Vzkříšení – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Vzkříšení

Autor: Lev Nikolajevič Tolstoj

Přidal(a): TerkusCZ

 

Lev Nikolajevič Tolstoj (1828 – 1910)

• Narodil se jako čtvrtý potomek Nikolaje Iljiče Tolstého. Když byly Tolstému pouhé dva roky, zemřela mu matka.
• V roce 1837 se rodina přestěhovala do Moskvy, aby se starší syn mohl připravit na přijímací zkoušky na univerzitu.
• Po smrti otce žil se svými sourozenci v rodné vesnici u otcovy tety, kde zůstali až do roku 1840.
• V roce 1844 začal studovat na Kazaňské univerzitě práva a filosofii.
• V roce 1851 doprovázel svého staršího bratra na Kavkaz a vstoupil do ruské armády.
• Po roce 1855 cestoval po Evropě, kde se mimo jiné potkal i s později prvním československým prezidentem Tomášem G. Masarykem.
• Otevřel školu pro mužiky a jejich děti, v níž sám se svou rodinou vyučoval.
• Car ho pokládal za revolucionáře a byl vyloučen z církve jako kacíř.
• Po neshodách s rodinou ji opouští a bez rozloučení odjíždí vlakem pryč.
• Na cestě se nachladil, dojel do Astapova, kde zemřel 20. listopadu 1910.

 

Díla:

• Dětství (1852) – Autobiografický román, který popisuje zážitky z dětství.
• Sevastopolské povídky (1855-1856) – Povídky založené na Tolstého zkušenostech z Krymské války.
• Rodinné štěstí (1859) – Román o mladé ženě, která se vdává a prožívá radosti i strasti rodinného života.
• Vojna a mír (1869) – Epický román, který sleduje osudy několika rodin během napoleonských válek.
• Anna Karenina (1877) – Tragický román o lásce a nevěře v ruské aristokracii.
• Smrt Ivana Iljiče (1886) – Novela o úředníkovi, který se smiřuje se svou smrtí.
• Vzkříšení (1899) – Román o morálním probuzení šlechtice, který se snaží napravit své chyby.

 

Literárně-historický kontext

Realismus

• Vznikl v polovině 19. století jako reakce na romantismus.
• Zaměřuje se na objektivní a věrné zobrazení skutečnosti.
• Kritizuje sociální nerovnosti a zaměřuje se na osudy obyčejných lidí.
• Hlavními tématy jsou každodenní život, společenské problémy a morální dilemata.
• Styl psaní je detailní, často zahrnuje podrobné popisy prostředí a charakterů.
• Vypravěč je často vševědoucí, což umožňuje hluboký vhled do myšlenek a pocitů postav.
• Realismus se rozvíjel v různých zemích, například v Rusku, Francii a Anglii.
• V Rusku jsou významnými představiteli realismu Lev Nikolajevič Tolstoj a Fjodor Michajlovič Dostojevskij.
• Realistická díla často obsahují kritiku společnosti a jejího pokrytectví.

 

Současnici:

• Fjodor Michajlovič Dostojevskij – Ruský spisovatel známý svými psychologickými romány, jako jsou „Zločin a trest“ a „Bratři Karamazovi“.
• Ivan Sergejevič Turgeněv – Ruský spisovatel, autor románu „Otcové a děti“, který se zabývá konfliktem mezi generacemi.
• Gustave Flaubert – Francouzský spisovatel, jehož román „Paní Bovaryová“ je považován za jedno z vrcholných děl realismu.
• Charles Dickens – Anglický spisovatel, známý svými sociálně kritickými romány, jako jsou „Oliver Twist“ a „David Copperfield“.
• Honoré de Balzac – Francouzský spisovatel, autor rozsáhlého cyklu románů „Lidská komedie“, který detailně popisuje francouzskou společnost.
• Émile Zola – Francouzský spisovatel, který je známý svými naturalistickými romány, jako je „Germinal“.

 

Český realismus a jeho spisovatelé:

• Alois Jirásek – Český spisovatel, známý svými historickými romány, jako jsou „Staré pověsti české“ a „Temno“.
• Karel Václav Rais – Český spisovatel, autor venkovských románů, jako je „Kalibův zločin“ a „Zapadlí vlastenci“.
• Božena Němcová – Česká spisovatelka, jejíž dílo „Babička“ je považováno za jedno z vrcholných děl českého realismu.

 

Rozbor díla: Vzkříšení (1899)

Základní charakteristika:

• Literární forma: próza
• Literární druh: epika
• Literární žánr: román (rozsáhlé dílo, mnoho postav, více rovin příběhu)
• Literární směr: realismus

 

Téma, motivy, námět

• Hlavní téma a myšlenka díla:
  • Mistrovskou formou zachycena společenská atmosféru carského Ruska z konce 19. století – líčení bídy mezi lidem.
  • Kritika velkostatkářského státu, vládnoucí třídy a církve (kritika společnosti a morálních hodnot).
  • Tolstoj se zabývá otázkami lidské důstojnosti, sociální nerovnosti a korupce.
  • Morální obrození člověka a jeho snaha o nápravu vlastních chyb. Tolstoj se zaměřuje na otázky spravedlnosti, viny, vykoupení a odpuštění.
• Motivy:
  • Společnost, bída, sociální rozdílnost, odpuštění, láska, vykoupení, vina, soudní proces, spravedlnost.
• Námět:
  • Vychází z Tolstého vlastních zkušeností a pozorování ruské společnosti.
  • Román je posledním velkým dílem Tolstého.

 

Kompozice:

• Chronologická (děj postupuje za sebou) i retrospektivní (vzpomínky)
• Rozděleno na 3 části:
  • První část se zaměřuje na život hlavního hrdiny Dmitrije Něchljudova a jeho setkání s Káťou Maslovovou.
  • Druhá část popisuje soudní proces a Něchljudovovu snahu o nápravu.
  • Třetí část se věnuje Něchljudovově cestě za vykoupením a jeho snaze pomoci Káťě.
• Části jsou pak děleny na kapitoly – každá je má číslované samostatně (římskými číslicemi)
  • První část 58 kapitol, druhá 42, třetí 33.

 

Vypravěč:

• Er-forma (3. osoba)
• Vypravěč je vševědoucí, což umožňuje hluboký vhled do myšlenek a pocitů postav. Tolstoj používá detailní popisy a psychologické analýzy, aby čtenářům přiblížil vnitřní svět postav.

 

Jazyk a styl:

• Různý použitý jazyk (dle postavy) – spisovný i nespisovný
• Častá přímá řeč, rozvinuté a hluboké věty
• Metafory, přirovnání, symbolismy, ironie
• Tolstoj detailně popisuje prostředí (viz místa v části časoprostor), čímž vytváří autentický obraz tehdejší ruské společnosti. Prostředí je často kontrastní, zobrazující jak luxusní život šlechty, tak bídu a utrpení prostého lidu.

 

Časoprostor:

• Doba:
  • Konec 19. století
• Místo:
  • Carské Rusko, převážně v Moskvě, dále různá místa ruského venkova a Petrohrad.
    • Různé dle částí (1. část v Moskvě, 2. část v Petrohradu + statky na venkově, 3. část je cesta na Sibiř)
  • Prostředí soudních síní, věznic a šlechtických sídel

 

Hlavní postavy:

• Dmitrij Něchljudov
  • Dmitrij je ruský šlechtic, který pochází z bohaté a vlivné rodiny. V mládí byl idealistický a měl vysoké morální zásady, ale postupem času se stal cynickým a ztratil smysl pro spravedlnost.
  • Vývoj postavy: Na začátku příběhu je Dmitrij porotcem u soudu, kde se setkává se svou bývalou láskou Káťou Maslovovou. Toto setkání ho přiměje k sebereflexi a uvědomění si svých chyb. Postupně prochází morálním obrozením a snaží se napravit své minulé chyby.
  • Vnitřní konflikt: Dmitrij bojuje s pocitem viny za Kátin osud a snaží se najít způsob, jak ji vykoupit. Jeho cesta za vykoupením je plná překážek a vnitřních bojů, které ho nutí přehodnotit své hodnoty a životní cíle.
• Káťa Maslovová
  • Káťa pochází z chudé rodiny a v mládí pracovala jako služka u Něchljudovových. Po nešťastné lásce s Dmitrijem se stala prostitutkou, aby přežila.
  • Vývoj postavy: Káťa je nespravedlivě odsouzena za zločin, který nespáchala, a je poslána do vyhnanství na Sibiř. Během svého utrpení si zachovává důstojnost a sílu, což ji činí obdivuhodnou postavou.
  • Vnitřní konflikt: Káťa se musí vyrovnat s pocitem zrady a nespravedlnosti, ale zároveň nachází sílu odpustit Dmitrijovi a přijmout jeho pomoc. Její postava symbolizuje odpuštění a vykoupení.
• Soudci a porotci:
  • Tyto postavy reprezentují zkorumpovaný a nefunkční soudní systém, který je jedním z hlavních cílů Tolstého kritiky. Jejich lhostejnost a pokrytectví kontrastují s Dmitrijovou snahou o spravedlnost.
• Revolucionáři:
  • Skupina politických vězňů, se kterými se Káťa setkává během svého vyhnanství. Jejich přítomnost v románu zdůrazňuje sociální a politické problémy tehdejšího Ruska a přináší do příběhu další rozměr boje za spravedlnost.

 

Děj (obsah) díla:

Začátek

Kníže Dmitrij Něchljudov po smrti matky žije v jejím moskevském bytě. Stýká se se zámožnou rodinou Korčaginových a plánuje sňatek s jejich dcerou Missi. Do této očekávané životní cesty však vstoupí okolnost, která ji zcela promění. Kníže je vyzván, aby se stal porotcem u soudu. Souzená je dívka, kterou znal v mládí a k jejímuž mravnímu pádu, jak cítí, přispěl – Kaťuša Maslovová.

 

První část

Něchljudov poznal sličnou Kaťuši u svých tet, kde vyrůstala. Jako voják se u nich zastavil a dospívající dívku svedl, poté se o ni nezajímal. Ona otěhotněla, tety ji vyhodily, porodila pak mrtvé dítě ve své rodné vesnici. Po několika špatných zkušenostech se službou v bohatých domácnostech, kde ji páni domu chtěli využívat k sexu, se stala prostitutkou v jednom nočním podniku. Nyní byla obviněna z okradení a otrávení zákazníka, čin však nespáchala.

 

Druhá část

Kníže je součástí poroty, která navrhuje soudu trest. Celou událostí je natolik překvapen, že se dobře nesoustředí na formulaci výnosu poroty a kvůli administrativní chybě dojde k odsouzení děvčete k nucené práci na Sibiři. Něchljudov přijímá mravní zodpovědnost za situaci dívky a všemi prostředky se snaží zrušit nespravedlivé soudní rozhodnutí – nejprve prostřednictvím odvolání k soudnímu senátu v Petrohradě, pak prosbou o milost k samotnému carovi. I v případě, že by omilostněna nebyla, je rozhodnut ji následovat na Sibiř a oženit se s ní, aby alespoň ulehčoval její úděl.

 

Třetí část

Setkání s Kaťuší znamená pro Něchljudova určité morální probuzení či návrat jeho ideálů z mladých let. Ty nyní uskutečňuje. Na zděděných statcích popouští půdu sedlákům (ponechává si jen malou část původního důchodu z panství) a Kaťuši, jíž soudní senát nezrušil trest, následuje na Sibiř. Po cestě se jí snaží být co nejvíce nápomocen. Téměř až v cíli přichází zpráva o zmírnění jejího trestu od cara – nucené práce jsou pozměněny na vyhnanství v nedaleké části Sibiře.

 

Závěr

Kníže je nadále hotov se s děvčetem oženit. Kaťuša jej však opakovaně odmítá a volí si přijmout nabídku k sňatku od politického vězně Simonsona. Její motivací je zřejmě snaha neničit na Sibiři knížeti život. Něchljudov v závěru knihy dospívá k životním zásadám, které míní dále brát jako svůj morální kompas. Jsou to pokyny z Matoušova evangelia, konkrétně z kázání na hoře. Kníže věří, že kdyby se podle nich řídili všichni lidé, země by se prakticky mohla stát rájem. Jsou to (ve zkratce) následující zásady:

• Člověk se nemá hněvat na svého bratra. A pokud už je s někým v nepřátelství, má se s ním smířit dříve, než se bude znovu modlit.
• Člověk má být věrný a nezradit (nejen cizoložstvím, ale má se varovat i pohledu na krásnou ženu).
• Člověk se nemá při ničem zapřísahat.
• Člověk má odpouštět urážky (nastavovat druhou tvář) a nikomu neodřeknout, co by od něho chtěl.
• Člověk nemá nenávidět nepřátele, ale milovat je, pomáhat jim a sloužit jim.