Kniha: Kytice
Autor: Karel Jaromír Erben
Přidal(a): Studijni-svet.cz
Kytice je sbírka 13 baladických básní uvedených stejnojmenou básní Kytice. Básně ukazují dávné lidové představy, příběhy ze života, názory a dramata lidí. Dílo obsahuje řadu romantických rysů, ale kritériím romantismu se přesto vymyká nebo dokonce i polemizuje.
Autor dála: Karel Jaromír Erben
Vliv na dané dílo:
- Autorovo životní dílo – tvořil 20 let (1. Polednice – 1833). Výchozí látkou byly české báje (Erben je dobře znal -> dokázal je snadno proměnit v umělecké dílo). Nejprve vycházely některé básně jednotlivě časopisecky (Poklad -1938), první knižní vydání – Kytice z pověstí národních (12 básní,1853) – sbírka vyšla v době po porážce revoluce (1948) a měla posilovat víru v lepší budoucnost, báseň Kytice je jediná vlastního námětu (nevychází z lidové slovesnosti) -> reaguje na dobové dění, později vyšla Kytice z básní Karla Jaromíra Erbena (13 básní – nově Lilie,1861), v dalších letech ještě mnohokrát v různých podobách.
Vliv na tvorbu:
- Folklór a národní tradice. Bratři Grimmové -> přesvědčení, že lidová slovesnost představuje projev starobylého mýtu, ve kterém se mohou lidé a národy poznat.
Další tvorba:
- Z vlastní tvorby pouze Kytice a Nepříliš úspěšné drama Sládci. Dále překládal a velké úsilí věnoval sběratelství -> Prostonárodní české písně a říkadla (více než 2200 písní), České pohádky (z nich vychází tvorba umělých pohádek na principech dobra a zla, víře ve spravedlnost…).
Společensko-historické pozadí autora (český romantismus )
Politická situace:
- Rakouská monarchie – František I, kancléř Metternich -> úzce spolupracuje se šéfemcenzurního úřadu, monarchie se stále víc izoluje vůči Evropě. Březnové povstání ve Vídni -> otřáslo základy monarchie -> přislíbena ústava + Metternich odchází. Češi doufali v lepší postavení v monarchii -> naděje skončili po předčasném ukončení Slovanského sjezdu v Praze, nový panovník -> přerušil jednání sněmu, nová ústava byla oktrojována (přijata z vůle panovníkovy).
Společnost:
- Rozšiřování železnice v monarchii ( Ferdinantova dráha) + Negrelliho viadukt (Karlín), Jednota k povzbuzení průmyslu v Čechách – zakládá podnikající šlechta – > úkolem zvyšování úrovně českých výrobků ->vznik nedělních řemeslnických škol (významně se angažuje Jan Perner), Pražská měšťanská beseda – komplex k zábavě i poučení – zal. K. Havlíček, F. Palacký a další, v módě populární utažené korzety. Matice česká – zal. F. Palacký, J. S. Presl – > fond vzniklý z dobrovolných sbírek -> chtějí vydat českou encyklopedii jako pomoc k rozvoji vědy. Rozvoj divadla -> Stavovské, Kajetánské. Časopisy -> Česká včela, Květy, emancipační hnutí žen -> vznik dívčích škol.
Umění:
- Architektura: snaha napodobení gotiky a renesance s historizující podobou, přestavby hradů a zámků, neorománský chrám sv. Cyrila a Metoděje v Praze – Karlíne. Malířství: orientace především na krajinářství -> Antoním Mánes – Krajina s Belvederem, Josef Mánes – Líbánky na Hané, kalendářní deska Dvanáct měsíců na Staroměstském orloji. Hudba: důležitá součást, snaha vyjádření rozervané duše, Václav Jan Tomášek.
Literatura:
- Zájem o lidovou kulturu v podobě záliby dávné minulosti (tkz. Rukopisy, Čelakovský, Kollár). Diskuze o poslání literatury -> romantismus se v české literatuře nikdy plně nerozvinul -> jediný plně romantický básník Karel Hynek Mácha -> ostatní sice tendence romantismu, ale prvky i ostatních směrů. Období klade důraz na cit, individualitu, tajemství, prožitky, ideál národa a myšlenku slovanství. Rozvoj poezie, prózy i dramatu. Oblíbená byla lyricko-epická balada a pohádka. Nové estetické hodnoty: kontrast, lidová mluva, zvukomalebnost a často ironie (rozpor mezi ideálem a skutečností). V centru člověk a jeho pocity, myšlenky a touhy. Mezi nejčastější témata patřilo putování, poutníci nebo jezera. Děj se často odehrával na rozpadlých hradech nebo v odlehlých částech přírody. Hrdinové bojovali proti nespravedlnosti s níž se autor ztotožňoval -> tvůrci často ovlivněny těžkou životní situací. Romantismus ve 30. letech 19. století -> spor o Máchovu tvorbu zaměřenou především na funkci estetickou (Josef Kajetán Tyl mu vytýkal nedostatek vlastenectví). Ve 40. letech 19. století -> zvýšení umělecké náročnosti -> charakteristickým znakem se stala polemika mezi J.K.T a Karlem Havlíčkem Borovským ohledně správné podoby vlastenectví. Romantické prvky především u autorů 30. let -> J. K. Tyl, K. J. Erben, K. Sabina, B. Němcová, K. H. Mácha, K. H. Borovský -> přístup k literatuře je však značně odlišný. J. K. Tyl například lék na všechny problémy v principu lásky, která je silnější než všechny těžkosti. K. H. Mácha se pak zase zabývá hrdinou, který je vyloučený ze společnosti a popírá řád. K. J. Erben vnímá lid jako jednu pozitivní hodnotu, která souvisí s rozvojem nacionalismu na našem území, vychází z lidové tvorby, kterou přetváří. Božena Němcová idylicky líčí své dětství a sny o lepším světe s harmonickými lidskými vztahy.
Rozbor díla: Kytice
Obecná charakteristika literárního díla
- Laterální druh: lyricko-epické dílo
- Laterální směr: český romantismus(30.-50.let. 19.st.)
- Laterální žánr: sbírka baladických básní
Organizace jazykových prostředků (poezie)
- knižní obraty, zapomenutá slova, inspirace humanismem
Rytmus, verš, rým a kompozice:
- 12 zrcadlově korespondujících básní podle pořadí (první x poslední, druhá x předposlední …)
- Kytice x Věštkyně -> Jako je mateřídouška nadějí v lepší budoucnost, tak i věštkyně dává naději lidem milující svou vlast.
- Polednice x Vodník -> podobné téma, ale s nadpřirozenými bytostmi
- Poklad x Dceřina kletba -> ´mravní narušení vztahu mezi matkou a dítětem
- Svatební košile x Vrba – přeměna osobnosti (milenec -> živý umrlec x žena -> vrba)
- Zlatý kolovrat x Záhořovo lože – rozdílné příběhy, ale stejný důraz na vinu, pokání a vykoupení
- Štědrý den x Holoubek – kontrast motivů štěstí a smutku, lásky a smrti
- Řada básnických prostředků typických pro:
- lidovou poezii -> výrazný rým, zvukomalba, přirovnání (tak jako růže s poupátkem…)
- umělecký básnický text -> metafory, epiteta, personifikace, apostrofy, elipsy, živé dialogy, názorná popisnost postav + přírody atd.
- Převažuje forma lidové balady ( Vodník )
- Další druhy a žánry lidové epiky – pohádka (Zlatý kolovrat), pohanský mýtus (Polednice), místní lidové pověsti (Poklad), legendy barokně romantického ladění (Záhořovo lože), apod.
- Romantické prvky: přírodní reálie (hřbitovy, lesy, jezera), nadpřirozené bytosti
- Většina básní je v malém časovém úseku (vyjímka Záhořovo lože, Zlatý kolovrat – zpracovala i B. Němcová – pohádka )
- Verš – střídavý (Kytice, Poklad ), sdružený ( Svatební košile, Vrba, Lilie )
- Neslovesné věty -> rychlejší spád -> větší dramatičnost ( „A slyš, na záspí kroků zvuk,/ a na okénko: ťuk, ťuk, ťuk!“ )
- Opakování slov i celých částí (s menší obměnou) – (Svatební košile, Poklad, Zlatý kolovrat, Vodník)
- Dynamické dialogy, stručné a názorné popisy osob/krajiny
Obsah díla:
- 1. Kytice
- 2. Poklad
- 3. Svatební košile
- 4. Polednice
- 5. Zlatý kolovrat
- 6. Štědrý den
- 7. Holoubek
- 8. Záhořovo lože
- 9. Vodník
- 10. Vrba
- 11. Lilie
- 12. Dceřina kletba
- 13. Věštkyně
Tematická výstavba (epika)
Vypravěč:
- Er forma
Doba děje:
- 19. století, čas neměnný a absolutní
Místo děje:
- české země – venkovské prostředí
Postavy:
Postavy nejsou romanticky rozpolcené vůči světu, společnosti ani životu. Smířlivě přijímají svůj osud ať už je jakkoliv špatný nebo případně dobrý. Za své prohřešky jsou posuzováni dle mravního kodexu a svůj trest (smrt, pokání…) pokorně snášejí. Příkladem jsou balady: Vodník, Poklad, Polednice, Svatební košile, Holoubek. Důležitou roli mají ženské hrdinky, které jsou ve všech básních kromě Záhořova lože. Mají poslání především matek nebo nevěst. Autor se často zabývá velikostí a úskalími mateřské lásky (Poklad, Polednice, Dceřina kletba) a vztahů žena-muž (Svatební košile, Vrba).Příběhy a postavy jsou posuzovány podle etického principu, kde není důležité prostředí ani čas na rozdíl od romantických spisovatelů.
Děj díla
Kytice
Zemřela matka a její děti na ni nikdy nezapomenou a zůstanou jí věrné. Syrotci svou matku hledali až nalezly prostý kvítek, který nazvaly mateřídouškou, protože vůně kvítku jím připomněla vůni dechu matičky. Ve druhé části básně mateřídouška představuje symbol vlasti. Mrtvá matka v této básni ztělesňuje matičku vlast, kterou by měl každý milovat, stejně jako miluje svou matku.
Poklad
Na začátku balady šla matka se svým dítětem na Velký pátek do kostela. Cestou spatřila otevřenou skálu a uvnitř světlo. Zvědavost jí nedala – došla ke skále a vešla dovnitř, kde uviděla hromadu zlata. Nejprve si chtěla vzít jen malinko z pokladu, ale nakonec neodolala a brala kolik unesla. V omámení a touze po třpytivém bohatství zapomněla na to opravdové – na své dítě. Když zlato odnášela domů, skála zmizela a dítě s ní. V tom si matka uvědomila, že zapomněla na dítě a začala jej hledat. Byla nešťastná, litovala a celý rok se modlila než se skála opět objevila. Tentokrát už myslela pouze na na dítě a na poklad ani nepomyslela.
Svatební košile
Dívka čeká na návrat mrtvého milého. V modlitbách prosí, aby se jí vrátil, jinak vyhrožuje sebevraždou – tím se proviní. Ušila mu košili, ale on stále nepřichází. Brzy v měsíční noci někdo zaklepe na dveře – dívka pozná svého milovaného. Ten jí unáší na hřbitov. Cestou jí vzal modlitební knížky, růženec a křížek po matce. Nakonec se dívka ukryla v umrlčí komoře, kde vykoupila svůj hřích pokáním a modlitbami. V této baladě tak vítězí život nad smrtí.
Polednice
Rozhněvaná matka neměla dost trpělivosti s nezbedným dítětem, které pořád křičelo. Vyhrožovala mu, že na něj zavolá polednici. V poledne polednice skutečně přišla a matka o dítě dostala strach – vší silou ho držela, aby o něj nepřišla. Jakmile polednice po dítěti vztáhla ruku, matka omdlela. Když přišel otec z roboty, matku vzkřísil, ale dítěti už nebylo pomoci, bylo udušené.
Zlatý kolovrat
Jednoho dne zavítal král k chaloupce, kde žila matka se dvěma dcerami. Zaklepal na dveře, aby poprosil o vodu. Král pak řekl jedné z dívek – Doře, že si jí vezme za ženu. Dorička však byla nevlastní dcera a matka si přála za krále provdat tu vlastní. S druhou dcerou tedy zavedly Doru do lesa, kde jí usekly nohy a vypíchly oči. Králi pak dala matka za ženu svou vlastní dceru. Ubohou Doru našel v lese až stařík. Ten poslal pachole ke králi, aby vyměnil zlatý kolovrat a přeslici za oči a nohy. Když se král vrátil z války, požádal svou ženu, aby mu upředla zlatou nit. Kolovrátek začal zpívat o tom, co udělaly Doře. Král se sebral a jel pro ni ke staříkovi. Doru pak vzkřísili živou vodou.
Štědrý den
Dvě sestry chtěli na Štědrý den znát svou budoucnost, prosekali o půlnoci led, a tím nahlédly do budoucnosti. Hana viděla svatbu,ale Marie smrt. Věštba se vyplnila. Hana se provdala a Marie umřela. -> Erben poukazuje, že o budoucnosti je lepší jen snít.
Holoubek
Balada o ženě, která zabila svého muže a vzala si jiného. Když pak šel svatební průvod okolo hřbitova, holoubek na hrobě jejího mrtvého manžela vrkal o její vině. Manželku výčitky svědomí dovedly nakonec až k sebevraždě.
Záhořovo lože
Báseň vypráví o mladém poutníkovi, co byl na cestě do pekla, aby tam upsal svou duši. Cestou však narazil na vraha Záhoře, který zabíjel pocestné. Naštěstí tentokrát Záhoř poutníka nechal jít, ale pod jednou podmínkou. Až se bude vracet z pekla, poví mu, jak to tam vypadá. Po návratu poutník Záhořovi popisuje, jaké je peklo. Pověděl mu také, že tam pro něho mají už přichystáno mučící lože – „Záhořovo lože“. Záhoře to vylekalo a od té chvíle se začal modlit a činit pokání. Nakonec mu byla udělena milost a dostal se do nebe.
Vodník
Balada o zlém vodníkovi, který se zmocnil neposlušné dívky, když prala prádlo. Dívka se musela za vodníka provdat a brzy s ním měla i dítě. Jednoho dne si dívka u vodníka vyprosila, že může navštívit svou matku. Protože jí nevěřil, že vrátí, měl jednu podmínku – nechat dítě v jezeře a do večera se vrátit. Dívka se dlouho nevracela, a tak ji vodník volal. Matka ji však nechtěla pustit zpět, a tak se nevrátila. Vše končí pomstou vodníka, při které zabije dítě. (Jedná se zde o střet dvou mateřských lásek.)
Vrba
V této básni s myšlenkou spojení člověka s přírodou se duše ženy převtělovala do vrby. Její muž si všiml, jak každou noc leží jako bez života. Když se dozvěděl o spojitosti s vrbou, rozhodl se jí pokácet. Tím však také zabil svoji ženu a z jejich dítěte se stal sirotek. Z vrbového dřeva pak udělal kolébku, která měla nahradit matčino náručí a z proutků píšťalku, která měla nahradit její hlas. Tak byla matka i po své smrti dítěti nablízku.
Lilie
Zemřela dívka a na jejím hrobu vyrostla lilie, do které se převtělila. V noci se coby dívka stala ženou jistého mládence, který si ji utrhl a odnesl domů. Choval se k ní, jako by byla živá. Rozmlouval s ní a chránil jí před sluncem zdí. Musel však odjet, a když se vrátil, tak zjistil, že v jeho nepřítomnosti matka zeď zbořila, a tak květinu zahubila.
Dceřina kletba
Balada popisuje rozmluvu matky se svou dcerou, která zabila své dítě. Dívka je nešťastná a chce se oběsit. Proklíná svého svůdce i svou matku, že ji nechávala volnou ruku, a rozmazlila jí.
Věštkyně
Závěrečná báseň, kde věštkyně Libuše odkrývá proroctví o Přemyslu oráčovi, Libuši, a jiných historických událostech českého národa. Jedná se projev vlastenectví a víru v budoucnost. Báseň je považována za myšlenkový vrchol celé sbírky.
Význam sdělení (hlavní myšlenka):
Kniha poukazuje na lidové tradice a špatné vlastnosti lidí. Po jejich prohřešku přichází přísný a neúprosný trest, který postavy pokorně snášejí. Jedinou šancí ke zmírnění či odčinění je pokání (Poklad, Svatební košile, Záhořovo lože). Erben si cenil společenskému poslání ženy, především matky (ve všech básních kromě Záhořova lože je ženská hrdinka). Sbírka také měla posilovat víru národa v lepší budoucnost.
Inspirace dílem:
Řada různých zpracování – hudba, výtvarné umění, animovaná podoba atd.. Nejznámější: film Kytice (2000) – režie František Antonín Vrabec, divadelní podoba (70.léta 20.st.) – Semafor.
Reakce na dílo:
Dílo bylo pozitivně vnímáno především avantgardními umělci a zároveň teoretiky strukturalismu, kteří měli k avantgardě sympatie (J. Mukařovský, R. Jakobson). Výhrady měli naopak konzervativci (A.Novák) a katolíci (T. Vodička). Kyticí se později inspirovala řada básníků ( Hálek, Neruda, Vrchlický, Bezruč, Wolker ), skladatelů ( Dvořák, Fibich) a malířů ( Mánes, Mikoláš Aleš).
Ukázka:
VĚŠTKYNĚ
Úlomky
Když oko vaše slzou se zaleje,
když na vás těžký padne čas,
tehda přináším větvici naděje,
tu se můj věští ozve hlas.
Nechtějte vážiti lehce řeči mojí,
z nebeť přichází věští duch;
zákon nezbytný ve všem světě stojí,
vše tu svůj zaplatí dluh.
Řeka si hledá konce svého v moři,
plamen se k nebi temeni;
co země stvoří, sama zase zboří:
avšak nic nejde v zmaření.
Jisté a pevné jsou osudu kroky,
co má se státi, stane se;
a co den jeden v své pochová toky,
druhý zas na svět vynese.
