Kytice – rozbor díla (7)

 

Kniha: Kytice

Autor: Karel Jaromír Erben

Přidal(a): Andrea, Baunka

 

Karel Jaromír Erben (1811-1870)

• Český autor balad, sběratel písní, historik, spisovatel a básník, který patří k hlavním představitelům romantismu.
• Narodil se v Miletíně u Hořic v Podkrkonoší jako jedno z devíti dětí. Karel měl od malička velký cit pro hudbu, ke vzdělání a učenosti jej vedli dědeček a strýc z matčiny strany. Matka chtěla, aby se stal učitelem, ale její přání se nesplnilo a ve svých pětašedesáti letech umírá s vědomím, že dala národu velkého básníka.
• Po vystudování právnické fakulty byl zaměstnán jako seriózní sekretář Českého muzea a později jako archivář města Prahy. V roce 1867 se zúčastňuje Moskevské výstavy umění.
• Roku 1870 umírá na plicní tuberkulózu a veškerý majetek odkazuje všem rovným dílem (manželce a dětem).

Díla:

• Pohádky (pohádkové bytosti pro něj byly alegoriemi dějů v přírodě) – Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Dlouhý, široký a bystrozraký (vítr, voda, země)

 

Literárně-historický kontext

Romantismus v českých zemích

• Erben se řadí k českým romantikům
• 30. léta 19. století
• myšlenky slovanské vzájemnosti
• vytlačení učeneckého rázu literatury
• díla slouží k účelům výchovným a zábavným

 

Znaky romantismu:

• Autobiografičnost (hrdina totožný s autorem)
• Hrdina je vně velmi ošklivý, ale vnitřně krásný („v ošklivosti je krása“)
• Hrdinovi nikdo nerozumí, cítí se osamělým (individualista), touží po lásce, ale miluje nešťastně
• Většinou končí život tragicky, jeho původ je opředen záhadou
• Výjimečný člověk ve výjimečné situaci
• Není schopen se přizpůsobit společnosti, často znuděný životem, vnitřně rozerván
• Romantické prostředí:
  • výjimečné, tajemné až hrůzné
  • hrady, katedrály, sklepení, temné lesy a jezera

 

Další autoři:

• Karel Hynek Mácha (Máj – lyrickoepická báseň)
• Josef Kajetán Tyl (časopis Květy české, Strakonický dudák aneb Hody divých žen, Fidlovačka aneb Žádná hněv a žádná rvačka)

 

Rozbor: Kytice (1853)

• Literární žánr: soubor 13 balad
  • Původně obsahovala 12 balad, Lilie dodána až později roku 1861
  • Velmi pesimistické lyricko-epické básně s pochmurným dějem a tragickým koncem. Některé nám mohou připomínat také pohádku (Zlatý kolovrat, Vrba) či se svým obsahem blíží legendě (Záhořovo lože).
• Balady byly tvořeny po dobu téměř 20 let (první báseň, Kytice, vyšla časopisecky již roku 1838).
• Erben vnáší Kyticí do české literatury dva nové principy, a to komponovanost a etičnost.

 

Motivy

• Vina a trest – trest je nevyhnutelný a krutý
• Mezilidské vztahy – hlavně mateřská láska
• Osudovost
• Marný boj proti nadpřirozeným silám a přírodě

 

Námět

• Inspirace v mýtech, strašidelnost, zázračnost
• Čerpá z lidové slovesnosti

 

Komponovanost sbírky

• Jde o předem rozmyšlené rozvržení básní, je pro Erbena prvořadou záležitostí. Erben totiž přichází s jakýmsi osovým řazením balad, kde zrcadlové protilehlé básně mají vhodné atributy. Takže sledujme Erbenovu logiku:
  • *První a poslední báseň sbírky (Kytice, Věštkyně) jsou  návazností na lidovou poezii, popřípadě aktualizují staré pověsti, uvozující básně sbírky, tedy jasně upomínají na lidovou tvorbu.
  • *Druhá a předposlední báseň sbírky (Poklad, Dceřina kletba) jsou o porušení základního etického vztahu matka- dítě.
  • *Třetí a třetí báseň odzadu (Svatební košile a Vrba) jsou svědky přeměny člověka, a to ženy ve vrbu a milence v upírskou duši.
  • *Čtvrtá a čtvrtá báseň odzadu (Polednice, Vodník) – v nich vystupují nadpřirozené bytosti, které jako hlavní zasahují do porušených etických vztahů.
  • *Pátá a pátá báseň odzadu (Zlatý kolovrat a Záhořovo lože) kladou důraz na vinu a na vykoupení, velkou roli zde hraje pokání.
  • *Prostřední balady (Štědrý den, Holoubek) jsou založeny na lásce a smrti.

 

Etičnost sbírky

• Porušení morálky => krutý trest
• S tímto principem je nutno u Erbena počítat, ačkoliv se mnohdy setkáváme s tvrzením, že v Kytici se jedná o pouhou osudovost. Fatálnost jako taková vystupuje je n do popředí je ve Štědrém dnu a ve Věštkyni, ale ve všech ostatních básních vytváří dramatický konflikt vzájemné vztahy, jež jsou porušovány. Vinna je tedy vždy konkrétní osoba, která možná někdy neúmyslně, nějakým způsobem překročila hranici v mezilidských vztazích.
• Ne náhodou považuje Erben právě vazbu matky k dítěti za nejužší a nejzákladnější ze všech lidských vztahů vůbec. Není-li v tomto směru vše v pořádku, následuje potrestání, přesně v souladu s pravdou vyššího zákona, morálkou mýtu.

 

Znaky Kytice

• Čerpání z lidové slovesnosti, mýtů
• Hrdina se vymyká romantismu
• Neobjevují se typické protiklady
• Vše se odehraje ve velmi krátkou dobu -> baladická zkratka
• Čas se zastavil, je neměnný a absolutní
• Prostředí je romantické (jezera, hřbitovy, lesy)
• Výskyt nadpřirozených bytostí
• Zvláštní chápání viny -> Erben ji spojuje s těmi, kteří se jí chtě nechtě dopustili -> hrdinové se proti trestu nebouří (jako u Máchy)

 

Kompozice

• Verš – základní jednotka poezie, většinou jeden řádek, 2 verše tvoří jeden rým
• Rým -zvuková shoda jedné nebo více slabik na konci veršů
  • Sdružený – rýmují se dva po sobě jdoucí verše
    • Svatební košile, Zlatý kolovrat, Vodník, Vrba, Lilie                                       
  • Střídavý – sudý verš se sudým, lichý s lichým
    • Kytice, Poklad, Polednice, Štědrý den, Věštkyně
  • Obkročný – první verš se čtvrtým a druhý se třetím
    • Poklad, Záhořovo lože
  • Přerývaný – rýmují se pouze sudé verše, liché bez rýmu
    • Holoubek
• Refrén – obsahuje balada Svatební košile

 

Jazyk a styl

• Zhuštěný děj s úsporným jazykem (neslovesné děti, absence spojek, místo sloves citoslovce)
• Nijak rozsáhlé popisy přírody -> zkratka v popisech přírody
• Stručné dialogy
• Dokonalá zvukomalba (onomatopoie – Vodník) – ve Vodníkovi (vyvalily se vlny zdola, na topole podle skal, zelený mužík zatleskal)
• Dynamičnost
• Archaismy
• Střídavý rým

 

Obsah:

Kytice:

• Úvodní báseň sbírky, autor navazuje na lidovou poezii. Matka, symbol vlasti či národa, sice umřela, ale její duch dále žije v mateřídoušce (v lidových pověstech) a siroty (Erben), které zanechala, ji vážou v kytici.
• Atmosféra: velmi smutná a pochmurná na začátku -> smrt milované matky, místy i radostná -> děti poznaly svou matku v květině, na závěr velmi vlastenecká
• Téma: smrt matky, která po sobě zanechala mnoho dětí, sirotků, ty nyní truchlí, obrovské vlastenectví (matka = vlast)
• Motiv: mezilidské vztahy-> mateřská láska, motiv smrti, motiv vlasti
• Hlavní myšlenka: – matka = symbol národa a vlasti, báseň ukazuje jak krásu jazyka (mateří – douška), tak i krásu naší vlasti, květy mateřídoušky jsou vlastně i prosté pověsti naší země
• Hlavní postavy: zemřelá matka, siroty
• Básnické prostředky: epiteton – konstans (drobnolistý kvítek, vlasti milé), inverze (vlasti naší milé), apostrofa (vy prosté naše pověsti!), personifikace (duše její se vrátila), anafora (poznaly dítky.. poznaly ji..), celá báseň je jakási alegorie
• Rým: střídavý

Zemřela matka a do hrobu dána,
siroty po ní zůstaly;
i přicházely každičkého rána
a matičku svou hledaly.

I zželelo se matce milých dítek;
duše její se vrátila
a vtělila se v drobnolistý kvítek,
jím mohylu svou pokryla.

 

Poklad

• Na Velký Pátek se chudá žena se svým dítětem chystá navštívit kostel. Na v polovině cesty však objevuje otevřenou jeskyní, v níž, jak později zjistí, se nachází poklad. Proto v jeskyni pokládá syna na zem a vynáší tolik zlata, kolik jen může. Ale až moc velká hamižnost se jí zmocňuje a příroda ji ztrestá. Skála se najednou zavírá a ona nestíhá zachránit svůj největší poklad, a to syna. Po roce však dostává druhou šanci a tentokrát ji nepromarní.
• Atmosféra: slavnostní (Velký pátek), plná tajemství, později velmi tragická, kouzelná
• Téma: matka spěchá na mši, když narazí na vchod do jeskyně plné bohatství, je tím tam okouzlena, že zapomene na své dítě
• Motiv: mateřská láska (zde narušena touhou po bohatství), vina a trest (matka musela celý rok čekat na své dítě, myslela, že už je mrtvé, skoro se zbláznila), motiv čekání, pochopení
• Hlavní myšlenka: často se necháme odradit od důležitých věcí kvůli slávě a bohatství, až příliš pozdě přijdeme na to, že jsme to dobré propásli a připravili se o to vlastní hloupostí
• Hlavní postavy: matka a její dítě
• Rým: střídavý, později se mění

Ach, běda mi! běda! běda!
ach, mé dítě, kde jsi, kde jsi?
kde tě najdu, dítě drahé?!
Dítě drahé – drahé – drahé!
blízkými to hučí lesy…

 

Svatební košile

• Mladá panna čeká na svého vyvoleného již dlouho. Z ciziny se však dlouho nevrací. Dívka se modlí a modlí, neví, že je mrtvý, proto se rouhá Bohu a vyhrožuje sebevraždou. Ten ji trestá a zesnulý milenec jako upírská duše si pro ni přichází v noci a po přemlouvání, ji odvádí k hřbitovu. Postupně však ji vše dochází a kam mají namířeno, ale vše co měla s sebou (modlitební knížky, růženec a křížek) jí cestou milenec zahodil. Ona se však před ním schovává v márnici, ale on tluče a tluče do dveří a volá na umrlce , aby vstal a odstrčil mu závoru. Vše nebohá a provinilá dívka podstupuje celkem třikrát a udobřuje si Boha modlením. Ten ji vyslyší, kohout zakokrhá a nebezpečí je tím zažehnáno, ale ona si svoje pošetilé chování vždy připomene v zrcadle, protože ji hrůzou zešedivěly vlasy.
• Atmosféra: milostná, hrůzyplná, tajemná
• Téma: rouhající se dívka, která neujde trestu (typické pro Erbena) -> příliš pozdě si uvědomuje, že to není ten chlapec, kterého kdysi měla ráda, milý si ji odvede na hřbitov, a tam si ji chce vzít, zachrání se jen díky modlitbám
• Motiv: hlavní motiv viny a trestu -> dívka se rouhala („milého z ciziny mi vrať, aneb život můj náhle zkrať“), smrti, utrpení
• Hlavní myšlenka: neměli bychom se tak rouhat a nehodně prosit, velký důraz kladen na víru (kdyby se dívka nemodlila -> zemřela by)
• Hlavní postavy: mladá dívka –  prosí Panenku Marii, aby jí vrátila jejího milého z ciziny; dívčin milý – mrtvý, vrací se pro svou dívku na svět, aby se stala jeho ženou
• Básnické prostředky: anafora (a lampa ještě svítila, a lampa ještě hořela; Hoj má panenko tu jsem již! Hoj má panenko co děláš?..), eufemismus (žel bohu! kde můj tatíček? Již na něm roste trávníček!), apostrofa (Maria, panno přemocná!), epanastrofa (..skoč a pojď, skoč a pojď a mě doprovoď..), synekdocha (ve dne mé oči tlačí sen, oko boží nade mnou), epiteton, hyperboly (byli skokem 20 mil), ornans i konstans, přirovnání
• Rým: sdružený

Pěkná noc, jasná – v tu dobu
vstávají mrtví ze hrobů,
a nežli zvíš, jsou tobě blíž –
má milá, nic se nebojíš?

 

Polednice

• Vystresovaná žena vaří oběd pro svého manžela, který má přijít z roboty. Dítě však hodně zlobí, rozhazuje hračky a neposlouchá matku. Matka už ztrácí trpělivost a z jejich úst zazní známá osudná slova. Už po něm sahá ruku a vyděšená vinice tiskne dítě v náručí a snaží se ho ubránit. Otec přichází domů, manželku ještě dokáže zachránit, ale udušenému dítěti již pomoci nedokáže.
• Atmosféra: napjatá, planá nervozity, hrůzyplná
• Téma: matka v návalu rozčilení přivolá na své ukřičené dítě Polednici, jakousi tajemnou bytost, ta opravdu přijde a požaduje na matce dítě, matka je k smrti vyděšená, dítě k sobě tiskne takovou silou, že jej udusí
• Motiv: mateřská láska, vina a trest -> matka je potrestaná tím, že udusí vlastní dítě, motiv poledne
• Hlavní myšlenka: kvůli naprostým maličkostem se člověk rozzlobí na svého bližního, a až příliš pozdě si uvědomuje, že to nebylo třeba, že dítě mělo matku jen rádo a chtělo, aby se mu více věnovala, matka si to však uvědomila až příliš pozdě, sama se vlastně potrestá
• Hlavní postavy: matka, dítě, Polednice, otec -> spolu s ním a polednem přichází jakési uvolnění
• Básnické prostředky: anafora (Pojď si proň…pojď, vem si ho zlostníka..), onomatopoie (ke stolu se plíží tiše, Polednice jako stín), epizeuxis (běda, běda dítěti!)
• Rým: střídavý

A zas do hrozného křiku –
„I bodejž tě sršeň sám – !
Že na tebe, nezvedníku,
Polednici zavolám!

Pojď si proň, ty Polednice,
pojď, vem si ho, zlostníka!“ –
A hle, tu kdos u světnice
dvéře zlehka odmyká.

 

Zlatý kolovrat

• Jednoho dne na dveře chaloupky, kde žije žena se dvěma dcerami, zaklepe král. Otevře mu krásná Dornička, ten ji poprosí o trochu vody a po prvním pohledu se do ní zamiluje a následně jí nabízí sňatek. Macecha by však raději provdala svou vlastní dceru a tak ji po cestě k hradu zabíjí. Useknou ji ruce, nohy, vypíchnou oči a části lidských ostatků berou v ranci s sebou, ale trup s hlavou zanechávají v lese. Ženich si bere za ženu mladou podvodnici a po osmi dnech muž odchází do války. Stařec tělo usmrcené dívčiny mezitím nachází na místě činu a posílá pachole k vládci se zlatým kolovratem a přeslicí, aby jej vyměnil za končetiny a oči zesnulé nešťastnice. Když se manžel vrátí zpět, požádá svou ženu, aby mu upředla zlatou nit, a když začala s prací, kolovrátek začal zpívat o tom, co Dorničce s macechou hrozného provedly. Neprodleně proto on odjíždí ke starci, kde se shledává se svou milou.
• Atmosféra: pohádková, ponurá (strašidelný les)
• Téma: mladý šlechtic se zamiluje do dívky, kterou potká při lovu. Její matce nařídí, aby ji dovedla na zámek, babice a její druhá dcera však Dorničce štěstí závidí a tak ji zabijí, vše je brzy prozrazeno
• Motiv: mateřská láska (k druhé dceři, kterou měla radši a jí přála bohatého ženicha), trest (za vraždu nebohé dívky), láska, závist, osudovost (ty dvě byly stejně potrestány)
• Hlavní myšlenka: autor poukazuje na lidskou závist, její následné potrestání (Boží mlýny melou), každý je po zásluze potrestán („Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá!“)
• Hlavní postavy: matka – babice a její dvě dcery, mladý šlechtic
• Básnické prostředky: metafory, personifikace, epiteton, epizeuxis,
• Rým: sdružený, na závěr jeden verš jako nějaký dodatek

Vyšla dívčina jako květ,
neviděl také krásy svět,
přinesla vody

ze studnice,
stydlivě sedla

u předlice,
předla, předla len.

 

Štědrý den

• Dvě mladé dívky (sestry) Hana a Marie se na Štědrý den vydaly prosekat ledy na jezeře, aby zjistily, jaká je čeká budoucnost, Hana se viděla se švarným Václavem, Marie spatřila jen rakev a kostel, do roka se vše vyplnilo, Hana se vdala, Marie zemřela.
• Atmosféra: mladistvá, rozverná, bezstarostná, osudová, později velmi tragická a pesimistická
• Téma: sestry se na Štědrý večer vydávají k jezeru, kde prosekají led, aby viděly svou budoucnost
• Motiv: motiv lidových zvyklostí, lásky, osudovosti, smrti
• Hlavní myšlenka: slovy autora: „je lépe v mylné naději sníti, nežli budoucnost odhaliti a strašlivou poznat jistotu -> tedy jakési ponaučení na závěr balady
• Hlavní postavy: dvě mladé dívky Marie a Hana
• Básnické prostředky: epitetony, přirovnání, metafory (sníh na šedé hlavě, panenská lilie), perifráze (svatební šije košile), apostrofa (hoj ty štědrý večere), personifikace (vítr laškuje)
• Rým: střídavý

 

Holoubek

• Mladá žena zabila svého manžela, nějaké období předstíraně truchlí, ale co nevidět se vdává znovu. Na hrobě zesnulého muže sedává holoubek, který jí vrkáním připomíná vinu. Vražednice svou vinu neunese a nakonec spáchá sebevraždu utopením v jezeře.
• Atmosféra: zpočátku velmi smutná a tragická, milostná, plná hrůzy,
• Téma: mladá žena otráví muže, brzy přestane truchlit a vezme si jiného. Holoubek ženě vinu připomene a ta spáchá sebevraždu.
• Motiv: viny a trestu (za to, že na nebožtíka manžela tak brzy zapomněla), osudovosti (osud si ji stejně našel), motiv výčitek svědomí, pobláznění
• Hlavní myšlenka: holoubek symbolizuje svědomí -> to právě ženu dohnalo až k sebevraždě
• Hlavní postavy: mladá vdova, její nový manžel
• Básnické prostředky: přirovnání, metafory, personifikace (žel její zahynul, běží časy, běží), epitetony, epizeuxis (běží časy, běží)
• Rým: střídavý

 

Záhořovo lože

• Mladý poutník potká na své cestě do pekla zlosyna Záhoře, který zabil mnoho lidí. Záhoř jej nechá projít jen díky tomu, že mu poutník slíbí, že mu přijde říct, co v pekle viděl a slyšel. Po roce se poutník vrací a vypravuje, že ďábel, který sepsal smlouvu s jeho otcem a tím poskvrnil duše i všech svých potomků, odmítal vydat tuto smlouvu a tak jej musel Satan (vládce pekel) mučit. Nejprve v pekelné koupeli, pak s pekelnou děvou a nakonec ho rozkázal dát na Záhořovo lože. Záhoře to vyděsí, prosí za odpuštění a ptá se poutníka, jak odčinit své hříchy. Ten vezme jeho kyj z jabloně, zarazí jej do skály a přikáže mu, aby u něj klečel a prosil za odpuštění, má na něj počkat. Poutník se až jako starý muž vrací po 90 letech, aby oba se Záhořem konečně dosáhli klidu a jako dvě bílé holubičky se vznesou na nebesa
• Atmosféra: atmosféra je prosycena vírou v Boha, velmi smutná, kajícná, na závěr radostná
• Téma: Krutý vrah nechává naživu poutníka mířícího do pekla, aby mu povyprávěl co tam zažil a viděl.
• Motiv: hlavním motivem je vina a trest, motiv odpuštění, pokory, motiv víry
• Hlavní myšlenka: víra v Boha vede k vykoupení, symboly holubice -> očištění duše, osvobození, odpuštění, spojení s přírodou -> Záhoř tak dlouho klečel, až obrostl mechem
• Hlavní postavy: poutník, jehož duši otec zaprodal ďáblu a který se pro ni vydává, Záhoř, zločinec, který svou duši pokáním osvobodí
• Básnické prostředky: nejmetaforičtější báseň celé sbírky, plno metafor, personifikace, anafory, hyperboly, epifory, metonymie, synekdocha
• Rým: střídavý, sdružený, obkročný

„Stůj, červe, kdo jsi, kam tě cesta vede?“

Zastavil se poutník, zvedna líce bledé:
„Jsem zatracenec,“ – odpovídá tiše –
„do pekla cesta má, do satanské říše!“

 

Vodník

• Dívka, která ráno vstala, chce jít vyprat prádlo do jezera, ale matka ji chce v tom zabránit. Měla totiž v noci zlý sen, že zelený muž vyleze z vody ven. Avšak dceruška neposlouchává rady, a jak namočí první šáteček, prolomí se lávka a po mladičké dívčině zavíří se v hlubině. Vodník ji donutí, aby si ho vzala za muže, zplodí dítě, ale manželce se stýská po matičce.  Nakonec vodník svoluje, že ji může navštívit, ale pod podmínkou, že syna nechá v jezeře, nebude objímat matku a brzo se vrátí zpátky. Ona se však dlouho nevrací a manžel začíná ztrácet trpělivost, volá ji zpět, ale ona nikde. Proto si pro ni jde sám, matička svou dceru nechce nikam pustit a vodníka posílá zpátky tam, odkud přišel. Díky tomu děťátko přichází o život.
• Atmosféra: zpočátku mladistvá, radostná, plná optimismu, prostředí jezera je naopak velmi truchlivé a pesimistické, přímo to na nás z básně dýchá (typické romantické prostředí)
• Téma: dívka neuposlechne svou matku a je vtažena do vodního světa. Stává se vodníkovou ženou  a narodí se jí dítě.
• Motiv: převažující motiv mateřské lásky (matka nechce pustit dceru k jezeru, dcera nechce poslechnout matku, aby se za vodníkem nevracela, slyší jen křik svého dítěte), viny a trestu (za to, že se k Vodníkovi nevrátila -> zabil její dítě, za to, že na počátku neuposlechla svou matku -> Vodník ji vtáhl do hlubin)
• Hlavní myšlenka: mateřská láska, lidová slovesnost -> pověsti o vodnících
• Hlavní postavy: matka, dcera, vodník, vodníkovo dítě
• Básnické prostředky: personifikace, epiteton (o i k), inverze, přirovnání, onomatopoie (vyvalily se vlny zdola), ironie (tam na zemi za kostelem u černého kříže, aby má matička zlatá měla ke mně blíže), hyperbola (stokrát jsem tě prosila), anafora (vari od našeho prahu, vari pryč ty lstivý vrahu)
• Rým: sdružený

„Ach matičko, běda, běda,
tím pláčem mi krev usedá;
matko má, matičko zlatá,
strachuji se vodníka!“ –

 

Vrba

• Manžel zpozoruje, že jeho žena vypadá v noci jako mrtvá a velmi se tím trápí. Náhle zjišťuje, že příčinou je převtělování její duše do vrby. Proto se rozhodne strom pokácet. Když tak učiní, zabije tím i matku svých dětí a udělá z nich rázem siroty. Proto ze dřeva vyrobí kolébku a píšťalky, aby dětem byla na blízku i po smrti.
• Téma: sepětí ženy s vrbou, když vrbu její manžel pokácí, žena umírá
• Rým: sdružený

Paní moje, paní milá,
vždycky upřímná jsi byla,

vždycky upřímná jsi byla –
jednohos mi nesvěřila.

 

Lilie

• Zesnulou pannu pohřbili a v lese na jejím hrobu vyroste krásná bílá lilie. Ovdovělý muž ji utrhne a odnese domů. Velice si ji oblíbí a zjišťuje, že se květina v noci mění zpátky v člověka, v pěkné děvče. Ožení se s ní, ale jednoho dne musí odjet pryč a svěří ji do péče své matky.  Dává jí pokyny, aby na květinu nepouštěla sluneční paprsky. Matička však nesnese, aby její syn žil s takovou ženou, a tak ji zahubí.
• Téma: dívka zemře a na jejím hrobě vyroste lilie, jistý šlechtic ji najde a nechá si ji přesadit k domu, je jí okouzlen, v noci dívka ožívá a chodí po sadě.
• Rým: sdružený

„Ó matko, matko, ty hadice zlá!
Čím ublížila tobě žena má?
Otrávila jsi žití mého květ:
bodejž i tobě zčernal boží svět!“

 

Dceřina kletba:

• Dívka zabije své dítě a za trest ji mají pověsit na šibenici. Ona ale obviňuje svou matku, že ji tak rozmazlila a nechala ji dělat, co se jí zachtělo. To považuje za příčinu svého neštěstí.
• Atmosféra: ponurá, velmi tragická a smutná
• Téma: dívka prokleje svou matku za to, že ji podporovala v jejím lehkomyslném životě. Poté otěhotněla a zabila své dítě.
• Motiv: vina a trest, mateřská láska, osudovost

„Kletbu zůstavuji tobě,
matko má!
Kletbu zůstavuji tobě,
bys nenašla místa v hrobě,
žes mi zvůli dávala!“

 

Věštkyně

• Závěrečná balada sbírky, kde věštkyně povzbuzuje český národ v dobách krize. Jsou zde oživována některá stará proroctví o Libuši či Přemyslu Oráči a právem ji považujeme za vrchol celého díla.
• Téma: věštkyně promlouvá o českém národu
• Hlavní myšlenka: vlastenectví, víra v budoucnost národa, snaha probudit vlastenectví v čtenáři

 

Přijetí díla/kritika

• První báseň Kytice vyšla již dříve v časopisech a byla velmi kladně přijata (později ovlivnila i jiné autory)
• Sbírka celkově přijata velmi kladně, lidé v ní viděli ztvárněnou lidovou moudrost a tradice

 

Inspirace dílem

• v 70. letech parodicky přepracována divadlem Semafor (Jiří Suchý)àU lavice dítě stálo, z plna hrdla zpívalo!
• zfilmováno animovaně i hraně (režisér Brabec)

 

Zajímavosti

• Rozpor s Máchou -> polemika s ním v díle Záhořovo lože (symbol poutníka, sugestivní obraz noční krajiny, Erben nesouhlasí s odporem jedince proti vyšší vůli, ale pokora a pokání jsou cestou k spáse) ->Erben se na rozdíl od Máchy od svého hrdiny distancujeH