Kniha: Romance pro křídlovku
Autor: František Hrubín
Přidal(a): Anča
František Hrubín
- 1910 -1971
- Studium práv a filosofie, redaktorská práce, práce v MKP (knihovna), překládal
- Milostná a přírodní lyrika
- Ovlivněn Posázavím – zde strávil dětství, Lešany
- Široký záběr – lyrická poezie, dramata, próza
- V době okupace nepsal symbolicky – byl zakázaný
- Literatura měla mít fci výchovnou, ideologizace literatury, metoda socialistického realismu (ideologie, kolektivizace – autor by měl být mluvčí lidu)
- Spolu s Jaroslavem Seifertem veřejně kritizoval spojen í literatury a politiky
- Ve 20. Století byl nejvýznamnějším českým básníkem pro děti – podílel se velkou měrou na založení a redigování dětského časopisu Mateřídouška (cca 1945)
- Byl „mezičlánkem“ mezi generací proletářskou (J. Seifert – Město v slzách – proletářská, Na vlnách T. S. F. – poetismus), poetismem a Skupinou 42 (Josef Kainar – Člověka hořce mám rád, Jiří Kolář)
- Spiritualismus, existencialismus
Další díla:
- Hirošima – sbírka, 2 časové roviny komunistická kritika to odsoudila,
cenzura nepustila kvůli pesimistickému rázu – chtěli „lepší zítřky“,
od chvíle svržení atomovky tu tato hrozba již bude napořád - Proměna – sbírka, 2 časové roviny
- Daidalos a Ikaros a plovárna, lidé jsou v klidu, zprávy o atomovce
- Špalíček pohádek
Další autoři:
- Jaroslav Seifert – Píseň o Viktorce, Maminka, Morový sloup
Rozbor díla: Romance pro křídlovku
- Lyricko-epická skladba, kterou napsal v 60. letech 20. Století
Literární druh: lyricko – epický žánr
Literární žánr: rozsáhlá básnická skladba o lásce a smrti s baladickým charakterem (láska a smrt se prolínají ve 2 rovinách – láska jako smyslná láska a okouzlení; smrt jako dovršení života a úmrtí mladé dívky)
- Romance – kratší báseň s nejrůznějšími náměty, nejvíce však s milostnou tématikou.
- Retrospektiva (starší František vzpomíná na svoji první velkou lásku)
- Konkrétní prožitky, kontrastní motivy
- Vrcholné básnické dílo Fr. Hrubína má krom své lyričnosti výrazný základ epický, který umožnil i citlivé zfilmování
- Volné verše bez rýmů se blíží básni v próze, Hrubínovi bylo přes 50, chtěl za sebe dostat tyto vzpomínky
- Příběh nesleduje chronologii, i když jsou jednotlivé části přesně datovány (např. 28. srpen 1930). Jde o poetické blýskání vzpomínek a reflexí mezi daty tří posázavských poutí
- Časté opakování veršů, žádný rým, volný verš
- Přecházení od lyrických metafor až po hovorovost
- Báseň má epickou dějovou linii (na přeskáčku), kolem které se obmotávají lyrické popisky, meditace, reflexe či vzlyky
- Úvahy o životě, o stáří, o smrti
- Život je dar nad lidské síly
- Dopady žárlivosti (vše se zhatilo kvůli tomu, že František žárlil a uhodil Terinu Viktorovou čepicí)
- Míchá i přítomný i minulý i budoucí čas
- Břitva – holení („V břitvě vždy bude něco z vraždy – vražda dětskosti?“)
- 28. srpen 1930, srpen – listopad 1961
- Ve filmovém zpracování režíruje Otakar Vávra
Obsah:
Mladičká Terina, která rozžehla básníkovu imaginaci, byla děvčátkem z maringotky. Dvacetiletý František jí má plné oči po deset dní na netvořickém náměstí, kde se spolu vznášejí na řetízkovém kolotoči při hudbě aristonu. Jsou žárlivě sledováni značně starším Viktorem od střelnice, který má s Terkou své úmysly. O to víc voní kradmé úniky nesmělých milenců a děvče nezmámí ani stříbrný hlas Viktorovy křídlovky s motivem Herkulových lázní. Když si před odjezdem hoch ukradne malé, neumělé políbení, chce se mu zpívat: “ Jsem k zbláznění živý, / má křídla, zřasená v krvi žil a cév, / šíleně tepají. “ Tatam je přízemní smyslnost přízemní Tonky, líčící na mládence.
Těch dvacet let, „těch dvacet zlatoploutvých ryb“, má i svůj protipól, trpělivě se vnuk stará o dědečka po mozkovém záchvatu, který stále blouzní o domově své mladosti, a znovu a znovu prosí Františka, jehož už nepoznává: “ Pane Sýkoro… Pane Berko, doveďte mě domů. “ V jediné noci se v srdci tak mladém setkává tíha lásky a smrti. („Až před skonem stařec na chvilku procitá: “ To jsi ty, Františku?! „) Po třech necelých letech se na lešanské pouti znovu sejdou oba milenci. Je to jako závrať a příslib, touží spolu zlatě shořet v janovcích: “ Což kdyby jsme se vzali? – “ Proč by ne!“ – A Viktor střeží každý krok a v Sázavě se voda zelená, “ jako by se v ní všecka jeho žluč rozlila. “ Ale zažárlí i František, když Terina přijde s Viktorovou čepicí. “ Do smrti neuvidím udivenější oči. – Už nikdy nepřijdeš…“
A uplyne rok: “ Poletím k Lešanům… Poběžím rovnou na náves.“- Tam ho omráčí nevyžádané Viktorovo sdělená: “ Není s námi! “ „Kdo? “ zeptám se, jako bych nerozuměl. “ Umřela na záškrt. V zimě.“…Až po dlouhých letech se s Viktorem setkali: “ Ty mě neznáš?“, „Ne.“ “ Já jsem Viktor.“ Obejmeme se kolem ramen a vyjdeme na spící náměstí. “ Jeďme tam!“ Kdysi dva sokové – navštíví spolu v noci hřbitůvek v Netvořicích a její už dvakrát vykopaný hrob. Zde – v tichu hluboké noci – „konec žalostné romance “ odtroubí naposled píseň Viktorovy „flíghorny“ – křídlovky, která se Františkovi stane symbolem lásky i smrti (hrávalo se na ni na pohřbech a svatbách na vesnici).
Úryvky:
– Dědeček: „To jsi ty, Františku?“
– Dědeček: „Pane Sýkoro, vedete mě domů?“
– Budeš mi navíjet na prst ostřici jako snubní kroužek
– Včera jsi ke mně vyskočila v jízdě, koleny ses mi opřela o lopatky a má křídla se rozprostřela v tvé krvi. Byl jsem k zbláznění živý
– Už dnes je mne víc o dvacet třicet let do budoucna…
– Sedím v okně s koleny u brady
– Je mne víc o tvůj ztracený hrob, Terino
