Rozmarné léto – rozbor díla k maturitě (2)

 

Kniha: Báječná léta pod psa

Autor: Vladislav Vančura

Přidal(a): Andrea

 

 

 

 

Vladislav Vančura (23.6.1891-12.5.1942)

Vladislav Vančura byl tvůrcem jazykově experimentujících poetických próz z historie i současnosti, dramatik, filmový scénárista. Narodil se roku 1891 v Háji u Opavy.Po otci Vančura pocházel ze starého protestantského rodu písmáků. Dětství prožil v Davli, kde byl otec hospodářským správcem. V dospívání hledal obtížně životní orientaci. Docházel na gymnázium v Benešově u Prahy, studium však na čas přerušil. Začal navštěvovat umělecko-průmyslovou školu a pokoušel se dostat na pražskou Akademii výtvarných umění. V roce 1915 nakonec odmaturoval na gymnáziu v Praze. Započal studovat právnickou fakultu, ale po prvním semestru přestoupil na Lékařskou fakultu Karlovy university, kterou absolvoval roku 1921. Téhož roku se oženil a s manželkou provozoval lékařskou praxi na Zbraslavi. Od roku 1929 pak Vladislav Vančura se svou lékařkou praxí skončil, aby se mohl naplno věnovat své literární tvorbě. Vančura byl prvním předsedou uměleckého spolku Devětsil (založeného roku 1920), spolutvůrcem programu avantgardní literatury. Podnikl několik zahraničních cest do Francie a Sovětského svazu. Spolupracoval též s komunistickým hnutím, ale roku 1929 podepsal prohlášení proti novému gottwaldovskému vedení a byl z KSČ vyloučen. Ve 30. letech Vančura působil v nakladatelství Družstevní práce. První Vančurovy literární pokusy vznikly již za studií na gymnáziu. Významnější práce však pocházejí až z konce druhého desetiletí 20. století. Jeho drobné příspěvky se objevovaly v různých časopisech a novinách (Nebojsa, Rudé právo, Kmen aj.). Z celé Vančurovy tvorby vyvěrá touha odstranit vše, co brání rozvoji svobodné lidské přirozenosti a aktivity. Autor zápasil s konvencemi dosavadní prózy. Nápadný je jeho jazyk čerpající z archaismů biblické češtiny, ale i z hovorové řeči. Čerpal i z tradice velkého evropského románu i současných podnětů expresionismu a dadaismu. Za okupace byl Vladislav Vančura činný v odboji. V květnu 1942 za stanného práva byl zatčen a 1. června téhož roku popraven.

 

Rozmarné léto

POSTAVY:

Antonín Důra, majitel říčních lázní; kanovník (kněz) Roch; major Hugo; Kateřina Důrová, manželka Antonína; Arnoštek, kouzelník a provazochodec; Anna, Arnoštkova pomocnice

 

DOBA A MÍSTO DĚJE:

Děj se odehrává v Krokových Varech, které leží na řece Orši, během tří červnových dnů.

 

DĚJ:

Antonín je opět na své plovárně. Není moc šťastný, na to že je červen, počasí není moc příznivé k jeho druhu podnikání.

“Tento způsob léta, děl vposled, odvraceje se od přístroje Celsiova, zdá se mi poněkud nešťastným.”

Na plovárnu přichází jeho přítel Roch se svojí knihou a snaží se Antonína přesvědčit o své pravdě. Do lázní dorazí i kamarád Hugo a jako vždy všichni spolu debatují velice vážně o věcech smysluplných i nepodstatných. Objeví se zde i Kateřina, nesouc jim oběd. Den jako každý jiný – stereotypní, monotónní, všední. A právě z toho jednotvárného dne je vytrhne příchod Arnoštka, který se celý uchvácený ptá, zda-li se může zde v říčních lázních umýt. Proč by také nemohl. Jejich neměněnná debata ožívá a dovídají se, že Arnoštek je kouzelník, který do Varů právě dnes přijel a stráví tu několik dní se svojí asistentkou Annou. Všichni jsou překvapeni na tolik, že až později zjistí, že Arnoštek vlastně nezaplatil vstup. Večer se chlapi vydávají na náměstíčko, aby shlédli provazochodcovo vystoupení. Dívka Anna, která do klobouku vybírá vstupné, všechny tři muže okouzlí. Tentýž večer Antonín odchází z domova se záminkou hlídání plovárny. Kateřině to nedá spát, honí se jí to hlavou, jelikož dobře zná svého záletného muže. Je ženou činu, tak se vydává za ním do lázní. Z kabinky slyší dva hlasy a snaží se k nim dostat. Buší do dveří. Ze vnitř je slyšet cinkání lahví a šplouchání vody. Za chvíli vyleze Antonín se slovy, že tady slečna se topila a on ji zachraňoval. Kateřina pozná, že ji muž tahá za nos, dobře ví, že tady má káď, ve které chladí pití, a tedy všechno nafingoval. Uraženě se nastěhuje do marigontky k Arnoštkovi, ve kterém našla zalíbení již na plovárně, pod záminkou, že se bude starat o chuděrku Annu. Druhého večera po představení se Kateřina a Arnoštek jdou projít a Anna zůstává sama v maringotce a peče ryby. U okna se objeví abbé Roch a nabízí jí, že ji bude číst z knížky. Anna přijímá a pozve ho dál. Abbé Annu svádí, avšak jsou vyrušeni, když se opilci vrací z hospody “U zelené panny”, lomcují maringotkou a strhne se bitka. Abbé se snaží nenápadně utéct z boje, ale odnese to jeho ucho. Proto k němu poté přicházejí Hugo a Antonín s jehlou zhotovenou z háčku na ryby, aby mu natržené ucho přišili. Třetího dne není moc pěkné počasí a přijde málo diváků. Ale Arnoštek i přesto pokračuje ve svém představení. Nějaký opilý dědek k němu přijde a říká, ať ten kluk nešťastná sleze, že se mu může něco stát, a začne tahat za provaz, na kterém Arnoštek chodí. Arnoštek se snaží udržet rovnováhu, ale marně. Padá na záda. Anna neztrácí hlavu, aby obecenstvo nechtělo peníze zpět, obléká si Arnoštovy šaty, Kateřinu navléká do svých a pokračuje v představení. Sklízí neskutečný aplaus. Arnoštkovi nemohoucnosti zneužívá Hugo a jde za Annou a vyláká ji ven. Dalšího dne zrána je překvapí čilý Arnoštek. Hugo je zmlácen holí. A spustí se slovní přestřelka. Hádají se o Annu. Ta nakonec uzná, že Arnoštek je lepší partie. Mezitím Kateřina zašívá roztrhané a děravé věci v maringotce a uvědomuje si, co udělala za hloupost. A rozhodne se, že se vrátí domů. Antonín ji vezme zpět, ale přivítá ji pěkným výpraskem. Příští den se opět všichni tři pánové sejdou na plovárně, aby se věnovali své oblíbené polemice. Kateřina je tu s nimi. A v dálce vidí, jak do kopce šplhá maringotka… Jejich život se vrací do starých, fádních kolejí.

 

VYPRAVĚČSKÝ STYL:

Kniha je kritikou maloměšťáctví, stereotypu, nudnosti.
Téměř celý děj je napsán formou dialogu. Avšak autor nebere ohledy na běžné označení přímě řeči. Autorův humor je velmi osobitý, přechází do ironie, chvílemi až do satiry. Jazyk je pestrý, obsahuje archaismy, knižní prostředky, hovorové prostředky. I přesto je to snadno čitelná kniha.





Další podobné materiály na webu: