Kalibův zločin – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Kalibův zločin

Autor: Karel Václav Rais

Přidal(a): Suzzzannne

 

 

 

1)      obecná charakteristika literárního díla

Vznik: časopisecky 1892 ve Světozoru, knižně 1895

Literární druh: epická próza

Literární žánr: román

Literární směr: český realismus – venkovská próza (2. polovina 19. století)

Typickými rysy tohoto žánru je popis prostředí a způsobu života v daném kraji, postupně nabýval na významu nejen popis krajiny a života lidí, do takto zaměřených románů začala vstupovat i snaha popsat sociální problémy typické pro daný region. Postupně se objevuje i snaha neidealizovat si venkovské prostředí a vidět i jeho nedostatky. V takových dílech jsou často ukazovány napjaté mezilidské vztahy, velmi často je zdůrazňováno nerovné postavení ženy. Některá z takto vzniklých děl však sklouzla do jednoduchého schématu, kdy bohatý sedlák je nositelem veškerých problémů a chudý vesničan je jen jeho oběť. Přesto se v mnoha dílech objevuje řada nadčasových problémů, jako jsou generační spory, lidé toužící po majetku a panském životě, kteří jsou stavěni do protikladu s lidmi se smyslem pro cit, dobro a lidskost.

Za historicky první významné dílo tohoto žánru lze považovat Babičku od Boženy Němcové, která však líčí venkov velmi zidealizovaný. Další:  Vítězslav Hálek, Karolína Světlá, Antal Stašek.

 

2)      organizace jazykových prostředků

Kompozice: ER-forma (vypravěč)

chronologický děj

 

Stylistická charakteristika textu: dialogy, bohaté popisy – míst, přírody, venkova, úvahy, kontrasty

 

Jazyk: mírně archaický (zastaralý), prvky nářečí a vesnické mluvy, zapadá do prostředí, jednoduchá stavba, snaha přiblížit se k lidem

 

Slovní zásoba: archaismy, nářečí, nespisovný jazyk

 

3)      tematická výstavba

 

Čas a místo: vesnice Ostružín – Podkrkonoší

 

Motivy: vina, zločin a trest

 

Postavy: Vojta Kaliba – čestný, naivní, statný, pracovitý, skromný, oběť

 Kadla Boučková – mladá dívka, původně kladná, ke konci cynická, vypočítavá, zlá, oběť matky

Stará Boučková – matka Kadly, mravně zkažená, ohlíží se pouze na sebe, ovlivňuje všechny okolo, rozeštvává lidi, nesnesitelná

                 Starý Kaliba – dobrý člověk, výminkář

 

Obsah: Román začíná dělením pozůstalosti matky Vojty Kaliby. Nejvíce se z dělení snaží vytěžit manžel dcery Manky Smrž a druhá dcera Nána Nedomlelka. Oba se snaží urvat co nejvíce. Pouze Vojta si nechá jen starý šátek, ve kterém maminka chodila do kostela.

Starý Kaliba cítí, že po smrti manželky již nemá mnoho síly a chce přestat hospodařit v chalupě a odejít na výměnek. Syn Vojtěch má převzít hospodářství po něm, ale přes svůj již starší věk stále není ženatý. Ve vsi Ostružíně, kde bydlí, pro něj nemohou najít nevěstu. Bázlivý Vojta se do ženění nehrne, ale dá na doporučení Smrže, který jej odvede k sestřenici své matky, staré Boučkové, do nedaleké vesnice Vidovice. Ta má dvaadvacetiletou dceru Karlu, s níž se Kaliba seznámí a kterou si oblíbí. Vojta se pak změní a jako mladík každou chvíli za Karlou běhá a ona se k němu chová také vstřícně. Vojta si ji chce vzít, jen jeho málomluvný tatík jej upozorňuje, zda si vše dobře rozmyslel, protože se mu nezdá velký věkový rozdíl mezi nimi. Před vlastní svatbou stará Boučková dohodne, aby se dcera po svatbě stala poloviční vlastnicí chalupy i polí Kalibů. Všichni souhlasí a dohodnou ještě výměnek pro starého Kalibu. Vojta s Karlou se vezmou a přestěhují se do Kalibovy chalupy, s Karlou přichází i stará Boučková a naopak starý Kaliba se stěhuje na výměnek. Radost ze svatby i stěhování má i Konopáč, zeť staré Boučkové, u kterého obě dosud bydlely a který všechno běhání Vojtovo za Karlou pozoroval s úsměškem.

Stará Boučková po přistěhování prohlédne celé hospodářství. Vojta v něm s radostí hospodaří, jen jej začíná mrzet, že Karla k němu není již tak vstřícná jako před svatbou. K prvnímu většímu konfliktu dojde u muziky, kdy mladá Karla celý večer protančí a Vojta jen sedí, opije se a celá vesnice se mu směje. Potom začne stará Boučková intrikařit a nevhodně se plést do života mladých. Pomlouvá Vojtu po vesnici, překrucuje pravdu, takže dosáhne toho, že za starým Kalibou přestane chodit jeho dlouholetý přítel Kukelka, a různými řečmi po vsi roznáší, jaký těžký život má její dcera s Vojtou. Tyto pomluvy a nepravdy se postupně stupňují a nedávají klidného života Vojtovi ani starému Kalibovi. Vojtu navíc mrzí, že se k němu jeho žena chová více a více odmítavě a přivádí jej to ke stále větším návalům zlosti a rozčilení. Tyto záchvaty pak hlavně stará Boučková používá proti němu.

V létě se Karle narodí syn. Vojta má z toho upřímnou radost a na dítě se velmi těší. Hodně jej mrzí, že stará Boučková i Karla jej k synovi nechtějí pustit a odhánění jej ze světnice, že se ho dítě bojí. Z hovorů mezi matkou a dcerou pak vyjde najevo, že dítě nejspíš není Vojty, ale předchozího Karlina milence, vojáka Rachoty. Obě ženy s dítětem teď obývají světnici v chalupě a na Vojtu zbývá bydlení v komůrce. Vojta se začíná za svůj život, za ženu i tchyni stydět, uzavírá se do sebe a nikomu se nesvěřuje. Jen jeho otec pozná, že to se synem vypadá špatně, ale nechce se mu plést do rodinného života.

Stará Boučková se opakovaně soudí s Konopáčem, že jí neodvádí správně výměnek. Ten to však správně dělá, ale za předchozí ponižování podobné tomu Vojtovu jí přitom dělá naschvály, kde může. Jenže Boučková na rady Smrže se stále soudí a stále prohrává. Peníze za soudy však musí platí Vojta a půjčuje si na to u Smrže. Je to jeho další trápení.

Po více než ročním společném životě již Vojta nevydrží neustálé ponižování a odstrkování a vyžene starou Boučkovou z chalupy. Odejde s ní i Karla a obě se s dítětem usadí u Smrže. Nechtějí odtud odejít, i když je Vojta prosí. V záchvatu zlosti Vojta napadne i Karlu a stará Boučková to náležitě rozmázne po celé vsi a dá Vojtu k soudu. Pak dohodne se Smržem, že mu prodá Karlinu polovičku Kalibovic chalupy a polí, což byl od počátku Smržův záměr – dostat se nějak k tomuto majetku. Od soudu jde Vojta rovnou na měsíc do vězení a stará Boučková i Karla se synem se stěhují zpět do chalupy. Během Vojtova pobytu ve vězení mu umírá žalem a smutkem otec.

Když se Vojta vrací zpět domů, najde v chalupě nejenom obě ženy radující se jako nikdy předtím, ale přes okno vidí i bývalého milence Karlina, vojáka Rachotu, jak se k dítěti chová jako ke svému. Vojta všechno pochopí. V návalu zlosti vtrhne do světnice a v hádce zabije motykou Karlu. Za několik dní pak sám umírá, když se již ze záchvatu zlosti nevzpamatuje.

 

Hlavní myšlenka:  Právě nahlédnutí do myšlenek dává celému příběhu stupňující se dramatický ráz a velmi pěkně ukazuje, jak se z hodného, slušného a skromného člověka může stát vlivem jeho okolí neovládající se šílenec.

 

4)      autor a společensko-historické pozadí

 

Autor:  Karel Václav Rais (1859 – 1926)

–          narozen v Lázních Bělohrad, nejdříve učitel – Jičín

–          časopis Zvon (zakladatel) a Světozor

–          výchovná díla

–          regionální zaměření – Podkrkonoší

–          realistická díla, obrazy venkova a života venkovanů, střet tradičního a nového způsobu života, rozpad rodinných vztahů mezi rodiči a dětmi

 

Inspirace: ze skutečné zprávy v novinách o muži, který v zoufalství a afektu zabil svou manželku

Vliv: Mrštík, Stašek, Nováková

Další díla: Výminkáři – osudy starých lidí, odstrčení od svých dětí

Západ – psychologie – starý vesnický farář

Zapadlí vlastenci – osvětová činnost učitele Karla Čermáka v zapadlé vesničce

Odstrčený – tragický příběh postiženého mladíka Mariána

 

Společensko-historické pozadí:

Realismus je umělecký směr, který střídá romantismus – zastoupil ho v 2. pol. 19. století.

Byl odpovědí na tehdejší umění, které popisovalo život hlavně bohatých a spokojených lidí, nebo fiktivních či historických osob. Jako předstupeň realismu je považována renesance.

Znaky realismu

–          Komplexní, pravdivé a věrné zachycení skutečnosti

–          Přesné a všestranné studium společenského života, nitra člověka, zobrazení každodenního života

–          Zobrazuje průměrného člověka, realistický román je zrcadlem společnosti, mravy společnosti

–          Autor není v díle přímo účasten

–          Autorova objektivita je ale podmíněna – vybírá fakta, volí hrdiny, prostředí → není 100% objektivní, jelikož vybírá = svým způsobem hra na objektivní postoj

–          Hrdina se vyvíjí – je dobově a společensky podmíněný

–          Je uplatněna typizace – autor se snaží postihnout obecné, tj. typické, příznačné rysy lidí v jedinečném hrdinovi

–          Vztah autorů k tématu minulost – vyhýbají se jí, upřednostňují současnost (pokud se k minulosti vracejí, tak v případě posluhujícím současnému životu lidí)

–          Umělec už není ten, který umí zachytit jen krásu.

–          Díla realismu jsou spíše studií společnosti.

–          Hlavní žánry – román, povídka, drama

 

Autoři – Rusko – Gogol, Dostojevskij, Tolstoj. Čechov, Turgeněv

Polsko – Sienkiewicz

Francie – Stendhal, Flaubert, Zola

USA – Twain, London





Další podobné materiály na webu: