Balady a romance – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Balady a romance

Autor: Jan Neruda

Přidal(a): Lucka

 

 

Obsah:

• O autorovi
• Charakteristika knihy a díla
• Obsah vybraných básní
  • Balady
  • Romance
• Další díla
• Vlastní hodnocení
• Zdroje

O autorovi: Jan Neruda

Narodil se poměrně starým rodičům, Barboře a Antonínu Nerudovým, 9. července v roce 1834 v Praze na Malé Straně. Otec byl vysloužilý voják, pracoval v kantýně. Matka byla posluhovačkou. Celý svůj život prožil v domě U Dvou slunců na Malé Straně a jeho vzpomínky na toto místo hodně ovlivnily jeho tvorbu a jeho charakter. Když Nerudovi bylo čtrnáct let, prožil revoluční rok 1848, který v něm zanechal atmosféru národních dějin a ideál svobody. Od roku 1845 studoval na malostranském německém gymnáziu a od roku 1850 na Akademickém gymnáziu. Už na gymnáziu se začínal setkávat s vlasteneckým ruchem a se spolužáky, který začínali s literárními pokusy (Ferdinand Schulz, Gustav Pfleger, František Věnceslav Jeřábek, Vít Hálek – jeho nejlepší přítel). Začal studovat práva, ale studium nedokončil na nátlak svého otce, který chtěl, aby jeho syn nastoupil do prvního zaměstnání do zemského vojenského účetního úřadu. Vystřídal mnoho úřednických zaměstnání, v nichž se mu ale nelíbilo a tak začal studovat filozofii. Toto studium také nedokončil.

Po neúspěšných studiích se začal Neruda zabývat psaním do novin. Stal se novinářem deníku Čas, a poté Hlas. Nakonec se stal členem Národních listů, kde zůstal až do konce svého života. Patřil k tzv. májovcům (literární skupina českých básníků a prozaiků 2. poloviny 19. století, která navazovala na odkaz Karla Hynka Máchy, Karla Havlíčka Borovského a Karla Jaromíra Erbena). Byl známým fejetonistou, básníkem a prozaikem, divadelním dramatikem (pokoušel se psát také divadelní hry, kterými se neprosadil a které byly velmi odsuzovány, nakonec se prosadil jako divadelní kritik). Rád cestoval (Egypt, Francie, Turecko, Balkán). Veškerý čas trávil v redakci a se svou matkou, u níž bydlel.

 

Vztahy:

Milostný poměr s Annou trval řadu let, ale pro Nerudovu existenční nezajištěnost skončil nakonec rozchodem. V roce 1862 prožil krátký, ale hluboký citový vztah ke spisovatelce Karolíně Světlé (měla manžela), který měl také vliv na jeho tvorbu. Třetí velkou lásku k mladičké Terezii Macháčkové v letech 1864-65 zničila náhlá smrt dívky. Dva pozdní milostné vzněty (k neteři Aničce Tiché v letech 1879-80 ar. 1887 k Boženě Vlachové) přerušila Nerudova nemoc. Jan Neruda zemřel 22. srpna 1891 v Praze.

 

Charakteristika knihy a díla: Balady a romance

Kniha je rozdělené na šest částí, z toho čtvrtá část Balady a romance obsahuje 18 lyricko-epických básní, z toho dvanáct tvoří balady a zbývajících šest romance. Balada je charakterizována jako lyricko-epická báseň s tragickým vyvrcholením, které zpravidla vychází z lidských vztahů (např. v Erbenově Kytici). Romance je, na rozdíl od balady, laděná radostně, často spojena s milostným obsahem. Ve své sbírce jim však autor dává nový rozměr. Typické znaky balad a romancí kombinuje, načež následně mají některé balady šťastné zakončení a v ději se často objevují nadpřirozené události (např. Balada májová nebo Balada o duši Karla Borovského) a naopak romance končí tragicky (Romance helgolandská). Téma básní je rozděleno do tří částí: vlastenectví (národ, politika, lid), náboženství (Bible, legendy) a láska (vztahy mezi matkou a synem).

Autor ve své básnické sbírce představuje lidovou poezii, a jelikož se děj básní většinou odehrává na vesnici, je pro ně typická hovorová mluva, obecná čeština, různé popěvky. Jednotlivé příběhy jsou nám předkládány v reálném pohledu. Jsou vyprávěny objektivně, často er-formou, v dialogu je také využita přímá řeč a děj nám objasňuje vševědoucí vypravěč. U některých balad se vyskytuje popisná drobnokresba (Balada o polce, Balada o svatbě v Kanaán), jazyk je prostý, výstižný, bohatý, používá archaismy, zastaralé gramatické tvary a obraty. Často převrací slovosled. Zdůraznění děje provádí opakováním výrazů. Příslovce dává na konec věty a zkracuje tvary přídavných jmen. Najdeme zde spoustu básnických figur (inverze, epizeuxis, přechodníku, atd.).

Neruda se snažil prostřednictvím starých lyricko-epických forem vyjádřit svůj postoj ke světu, a proto na jednoduchých příbězích vyprávěných objektivně ukazuje problémy moderního světa, zejména pak českého národa, znázorněním i vlastního postoje. Nerudovo básnické dílo bylo pro svůj pesimismus nepochopeno a kvality tohoto díla začaly být běžně uznávány až zhruba dvacet let po jeho smrti.

 

Obsah vybraných básní           

a)  Balady

Balada dětská:

V baladě popisuje patrně smrtelně nemocné dítě, které leží v postýlce. Vedle leží jeho matka, která na chvíli usnula a u nohou dítěte najednou sedí Smrtka: „…Malá Smrtka, sama dítě,/na hlavičce věnec bílý,/ ve košilce drobné tílko, / v ručkách drží hravé sítě…“. Smrtka mluví s děťátkem a přemlouvá ho, aby s ní odešlo. Děťátko nejdříve kvůli matce nechce odejít, ale nakonec se nechá přemluvit. Děj s na první pohled tragickým koncem, kdy děťátko umírá. Ale přesto těžko říci, zda má tato „balada“ dobrý nebo špatný konec, protože dítě je zbaveno utrpení pozemského života (těžké nemoci) a jde si do nebe „hrát“. Na druhou stranu, zase matka bude velmi smutná, protože jí zemřelo dítě.

Tématem této balady je především smrt. Celý děj se odehrává na posteli v pokoji a vystupují zde tři postavy – matka, dítě a Smrtka. Báseň je psaná obecnou češtinou s hovornými výrazy.

 

Balada česká:

Balada je o dobrém rytíři Palečkovi, který se rád toulával po Čechách, kterými byl naprosto okouzlen. Jednou potkal divé ženy. Jedna z nich byla Vesna, která mu přislíbila splnit přání. Přál si tedy, aby po smrti mohl být vždy na jaře na osm dní probuzen, když je nejkrásněji, aby se mohl opět toulat překrásnou jarní přírodou Čech. Přání mu bylo splněno a v tu chvíli vždy český kraj (jindy smutný) ožívá. Tato báseň se zdá být spíše romancí než baladou, už jen z toho důvodu, že je radostná. Najdeme tu často archaismy (rek, šprým, rci, …), přechodníky (opiv se), inverze (však ještě něco dodat mám, rci jakékoliv přání své).

 

b) Romance

Romance O Karlu IV.:

Jedna z nejznámějších básní sbírky. Popisuje hodování krále Karla IV. a Buška z Velhartic, při níž si nechá král přinést české víno, které uzrálo v předešlém roce v Čechách. Spolu ho ochutnávají a hodnotí. Po prvním ochutnání se král rozčiluje nad jeho trpkostí a nejdříve Čechům spílá, že z Burgundské révy udělali kyselou „peluň“, ale ochutnává znovu, zkoumá chuť vína. Nakonec si rozradostněn nechá dolít číši a nachází ve víně zalíbení. Bušek mu říká: „Nu vidíš, králi: tak náš lid! / Má duši zvláštní – trochu drsná zdá se – / však květe po svém v osobité kráse –„ /… / „ach přibliž k tomu lidu hled / a přitiskneš svůj k němu ret / a neodtrhneš více!“

Motivem této romance je především vlastenectví a charakter českého lidu. Český lid (tedy jejich duše a chování) je tu porovnáván s trpkým českým vínem. Romance je psána hovorovou češtinou, formou dialogu v přímé řeči mezi Karlem IV. a Buškem z Vilhartic. Najdeme zde archaismy (peluň), personifikace (víno po jazyku válel), inverze (které v Čechách zrálo, král vesel káže…).

 

Romance Helgolandská:

Pirát John pověsí lampu na skálu, aby se lodě domnívaly, že míří k majáku. Brzy na skalách jedna loď ztroskotá, John se zaraduje, že opatří dceři věno na chystanou svatbu. Z lodě se ozývá lidský hlas, slibuje zachránci půlku majetku, ale John chce majetek všechen, a proto se k lodi vrací až za svítání. To už je všude mrtvo, John vyseká do lodi díru a v první mrtvole, pozná svého nastávajícího zetě.

Námětem je především tragédie a z pohledu děje můžeme říci, že jde spíše o baladu než o romanci. Je velmi smutná a končí tragicky. Myšlenka této romance je jednoznačná – pomáhejme ostatním lidem – vrátí se nám to. Neruda nás touto možností chtěl varovat.

 

Další díla:

• bás. sbírky: Hřbitovní kvítí, Knihy veršů, Písně kosmické, Balady a romance, Prosté motivy, Zpěvy páteční
• povídkové sbírky: Arabesky, Různí lidé, Trhani, Povídky Malostranské, Pražské obrazy
• fejetony: Pařížské obrázky, Obrazy z ciziny, Studie krátké a kratší, Žerty hravé i dravé, Menší cesty, Báby i baby
• divadelní hry: Ženich z hladu (1859), Prodaná láska (1859), Merenda nestřídmých (1860), Francesca di Rimini (1860), Žena miluje srdnatost (1863), Já to nejsem (1863)
• novinařina: Obrazy ze života, Rodinná kronika

 

Vlastní hodnocení:

Přečetla jsem všech 18 lyricko-epických básní z básnické sbírky Balady a romance, ale bohužel mě žádná z nich neoslovila. Osobně vyznávám jiný žánr. Dle mého názoru jsou básně psány velmi nezáživně a pro některého čtenáře mohou být nevstřebatelné. Uznávám, že pro jiné čtenáře naopak mohou být velice zajímavé a inspirující. Já k nim bohužel nepatřím.

 

Pracovní list

Jan Neruda – Balady a romance

Žil jednou v Čechách smavý rek,
Vám známý rytíř Paleček;
on samý šprým a nápad byl,
rád dobře jed‘ a dobře pil,
a lidem dobře činil.

Rád jed‘ a pil, jak povídám,
však ještě něco dodat mám:
on též rád bloudil po Čechách –
a pak byl vždy jak v mátohách
a nevěděl, kde stojí.

„Nu, nu“ – kdys zazněl náhle hlas –
„pan rytíř je už ve snách zas?“
a Paleček jak přimražen!
Aj před ním kolo bujných žen,
a v prostřed Vesna sama.

„Jen neboj se, Ty’s celý muž,
Ty se mi ze všech líbíš – nuž
mé slovo k smělosti Tě zve,
rci jakékoli přání své –
však vtipně jen a hbitě!“

Již rytíř bez všech rozpaků
si hodil hlavou: „Tedy řku

 

Jaké je téma a námět této básně?

Kdo nebo co je to Vesna a jakou tu hraje úlohu?

Najděte inverzi, přechodník, zastaralé výrazy.

Proč by měl být český kraj smutný?

 

Zdroje:

• Bohuš Balajka: Přehledné dějiny literatury. Fortuna 1998
• Lehár J., Janáčková J., Holý J.: Česká literatura od počátku k dnešku. Lidové noviny 1998
• http://svet-literatury.wz.cz/autori/neruda.htm
• V. Menclová, B. Svozila, V. Vaňka a kol.: Slovník českých spisovatelů. Libri 2000
• Aleš Haman: Jan Neruda – Knihy básní. Lidové noviny 1998