arturem. Tyto myšlenky mu ale vyvrátil „nechtěně“ zaslaný dopis adresovaný Arturovi, který však byl „omylem“ zaslán Matesovi. Martička v dopise píše Arturovi o své lásce k Matesovi. Tím Mates získává opět k Martičce důvěru. Zatímco toto Mates vypráví Toníkovi, Martička vypráví svému milenci Arturovi, jak jim jejich plán vyšel.

Šlépěje – Pan Rybka se vracel domů zasněženou nocí a pojednou si všiml stop na chodníku, které najednou záhadně končily a nikam nevedly. Pan Rybka přemýšlel, co se asi mohlo stát, dokonce si zavolal na pomoc komisaře Bartoška. Ale na žádné řešení nepřišli a tak se nakonec shodli, že je zbytečné se tímto problémem zabývat.

 

Věštkyně – V Anglii žila žena, která neměla žádné zaměstnání a vydělávala si věštěním z karet. To se nelíbilo policejnímu komisaři panu Mac Learymu. Podezíral ženu ze špionážní činnosti, a proto za ní poslal svou manželku, aby vyzvěděla, jak to ve skutečnosti je. Jeho paní předstírala, že je mladá, nezadaná dívka a stařena jí předpověděla, že se vdá za milionáře či obchodníka a odstěhují se do ciziny. Komisař si věštkyni předvolal a udělil jí pokutu 50 liber za lživé předpovědi. Jako cizinku bez stálého zaměstnání ji navíc vykázal z Anglie…  Ženina věštba se ale do roka vyplnila. Paní Mac Learyová se rozvedla, vzala si mladého milionáře a odjela s ním do Austrálie.
Názvy dalších povídek – Modrá chryzantéma, Muž, který se nelíbil, Jasnovidec, Tajemství písma …

 

Povídky z druhé kapsy :

 

Ukradený kaktus – Pan Ráček, převlečený za starou ženu, krade u Holbena kaktusy. Přijde se na to tak, že detektiv dá do novin zprávu o neznámé nemoci kaktusů pana Holbena, že se musí postříkat látkou z určitého závodu. Na to se nachytá zloděj, ale Holben v něm najde odborníka, a tak ho pošle do Mexika pro kaktusy. Tam má Ráček smůlu – vezme indiánům jejich posvátný kaktus, a zemře hrdinskou smrtí napíchnutý na kaktusu.

 

Případ s dítětem – Komisař Bartošek si neví rady se ztrátou tříměsíční holčičky. Když se jeho fence narodí štěnatka vidí, jak je na ně patřičně pyšná. Vysílá tedy policisty do ulic aby maminkám na potkání vychvalovali miminka. Ta, která své díťe nebude chtít ukázat a pochlubit se, je hledanou ženou.

 

O lyrickém zloději – Zloděj nechával na místě krádeže vždy lyrickou báseň, kterou jednou otiskly v novinách a šéfredaktor Zach ji ohodnotil kladně. Od té doby loupil zloděj více, protože chtěl, aby jeho básně byly otištěny. Tomu se tak ale nestalo, proto zloděj přišel za Zachem a ten mu přečetl hodnotnou báseň. Zloděj byl chycen při jedné z loupeží, protože si moc lámal hlavu nad svou básní.

Názvy dalších povídek – Telegram, Muž, který nemohl spát, Porotce …

 

  • postavy – v každé povídce se objevují jiné postavy, bývají to však obyčejní lidé, kteří řeší různé záhady, případy apod. Jedná se o soudce, detektivy, ale i o drobné zloděje.

 

  • místo a čas – 1. pol. 20. stol., různá místa

 

4. Význam sdělení ( hl. Myšlenka )

→ hlavní témata :

a)      vědecké metody jako způsob poznání

b)      náhoda

c)      tajuplné způsoby poznání jako je věštectví či jasnovidectví (

d)      selský rozum

 

Původně byly povídky v časopisech pro zábavu – témata mají z černé kroniky s detektivní  zápletkou, zdánlivě neřešitelná záhada je logicky vyřešena.

Sám Čapek charakterizoval své povídky jako noetické, v nichž poznává a objevuje skutečnost a povídky justiční, kde převládá otázka, jak trestat. Základem všech povídek je hledání pravdy a spravedlnosti. Některé příběhy nejsou jasně zakončeny, čímž autor naznačuje, že každý problém nemá pouze 1 řešení a 1 pohled na něj.

 

5. Společensko – historické pozadí

 

  • charakteristika doby vzniku díla :

– dílo vzniklo na přelomu 20. a 30. let 20. stol.

– ve 20. letech se rozvíjela demokracie, ekonomika a kultura, to vše ale bylo zasaženo Velkou hospodářskou krizí ( 1929 ), která podnítila celosvětovou hospodářskou krizi ( 1929-33 )

– ve 30. letech nastupuje k moci fašismus v Německu → Hitler získává moc r. 1933

  • kontext dalších druhů umění

– hudba – neoklasicismus ( představitel Bohuslav Martinů )

– neofolklorismus ( např. Leoš Janáček )

– ve světě – expresionismus ( př. Alban Berg )

– modální hudba ( př. Olivier Messien )

– architektura – funkcionalismus ( př. Walter Gropius )

– secese ( př. Jan Kotěra )

– kubismus ( př. Josef Gočár )

– malířství a sochařství – dadaismus ( př. Marcel Duchamp )

– kubismus ( př. Pablo Picasso )

– expresionismus ( př. Oskar Kokoshka )

– secese ( př. Alfons Mucha )

 

  •  kontext literárního vývoje ( literární sloh )

– Karel Čapek patří do demokratického proudu české meziválečné prozy :

– rozvíjí se ve 20. letech 20. stol.

– autoři podporují tehdejší politickou orientaci → vládne TGM (demokracie)

– pojem humanistická literatura – zajímá se o prostého člověka a jeho problémy, vlastnosti,

  chyby, obyčejný život

– představitelé: autoři Lidových novin :

Karel Poláček – humorista židovského původu, dílo – Muži v offsidu, románový cyklus Okresní město, Bylo nás pět

Eduard Bass – fejetonista, divadelní kritik, autor tzv. rozhlásků (veršované komentáře k týdenním událostem ), dílo – Klapzrubova jedenáctka, Cirkus Humberto

 

6. Autor

život autora a vlivy na jeho tvorbu :

Karel Čapek (1890 – 1938)

Karel Čapek je český prozaik, dramatik, novinář a překladatel první poloviny 20. století. Je prvním českým spisovatelem, který uspěl v zahraničí a tím velice prospěl české literatuře v zahraničí. Byl určitou dobu představitelem československého Penklubu (Poets’, Essayists, Novelists’ Club, klub básníků, esejistů a romanopisců). V době hrozící nacistické okupace byl jedním z hlavních motorů odporu, kdy využil veškeré své možnosti a kontakty pro vyburcování národa a světa při snaze o zachování svobody.

 

Karel Čapek v bodech :

– narodil se v rodině lékaře v Malých Svatoňovicích

– po gymnáziu studoval v Praze, Berlíně, Paříži

– doktor filozofie

– bratr Josef – malíř, spisovatel, básník, sestra Helena

– oficiální autor; mluvčí Hradu

– pohlížel na člověka spíše jako na jednotlivce

– pragmatik( do Evropy z USA )

– věci nabývají významu tím, co znamenají pro člověka

– pravda je subjektivní a může být ověřena osobní zkušeností

– relativista – pravda je závislá na jiných pravdách

– tolerance – protože byl relativista, uznával mnohost názorů

– všude zrnko pravdy

– humanista – člověk je nejvyšší hodnota

– liberální – každému svoboda

– demokrat

  • další autorova tvorba :

do r. 1921

-povídky Boží muka, Trapné povídky

(  jsou v nich otázky svobody člověka, smyslu života, možnosti poznání pravdy a motivy tajemství a záhad )

– hra Loupežník

( o střetnutí výbojného mládí s opatrnictvím a pokrytectvím dospělých )

– překlady moderních francouzských básníků – Francouzská poezie moderní doby

 

do poloviny 20. let

– projevuje se u něho dramatická a románová utopie – převratné vynálezy ohrožují člověka

– alegorická hra RUR ( o kritickém vztahu k přeceňování techniky a úzkost z budoucnosti lidstva, vynález umělého člověka, robota, ohrozí existenci lidstva)

– utopický román Továrna na absolutno ( založen na vynálezu síly, která mění lidi – je z toho konflikt, který vrcholí válkou a ničením)

– utopický román Krakatit ( o vynálezu nekonečně silné trhaviny, schopné zničit celý svět, hlavní postava – ing. Prokop, myšlenka odpovědnosti vědce )

– utopické drama Věc Makropulos ( založeno na tématu dlouhověkosti a nesmrtelnosti )

 

 přelom 20. a 30. let

– v této době psal drobné prózy, fejetony a sloupky

– cestopisné fejetony :  Italské listy, Anglické listy, Výlet do Španěl, Obrázky z Holandska, Cesta na sever ( vtipnost a originalita vyjádření dojmů z cest )

30. léta

– v tomto období vytvořil románovou noetickou trilogii (noetika – nauka o poznání)

Hordubal ( tragédie podkarpatského sedláka po návratu z Ameriky – odcizení ženy a román končí  sebevraždou )

Povětroň ( o neznámém muži, letci, která po havárii umírá nepoznaný,  pokus o rekonstrukci jeho života podle vlastní fantazie jeptišky, jasnovidce a básníka )

Obyčejný život

 

 konec 30. let

– ohrožení lidskosti a civilizace a z toho vyplývající nutnost sjednotit síly proti fašismu

– román Válka s mloky ( to satirická alegorie – fejetonní utopický román )

 

protifašistická a protiválečná dramata :

– drama Bílá nemoc

– drama Matka

 

tvorba pro děti :

Dášeňka, čili život štěněte

– Devatero pohádek





Další podobné materiály na webu: