Kniha: Pýcha a předsudek
Autor: Jane Austenová
Přidal(a): kejdasmisek
Literární druh:
Epický román
Literární směr/sloh:
Díky realistickému vystižení své doby se řadí mezi realistické autory, autorka však žila v romantické době.
Celková charakteristika:
Pýcha a předsudek je idylicko-ironická komedie o ženění a vdávání. Idealismus se projevuje vírou, že intelekt dokáže zbořit společenské bariéry. Román ale zároveň velmi realisticky hodnotí rodinné vztahy a snahy matek najít pro své dcery vhodné ženichy. Ironizuje Hlavně ziskuchtivost, touhu po vyšším společenském postavení, pokrytectví a faleš.
Pýcha a předsudek se řadí k rodinným románům, které se objevují na konci 18. století a vykreslují běžný život střední třídy. Ústředním místem je dům a domácnost a osudy a běžné starosti jeho obyvatel – zejména žen. Proto byly také určeny zejména ženským čtenářům.
Hlavní myšlenka:
Autorka odmítá sňatky z rozumu a bez lásky a vysmívá se pošetilosti, marnotratnosti, což jsou typické rysy tehdejší společnosti.
Místo konání:
Viktoriánská Anglie na konci 18. století, na venkově.
Vypravěč:
Autorka je vlastně vypravěčkou celého románu. Vyprávění v er-formě.
Postavy:
Elizabeth – hlavní postava, druhá ze sester Bennetových, je chytrá, tvrdohlavá a prozíravá. Její pohled na svět je demokratický a s touto postavou se sama Austenová ztotožňuje.
Pan Darcy – velmi bohatý, ze začátku se chová pyšně, stroze a povýšeně, ale později se odpoutává od svých předsudků vůči nižším společenským vrstvám.
Pan Bingley – velmi upřímný a laskavý, ale nechá sebou snadno manipulovat.
Jane – nejstarší ze sester Bennetových, velmi krásné veselé děvče s dobrosrdečnou povahou, dá se říci, že je naivní a vše jakoby viděla přes růžové brýle.
Pan Bennet – moudrý člověk, který si vzal velmi hloupou ženu. Dívá se na vše s nadhledem a hloupostí jeho ženy i mladších dcer se baví. Naopak Elizabeth a Jane si velmi váží.
Paní Bennetová – její jediný životní cíl je provdat svých pět dcer, a tak když se v dohledu objeví jakýkoliv možný nápadník, paní Bennetová se kolem něj začne rozplývat, čímž ale své dcery ztrapňuje. Ona ale myslí jen na jejich dobro a svým dcerám chce zajistit spokojenou budoucnost.
Ostatní sestry Bennetovy – Mary – stále zamyšlená, bloumající nad filozofickými otázkami, dění světa jde spíše mimo ni, Nejmladší Kitty a Lydia se honí jen za důstojníky a od toho se odvíjí i jejich hloupé a trapné chování. Obě jsou velmi povrchní.
Vedlejší postavy – pan Wickham, pan Collins, lady Catherine de Bourghová, Charlotte, sir Lucas, sestry pana Bingleyho, slečna Darcyová a další
Děj a kompozice:
Děj se odehrává na anglickém venkově. Kniha vypráví o rodině Bennetových žijící na venkovském sídle v Anglii. Příběh začíná tím, že se paní Bennetová, matka pěti dcer, které chce za každou cenu provdat, dozví, že se do sousedství přistěhoval mladý, bohatý a svobodný muž pan Bingley. Seznámí se s ním na plese, kde se on a její nejstarší dcera Jane do sebe zamilují. Spolu s ním je na plese i jeho přítel pan Darcy, který je bohatší než Bingley, působí pyšně, povýšeně a navíc se pohrdavě vyjádřil o druhé nejstarší dceři Elizabeth. Darcy je přesvědčen, že si Jane chce pana Bingleyho vzít jen kvůli penězům, a tak ho odváží zpět do Londýna. Jane i Bingley se však trápí pro nešťastnou lásku. Pan Darcy se ke všem chová povýšeně a stroze. Elizabeth z vysoka přehlíží, jelikož není ani dost hezká ani bohatá, ale udivuje ho, že ona jediná se z celé společnosti kolem něj netočí a postupně se do ní zamiluje. Když ji požádá o ruku, počítá s tím, že nabídku rozhodně přijme. Elizabeth ho však tvrdě vyvede z omylu, když ho odmítne a ještě obviní z toho, že překazil lásku její sestry s Binleym jen kvůli tomu, že nejsou zřejmě pro něj dost dobré. Darcy si slova Elizabeth vezme k srdci a snaží se svou chybu napravit. To velmi imponuje Elizabeth, do Darcyho se postupně zamilovává a nakonec se s ním zasnoubí, stejně jako Jane s Binleym.
Děj je chronologický a graduje.
Vedlejší epizody:
Důležitá vedlejší epizoda se odehrála mezi panem Darcym a panem Wickhamem. Spor, jež mezi sebou v minulosti měli, byl další z důvodů Elizabethina prvotního odmítnutí žádosti o ruku pana Darcyho. Pan Wickham pana Darcyho očernil, všem řekl, že mu odepřel jeho právoplatné dědictví, avšak nedodal, že tak učinil z důvodu nedodržení podmínek závěti. Wickham později utekl z Elizabethinou nejmladší sestrou Lydií, aby rodina nezůstala očerněna, musí se vzít. Wickham si však Lydii vzít nechce, jelikož má malé věno a on by tak nic nezískal. Nakonec ho musí uplatit sám pan Darcy.
Jazyk a styl:
Dílo je psáno jednoduchým spisovným jazykem, převažují slova stylově neutrální, poměrně často se vyskytuje ironie. Text je dějový, převažuje styl vyprávěcí a základním prostředkem ve výstavbě textu je dialog. Řeč postav je přímá, bez dalšího hodnocení autorem a často i bez uvozovacích vět. Právě samostatnost dialogů přibližuje tento román spíš ke konverzačnímu dramatu a tím se výrazně odlišuje od ostatní tehdejší tvorby. Děj je vyprávěn chronologicky, bez odboček, popisné pasáže jsou omezeny na minimum a převažují věcné popisy.
Autor:
Jane Austenová byla anglická spisovatelka, zakladatelka moderního rodinného románu v anglické literatuře. Nejvíce zaujala svými romány. Ve většině z nich je ústředním motivem myšlenkové a emocionální zrání mladé hrdinky, zkoumá svět z ženského hlediska, vychází ze znalostí lidské povahy. Nedostatky jejích hrdinů vycházejí především ze špatné rodinné výchovy. Všechny její zápletky se zabývají láskou, i když o ní zřídka přímo hovoří.
Mezi její další díla patří: Rozum a cit, Mansfieldské panství, Emma, Northangerské opatství či Přesvědčování
Historické souvislosti:
Ženské autorky této doby:
Emily Jane Brönte – Na větrné hůrce
Charlotte Brönte – Jana Eyrová
Mary Wollstonecraft Shelley – Frankenstein
Romantismus ve světové literatuře
- Umělecký směr, který se v evropském umění objevuje koncem 18. a 19. století.
- Autoři vystupují jako géniové, kteří hledají a nalézají pravdu a tvoří výjimečné hodnoty. Bouří se jako silní, nepochopení a osamocení. Společnost vidí jako pokryteckou, svět považují za nespravedlivý.
- Kolébkou jsou Anglie a Francie, velké centrum také Německo.
- Základní romantický rozpor je dán napětím mezi snem, fantazií a osudově a historicky danou skutečnosti. Romantické prvky jsou např. postava vyděděnce, středověké téma, láska k přírodě, záliba ve všem necivilizovaném… Čistý romantismus se moc nevyskytuje, spíše se prolíná s ostatními styly. V tomto případě vzniká také historický román.
- Základní rysy: romantický hrdina = často splývá s autorem, je to člověk výjimečný, neschopný přizpůsobit se.
- Láska = bývá cílem, hrdina ale většinou nešťastně miluje svůj ideál.
- Silná subjektivnost díla = autor vyjadřuje svůj názor a často sám vstupuje do děje.
- Dělení romantismu:
- Revoluční – autor neutíká před skutečností, jeho hrdinové se bouří
- Konzervativní – autor se snaží skutečnosti uniknout do minulosti nebo náboženských představ, hrdinové nenacházejí řešení
Anglie
- George Gordon Byron
- Básník
- Dílo: Childe Haroldova poušť, Don Juan, Džaur, Beppo
- Percy Bysshe Shelley
- Dílo: Odpoutaný Prométheus, Cenci
- John Keats
- Psal sonety, balady a ódy
- Dílo: Óda na řeckou urnu
- Walter Scott
- Zakladatel historického románu
- Dílo: Wawerly, Ivanhoe, Jezerní panna
Francie
- Autoři se stavěli kriticky k domácí klasicistní tragédii (vyzvedávali jen Shakespeara), zdůrazňovali citovost a motiv návratu k přírodě, hlásili se k dílu J. J. Rousseaua. Romantismus se občas prolíná s realismem
- Viktor Hugo
- Básník, dramatik a prozaik
- Dílo: Legenda věků, Ódy a balady, Muž, který se směje, Chrám Matky boží v Paříži, Bídníci (Ubožáci)
- Alfred de Musset
- Dílo: Zpověď dítěte svého věku
- Alexander Dumas st.
- Psal divadelní historické hry
- Dílo: Černý tulipán, Hrabě Monte Christo, Tři mušketýři, Jindřich III. a jeho dvůr
Německo
- Novalis
- Dílo: Heinrich von Ofterdingen = Modrý květ
- Bratři Grimmové (Jacob a Wilhelm)
- Zakladatelé moderní germanistiky
- Dílo: Pohádky pro děti a celou rodinu
Rusko
- Alexandr Sergejevič Puškin
- Dílo: Evžen Oněgin, Kapitánská dcerka, Piková dáma, Boris Godunov
- Michail Jurijevič Lermontov
- Dílo: Démon, Hrdina naší doby, Maškaráda
Realismus
- Umělecký směr, který převládl v literatuře ve 2. pol. 19. století
- Ve 2. pol. 19. století se:
- Rozvíjejí přírodní a technické vědy
- Prosazuje se exaktní myšlení (vědecké postupy jsou založeny na matematických výpočtech)
- Nastává rozvoj průmyslové výroby
- Lidé věří v rozum a smyslové poznání
- Ve filozofii se rozvíjí tzv. pozitivismus – směr, který prosazuje, že skutečné je jen to, co lze dokázat smysly a skutečností
- Objevuje se snaha uplatnit tytéž vědecké postupy v literatuře – spisovatelé i kritici začali chápat literaturu jako vědeckou analýzu společnosti
- Znaky realismu:
- Pravdivý obraz skutečnosti (bez idealizace)
- Přesné a všestranné studium života společnosti a nitra člověka
- Realistický hrdina je typický jednotlivec (zatímco romantický hrdina byl člověk výjimečný), v průběhu děje se mění a vyvíjí, někdy je ústřední hrdina nahrazen kolektivem
- Autor se přímo neúčastní děje, stojí jakoby nad příběhem, svůj názor uplatňuje výběrem faktů, tématu, postav
- Kritika nedostatků ve společnosti – kritický realismus
- Nové výrazové prostředky
Anglie
- Sestry Brontëovy
- Anna, Emily a Charlotta
- Jejich díla tvoří přechod mezi romantismem a realismem
- Charlotta Brontë
- Dílo: Jane Eyreová
- Emily Brontë
- Dílo: Na větrné hůrce
