
Kniha: Manon Lescaut
Autor: Antoine François Prévost
Přidal(a): Lala8
Antoine François Prévost (1667-1763)
- Francouzský spisovatel, romanopisec, překladatel a publicista, známý též jako Abbé Prévost.
- Narodil se 1.dubna 1667 v městě Hedsin na severu Francie
- Vjedenácti letech byl poslán do školy k jezuitům, v roce 1713 byl přijat do jezuitského řádu, ale kvůli porušení pravidel, musel odejít
- 1714 vstoupil do armády a později několikrát vystřídal život v klášteře a v armádě
- 1721 složil řeholní slib a poté byl vysvěcen na kněze
- 1728 odešel z kláštera a odstěhoval se do Nizozemí
- Poté žil v Anglii, ale několikrát spáchal drobné zločiny, a dokonce na něj byl vydán zatykač a musel se vrátit do Francie
- Drobné zločiny spáchal kvůli ženě, a to ho inspirovalo k napsaní Manon Lescaut
- V Anglii psal do literárních novin Le Pour et Contre až do roku 1740
- Za svůj život se nikdy neoženil
- Zemřel 23.listopadu 1763 v Chantilly přirozenou smrtí ve věku 66 let
Dílo:
- Mémoires et aventures d’un homme de qualité qui s’est retiré du monde – autobiografický román (7.díl byl Manon Lescaut)
- Le doyen de Killérine – román
- Mémoires d’un honnęte homme – román
- Le Philosophe anglais ou Historie de M. Cleveland, Fils naturel de Cromwell (1731–1739)
- Historie d’une Grecque moderne
- Také překládal z angličtiny do francouzštiny
Literární kontext
Román
- epický literární žánr
- prozaický (někdy veršovaný)
- bývá dějově komplikovanější, obsahuje odbočky a větší množství postav, jevů a událostí
- třídění románu:
- tematické (detektivní román, dobrodružný román, …)
- metodické (psychologický román, historický román, …)
- romány zaměřené na postavu, na děj nebo na časoprostor
- román vysoký, střední a nízký,
- román iluzívní a deziluzívní
- román světský a mimosvětský
Literární fikce (fikce)
- smyšlený nebo imaginární popis osob, událostí, …
- smyšlené vyprávění např. románů, povídek a pohádek
Sekundární literatura, recenze, kritiky, dobový kontext
- Autoři románů
- Miguela Cervantese – Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha
- Honoré de Balzac – Šuani, Šagrénová kůže
- Ernest Hemingway – Ostrovy uprostřed proudu
- R.R.Tolkien – Hobit, Pán prstenů
- Autoři literární fikce
- Viktor Dyk – Krysař
- Karel Čapek – Povídky z jedné a z druhé kapsy
- Jo Nesbø – The Kingdom
Rozbor: Manon Lescaut
Charakteristika díla
- Literární žánr: milostný román
Interpretace
- V příběhu se ukazuje úzký vztah mezi penězi a láskou. Rytíř zavrhne celý svůj život, jen aby mohl být s Manon, i když mu to přináší hodně zklamání a ztrát.
Kompozice (výstavba)
- Příběh rozdělen na dva díly
- Díly na sebe navazují
- Poslední svazek Mémoires et aventures d’un homme de qualité
Vypravěč
- vypravěč příběhu je rytíř des Grieux
Časoprostor
- odehrává se ve Francii v 18.století
Obsah (děj) díla
První díl začíná setkáním s rytířem des Grieux, který následně začne vyprávět jeho život s Manon.
Potkal ji před hostincem v Amiensu a hned se do ní zamiloval. Její rodiče ji nutili stát se jeptiškou, a tak druhý den spolu utekli do Paříže, kde si pronajali byt. Docházeli jim peníze a z toho důvodu začala být Manon rytíři nevěrná s bohatým panem B. Rytíř si to nechtěl přiznat a jednoho dne pro něj otec poslal, aby se vrátil zpět domů. Otec mu pověděl celou pravdu o Manon, ale rytíř tomu pořád nechtěl věřit. Po nějaké době se rozhodl vystudovat teologii v Paříži a vstoupit do kláštera společně s přítelem Tibergem.
Rytíři se velmi dařilo a jednoho dne měl přednášku kam ze zvědavosti dorazila i Manon. Po setkání jí rytíř odpustil a zase spolu utekli. Přestěhovali se na venkov do Chaillotu. Rytíř se jí snažil se vším vyhovět, ale Manon neustále potřebovala zábavu a rytíř se bál, že ji ztratí. Pronajmuli si byt v Paříži, kde narazili na Manonina bratr. Lescaut začal využívat jejich peníze a do jejich domu si zval přátele. Nakonec v domě vypukl požár a ztratila se truhlička se všemi úsporami. Rytíř to Manon zatajil a půjčil si peníze od svého přítele Tibergem a začal hrát karty. Díky podvodům opět rychle zbohatnul, ale během chvíle zase přisel o všechny peníze.
Manon ho opustila a nechala mu dopis, ve kterém mu přísahá, že ho miluje. Rytíř od jejího bratra zjistil, že se stala společnicí pana G.M., kterého poté společně podvedli a okradli. Pan G.M. je však ještě ten večer vyhledal a Manon unesou do polepšovny a rytíře pošlou do Saint-Lazare na převychování.
Když se pan G.M. dozvěděl pravdu o rytíři přijel ho navštívit do Saint-Lazare, ale rytíř ho napadl a dostal ještě tvrdší vězení a všechny tresty co se v Saint-Lazare používají. Rytíři se po nějaké době podařilo utéct a po svém útěku začal hned plánovat, jak osvobodit Manon. To se mu také povedlo a spolu odjeli k Lescautovi, kterého však jistý muž zavraždil. Rytíř s Manon už neměli žádného věrného přítele, ke kterému by se mohli schovat, a proto odjeli zpět do Chaillotu.
Jednoho dne je navštívil syn pana G.M., který se zamiloval do Manon a své city jí pak vyznal. Manon znovu nechala dopis rytíři kde mu sděluje, že ji zahrnul dary a poskytl jí vyhlídku na královský osud.
Když se znova setkali, měli v plánu okrást syna pana G.M., ale to se jim nepovedlo a oba se znovu ocitli ve vězení. Rytíře z vězení propustí, ale Manon posílají do Ameriky. Rytíř ji všude doprovází a společně odplouvají do Ameriky.
V Americe se jim velmi dařilo. V osadě byli velmi váženi a byli pokládáni za nejpřednější osoby v městě. Za několik týdnů dal guvernér rytíři malý úřad, ale zakázal mu sňatek s Manon, protože s ní měl jiné záměry. V boji o Manon rytíř zabil Synneleta, guvernérova synovce, a poté s Manon prchá z města. Manon však umírá a rytíři se hroutí celý svět. Vykopal jí hrob a pohřbil ji.
Po tom, co našli Synneletovo tělo ukázalo se, že není mrtvý a není ani nebezpečně zraněn. On všechno sdělil svému strýci a začali je hledat. Rytíře našli polomrtvého na Manonině hrobě a mysleli si, že byl oloupen a zavražděn. Při cestě do města však zjistili, že není mrtvý a poskytli mu pomoc a také ho zavřeli do tuhého vězení.
Poté proběhlo soudní řízení, kde rytíř odvyprávěl celý příběh, a nakonec Synnelet naléhal o udělení milosti. Rytíře propustili a když se uzdravil, nečekaně za ním přijel jeho přítel Tiberge, aby ho přesvědčil k návratu do Francie.
V Novém Orleansu spolu strávili dva měsíce čekáním na francouzské lodě.
Po návratu do Francie zaslal rytíř dopisy své rodině a dozvěděl se o otcově smrti. Nakonec odplul do Calais za svým bratrem.
Ukázka
Po dvouměsíční plavbě jsme konečně přistáli u kýženého břehu. Země neskýtala na první pohled nic příjemného. Byly to neplodné a neobydlené kraje, kde bylo stěží vidět trochu rákosí a několik stromů orvaných větrem. Nikde stopa po lidech ani zvířatech. Když kapitán dal vystřelit z několika našich děl, zpozorovali jsme zanedlouho houf obyvatel Nového Orleansu, který se k nám blížil se živými známkami radosti. Město jsme neobjevili. Bylo z této strany zakryto malým pahorkem. Byli jsme uvítáni jako tvorové sestoupivší z nebe.
Tito ubozí lidé se tlačili kolem nás a kladli nám tisíceré otázky o stavu Francie a různých krajů, v nichž se narodili. Objímali nás jako své bratry a jako drahé druhy, kteří s nimi přicházejí sdílet jejich bídu a jejich samotu. Vydali jsme se s nimi na cestu do města; byli jsme však překvapeni, když jsme objevili, že to, co nám až dosud bylo vychvalováno jako pěkné město, je pouhý shluk několika ubohých chatrčí, Obývalo je pět nebo šest set osob. Guvernérův dům se nám pro svou výšku a umístění zdál poněkud vznešenější. Byl chráněn několika náspy, kolem nichž se táhl široký příkop.
Byli jsme nejprve předvedeni jemu. Rozmlouval dlouho potají s kapitánem; a když se k nám potom vrátil, prohlížel si jednu po druhé všechny dívky, které přibyly lodí. Bylo jich třicet, neboť jsme se v Havru setkali s druhou skupinou, jež se k nám připojila. Guvernér se na ně dlouho pozorně díval, načež dal zavolat různé mladé muže, usedlé v tomto městě, kteří nyli touhou po manželce. Nejvýznačnějším dal dívky nejhezčí, o ostatní byl pak metán los. Nemluvil dosud s Manon; ale když ostatním rozkázal, aby odešli, ji a mne si ponechal u sebe. „Dovídám se od kapitána,“ řekl mi, „že jste manželé a že cestou ve vás poznal dva bystré lidi, hodné úcty, Nejsem zasvěcen do příčin, které zavinily vaše neštěstí, ale je-li pravda, že vaše chování je takové, jak mi slibuje vaše tvář, nebudu šetřit ničím, abych zmírnil váš osud, a vy sami přispějete k tomu, aby mi toto divoké a pusté místo bylo poněkud zpříjemněno.“
Odpověděl jsme mu způsobem, který jsem považoval za nejvhodnější k tomu, abych jej utvrdil v představě, kterou o nás měl. Rozkázal, aby nám bylo ve městě připraveno obydlí, a pozval nás na večeři. Zdál se mi velmi zdvořilý na velitele nešťastných vyhnanců. Netázal se nás veřejně, co je kořenem našich běd. Rozhovor byl povšechný; a přes svůj zármutek jsme se Manon i já snažili, abychom přispěli k jeho zpříjemnění.
Rozbor ukázky:
- spisovná čeština
- popis pocitů a prožitků
- přímá řeč
- dlouhé souvětí

