
Kniha: A co?
Autor: František Halas
Přidal(a): Domina
František Halas
- Narodil se 3. října 1901 v Brně
- Autor meditativní a společenské poezie, jeden z nejvýraznějších představitelů české poezie 30. a 40. let dvacátého století.
- Pocházel z dělnické rodiny, otec organizoval dělnické stávky a v 50. letech vydal tři svazky vzpomínek, matka zemřela, když bylo Františkovi pouhých osm let.
- Vyučil se knihkupcem, působil jako úředník a nakladatelský a časopisecký redaktor (časopisy Pásmo a Rozhledy).
- Spolupracoval při zakládání Devětsilu.
- Otec ho přivedl mezi komunistickou mládež, která ho velmi ovlivnila, pracoval pro komunistický tisk a vydával avantgardní časopisy
- Jeho tvorbu ovlivnil Jiří Mahen a pobyt ve Španělsku, kde byl v průběhu španělské občanské války. Za 2. světové války přispíval do ilegálně vydávaného Rudého práva. Byl členem revolučního výboru spisovatelů.
- Po roce 1945 se stal předsedou Syndikátu českých spisovatelů, pracoval na ministerstvu informací a choval se jako aktivní komunista.
- V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za KSČ. V parlamentu zasedal do parlamentních voleb v roce 1946.
- Po svém návratu z návštěvy v Sovětském svazu, která jím otřásla – byl novým režimem zklamán.
- Zemřel 27. října 1949 v Praze
Typické znaky jeho tvorby:
- Poezie Františka Halase je osobitá, jeho verš je většinou přerývaný, rytmicky nepravidelný a zvukově výrazný.
- Pracuje s hovorovou i obecnou češtinou, využívá biblických přirovnání a metafor.
- Sbírky mají charakter meditativní a spirituální poezie.
- Halasovu básnickou tvorbu provázely teoretické stati o literatuře, o výtvarném umění, vzpomínky. Spolupracoval i s filmem (např. texty písní).
- Překládal zejména z polštiny, hlavně Mickiewicze.
Dílo:
- Sépie – 1927, autorova prvotina
- Kohout plaší smrt – 1930
- Tvář – 1931, básnické sbírky rozšířené později o dva původně samostatné cykly
- Tiše – 1931
- Hořec – 1933
- Staré ženy – 1935, nerýmovaná skladba
- Dokořán – 1936, reakce na období mobilizace
- Torzo naděje – 1938, o mnichovské zradě
- Naše paní Božena Němcová – 1940
- Já se tam vrátím – 1947, básnická próza lyricky oslavující Vysočinu
- V řadě – 1948, pocit osobní zodpovědnosti za hledání a nalézání odpovědi na nejzákladnější filozofické otázky
- A co? – 1957, nedokončená sbírka vydaná posmrtně
- Ladění – 1942, autor byl inspirován prvními roky života svého syna, sbírka obsahuje kromě básní pro dospělé i dětská říkadla a říkanky
- Počítadla – 1948, verše pro děti
- Halas dětem – 1954, posmrtně vydaná sbírka
Rozbor díla: A co?
- Druh: lyrika
- Žánr: básně (sbírka)
- Vydání: 1957 v Brně za podpory Ludvíka Kundery (zákaz vydání v Praze)
- Motivy: ošklivost, samota, prázdnota, osud, smrt, symboly, hrozby, rozklad, strach
- Téma: pomíjivost života. Autor chce být opravdový bez příkras.
- ich forma v básni A co básník? (personální vypravěč, nejsem si jistý, jestli se určuje u básní)
- Er forma např. v básni Celá podzimková
Postavy:
- Šafářova Márinka (z básně Ohlasy)
- sám autor Halas (A co básník?, Dobrý den Brno – „Halas je vůl)
- Čapek (v básni Přes smrt)
- Žena Podzimková (Celá podzimková)
- Evženie, Artur (Verlaine vzpomíná)
- Uvaděčka smrt (Osudy)
Časoprostor
- Brno (rodné Halasovo město), hrob (báseň Přes smrt – „ ať místo křížky označí“ – dělají se na hroby jako svatá trojice), tma, noc, smrt ( Přejme jim to – „rozpadne se červi utřou hubu“), samota (Osudy – „zhubne čas na žebra básní Té samoty“)
Jazyk:
- mezičlánky zvyšují náročnost textu, nadlehčení verše – hovorovost, hudební střídání fortissimo a pianissima vybízí k hlasitému přednesu
- Často se zde jedno veršované sloky
- Neologismy, vulgarismy (jděte do háje, vyblít se na slávu, Halas je vůl, archaismy ( v zálibě), spis čj.
- EPILEPTIČNOST: užití elips (sliby-chyby) -> užívá je za účelem čtenářova domýšlení textu
- BRACHYLOGIE = říci minimem slov, co nejvíce
- Halas využívá mozaikovou pracovní metodu (metoda Georga Trakla), je to literární varianta metody výtvarné koláže, thrací bloky, autocitáty
- Pracuje zdařile s infinitivem (výzva, apel)
- Básně DOLORES a A CO BÁSNÍK? Nám ukazují nový Halasův ideál tvorby – > snaha vymknout se z literatury, rozejít se s jejími pravidly („ Sám sebe psát, vytržen z Poezie“)
- V básni DOLORES touha po verši, který by byl s to „strhnout slovem lavinu a zároveň po verši, jenž je vyjádřením sebe samého
- Prozaizace i autentizace poezie (proti poetikám postavena hovorová řeč)
Citace 1: Cosi milovat, slepě do toho vrazit, někde být.
- Verš působí jako ojedinělý obraz s funkcí:
- paradoxně konfrontační:
Citace 2 :„Vzala víra nohy na ramena“, „Kdo dá slovům ovsa“
- Ve funkci analytické:
Citace 3 : „Zářivé a děsivé jsou oči // Konečky nití života“
- Práce s náznaky máchovských motivů: „Z loňského pláče smích/ bez hudby konce jsou“.
- Každá báseň má zřetelné téma a pocitovou atmosféru s výjimkou básně Ohlasy -> funkci hovorového jazyka přejímají motivy lidových písní -> folklór
Rozpojení syntaxe a logiky viz:
„Staré krásy mladý žal
nakrásně
starého žalu mladou krásu
na pokrouceném dýnku básně
saze z plamene“
Veršovaná výstavba:
TROPY:
- PERFONIFIKACE – v básni Až bomba praskne – „za netečnosti prvních ryb“, „hvězdy otřesou se nudou“, v básni Ohlasy – „kde se ptáci nelekají“, „klekánice nechává menší bání cukavá)
- METAFORA – „tma podpaždí“
FIGURY:
- EPIFORA – v básni Celá Podzimková:
„Šaty měla podzimkové
A vlasy měla podzimkové
A oči měla podzimkové“.
- ALITERACE= figura vzniklá hromaděním, opakování stejné hlásky na začátku dvou anebo více sousedních slov
Z básně Citáty:
„Pštrosi Pštrosi(epizeuxis) Pýchavky“.
- EPIZEUXIS= opakování stejných slov bezprostředně za sebou
„Pštrosi pštrosi“
„klína klína“
„božekují božekují“
„básníka básník“
A co básník?
„Zatímco tamtěm poskakují ohryzky
Myslet musím na jablka“
- INVERZE (ANASTROFA)
Dolores: „Strhnout slovem lavinu“, „žilka prudce vysvtalá“
- KAKAFONIE=nelibozvučnost (s,š,r,ř)
Dolores:
„Slova
Souloživá Těkavá
Samolibá Stonavá
Paličatá Sirotší
Zárodečná Kočičí
Nedomrlá Troufalá
Jsou“ (zároveň i inverze)
PŘECHODNÉ A ZVLÁŠTNÍ JEVY:
- OXYMORON:
A pak tam:
„Staré krásy mladý žasl nakrásně“ (mohla by to být spíše ANTITEZE)
Přejme jim to:
„Mrtvý se zavrtí radostí“
- EPITETON neboli básnický přívlastek:
Dobrý den Brno:
„mé verše mlíčňácké“
„podmalované oči“ – epiteton ornans
Reakce na dílo
- Dílo oficiální kritikou zavrženo, nedokončená sbírka byla vydaná posmrtně po válce básní, Halas vzpomíná na rodné Brno (v básní Dobrý den) Brno a na Josefa Čapka (v básni Přes smrt)


