Máj – rozbor díla k maturitě (2)

 

Kniha: Máj

Autor: Karel Hynek Mácha

Přidal(a): Makča

 

Rok vydání : duben 1836

Literární druh: lyricko-epický

Literární žánr: báseň

 

Zařazení do uměleckého směru:

Představitel českého romantismu.

Máj obsahuje všechny charakteristické rysy romantismu (hlavní hrdina- vyvrhel společnosti, Vilém je loupežník, děj se odehrává na bizardním místě v okolí Bezdězu, Máchova jezera,Doksu, většinou za soumraku, hlavní hrdina spáchá zločin z vášně- zabije svého vlastního otce, který má vztah s Jarmilou).

 

Další romantičtí autoři:

K. J. Erben,

Anglický romantismus- J. G. Byron (Child Haroldova pouť) P. B. Shelley (Odpoutaný Prometheus), A.E. Poe (Jáma a kyvadlo ), W.Scott(Waverly)

Ruský romantismus- A.S. Puškin( Kapitánská dcerka,Piková dáma)

Francouzský romantismus- Hugo(Bídníci, Chrám matky boží v Paříži)

 

Charakteristika romantismu:

Vznikl na konci 18. Století ve Francii jako ohlas na Velkou Francouzskou revoluci, řád zde oproti klasicismu nahrazuje svoboda, pevný tvar náznak a určitost neurčitost. Hlavní hrdinové jsou většinou rozporuplní, nerozhodní individualisté, často používaným motivem jsou cikáni (symbol svobody), objevují se zde postavy ošklivé zevnějšku avšak krásné uvnitř. Ženy bývají krásné, až éterické.

 

Autor:

Narodil se v Praze v nemajetné rodině. Vystudoval gymnázium, poté filozofickou fakultu. Angažoval se v Národním obrození. Hrál divadlo, díky čemuž se později seznámil s Lori Šomkovou a peripetii jejich vztahu popsal v Denících. Zemřel několik dní před svatbou roku 1836 v Litoměřicích, při pomáhání hašení požáru. Miloval Shakespeara,Byrona, Goetha. Byl typickým romantikem. Kreslil, vydal se do Itálie a toužil se odlišit. Nejdříve psal německy, později česky.

 

Další díla: čtyřdílný cyklus Kat (dokončil pouze první díl, Křivoklád), Cikáni (v postavě mladého cikána prý popisuje sám sebe, stejný motiv jako Máj) Marinka, Večer na Bezdězu (lyrizované prózy)

 

Máj – rozbor díla

Útvary jazyka: Spisovná čeština, objevují se zde archaismy, knižní výrazy, je psán básnickým jazykem.

Zvukové prostředky: objevuje se tu EUFONIE (libozvučnost), ONOMATOPOIE (zvukomalebnost- ,,řinčení řetězů)

Rytmus/ básnická stopa:  Jamb (neobvyklý pro češtinu, nepřízvučná, přízvučná)

Rým: obkročný (A BB A)

 

Textové prostředky: styl vyprávěcí, popisný, je tu zastoupena přímá řeč, monolog i dialog

 

Pojmenování:

EPITETON (básnický přívlastek – ,,zelené jezero,bělavé páry´´) PŘIROVNÁNÍ ( ,,co slzy lásky´´) METAFORA (obrazné pojmenování na základě smyslové podobnosti- ,,bledá tvář luny´´ ) PERSONIFIKACE (zosobnění – ,,jezero zvučelo tajný bol ´´) METONYMIE (na základě vnitřních souvislostí- ,,hrdliččin zval ku lásce hlas´´), OXYMORON (spojení slov jejichž významy si odporují-,, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón, mrtvé labutě zpěv ´´) APOSTROFA (oslovení neexistujících bystostí,věcí osob – ,, Vy truchlenci, jenž dalekosáhlým během svým…´´) časté opakování slov- láska,máj…

 

Námět:

Příběh milenců Viléma a Jarmily, kteří na konci oba tragicky zemřou. (Mácha se inspiroval zážitky a pocity, které získal během pobytu u svého dlouholetého přítele Eduarda Hindla v Doksech u dnešního Máchova jezera. Mácha při návštěvě hradu Bezděz zjistil, že v tomto kraji byl nedávno popraven mladík Schiffner, jenž zabil svého vlastního otce, protože mu bránil v lásce. Vedle toho se do básně promítlo i romantické prostředí zdejší krajiny.)

 

Téma:

Životní úděl milenců Viléma a Jarmily. Vilém zabije svůdce Jarmily (svého otce, kterého nezná, protože v mládí odešel z domova). Za to je zatčen a popraven. Jarmila spáchá sebevraždu skokem do jezera. Vinu Vilém nepřisuzuje sobě nýbrž společnosti a otci. Noc před popravou má myšlenky dokonce tak temné, že když se svěří svému strážnému, tak ten už do smrti nepromluví. Vedlejším tématem je v závěrečné části téma poutníka, se kterým se autor ztotožňuje.

 

Postavy:

Vilém- hlavní hrdina, loupežník, za smrt otce se necítí vinný, viní za to společnost, dochází k závěru, že po smrti jej nic nečeká

Jarmila- krásná mladá dívka, spáchá sebevraždu

Hynek – otec Viléma

Poutník – objevuje se na konci básně, autor se s ním ztotožňuje,mluví sám o sobě, o mládí ( ,,Hynku! Viléme! Jarmilo!´´)

 

Kompozice:

Uspořádání děje:

Postup je chronologický, ale také retrospektivní (ve vzpomínkových pasážích)

 

Forma:

Na začátku je věnování. Báseň se dělí do čtyř zpěvů a 2 intermezz.

1.zpěv : motiv májové přírody,lásky, skok Jarmily do jezera

2.zpěv : věčnost přírody a blížící se konec Vilémova života, Vilém ve vězení

1.intermezzo: půlnoční popraviště

3.zpěv: poprava Viléma a jeho vyznání lásky k rodné zemi ( Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku svou i hrob svůj)

2.intermezzo : nářek Vilémových druhů

4.zpěv: zamyšlení nad tragikou lidského života, zde se objevuje poutník

 

Kritika:

Všichni jej zprvu odsoudili kvůli tomu, že nebyl vlastenecký a objevovaly se v něm myšlenky o smrti . Vadí jim téma sebevraždy,otcovraždy, napodobování Byrona. Vymykal se z Národního obrození.Nejvíce jej kritizoval J.K. Tyl :,,Máj je škvára,která z vymřelé sopky vyhozená mezi květiny padla ´´.Dále pak jej kritizovali Palacký,Jungman,Čelakovský,Kollár,J.Krasoslav Chmelenský.

Přihlásila se k němu až generace Májovců (1858),která vydala Almanach Máj.

 

Film: z roku 2008, režisér F.A. Brabec

 

Představitelé romantismu u nás i ve světě:

  • George Gordon Byron-Child-Haroldova pouť,Džaur,Lara,Korzár
  • Percy Bysshe Shelley-Odpoutaný Prometheus
  • A.S.Puškin-Kapitánská dcerka,Boris Godunov,Piková dáma
  • Viktor Hugo-Bídníci,Chrám Matky boží v Paříži
  • Alexandr Dumas-Hrabě Monte Christo,Tři Mušketýři
  • K.H.Mácha





Další podobné materiály na webu: