Kniha: Stařec a moře
Autor: Ernest Hemingway
Přidal(a): Tina, Tereza Kropáčková
Ernest Hemingway
- Americký romanopisec, povídkář, novinář, reportér.
- Představitel ztracené generace.
- Získal Nobelovu cenu za literaturu v roce 1954.
- Byl 4x ženatý.
- Roku 1918 byl zraněn na italské frontě. Po válce působil jako dopisovatel v Paříži, občas podnikal výpravy do Afriky.
- Po 2.sv.v. žil na Kubě. Trpěl duševními depresemi – sebevražda.
- Hlavními postavami jeho děl jsou nejčastěji muži, kteří vedou nebezpečný způsob života, jsou to například vojáci, rybáři, lovci, toreadoři, atd. Hrdiny ve svých dílech stavěl do nebezpečí, kde poté prokazovali odvahu a čest. Styl jeho psaní je velice strohý, zbavený všeho nadbytečného. Jeho díla nemají citové zabarvení, často je celý obsah díla pouhým dialogem bez dalšího komentáře vypravěče. Většina jeho děl byla inspirována jeho osobními zkušenostmi a zážitky.
Díla
- román Sbohem, armádo
- román Komu zvoní hrana
- symbolická novela Stařec a moře (poslední kniha, kterou napsal)
Literární směr
- Moderní světová literatura 1. poloviny 20. století – americká próza mezi válkami.
Současníci:
- William Faulkner – Absolone, Absolone!
- Francis Scott Fitzgerald – Velký Gatsby
- Thomas Stearns Eliot – Pustá země
- John Steinbeck – O myších a lidech
Literární skupina
- Ztracená generace – generace 20. let 20. století, která byla ovlivněna 1. světovou válkou. Trpěli pocitem vykořistěnosti, ve světě byli ztracení, nebyli schopni žít v nových podmínkách, citově vyprahlí. Patřili zde taky F. Scott Fitzgerald, John Steinbeck.
Rozbor díla: Stařec a moře (rok 1952)
Literární druh a žánr
- Literární druh – epická próza. Literární žánr – novela.
Místo a doba děje
- Kubánská vesnice poblíž Havany. Prostředí – chatrč starce, loďka na moři. Doba děje nejspíše 40. léta 20. století.
Téma
- Boj starce s rybou.
- Život chudých kubánských rybářů.
- Smyslem lidského života a štěstí není zisk, bohatství, ale hluboké uspokojení.
- Čestný zápas a vypětí sil k uskutečnění cíle. Je zde rozebírána i psychika člověka vystaveného nebezpečí, celkově lidské hrdinství a oslava jeho nezdolnosti.
- Hlavním tématem díla je prostý člověk zápasící s přírodou a jeho spojení s ní.
Motivy (dle samotného autora):
- Křesťanská symbolika– jméno Santiago, v jednom momentě autor přirovná zasténání rybáře k situaci, kdy rukama projedou hřebíky. Utrpení Ježíše Krista.
- S válkou se pojí i obrovský rozvoj techniky – zlepšování zbrojení a vědy a techniky, objevilo se spoustu nových vynálezů. Beat generation protestovala. Stařec a moře pouze konstatování, že se něco změnilo, že došlo k změně paradigmatu. Starý rybář ze staré školy, vyzná se ve svém oboru, dělá vše velmi dobře, mistr svého oboru, retrospektivy do mládí, kdy byl nejlepší, ale v přítomnosti mu to nevychází- je věrný starým postupům (loví harpunou, nemá motorový člun), ale mladí rybáři používají už nové technologie
- Přístup k lovu: pro Santiaga moře ženského rodu – charakter matky (poskytuje mu jídlo, pomáhá mu přežít, ale může být k němu krutá), pro mladé rybáře je moře mužského rodu-nepřítel
- Basebalista DiMaggio hraje za Yankees – paralela mezi rybářem a ním, baseballista už je taky nemocný, ale ještě má své silné chvilky
- Pověrčivost: ve starém světě, kdykoliv někdo překročí hranice, vydá se tam, kam nemá, je za to potrestaný, už od antiky, Božská Komedie Dante
- Santiago překročí hranice, a proto ho potkali žraloci – je potrestaný
Hlavní myšlenka díla
- Zobrazit nekonečný boj člověka s přírodou. Člověk by měl být vytrvalý a něměl by se vzdávat. Smyslem je poukázat na obrovskou lidskou statečnost a velkou duševní sílu.
Jazyk
- Tato novela je psaná jednoduchým spisovným jazykem, ale postavy mluví tak, jak se to k nim „hodí“. K oživení děje a obrazu prostředí je zde rybářská terminologie (rybářské pojmenování), slang a v překladu byly ponechány španělské výrazy.
- Vyskytují se zde vyprávěcí části, popisné části.
- Převažují monology starce.
- Stylizace vět je poměrně strohá, jsou zde krátké věty, hlavně u dialogů. Obzvlášť častý je zde monolog hlavní postavy.
- Autor používá obecné označení (chlapec, moře, ryba..), metafory, přirovnání, personifikace (stařec si rybu polidšťuje a promlouvá s ní, různé vodní tvory přirovnává k jiným věcem) …
- Vypravěč využívá prvky se symbolickými významy (zkrvavené ruce = utrpení Kristovo).
- Méně často jsou zde však využívána přídavná jména a podobná, více rozvíjející, slova.
Vypravěč
- Vypravěč (autor) je v tomto díle vševědoucí, nezaujatý a stojí zcela vně děje.
- Využívá er-formu.
- Do děje zasahuje jen velmi omezeně a děj se tedy skládá především z monologů a dialogů postav.
Kompozice
- Chronologická s retrospektivními částmi do rybářových vzpomínek z mládí.
- Jedná se o velmi jednoduchý a prostý příběh. Vše nepodstatné je z něj vypuštěno, nenajdeme v něm tedy žádné rozsáhlé úvahy ani popisy.
- Je zde popsán pouze základ celého příběhu, čtenář tedy musí využít vlastní představivost a dokreslit si tak zbytek prožitku.
- Bez složitého mísení různých časových rovin a rozsáhlých retrospektiv.
Význam díla, přínos, ocenění
- Toto dílo se stalo inspirací pro Josefa Škvoreckého a částečně i pro Arnošta Lustiga. Díky universálnosti a nadčasovosti námětu je toto dílo stále aktuální. Novela byla zfilmována.
Hlavní postavy
- Stařec Santiago – odvážný kubánský rybář s pevnou vůlí, samotář, bojuje až na pokraj života, aby se uživil. Smysl života vidí v rybaření. Introvert, prostý člověk, žil v souladu s přírodou, starý ale silný a vytrvalý. Vidí věci realisticky, vše dělá pořádně, nic nevzdává předčasně (vnitřní boje)
- Chlapec Manolin – velmi obětavý, laskavý, nápomocný, má rád starce, pomáhá mu, jezdí s ním rybařit, obdivuje ho, chce se stát nejlepším rybářem (vědět vše, znát moře, ne chytit nejvíc ryb)
Vedlejších postavy
- Ostatní lidé ve vesnici – buď se rybáři posmívají, mají na něj narážky nebo ho litují a snaží se mu pomáhat, dávají mu dřevo apod.
Obsah
Příběh osud rybáře Santiaga. Ten dlouhou dobu nemůže chytit žádnou rybu. A to je důvodem, proč se chlapec Manolin odchází na přání svých rodičů učit k jinému rybáři z vesnice. Santiago se rozhodne vyjet na moře sám a všem ukázat, že ještě stále umí chytit rybu. Usměje se na něj štěstí a na Santiaga čeká obrovský úlovek. Avšak musí o něj zápasit s přírodou. Na rybu zaútočí žraloci, a i když s nimi stařec bojuje téměř až na pokraj svých sil, nepodaří se mu rybu zachránit. Stařec se vrací zpátky do vesnice pouze s rybí kostrou. Avšak i přesto si u vesničanů získává zpět svůj respekt.
Podrobný děj
Starý kubánský rybář Santiago už 84 dní neulovil žádnou rybu. Přičítá to své smůle. Po 80 dnech s ním přestane jezdit jeho učedník, kterým je Manolin. S chlapcem má krásný stav (starý děda X vnuk k němu vzhlížející), ale jeho rodiče chtějí, aby začal jezdit s úspěšným rybářem. Přestože den na moři tráví chlapec na moři s někým jiným, každé ráno a večer se o starého rybáře stará a pomáhá mu. Často mu obstarává jídlo a noviny. Santiago vidí chlapcovu pomoc a velmi si ji cení, má ho moc rád.
Stařec toho moc nemá, bydlí v chatrči s postelí, ale nikdy se nestěžuje. Má rád baseball a obdivuje hráče Velkého DiMaggia, jehož otec byl také rybář. Chlapec k němu vzhlíží hlavně pro jeho zkušenosti a vědění o povolání rybáře.
Jednoho dne se starý rybář rozhodne, že další den vypluje daleko na širé moře, aby ulovil něco pořádného. Když už je daleko a nevidí žádnou loďku ani břeh, začne si připravovat loď a náčiní. Vše dělá pečlivě, ve svém oboru se vyzná. Vyzná se i v moři a rybách. Podle slunce si dokáže odvodit kolik je hodina a jak dlouhou dobu už na moři strávil. Když spatří ptáka-fregetku, ví, že poblíž ní by se měla vyskytovat velká ryba, všímá si znamení přírody. Začíná si povídat sám se sebou i s mořem a rybami.
Najednou se mu poštěstí a na návnadu se chytí velká ryba – merlín modrý. Je opravdu obrovská, takže ji nemůže vytáhnout do člunu, ale ryba táhne jeho člun za sebou na druhou stranu od pobřeží. Vzpomíná si na chlapce a jeho pomoc. Udržuje sám sebe v bystrosti, nutí se do jídla a loví si další jídlo, ví, že bude potřebovat ještě hodně síly. Namáčí si dlaně do vody, aby zjistil, jak rychle ryba loď táhne. Rozhoduje se, že si odpočine, ale šňůru, na kterou je ryba chycená nepouští, ale usíná i s ní. Budí se s dřevěněnou levou rukou. S rukama má problémy už dlouho, také ho velmi bolí záda. Když byl mladý, měl ruce silné a vybojoval si mistr Šampióna v páce. Pravičku měl silnou, ale levička ho moc neposlouchala odjakživa. Dřevěnění rukou představuje nebezpečí, až je bude obě potřebovat. Snaží se ruku přesvědčit, aby spolupracovala. Chválí hlavu, že ho nikdy nezklamala.
,,Hezky čekej ruko. Dělám to pro tebe.´´ Kdybych tak mohl nakrmit i toho marlína. Vždyť je to můj bratr. Ale musím ho zabít, a k tomu potřebuju sílu, pomyslel si a všechny pruhy masa z tuňáka svědomitě a beze spěchu snědl.
Nechá se rybou táhnout dál, snaží se vytvořit odpor ponořenými pádly do vody. Prosí Boha, aby mu pomohl, přestože sám o sobě prohlašuje, že není pobožný. Přemýšlí, zda by jeho hrdina baseballista Velký DiMaggio zvládl chytit takhle velkou rybu. Přemýšlí o všem kolem sebe. Je nucen na lodi strávit druhou noc.
Marlín začal vyskakovat na hladinu a stařec si uvědomil, že je ještě větší a krásnější než si myslel. Větší rybu nikdy neviděl. Potom začal kroužit a rybář věděl, že už je hodně unavený, protože kvůli návnadě zaseknuté v hubě už dva dny nic nejedl. Přišla rybářova chvíle. Rybář však také nebyl v nejlepší kondici. Bolelo ho celé tělo, od provazu měl pořezané ruce, dělalo se mu černo před očima a obracel se mu žaludek. Když byl marlín dostatečně blízko člunu, střelil ho rybář harpunou. Nad rybou zvítězil. Do lodi se mu však nevešla a tak ji musel uvázat k boku lodi. Přemýšlí, kolik peněz mu ryba přinese a že se mu vrátí jeho rybářská prestiž a ostatní si z něj dál nebudou dělat legraci. Také udělá velký dojem na chlapce.
Zbývá mi jediné: zachovat si jasnou mysl. Ruce svůj díl práce odvedly a člun plachtí dobře. Marlín má tlamu zavřenou a ocasní ploutev kolmo, takže spolu poplujeme opravdu jako bratři. Jenomže pak se mu zřejmě všechno trochu pomotalo a začal přemítat, jestli se plaví on s rybou nebo ryba s ním. Kdyby ji táhl za sebou, bylo by to jasné. A kdyby se nedůstojně válela na dně člunu, tak by nebylo o čem pochybovat. Ale byla s ním svázaná a pluli bok po boku, a tak si řekl, ať ho tedy domů klidně veze ona. Byla vlastně dobrák. Ublížit mu nechtěla a podlehla jenom proto, že ji přechytračil.
Večer se začali objevovat žraloci, kteří ucítili ve vodě pach krve. Objevovali se postupně a rybář se proti nim snažil bojovat. Přišel o harpunu a zlomili mu i nůž, který si přivázal na konec vesla. Čím víc žraloků se postupně objevovalo, tím míň z merlína rybářovi zbývalo a věděl, že s každým ukousnutým kouskem masa se stopa pro žraloky dělá větší a větší. V noci vzal loďku proud a rybář věděl, že přijde další žraločí útok. Když už viděl světla Kuby, připlulo celé stádo, a přestože stařec bránil svůj úlovek, co mohl- mlátil žraloky po hlavě pádlem, sežrali mu skoro celou rybu.
,,Takhle daleko jsem se neměl pouštět, rybo,´´ řekl. ,,Kvůli tobě i kvůli sobě. Odpusť.´´
Když připlouval do zátoky, kde bydlel přemýšlel nad svým zážitkem. Uvědomoval si, že utrpěl drtivou porážku, ale neovlivnilo ho to nijak. Ztratil pouze pár rybářského náčiní.
Vítr je rybářův přítel, řekl si v duchu, ale hned nato připustil, že ne vždycky. Zrovna tak jako širé moře, které může být dobré i zlé. Ale postel ne, napadlo ho. Ta je dobrá pokaždé. Ta jediná pomyslel si. A bude báječná. Když člověk ztratí úplně všechno, vlastně se mu uleví, i když mě nenapadlo, jak moc. A co tě vlastně porazilo, zeptal se sám sebe. ,,Nic,´´ řekl nahlas. ,,Prostě jsem si troufl moc daleko.´´
Když připlul na břeh, nechal loď jak je i s kostrou a šel spát. Byl opravdu velmi unavený, při cestě domů musel několikrát odpočívat. Ráno za ním hned šel chlapec a postaral se o něj. Bylo mu starce velmi líto, velmi plakal. Ostatní rybáři ho litovali, ale všichni museli vidět kostru té obrovské ryby. Když se ten den nevrátil domů, lidé po něm vyhlásili pátrání, hledali ho i vrtulníky. Chlapec se rozhodl, že bude dál jezdit s rybářem, měl pocit, že ho rybář může naučit spoustu věcí.
