Kniha: Caesar
Autor: Voskovec, Werich
Přidal(a): Jáchym Fibír
O autorech (Voskovec, Werich):
Voskovec s Werichem (*1905) se znali jako spolužáci již z pražského gymnázia, ale jejich tvůrčí spolupráce začala až v redakci legionářského týdeníku Přerod. Jejich první hru Vest pocket revue představili v Osvobozeném divadle a po velkém úspěchu se stali jeho členy v roce 1927. Zkoušeli inscenovat různé hry (Gorila ex machina, Pořádně si zařádit) poté v roce 1929 se stávají jedinými vůdci Osvobozeného divadla. K Voskovci a Werichovi se přidává také Jaroslav Ježek, hudební skladatel, který skládá hudbu k jejich písním. Ze začátku jejich tvorba sloužila spíše k pobavení, psali hry Fata morgana, Ostrov dynamit nebo Golem. V roce 1932 však představují hru Caesar, která už obsahuje znaky politické satiry. Od této doby bylo Osvobozené divadlo považováno za politické. Voskovec a Werich byli levicově orientovaní a propagovali myšlenky socialismu skrze své hry. V tomto období píší hry Robin zbojník, Svět za mřížemi a Osel a stín, které už byli velmi protinacistické, a setkaly se s odporem německého velvyslanectví. Hry Slaměný klobouk a Kat a blázen byly dokonce sabotovány českými fašisty hvízdáním při představeních. Dále Voskovec a Werich bojovali proti nacismu politickými hrami Vždy s úsměvem, Balada z hadrů, Nebe na zemi nebo Pěst na oko, až do roku 1938, kdy bylo Osvobozené divadlo uzavřeno a V&W emigrovali do USA. Po válce se vrací a uvádí muzikál Divotvorný hrnec, poté však Voskovec znovu emigruje do USA a Werich zůstává v Čechách, kde se podílí na filmové tvorbě (Císařův pekař a pekařův císař) a také píše (Fimfárum). Werich umírá v Praze roku 1980 a Voskovec jeden rok poté v New Yorku.
Osvobozené divadlo
Postavy:
- Gaius Julius Caesar
- Kleopatra
- Velekněz Ratata
- Marcus Antionius
- Terentius Bulva (Voskovec)
- Titus Papullus (Werich)
- Junius Brutus
- Marcus Tullius Cicero
- Onomatopoe
- Centurio Musculus
- Místopředseda senátu
- Senátoři
Umístění:
Děj se odehrává 13. a 14. března roku 44 před Kristem v Římě a poté tamtéž v rcoe 1932.
Děj:
Egyptská královna Kleopatra tráví zimu v Římě. Je hostem a zároveň milenkou Julia Caesara, kterého podvádí s římským vojevůdcem Markem Antoniem, s egyptským veleknězem Ratatou, s centurionem Musculem a s četnými gladiátory. Senátoři Brutus a Cicero ji chtějí dostat z Říma, protože její královské zvyky kazí Caesarovy republikánské zásady. Na Kleopatru politický nátlak neplatí, ale dá se přemluvit penězmi. Ale než odejde, zamíchá se ještě do atentátu na Caesara, kterého Ratata jako egyptský vlastenec chce dát sežrat v lázni lvem, ukrytým v kabině. Cicero a Brutus, dotčeni, že se cizinec vměšuje do národních piklů, odmítnou romantický úklad a nastrojí přepadení v chrámu Osiriově. Kleopatřina služka Onomatopoe, na kterou její velitelka svedla před Caesarem své pletky s Markem Antoniem, prozradila totiž Caesarovi, že královna navštěvuje velekněze v chrámu a že má kromě toho množství jiných milenců. Onomatopoe to ale řekla v lázních, kde číhala a naslouchala celá společnost, chystající atentát. Všichni se tedy dostaví v noci do Osiriova chrámu, Onomatopoe je obětována bohu, ale Ratata si ve tmě splete Caesara s římským senátorem a probodne nepravého. Jeho pak z žárlivosti zabije Marcus Antonius. Když konečně přijde Caesar, prohlásí Kleopatra, že odstranili velekněze, protože usiloval o Caesarův život. Pozdě přispěchá Brutus a s lítostí zjišťuje, že jim Caesar tentokrát unikl. Bude tedy zabit zítra, 15. března, v senátu třiadvaceti ranami.
Komikové hrají v Caesarovi Terentia Bulvu (Voskovec) a Tita Papula (Werich), lid římský, uvržený do vězení za odděleně vytvořený nápis na zdi „Brutus krade“. Dostanou se z vězení a octnou se v lázni při Ratatově chystaném atentátu se lvem, kde jako domnělí zaměstnanci lázní nevědomě zmasírují Caesara. Při masáži na Caesara nadávají a pomlouvají ho, a když jim Caesar řekne, kdo je, snaží se ho obklady vyléčit z kocoviny. Když vznikla panika v lázních, velekněz Ratata je omylem hodí do kabiny se lvem a Bulva s Papuluem se domnívají, že Ratata je kostelník, a jdou mu proto nafackovat do Osiriova chrámu. Připletou se tak bezděčně do napínavé situace před atentátem, a protože se rádi bojí, straší se v tajemném příšeří děsivými historkami. Závěrem posuzují v novodobém Římě politickou krizi před mapou Evropy a nakonec roznášejí na Foru Romanu noviny jako kolpoltéři.
Kompozice:
Dílo je drama, komedie, rozdělená do dvou dílů a jedenácti obrazů. Obrazy jsou různě proloženy tanečními vystoupeními a zpěvy.
Jazyk:
Autoři používají spisovný jazyk, převážně v dialozích. Kratší monology se vyskytují zřídka. Objevují se vsuvky pro objasnění dění na jevišti. Dílo je proloženo mnoha vtipy, obzvláště platnými v době vydání hry.
Můj názor:
Hra je jako komedie poměrně zábavná, i když mnoho vtipů či narážek bylo aktuálních v době, kdy Voskovec s Werichem vystupovali v Osvobozeném divadle. Nenápadné upozorňování však na nebezpečí totalitárních, diktátorských a nacionalistických systémů je však chytře vyjádřené, a některé věci se vztahují i na naší dobu. Na druhou stranu se mi nelíbily některé odbočky od hlavní linie událostí (s Voskovcem a Werichem), které byly občas poněkud zmatečné, nebo pro mne nepochopitelné.
Ukázka:
Všichni: Ave Caesar, Morituri te salutant!
Caesar: Sednout! Takhle tedy vítá senát Otce vlasti? O čem tu byla debata?
Místopředseda: Mluvilo se o odzbrojení, božský Caesare, ale já hned říkal, že to asi nepůjde…
Caesar: I hleďme! Shromáždění civilisté se radili o odzbrojení! A to neuznali za vhodné vzíti na potaz mne, který celý svůj život zasvětil odzbrojení.
Brutus: (senátoři jej zadržují) Božský Caesar zapomíná na svoji slavnou vojenskou minulost.
Caesar: Nikoliv, Brute, neboť, když jsem u Bibrakta porazil Helvety, (povídá o svých vítězstvích) … A to jen proto, abych mohl uskutečnit svůj životní sen, zaručit světový mír a založit demokratickou Společnost národů, která by udržovala tento mír mnou vybojovaný,
Brutus: K budování světového míru máš nejlepší příležitost, začni zkrácením prezenční služby.
Caesar: A co válka obranná? Římané, váš národ bojem vznikl a bojem se musí bránit, Římané, může být větší rozkoš pro občana než vraždit nepřátele pro čest a slávu Republiky? (rozhlédne se, pak pánovitě:) Potlesk, teď!
(senátoři tleskají)
