Kniha: Lakomec
Autor: Molière
Přidal(a): Anedz
Moliére (1622-1673)
- Francouzský herec, spisovatel a dramatik období klasicismu.
- Narodil se 15. ledna 1622, zemřel 17. února 1673. Vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin.
- Synem bohatého měšťana a dvorního čalouníka, ale proti vůli své rodiny se stal komediantem. Ve 21 letech založil divadlo Illustre Théâtre – v Paříži příliš neuspěli a kvůli dluhům byl Molière krátce vězněn, proto se soubor vydal na dlouhou cestu po francouzských provinciích. Svými hrami se postupně proslavil a získal přízeň různých vrstev publika.
- Zabýval se tzv. nízkým dramatem, hlavně komedií a fraškou (ve stylu commedie dell’arte, kterou byl velmi ovlivněn). Ve svých hrách zesměšňoval společnost a ukazoval ji takovou, jaká ve skutečnosti je (věci, o kterých se běžně nemluví). Navazuje na tradice lidového divadla, antickou komedii a commedii dell’arte. Často režíroval nebo hrával hlavní role.
- Commedia dell’arte – rozvíjela se v Itálii již v 16. století, herci měli předepsanou kostru děje a záleželo na improvizaci a reakcích publika, jakou pasáž hry rozvinou. Herci měli výrazné kostýmy a masky.
- Jeho hry někdy popuzovaly církevní i společenské kruhy, ale díky ochraně krále Ludvíka XIV., který jeho soubor podporoval a umožnil mu vystupovat v Palais-Royal, mohl ve své tvorbě pokračovat i přes zákazy některých her (např. Tartuffe).
- Zemřel krátce po představení, kdy hrál umírajícího ve hře Zdravý nemocný – během představení se mu udělalo špatně a zemřel několik hodin poté doma.
- Jeho hry jsou nadčasové a stále oblíbené. V postavách svých komedií vytvořil Molière velkolepé typy právě tím, že v nich objevil pravdivou podstatu lidských charakterů, které žijí v nejrůznějších dobách a společenských systémech. Postavy mají výrazné charakterové rysy.
Další díla:
> Jeho dílo tvoří převážně satirické komedie, veršované i prozaické. Používal důmyslný jazyk i humor.
- Popleta – 1. významnější dílo
- Tartuffe (neboli Pokrytec) – satir. veršovaná komedie, proti politické situaci a církvi, pokrytectví
- Sňatek z donucení – komedie-balet s hudbou Jean-Baptisty Lullyho
- Zdravý nemocný – komedie-balet v próze, měšťácký sobec, hloupý hypochondr
- Misantrop – veršovaná komedie, fanatický zastánce pravdy se zamiluje do ženy – přetvářky
- Škola žen – komedie
Literárně historický kontext
- Divadelní hra, klasicistní komedie o pěti dějstvích, která se odehrává v Paříži v druhé polovině 17. století.
- Kritizuje lakotu, podlézavost a neupřímnost.
- Je napsána na motivy antické „Komedie o hrnci“ od Plauta.
- V Plautově komedii je sice hlavní hrdina Euclio chudý člověk, který získá obrovské jmění (zatímco Harpagon je boháč), ale zůstal zde motiv zlatého pokladu a jeho krádeže.
- 17. století probíhalo ve znamení pokroku vědy. Na síle nabýval hlas myslitelů, kteří vystupovali proti vlivu šlechty a církve na královskou moc. Vláda podle nich měla usilovat o blaho lidu, co možná nejméně pošlapávat svobody jedince a ctít svobodu vyznání.
Umělecké směry:
- KLASICISMUS:
- umělecký směr, který vznikl ve Francii. Smysl umění v napodobování přírody, ale pouze toho, co je podstatné a neměnné. Vzorem bylo antické umění. Zaměření na společenské a mravní problémy. Zobrazuje člověka vůbec – různé charaktery nadčasově pojaté. Dramata musí dodržovat zásadu 3 jednot.
- Dělení žánrů:
- OSVÍCENSTVÍ:
- navazuje na klasicismus, hnutí, vládlo v 18.století. Důvěra v osvícenství, rozum a pravdu, boj proti pověrám a předsudkům. Prosazování svobodného myšlení a přesvědčení. Zdůrazněna rovnost mezi lidmi.
Další autoři této doby:
- Francie
- Pierre Corneille: tragédie Cid – konflikt povinnosti a vášně, Chiména + Rodrigo
- Jean Racine: tragédie Faidra – žena ničící životy kvůli neopětované lásce
- Jean de la Fontaine: sbírka Elegie; Bajky – vychází z Ezopových, odsuzuje pokrytectví
- Charles Perrault: Příběhy a vyprávění z minulých dob – pohádky
- Itálie
- Carlo Goldoni: Poprask na laguně – kolektivní hra (jako Fuente Ovejuna), Sluha dvou pánů, Pan Teodor Brumla
Rozbor díla: Lakomec (1668)
Obecné informace:
- Kdy a kde dílo vyšlo: v roce 1667 jako divadelní hra
- U nás z francouzského originálu přeložil E. A. Saudek, nakladatelství Mladá fronta
- Umělecké období: Vrcholné dílo francouzského klasicismu.
- Literární druh:
- drama (příběh se vypráví pomocí dialogů a monologů)
- Literární žánr: satirická komedie
- Literární nebo dramatický útvar, který vždy končí šťastně (stejně jako pohádka). Od komedie očekáváme humorný nadhled nad lidskými slabostmi a lidskou nedostatečností.
- Literární směr: Klasicismus
Charakteristika z hlediska autorského:
- a) převážně tvořily satirické komedie, která se točila kolem lásky nebo nevěry.
- b) Základní rysy autorského stylu: důmyslný jazyk, čtivost, přirozená mluva a krásná interpretace emocí, charakterů a postoje osob
- c) Vztah autora k tématu, prostředí, době, postavám..: Rád poukazoval a účelně kritizoval narcistickou povýšenost vyšší společnosti.
- d) Vypravěč – er-forma (řeč vypravěče má podobu monologu ve 3. osobě)
Funkce literárního díla:
- Dílo, které patří do každé doby. Hlavní hrdina, který má rád jen peníze a zapomíná na své děti i zaměstnance – sloužící. Bezohledně by provdal svou dceru za starce a syna za vdovu jen když bude mít dost peněz. Kniha se velice dobře četla a byla velice poučná.
Plán tematický:
- Zdařilá charakteristika postav, zvláště titulní postavy (hyperbola – nadsázka či zveličení označuje záměrné přehánění skutečnosti s cílem zdůraznit subjektivní závažnost). Výstižně vyjádřená psychologie postav. Postavy ztvárněny satiricky i humorně – řešení konfliktu smířením.
Motivy:
- Chamtivost, sobeckost, láska, intriky.
Námět:
- Kritika chorobné touhy po penězích; člověk zaslepený touhou po bohatství nebere ohled na city ani lásku; výsměch lidské chamtivosti.
Kompozice:
- Klasická komedie o pěti aktech (5 dějství)
- Dílo psáno chronologicky, odehrává se v jeden čas na jednom místě, plno komediálních prvků, dochází k úsměvnému nedorozumění.
- Dodržení Aristotelovy trojí jednoty místa, času a děje
Jazyk:
- Spisovný místy archaický jazyk – typický pro svou dobu
- archaismy = zastaralé výrazy
- Dialogy, monology, repliky, scénické poznámky, prozaický text
- Dílo přeloženo z francouzštiny do češtiny
- Psáno v próze – na tuto dobu velice nezvyklé, protože díla byla psána jako poezie, jelikož se lépe ústně přednášela
- Často se objevuje přímá řeč, přirovnání, zdrobněliny či satirický tón.
Prostředí děje:
- Druhá polovina 17. století (rok 1670), Paříž.
Postavy:
- Hlavní postavy
- Harpagon: Šedesátiletý lichvář, bezcitný boháč, vdovec, chamtivý a lakomý – pro peníze dokáže obětovat rodinu, děti, přátele. Ztráta peněz pro něho znamená ztrátu smyslu života. Postava tragikomická. (latinsky harpago = kořistník či loupit)
- Eliška: dcera Harpagona, spravedlivá, upřímná (tajné zásnuby se šlechticem Valérem)
- Kleantes: syn Harpagona, chytrý a podnikavý. Nechápe otcovu posedlost a šílenou lásku k penězům. Zamiloval se do Mariany a nehodlá se jí vzdát, i přesto že otec jeho lásce nepřeje a chce si Marianu nechat sám pro sebe.
- Mariana: Velmi krásná, ale chudá dívka, která se stará o svou nemocnou matku. Zamilovala se do Kleantese.
- Čipera (Štika): sluha Kleantese zcela oddaný udělá pro svého pána vše
- Valér: sluha Harpagona, zamilován do Elišky
- Vedlejší postavy:
- Frosina – dohazovačka
- vdova Bončárová – budoucí choť Kleantese
- Anselm – budoucí choť Elišky, otec Valéra a Mariany
- komisař
- Jakub – Harpagonův kočí a kuchař (v originále sluha), občas komicky komentuje situace v domě.
Stručný obsah:
Harpagon omezuje své děti, svého syna Kleanta i dceru Elišku nutí do sňatků, které by pro něho byly výhodné. Pro syna vybral bohatou vdovu, přestože Kleantes miluje krásnou mladou Marii, do které se ale Harpagon zakoukal sám. Pro dceru naopak našel zámožného starce Anselma. Jeho šílenství způsobí až ztráta zlatých dukátů, které mu vezme sluha Čipera (Štika), aby tak pomohl svému pánovi Kleantovi. Harpagon po nich zběsile pátrá. Po odhalení lsti se Harpagon výměnou za peníze vzdává Marie. Nakonec svolí k sňatkům svých dětí s partnery, které si sami zvolili, ale až poté co se dozvídá o tom, že jejich otcem je ve skutečnosti bohatý Anselm.
Podrobný děj:
Dějištěm Moliérovi komedie je Paříž roku 1670. Vypráví o životě lakomého Harpagona a jeho dvou dětech. Měl dceru Elišku a syna Kleanta, který, aby mohl slušně žít, si udělal samé dluhy. Obě dvě děti neměly svého otce příliš rády, protože celé město vědělo, že je hrozně bohatý, ale byl lakomec a škudlil.
Eliška se zasnoubila s Valérem, který dělal u nich v domě správce. Protože se však báli požádat otce o svolení k svatbě, rozhodli se, že se Eliška nejprve svěří svému bratrovi Kleantovi. Ten ji však mile překvapil a jako první se jí svěřil se svým trápením. Měl rád chudou dívku z ulice Marianu, ale stejně tak jako Eliška měl strach z otce.
Chtěli jít za otcem společně. Harpagon však začal o manželství mluvit sám. Mluvil velice pěkně o Marianě a byl rád, že mu jeho syn dával za pravdu v tom, že by z ní byla dobrá manželka, ale musela by dostat aspoň nějaké věno. Potom Harpagon řekl, že si ji chce vzít sám za ženu a Kleant se málem skácel. Harpagon pak svým potomkům oznámil, že jim také našel vhodné protějšky. Pro svou dceru Anselma velice bohatého staršího pána a pro Kleanta bohatou vdovu.
K Harpagonovi dovedla Marianu dohazovačka Frosina. Ta však zjistila, že Mariana miluje Kleanta a tak, protože jí Harpagon za její služby nezaplatil, se rozhodla, že pomůže mladému páru. Později se Kleant pohádal s otcem a řekl mu jak je to s Marianou. Otec se na něj velice rozzlobil. Kleant odešel do zahrady a tam potkal svého sluhu Čiperu.
Čipera ukradl Harpagonovi kazetu s třiceti tisíci dukátů (nebo deseti tisíci tolarů – liší se dle vydání). Když to Harpagon zjistil, hrozně se rozzuřil a zavolal komisaře. Jakub obvinil ze zlosti Valéra, protože ho předtím fyzicky napadl. Valér přišel za Harpagonem a ten se ho začal vyptávat, jak si něco takového mohl dovolit. Bohužel Valér mluvil o Elišce a Harpagon o svých ukradených penězích. Proto došlo k vyzrazení dalšího tajemství. Po příchodu pana Anselma, který se měl ještě ten samý večer oženit s Eliškou, řekl Valér Harpagonovi, že je synem zesnulého hraběte Tomáše d“Alburciho z Neapole. Anselm mu to nechtěl věřit, protože prý hraběte znal a on se svou celou rodinou údajně zahynul na moři.
Děj vrcholí tím, že pan Anselm prohlásí, že je hrabě Tomáš d“Alburci a setkává se po letech nejen se svým synem, ale i s dcerou, kterou je Mariana, a se svou manželkou, se kterou Mariana žila.
Harpagon je nesmírně šťastný, protože Kleant mu vrátí jeho třicet tisíc, ale hlavně proto, že hrabě souhlasí s oběma svatbami a Harpagon nemusí vydat ani haléř.
Dílo se mi velice zaujalo. Především to byla postava Harpagona, která reprezentuje chorobnou hamižnost a šetrnost.“
Další zpracování díla:
- Nejproslulejší Moliérova hra, hraje se v divadlech po celém světě.
- Mnohokrát zfilmováno, například:
- 1980 Lakomec Francouzská komedie. Režie: Jean Girault a Louis de Funès, hrají: Louis de Funès
- 2002 Lakomec Česká televizní inscenace. Režie: Zdeněk Zelenka, hrají: Viktor Preiss, Jan Dolanský, Jiřina Bohdalová, Rudolf Hrušínský ml., Miroslav Vladyka
Ukázka z knihy:
Ach, peníze, penízky, vy moji zlatí drahouškové! Vzali mi vás! Pro mne je všemu konec! Nemám už, co bych na tomto světě pohledával! Bez vás nemohu žít! To je hotová věc, prostě nemohu! Umírám, jsem nebožtík, jsem pod drnem.
Analýza uměleckého textu – úryvku
- vydání N. divadla z r. 2004 – 3. scéna- str. 65, přeložil Vladimír Mikeš)
- Dialog mezi Harpagonem – lakomcem a Štikou – sluhou Harpagonova syna:
Harpagon: …Nestůj tady jako tvrdý y a nečíhej, co se kde semele, aby ti z toho něco káplo. Já nechci mít pořád v patách špicla, křiváka s krysíma očima, co všude čmuchá a strká nos do všeho, co dělám, slídí, kde by co ukrad, a nejradši by sežral všecko, co mám.
Štika: Jak hrome chcete, aby vás někdo okrad? Vás a okrást, to mě podržte, když všecko zamykáte na deset západů a ve dne v noci se od toho nehnete?
Harpagon: Zamykat si budu, co chci, a hlídat si to, kdy a jak bude potřeba.- ( Stranou ) Není to jeden z těch čmuchalů, co špiclujou po domácnostech? Snad proboha neví, kde ty prachy mám. ( Nahlas ) Snad nejseš z těch, co o mě rozhlašujou, že doma schovávám bůhvíjaký prachy?
Štika: Vy doma schováváte bůhvíjaký prachy?
Harpagon: To jsem neřek, ty darebáku! ( Stranou ) Do prkýnka!…
Rozbor úryvku:
- hovorová, často nespisovná čeština, hovorové výrazy ( ukrad, nejradši, všecko, špicl, špiclujou, prachy, nejseš, rozhlašujou, neřek, bůhvíjaký )
- přirovnání ( „jako tvrdý y“- strnule)
- metafora ( „co se kde semele“- co se kde stane, „aby ti z toho něco káplo“- abys z toho měl prospěch, „co všude čmuchá a strká nos do všeho, co dělám“
- člověk, který se o všechno zajímá, i o to, do čeho mu nic není, „to mě podržte“- udivení)
- epiteton- básnický přívlastek ( „s krysíma očima“- očima někoho, kdo všude šmejdí, jako krysa )
- pejorativa, vulgarismy ( „špicl, křivák, sežral, čmuchalů, darebáku, Do prkýnka!“ )
- (Nahlas ), ( Stranou ) – scénické poznámky- pomůcky pro herce, aby věděl
Vlastní názor:
Kniha mě mile překvapila, protože její příběh byl celkem poutavý a dobře se četla. Velmi zajímavé bylo konečné rozzuzlení, které výborně vysvětlilo a zakončilo celý děj. Moliérovi se zde opravdu dobře a vtipně podařilo zobrazit lidskou lakomost a sobeckost. Celkově je tato kniha velmi povedená.
