Smrt krásných srnců – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Smrt krásných srnců

Autor: Ota Pavel

Přidal(a): Michal, Artur U., BAR17Z

 

Ota Pavel (1930-1973)

• Prozaik, novinář, povídkář, sportovní komentátor, vášnivý rybář
• Psal knihy pro ostatní (ne pro sebe, ale pro peníze)
  • pocta Berounsku (životní poslání)
    • miloval kraj, cely život se mu snažil vzdát hold, poctít ho, odvděčit se za všechny krásné vzpomínky z dětství
  • pocta Židům a jejich síle, odvaze
• Maniodepresivní psychóza (asi 12x v Bohnicích)
  • halucinace, deprese, …
  • myšlenky na sebevraždu (ale nechtěl umřít, dokud nenapíše o Berounsku)
  • kontrast k optimisticky laděným dílům (velmi povzbuzující, světlé, plné naděje)

 

Dílo a tvorba:

• V jeho dílech témata rybařina, Berounka a její okolí (dětství), židovství, vlastní rodina a dětství, reportáže ze sportovního prostředí
• spousta autobiografie (inspirace ve vlastním životě)
• Povídky o přírodě (Smrt krásných srnců, Jak jsem potkal ryby, Jak šel táta Afrikou, Zlatí úhoři)
• Originální pojetí židovské tématiky
  • tenkrát typický pohled — utrpení Židů v koncentračním táboře, bolest, bezmoc a strádání, …
  • hrdinství Židu, vnitřní sil
    • blízký přítel — Arnošt Lustig (oba psali o hrdinných Židech)

 

Autorovy znaky:

• židovský původ, autor drobných próz, vypravěčské mistrovství, lyričnost, inspirace – otec, obchodní cestující, renesanční typ člověka, příroda kolem Berounky, křivoklátské lesy, sportovní prostředí

 

Autorský styl

• volnost, spousta odboček (podobna vzpomínání starého dědečka u krbu, vyprávěni) = „psaní povídek je jako procházka lesem křížem krážem“
• zdánlivě nesouvisející informace
• určitý zlom v příběhu -> v momentě, kdy přichází Hitler k moci
  • najednou 0 volnost a svoboda, konec pohody -> vážnost

 

Literární směr (obecně doba vzniku díla)

• 1971 česká próza a drama 2. Pol. 20 století, 3.vlna válečné prózy
• v české literatuře ovlivněno částečně druhou světovou válkou, částečně komunistickým režimem (projevuje ve 3 vlnách)
  • 3. vlna – přelom 60. – 70. let 20. století- vzpomínková próza, návraty, dílčí témata
  •  Znaky: návrat k epice, válka přestává být dominantní, stává se kulisou, v příbězích se objevují prvky nadsázky, grotesky a humoru
• kritika (režimu, cenzury, …)
• vězeňská literatura, historická próza, díla socialistického realismu
• žurnalistická beletrie, poetická próza (Smrt krásných srnců)

 

Další autoři

• Arnošt LUSTIG (Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou — novela)
• Ivan KLÍMA (Žid; Soudce z milosti — generační román)
• Josef ŠKVORECKÝ (Příběh inženýra lidských duší, Zbabělci — romány, autobiografické prvky)

 

Rozbor: Smrt krásných srnců

Základní charakteristika:

• Literární forma: próza (autobiografická)
• Literární druh: epika (střední epika)
• Literární žánr: autobiografický povídkový soubor
  • Povídka – Kratší příběh s poutavou zápletkou, jednoduchý děj (umění zkratky, charakteristiky popisu)
• Díla, která navazovala: Jak jsem poznal ryby

 

Téma a hlavní myšlenka:

• Vzpomínání na dětství a dospívání Oty Pavla, na problémy s židovstvím. Popisuje, co potkalo jeho rodinu v předválečném, ve válečném a v poválečném období.
  Hlavní myšlenkou je ukázat vztah člověka s přírodou a jak je důležité mít i dobrý vztah v rodině. Poukazuje rovněž na obětavost rodičů, na jejich toleranci, na jejich sny a touhy.
• Tatínek musel nasytit své syny před tím, než je pošlou do Terezína.

 

Znaky díla:

• úplně obyčejný život a obyčejní lidé = „stoprocentní příběh“ (věnoval mu vše)
• nejlepší pocta, jakou mohl vzdát svému milovanému kraj i, považoval za nejlepší dílo – psal i spoustu jiných děl, ale ‚Smrt krásných srnců‘ je srdcovka
• vzdor proti režimu – vzájemná solidarita lidi, lidskost, pochopeni a snaha pomoci – i nejobyčejnější člověk je schopen hrdinství (lidé riskovali i když nemuseli)

 

Okolnosti vzniku:

• Autorovo dětství, 2 světová válka
• Začínal  jako redaktor což mu umožnilo i hodně cestovat díky tomu napsal například prózu se sportovním tématem Dukla mezi mrakodrapy , poté když se projevila jeho choroba začal vzpomínat na dětství a díky tomu vznikly autobiografické povídky jako : Smrt krásných srnců a Jak jsem poznal ryby

 

Kompozice:

• Chronologická  – jednotlivé příběhy jsou za sebe poskládány tak, jak se postupně staly
• 7+1 povídek (Prase nebude! v některých vydáních chybí, jelikož byla za komunismu zakázaná)
• Každá povídka = jeden příběh

 

Jazykové a stylistické prostředky:

• Přímá řeč, jednoduchý přirozený jazyk, autor užívá obecnou češtinu, rybářský slang, hovorový jazyk. v celé knize se objevují záporně i kladně zabarvené výrazy (tatínek, škarpa)
• využívá lidové slovesnosti; vyjadřování v knize čtenáře zaujme, je živé a naplňuje ho, některá slova a věty zní velmi poeticky, básnično
• cizí výrazy
• styl díla je velmi popisný, soustředění se na detaily, atmosféru
• v každé povídce prvek záhady, mystična
  • setkání pohledů psa a člověka (vzájemné pochopení, přerod psa ve vlka, …) kontrast, napětí
• přívlastky (štiky jak krokodýlové)

 

Vypravěč:

• ich-forma
• Sám v příběhu nevystupuje, až úplně na samém konci – mluví za otce a ostatní postavy – píše o svém dětství z pohledu dítěte i ze současnosti – „Tenkrát jsem nevěděl, že …“

 

Postavy

• Otec Leo Popper – hodný, starostlivý tatínek.  Vášnivý rybář, energický člověk a dobrý kamarád Karla Proška, jeho oblíbená věta byla: „ Vyděláme na tom majlant!“ Období blahobytu se vždy střídají s obdobím hladu a bídy. Pracoval ve firmě Elektrolux jako obchodní zástupce, prodával vysavače (tatínek se zamiloval do Irmy, manželky generálního ředitele této švédské firmy,plný vitality, má smysl pro humor, je posedlý svými touhami a sny, žádný z neúspěchů ho nikdy neodradí a bezhlavě se vrhá do každé příležitosti; Žid, dobrý obchodník, má rád ženy, miluje rybaření a rybníky; velmi šarmantní; v době války se ukazuje jako skvělý otec.
  Maminka – starostlivá, milující, hodná, velmi tolerantní a laskavá, svému muži odpouští všechny prohřešky; mnoho se o ní v díle nedozvíme, vypravěč (Ota) ji věnuje málo pozornosti; své děti vedla k lásce k vlasti; křesťanka, jejím snem je dovolená v Itálii.
• Strejda Prošek z Luhu pod Bánovem – všeuměl, král pytláků, sžitý s přírodou u Křivoklátu a Berounky, rodina u něho tráví víkendy i prázdniny; má psa Holana, jenž mu byl vždy věrný a doprovázel ho při pytlačení, přátelský, rozuměl si s tatínkem, vášnivý rybář
• Ota Pavel – jeho otec je pro něho vzorem, má dobrý vztah k přírodě; celý příběh vypráví on; zaměřuje se hlavně na osudy tatínka

 

Časoprostor

• Doba: první polovině 20.století, Čechy, většina děje se odehrává ve 30. a 40. letech (válka) 20. století. Závěrečné 3 povídky se odehrávají po válce.
• Místo a prostředí: povodí Berounky – Křivoklátsko

 

Stručný obsah povídek

• Nejdražší ve střední Evropě
  • V první povídce tatínek koupil rybník s pouze jednou rybou. Panu Václavíkovi se pomstil tím, že mu prodal ledničku bez jakéhokoliv vybavení. Když po něm chtěl pan Václavík vysvětlení, tatínek mu řekl že to bylo jako s tím rybníkem, navenek krásný ale uvnitř nic nebylo.
• Ve službách Švédska 
  • Druhá povídka ukazuje, jak byl tatínek schopný obchodník ve firmě Elektrolux. V prodeji vysavačů a ledniček se stal nejprve mistrem republiky, a později i mistrem světa. V této povídce se spřátelil s věhlasným malířem Nechlebou. Chtěl od něj namalovat paní Irmu, do které byl tajně zamilovaný, ale pan Nechleba odmítl.
• Smrt krásných srnců  
  • Třetí povídka je o tom jak tatínek jel svým synům, kteří měli nastoupit do koncentračních táborů, pro pořádné poslední jídlo před odjezdem a přivezl jim jelena díky pomoci pana Proška a Holana.
• Kapři pro Wehrmacht  
  • Čtvrtá povídka vypráví o odebrání tatínkova milovaného rybníka Němci. Když se dozvěděl, že ho povolali do koncentračního tábora, noc před odjezdem rybník vylovil. Po jeho odjezdu maminka s mladým Otou vyměňovali kapry za jídlo. Když nastal výlov rybníka, Němcům nezbyl ani jeden kapr.
• Jak jsme se střetli s Vlky
  • Pátá povídka je o soutěži v chytání ryb mezi rodinou Popperových a rodinou Vlkových. Tehdy Vlkovi porazili Otu a tatínka.
• Otázka hmyzu vyřešena
  • Šestá povídka popisuje tatínkovy poválečné obchody, kdy se mu už moc nedařilo. Začal s prodejem mucholapek s panem Jehličkou, ale po neúspěchu tatínek podal výpověď a pan Jehlička všechny mucholapky spálil. Na konci se tatínek dozvěděl, že mucholapky byly hitem, když je prodávali Holanďané pod názvem FlyKiller.
• Prase nebude! (během komunismu cenzurována, v některých vydáních tak není)
  • Tatínek začne s nadšením krmit prasata v JZD, doufá v úspěch a slíbenou odměnu – prase. Práce je těžká, ale s maminkou vše zvládnou. Nakonec jim ale oznámí, že prase nedostanou. Místo zlosti se tomu zasmějí a „Prase nebude!“ se v rodině stane symbolem, že i když člověk prohraje, může si zachovat nadhled a humor.
• Králíci s modrýma očima
  • V poslední povídce Otův tatínek začal prodávat králíky. Takhle to dělali asi 10 let, poté tatínek nechal králíky tetovat a vzal je na výstavu. Z té se vrátil bez králíků, kteří měli nedostatky, a proto je vypustil na svobodu. Když přišel pěšky z výstavy, maminka mu rychle zavolala sanitku. Před odchodem dal ještě ceduli na vrátka: PŘIJDU HNED, ale už se nikdy nevrátil.

 

Podrobný děj povídek

Nejdražší ve střední Evropě

Maminka hlavního hrdiny touží po dovolené v Itálii, kde by se poprvé v životě vykoupala v moři. Tatínek, Leo Popper, však dává přednost svým vášním: rybám a obchodování. Místo dovolené koupí od známého, doktora Václavíka, rybník s kapry, protože věří, že na kaprech zbohatne a jednou pojede do Itálie s celou rodinou i příbuzenstvem. Maminka je skeptická, ale příliš neprotestuje. Tatínek je přesvědčený, že má obchodní talent a že kapři přinesou „majlant“. Celá rodina se připravuje na slavnostní výlov, na místo přijíždějí příbuzní, najatí rybáři a všichni očekávají velký zisk. Výlov se však promění v katastrofu – v rybníku je jediný obrovský kapr. Všichni se smějí, jen tatínek a maminka jsou zahanbení. Tatínek je naštvaný, chce Václavíkovi rybník vrátit, ale ten je na dovolené v Itálii. Po letech Václavík přijde koupit ledničku a tatínek mu prodá starou prázdnou bednu, nalakovanou jako novou lednici. Když Václavík zjistí, že koupil jen bednu, tatínek mu připomene, že i jeho rybník byl napohled krásný, ale uvnitř prázdný. Oba tak zažijí svou „nejdražší“ zkušenost ve střední Evropě a příběh končí smířením s tím, že někdy člověk naletí, ale život jde dál.

 

Ve službách Švédska

Tatínek, Leo Popper, se stává obchodním zástupcem firmy Elektrolux, kde prodává vysavače a ledničky. Je mimořádně úspěšný, dokonce se stane mistrem světa v prodeji. Jeho tajnou láskou je paní Irma, manželka generálního ředitele Korálka. Touží, aby ji portrétoval slavný malíř profesor Nechleba. Sblíží se s ním, jezdí spolu na ryby, a profesor, který ženy nemaluje, nakonec souhlasí, že se na Irmu podívá. Tatínek připraví setkání, Irma se oblékne do modrých šatů, ale Nechleba odmítne ji portrétovat. Tatínek je zklamaný, ale zažije alespoň chvíli, kdy Irmu drží v náručí, když pláče. Vztah s rodinou Korálkových končí roztržkou, tatínek se vrací k rodině a práci, jeho láska k Irmě zůstane nenaplněná, ale získá přátelství s Nechlebou. Příběh ukazuje nejen tatínkovu obchodní genialitu, ale i jeho citlivost, zranitelnost a touhu po uznání a lásce, kterou nikdy nenaplní.

 

Smrt krásných srnců

Rodina tráví léta u řeky Berounky v chalupě převozníka Karla Proška, kde prožívají idylické chvíle. Prošek má psa Holana, napůl vlka, který umí chytat zvěř. S příchodem války je tatínek jako Žid omezen na pohybu, dva synové mají odjet do koncentračního tábora. Tatínek chce, aby se před odjezdem pořádně najedli masa, a riskuje cestu za Proškem. S pomocí Holana uloví srnce, i když jim ho málem vezmou jiní pytláci. Maso rozdělí mezi rodinu a přátele, což synům možná zachrání život v koncentráku. Povídka končí pohřbem Proška a symbolickým loučením s dětstvím i krásou minulých časů. V příběhu vystupují i další postavy – převozník Karel Prošek, jeho žena Karolína, pes Holan, a další místní lidé, kteří tvoří kolorit kraje. Povídka je nejen o lovu, ale především o odvaze, solidaritě, rodinné soudržnosti a ztrátě dětství.

 

Kapři pro wehrmacht

Tatínkovi je za okupace zabaven rodný rybník. Přestože je Žid, chodí potají kapry krmit a doufá, že mu zůstanou. Před odjezdem do koncentračního tábora s pomocí syna v noci vyseká díru do ledu a kapry vyloví. Doma je skladují v různých nádobách a vyměňují za potraviny, což rodině pomůže přežít. Další rok rybník loví Němci, ale kapři už v něm nejsou – tatínek je „vypálil“ Němcům pod nosem. Povídka ukazuje odvahu, vynalézavost a rodinnou soudržnost v těžkých časech. Kromě toho popisuje i atmosféru okupace, strach, ztrátu domova a naději, že i v beznaději lze najít cestu k přežití. Tatínek je líčen jako člověk, který se nevzdává a dokáže vymyslet řešení i v bezvýchodné situaci.

 

Jak jsme se střetli s Vlky

Po válce se rodina vrací do Luhu, kde se rozvine rybářská soutěž mezi rodinou hlavního hrdiny a místními Vlky. Obě rodiny soupeří, kdo uloví více štik. Tatínek s vypravěčem vezou své úlovky na vozíku, ale když vidí, že Vlkové mají větší úspěch, cítí porážku. I přes zklamání se syn přidá k otci a společně táhnou vozík domů – povídka ukazuje rodinnou sounáležitost a schopnost přijmout prohru. Příběh je prodchnutý atmosférou poválečné obnovy, radosti z návratu do přírody a zároveň i rivalitou, která je však spíše přátelská. Povídka končí smířením a vědomím, že důležitější, než vítězství je rodinná soudržnost.

 

Otázka hmyzu vyřešena

Po válce se tatínek vrhne na obchodování s mucholapkami BOMBA-CHEMIK, které mají být revoluční díky obsahu DDT. Zpočátku je úspěšný, prodává tisíce kusů, firma vzkvétá a rodina žije v blahobytu. Když ale začnou létat mouchy, ukáže se, že mucholapky nefungují – mouchy neumírají, jen odletí. Zákazníci vracejí zboží, firma krachuje. Tatínek prožívá velké zklamání a ztrácí obchodnické sebevědomí, ale přesto vzpomíná na období úspěchu jako na krásné chvíle života. Povídka je nejen o obchodním neúspěchu, ale i o lidském selhání, ztrátě iluzí a schopnosti přijmout nezdar s humorem. Tatínek je zde vykreslen jako člověk, který se nikdy nevzdává, i když ho život opakovaně srazí na kolena.

 

Prase nebude!

Tatínek přijme práci v JZD a s maminkou se obětavě starají o prasata, doufají v lepší časy a slíbenou odměnu – prase. Práce je těžká, prasata často onemocní, ale nakonec se jim podaří chov zlepšit. Když mají dostat slíbené prase, dozví se, že „prase nebude“. Místo zloby se tomu zasmějí, odcházejí a v rodině se věta „prase nebude“ stane symbolem, že i v prohře lze najít nadhled a humor. Povídka ukazuje nejen těžký život v poválečné době, ale i schopnost zachovat si lidskost, nadhled a smysl pro humor v nejtěžších chvílích. Tatínek a maminka jsou zde líčeni jako lidé, kteří se navzdory všem nesnázím dokážou radovat ze života a najít v sobě sílu jít dál.

 

Králíci s moudrýma očima

Na sklonku života se rodiče přestěhují do domku u Radotína a začnou chovat králíky. Tatínek je miluje, stará se o ně s láskou, sní o úspěchu na výstavě. Králíky nechá tetovat, ale na výstavě neuspěje, protože jim neostříhal drápky a neumyli je. Zklamaný vypustí králíky do přírody, ti však nechtějí odejít. Tatínek se vrací domů vyčerpaný, těžce onemocní a nakonec zemře. Povídka je dojemným rozloučením s otcem a jeho životními sny. Popisuje nejen tatínkovu lásku ke zvířatům, ale i jeho nezdolnou energii, víru v lepší budoucnost a schopnost snít až do posledních chvil. Povídka končí smutkem, ale i smířením a vděčností za společně prožitý život.

 

Různé (i neliterární) adaptace:

• Smrt krásných srnců (s Karlem Heřmánkem )
• Zlatí Uhoří (s Vladimírem Menšíkem)

 

Reakce okolí, popř. kritiky:

• „Ota Pavel dokázal v jedné jediné knížce zachytit komické příběhy a zároveň strastiplné a bolestné. Je jedním z mála autorů, který se dokázal věnovat jak útrapám války, tak i době veselí a štěstí. To jen svědčí o jeho uměleckých kvalitách.“
• Později došlo k vydání sbírky povídek Zlatí Uhoří (1985), obsahující povídky z díla Smrt krásných srnců (1971) a díla Jak jsem potkal ryby (1974)