Rozmarné léto – rozbor díla k maturitě (5)

rozbor-díla

 

Kniha: Rozmarné léto

Autor: Vladislav Vančura

Přidal(a): Brendy

 

 

Autor: Vladislav Vančura (1891 – 1942)

  • český spisovatel, dramatik, filmový režisér, původním povoláním lékař
  • *Háj ve Slezsku, otec se dlouhou dobu nemohl uplatnit, a tak se často stěhovali
  • členem a prvním předsedou Devětsilu (1920), přívrženec poetismu, ve třicátých letech byl členem Levé fronty, publikoval v mnoha časopisech – Červen, Kmen, Host a Panorama, členem KSČ, ale jeho dílo není komunistickou agitací, působil jako divadelní kritik v deníku “Československá samostatnost”, později přejmenovaného na “Národní osvobození”, byl předsedou české filmové společnosti
  • květen 1942 zatčen a 1. června na Kobyliské střelnici popraven → 1946 byl in memoriam jmenován národním umělcem

 

Tvorba:

Archaická slova a knižní výrazy spojené s lidovou mluvou, větná stavba zastaralá, složitá souvětí pro zdůraznění důležitosti daného okamžiku, díla monumentální ráz, děj potlačen, důležité místo vypravěč, který vyjadřuje svůj názor k ději, přerušuje vyprávění a oslovuje čtenáře, hodnotí chování postav, části příběhů připomínají filmové scénáře, opěvuje život, zdůrazňuje prožitky, detailně vyjadřuje náladu, barevnost příběhu, city

 

Další významná díla:

Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Pekař Jan Marhoul, Pole orná a válečná, Markéta Lazarová, Poslední soud, Hrdelní pře anebo přísloví, Konec starých časů, Obrazy z dějin národa českého (kvůli zatčení přerušeno psaní uprostřed věty), Kubula a Kuba Kubikula, Jezero Ukereve.

 

Zařazení autora, znaky období

  • Česká literatura 1. poloviny 20. století – rozrůznění české literatury, vznik nových uměleckých proudů
  • Imaginativní literatura
  • vliv avantgardy (kulturní a umělecké hnutí, usiluje o experiment, uplatňuje se ve výtvarném umění, literatuře, divadle i filmu)
  • lyrizace, metoda asociace představ

 

Autoři, kteří tvořili ve stejné době

 

Vlivy na tvorbu

  • už názvem chtěl autor dát najevo, že půjde o žertovné vyprávění
  • autor nechápal humor pouze jako doprovodný znak, ale jako filozofii, životní postoj
  • dílo naprostým protikladem knihy: Pole orná a válečná
  • obálku prvních knižních vydání vytvořil J. Čapek

 

Společensko-historické pozadí

  • před druhou světovou válkou
  • meziválečné období, období relativního klidu

 

Rozmarné léto – rozbor knihy

Obecná charakteristika

  • druh: epika
  • žánr: novela – humoristická
  • podtitul: humoristický románek

 

Tematická výstavba

  • námět: poklidnou idylu malého města naruší příjezd kouzelníka a jeho krásné pomocnice Anny
  • místo děje: lázeňské město Krokovy Vary (leží na řece Orši)
  • doba děje: během 3 červnových dnů

 

Postavy:

  • mistr Antonín Důra – starší muž, majitel venkovní plovárny v lázeňském městečku, záletník, stará se o své tělo, lidské tělo je pro něj nejdůležitější, svoji ženu už nemá rád, užívá si života
  • Kateřina Důrová – nepřitažlivá žena, manželka Antonína, není šťastná v manželství, nehezká, tlustá, podezřívavá
  • Kanovník Roch („abbé“) – největší mravokárce, ale sám je okouzlen dívkou, přítel Antonína, oceňovatel mravnosti, vzdělaný knihomol
  • major Hugo – přítel Antonína, bývalý voják, vznešený, bohatý, slušného vychování
  • Arnoštek – potulný kouzelník, cestuje po světě, polykač ohně, akrobat apod., „švarný chlapík“
  • Anna – mladá krásná dívka, nejspíše partnerka Arnoštka, pomáhá Arnoštkovi při vystoupeních – vybírá peníze, za svobodna se jmenovala Nezválková

 

Myšlenky

  • snaha pobavit čtenáře je ovšem prostředkována pomocí velkého umění vyprávět a velkou stylovou hrou
  • kritika maloměšťáctví: přetvářka, pokrytecká morálka, nuda, pasivita (jako K. Poláček)
  • popisuje pomíjivost a krásu chvilkového pobláznění
  • radost z vyprávění je důležitější než zápletka a psychologie postav
  • chtěl spojit avantgardní prózu s poetikou poetismu: okouzlenost světem, sledování světa pomocí smyslů, aktualizace výrazových prostředků

 

Jazyková výstavba

  • er-forma (vypravěč však není účastníkem děje)
  • charakteristika postav vyplývá z jejich jednání, některé se popisují a hodnotí samy
  • V. styl oplývá velkou nápaditostí
  • jazyk: lexikálně bohatý, rétoricky mnohovrstevnatý, časté archaismy, knižní obraty, které jsou z mluvního hlediska těžkopádné (záměrně), jazyk neslouží ke sdělení, vytváří samostatnou rovinu obrazných přirovnání, proudících rozhovorů a podivných oslovení fiktivního adresáta
  • zvláštně stylizovaná řeč – vznešený styl, spisovná čeština, archaismy, přechodníky, složitá souvětí, snaha o oživení slov dávno zapomenutých, latinské výrazy
  • kniha má na čtenáře působit jako vytržení z běžných hovorových návyků, chce vybídnout k pozornému vnímání textu
  • velké množství dialogů, slovní komika
  • nejznámější věta z díla: „Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným.“ (A. Důra)

 

Kompoziční výstavba

  • psáno chronologicky s minimem odboček od hlavní dějové linie
  • text je rozdělen na množství malých kapitol, označených ironickými názvy (Cesta ctnosti, Střežte se strážníků)
  • opomíjí uvozovky, z kontextu poznáme, že se jedná o přímou řeč (jakoby celou knihu vyprávěl jeden vypravěč)

 

Srovnání

  • naprosto ojedinělé dílo

 

Kritika a vliv díla

  • dílo bylo vnímáno pozitivně zejména avantgardními umělci a teoretiky strukturalismu
  • výhrady měli kritikové konzervativní (Arne Novák) a katoličtí
  • toto dílo nalezlo odezvu v 60. letech prostřednictvím studií a esejů, které jsou dokladem uvolnění kulturní atmosféry
  • v roce 1967 byl podle knihy natočen stejnojmenný film (R. Hrušínský, V. Brodský, J. Menzel – také režie)

 

Obsah

Je chladné léto a v lázeňském městečku Krokovy Vary se skoro nic neděje. Do Důrovy plovárny tedy mnoho lidí nechodí. Kanovník Roch je pohoršen proto, že si Antonín Důra sundal kalhoty, když lezl do vody. Manželé Důrovi se vzájemně pomlouvají. Do města přijíždí potulný kouzelník Arnoštek a jeho pomocnice Anna. Uspořádají několik představení pro lidi. Město je vzhůru nohama. Antonín Důra, kanovník Roch i major Hugo jsou okouzleni krásou Anny. Kateřině Důrové se zase líbí Arnoštek a nosí mu jídlo. Antonín Důra podvede svoji ženu s Annou, ale když vchází Anna do domu, poleje ji i sebe vodou a zalže manželce, že Annu zachraňoval. Kateřina mu nevěří, ale přesto se o Annu stará. Potom od něj odejde za Arnoštkem. Kateřina pobývá tedy společně s Arnoštkem a Annou. Kanovník Roch jde v noci k maringotce a Anna ho pozve dovnitř, právě vaří ryby. Opilí výtržníci se právě vrací z hospody a vtrhnou do maringotky. Zraní kanovníka Rocha – natrhnou mu ucho. Antonín mu ho potom sešije. Major Hugo se také snaží o Annu, chce, aby s ním zůstala, ale Arnoštek ho zbije. Kateřina se pohádá s Arnoštkem a odchází zpět k Antonínovi. Rozhodla se, že mu odpustí. Avšak Antonín neodpustí jí a není rád, že se k němu vrátila.

 

Můj názor

Kniha se mi opravdu velice líbila i přes to, že nebyla nijak dějově pestrá a jazyk je velice knižní a komplikovaný. Jak autor zamýšlel, byla při jejím čtení nutná zvýšená pozornost, což mi však vůbec nevadilo, jelikož příběh to byl čtivý a vtipný. Musím říct, že s ničím podobným jsem se doposud nesetkala.





Další podobné materiály na webu: