Kniha: Devatero pohádek
Autor: Karel Čapek
Přidal(a): M. Hladíková
Karel Čapek (1890-1938)
- Český dramatik, prozaik, překladatel, redaktor Lidových novin, psal také cestopisy, pohádky, politická a filozofická díla.
- První díla vznikala ve spolupráci s bratrem Josefem, který byl také spisovatel a malíř (např.: Zářivé hlubiny, Krakonošova zahrada).
- Kvůli kritice Rakouska-Uherska byl vyloučen z gymnázia.
- Přátelil se s T. G. Masarykem.
- Několikrát byl nominován na Nobelovu cenu, nikdy ji však nezískal.
- Později veřejně vystupoval proti fašismu a nacismu, což vedlo k politickým útokům ze strany českých pravicových extrémistů.
Další díla:
- Bílá nemoc, U.R., Matka, Ze života hmyzu, Krakatit, Válka s mloky, Továrna na absolutno, Dášenka čili život štěněte
Obecně kulturní kontext
1. pol. 20. st., demokratický proud
- Autoři tohoto proudu byli tzv. pragmatisté (pragmatismus=filozofický směr, který se snaží najít absolutní pravdu. Univerzální pravda neexistuje, je tolik pravd, z kolika úhlů se na ni díváme.)
- Čeští pragmatisté psali do Lidových novin
- Názorově blízcí byli T. G. Masarykovi
- Zájem o obyčejný, každodenní život lidí
- Vystupují proti fašismu
Autoři této doby:
Historický kontext
- 1945 – konec 2. světové války
- osvoboditelé si pomyslně rozdělili Evropu na východní a západní blok
- 1948 – komunistický převrat, nástup nového režimu
- jaro 1968 – Pražské jaro, vrchol demokratizace, politické uvolnění
- 1968 – okupace vojsky Varšavské smlouvy
- 70. a 80. léta – tzv. normalizace, čistky v komunistické straně, přísná cenzura
- 1989 – Sametová revoluce, svrhnutí režimu
Rozbor díla: Devatero pohádek
Literární druh:
- Epika (na rozdíl od lyriky zachycuje děj)
Literární žánr:
- Soubor pohádek (vymyšlené příběhy, které jsou odrazem fantazie, objevují se v nich nadpřirozené jevy a dobro vyhrává nad zlem)
Literární forma:
- Próza (text psaný do odstavců a kapitol)
Téma:
- Příběhy často objasňují jevy běžného života (např. proč slepice nelétají – Pohádka ptačí; nebo proč psi hrabou v zemi – Pohádka psí). Zobrazují postavy, jejichž chování by mohlo být příkladem pro čtenáře (např. slušnost a dobré vychování mladého Lotranda – Druhá loupežnická pohádka; mazanost a chytrost pradědečka – O tlustém pradědečkovi a loupežnících), naopak podlé a špatné postavy neskončí dobře (např. slepice, které odmítly sedět na vejci a za trest neumí létat – Pohádka ptačí).
Motivy:
- Běžný život, lidovost, vztahy mezi lidmi, humorné prvky, zvířata.
Kompozice:
- Chronologický děj
- Sbírka se skládá z 10 pohádek (Velká kočičí pohádka a Velká pohádka doktorská se dělí na více částí)
- Er-forma
Jazykové prostředky:
- Spisovný jazyk
- Jednoduchý jazyk (Čapek zastával názor, že literatura musí být srozumitelná, oproti němu např. Vladislav Vančura používal květnatá a komplikovaná souvětí)
- Bohatá slovní zásoba
- Slova citově zabarvená
- Metafory (přenášení podobnosti na základě vnější podobnosti – zub pily, hlava rodiny)
- Personifikace (věci a abstraktní pojmy získávají lidské vlastnosti a jednání – stromy šeptají, krok za krokem vcházela noc)
Postavy:
- V každé pohádce se objevují rozdílné postavy, většinou jsou po celou dobu čistě kladné nebo záporné.
- Lidé – Většinou jde o obyčejné lidi, pouze výjimečně jde o královskou rodinu (Velká kočičí pohádka), často mají specifická povolání (např. pošťák, lékař, loupežník, kouzelník). Příklady:
- Pan Kolbaba (Pohádka pošťácká) – Pošťák Kolbaba zprvu nebyl rád ze svého zaměstnání, protože ho otravovalo stále chodit a neviděl ve své práci smysl. Jeho názor se změnil až po setkání se skřítky a usilovném hledání adresáta milostného dopisu. Pochopil, že psaní, která roznáší, mohou být pro lidi velmi důležitá, a proto i jeho práce je významná.
- Mladý Lotrando (Druhá loupežnická pohádka) – Lotrandův syn byl vychováván v dobré společnosti kvalitními učiteli, a tak byl velmi slušný a věděl, jak se správně chovat. Přestože se stal nedopatřením loupežníkem, choval se stále uctivě. Zdvořile zdravil, prosil a děkoval, nebyl násilný nebo surový. Lidé toho však využívali a Lotrando nic nevydělával, a tak se stal mýtným. Tato práce ho však naprosto změnila. Už nebyl k lidem milý a přátelský, ale stal se nepříjemným a nevrlým mužem, který o sebe přestal pečovat.
- Zvířata – Mluví, přemýšlí, chovají se jako lidé a mají lidské vlastnosti.
- Nadpřirozené postavy – Např. vodníci, rusalky, skřítci, hejkal. Většinou nejsou zlí.
Časoprostor:
- Pohádky se odehrávají na nejrůznějších místech – na zámku, v přírodě, ve městě, u rybníka, v lesích, na policii či na poště
- Čas, v němž se děj odehrává, není přesně určen
Děje jednotlivých pohádek:
Velká kočičí pohádka
1 Kterak král kočku kupoval
- Malá princezna se po pádu rozbrečí. Nikdo jí nemůže utišit, jenom neznámá babička svým slibem, že jí přinese tajemné zvíře, které podle její hádanky nemůže nikdo poznat. I sám král se o zvíře zajímá a chce ho pro svojí milovanou dceru. Babička ho nabízí za to nejlepší stříbro, které je pod čepcem jeho matky. Král ji chce obelstít, aby zaplatil málo peněz, ale ve skutečnosti chytrá babička stříbrem myslela stříbrné vlasy královy matky, kterých má mnoho. Ukáže se, že daným zvířetem je obyčejná kočka. Během počítání vlasů se staré ženě zdá sen, že zrovna do království přijíždí jejich budoucí král, přivádí ho černá kočka a přijíždí s celým svým domem. Babička s penězi odjíždí domů za svým vnoučkem Vaškem, který zrovna přijel.
2 Co všechno kočka dovede
- Královská kočka Jůra se spřátelí s jedním ze psů, který žije v královském paláci, přestože jsou naprosto odlišní a umí to, co ten druhý neumí. Díky spolupráci spolu v noci chytí zloděje.
3 Jak detektývové kouzelníka honili
- Kočku Jůru princezně ukradl neznámý muž. Nejlepší detektývové v království ho chtěli dopadnout, ale protože šlo o šikovného kouzelníka, všechny detektývy přelstil a uprchl, protože uměl různé čáry, včetně změny jeho podoby.
4 Kterak slavný Sidney Hall kouzelníka chytil
- Kouzelníka dokázal chytit až slavný detektýv Sidney Hall. Obelhal ho tím, že se vydal na cestu kolem světa za 40 dnů, což se nikomu před ním ještě nepovedlo. Navštívil mnoho slavných měst jako Janov, Bombaj, Nagasaki, San Francisco či Amsterdam. Celou cestu věděl, že ho doprovází kouzelník, který se přeměňoval na různá zvířata či lidi. Na konci cesty pana Halla kouzelník sám navštívil, protože byl příliš zvědavý, jak ho chce detektýv chytit. Díky tomu Hall dostal kouzelníka a vyhrál tak sázku o misku hrušek, které velmi miluje. Později se dozvěděl, že ho kouzelník na cestách přechytračil tím, že mu tajně pomáhal.
5 Jak kouzelník ve vězení seděl
- Kouzelník musel jako trest za krádež kotěte strávit 3 dny ve vězení. Během pobytu napravil vraha, žháře, rváče a zloděje, kteří byli také odsouzeni. Už je díky němu netížilo špatné svědomí ze skutků, kterých se dopustili.
6 Pohádky konec
- Princezna Jůru našla u babičky, protože kočky se vrací do míst, kde se narodily. Její vnuk Vašek ji odnesl princezně a za odměnu od ní dostal polibek na líčko. Kočka se však stále vracela k babičce, a tak Vašek navštěvoval princeznu stále častěji. Nakonec se přestěhovala celá chaloupka s babičkou, Vaškem a Jůrou do královské zahrady, aby měla princezna kočku stále na blízku. Princezna a Vašek se do sebe zamilovali a Vašek se stal příštím králem, jak předpovídal sen královy matky v první části pohádky.
Pohádka psí
Dědeček našel čerstvě narozené štěňátko, kterého se ujal a vychoval. Voříšek se jako dospělý kamarádil s koňmi Žankou a Ferdou, se kterými prodával po vesnicích chléb. Uměl hlasitě štěkat, ale to ho musel naučit až dědeček, protože Voříšek nevyrůstal s matkou, která by ho těmto dovednostem měla správně naučit. Jednou dědeček ve městě na psa zapomněl a odjel bez něho domů. Voříšek narazil při cestě domů na psí rusalky, od kterých slyšel příběh o skrytých kostech a uzeném někde pod zemí. Od té doby Voříšek i ostatní psi hrabou v zemi, protože se snaží poklad najít.
Pohádka ptačí
Ptáčci si povídali různé příběhy o svých známých. Třeba o vrabci z Dejvic, který si na pražský život neustále stěžoval a chtěl odletět do Egypta. Neměl na to však dostatek sil, a tak doletěl jenom do Kardašovy Řečice. I tam si stěžoval a vymýšlel si, aby vypadal v očích ostatních ptáků co nejlépe. Dále se ptáci bavili o tom, jak se naučili létat. Jednou na zem spadlo obří zlaté vejce. Ptáci se střídali, aby ho vyseděli, pouze slepice odmítly. Když se z vejce vyklubal anděl, naučil za odměnu ptáci kromě slepic létat.
O tlustém pradědečkovi a loupežnících
Pradědeček byl na cestě domů z města, ale zastihl ho déšť. Tak navštívil nejbližší hospodu, aby se v ní schoval. Zrovna se v ní konal loupežnický bál. Loupežníci se pradědečkovi posmívali a naparovali se před ním. Do hospody přijel významný a uznávaný Lord Havelock s družinou. Loupežníci a pradědeček předstírali, že jsou loutky, které vede vůdce loupežníků Lotrando. Loutky se jednotlivě Havelockovi předváděli, což se mu velmi líbilo a chtěl je koupit. Lotrando souhlasil, protože chtěl Havelocka zabít a peníze si nechat. Když však jako poslední předvedl své umění pradědeček, vyšlo najevo, že jde o partu loupežníků a byli odvedeni v poutech.
Pohádka vodnická
Vodníci pořádali konferenci, během které smutnili, že jich stále ubývá a vzpomínali na staré dobré časy. Přišla řeč na to, jak vlastně se voda naučila mluvit, protože dříve byla němá. Naučil jí to vodník Arion, který uměl tak krásně mluvit a zpívat, že se voda rozbrečela a ve slzách si odnesla jeho hlas. Dále si vodníci povídali o vodníkovi Kvakvakvokoaxovi, který se zamiloval krásné Kuakuakunky, která si ho chtěla vzít za muže jenom za podmínky, že jí přinese modré z nebe. Když vyskočil z vody, uviděl krásné nebe, které ukázal i Kuakuakunce, se kterou se oženil a založil rodinu.
Druhá loupežnická pohádka
Loupežník Lotrando dal svého syna na studie. Když byl na smrtelné posteli, syn mu slíbil, že bude v jeho živnosti pokračovat, ačkoliv nevěděl, co jeho otec dělá. Lotrandův syn byl velmi slušně vychovaný a být loupežníkem mu nešlo. Lidé mu lhali, když vypravovali nepravdivé dojemné příběhy, a mladý Lotrando se nad všemi slitoval. Aby splnil svůj slib, ale zároveň nemusel loupit, stal se mýtným. Dlouho mu však nevydržela jeho slušnost, ale stal se nevrlým a nepříjemným jako všichni mýtní a výběrčí.
Pohádka tulácká
František Král byl sice ušmudlaný tulák, ale byl vždy čestný a slušný. Měl pohlídat kufřík jednoho cizího pána, který se rozběhl za kloboukem, který mu uletěl. Cizí pán se dlouho nevracel, až si soudce myslel, že František pána zabil a kufřík plný peněz si chtěl nechat. Františka odsoudili na smrt, ale majitel kufříku se naštěstí po roce hledání klobouku vrátil a vše se vyjasnilo. Cizinec Františkovi dokonce řekl, že je bílou vránou mezi vandráky, protože neukradl ani trochu z jeho peněz. František o tom pořád přemýšlel a svěřil se bílé vráně, kterou potkal. Kvůli jeho příjmení si vrána myslela, že je králem všeho včetně bílých vran, a tak na sněmu zvolili Františka králem, ale tomu se nechtělo čekat a byl pryč.
Velká policejní pohádka
Policisté si vyprávěli příběhy, které zažili při výkonu svého povolání, kdy se setkali s nadpřirozenými bytostmi, jako jsou skřítci, vodníci, rusalky či drak. Nakonec povídá jeden strážník o velkém vejci, které našel. Vyklubala se z něj sedmihlavá saň, které se nikdo nechtěl ujmout, protože mělo jít o zakletou bytost, nešlo tedy o zvíře ani člověka. Postaral se o ní až pan Trutina, který kvůli sani přišel o všechny peníze, práci i bydlení. Díky jeho lásce se saň proměnila v krásnou princeznu.
Pohádka pošťácká
Pan Kolbaba byl pošťák, kterého jeho povolání příliš nebavilo. Jednou, když přespal na poště, potkal poštovní skřítky, kteří po nocích pracovali na poště a později hráli karty s dopisy, protože dokázali vycítit, o jaké psaní se jedná. Pan Kolbaba našel dopis, na kterém nebyla známka, adresát ani příjemce. S pomocí skřítků zjistil, že se jedná o milostné psaní, ve kterém Frantík žádá dívku o ruku Mařenku, bylo tedy důležité, aby se dopis doručil. Rok a den hledal pan Kolbaba Mařenku, až nakonec narazil na smutného řidiče, kterým byl Frantík. Byl smutný proto, že marně čekal na Mařenky odpověď. Dívka byla také smutná, protože takovou dlouhou dobu čekala na Frantíkovo psaní. Vše se však vyjasnilo a dobře dopadlo.
Velká pohádka doktorská
Kouzelníkovi Magiášovi zaskočila v krku švestka i s peckou. Jeho pomocník Vincek běžel pro doktora a poté se na cestu vydal ještě jednou za dalšími doktory, kteří se měli poradit o následné Magiášově léčbě.
1 O princezně solimánské
- Doktor při čekání na Vincka mezitím vyprávěl Magiášovi příběh o solimánské princezně. Byla to mladá dívka, která však byla bledá, neveselila se a chřadla. Sultán nechal poslat pro nějakého doktora z Evropy, který má před jménem dr., protože tak lze poznat dobrého lékaře. Sluhové našli drvoštěpa, o kterém si mysleli, že je doktor. Drvoštěpovi se podařilo princeznu uzdravit pomocí slunce, čerstvého vzduchu a chleba s tvarohem.
2 Případ s Hejkalem
- Jeden z lékařů vypráví o svém pacientovi. Hejkal, který strašil svým hejkáním lidi, ztratil hlas. Doktor mu ho nejprve nechtěl vyléčit, ale když mu slíbil, že se ke strašidelnému hejkání už nevrátí, navrátil se mu díky léčbě silný hlas. Hejkal se odstěhoval a stal se politikem, který vynikal svým mohutným hlasem.
3 Případ s havlovickým vodníkem
- Další z doktorů vyprávěl příběh o havlovickém vodníkovi, který byl velmi nerudný a nepřátelský. Měl revma, na které mu nedělala dobře studená voda. Na radu lékaře se tedy přestěhoval k horkým pramenům.
4 Případ s rusalkami
- Další lékař povídal zážitek se svou pacientkou rusalkou, která si zlomila nohu. Při ošetřování jí vyprávěl o Hollywoodu, kde rusalky hrají ve filmech a mají mnoho peněz. Od té doby se už rusalky neobjevovaly. Lékaři došli ke shodě ohledně léčby kouzelníka Magiáše. Podařilo se jim mu vyndat pecku z krku a kouzelník se na jejich doporučení přestěhoval na Saharu.
