Kniha: Mario a kouzelník
Autor: Thomas Mann
Přidal(a): David Hampl, tCZ
Thomas Mann
- Narodil se 6. června 1875 v Lübecku, zemřel 12. srpna 1955 v Curychu.
- Významný německý spisovatel, držitel Nobelovy ceny za literaturu.
- Pocházel z dobře situované rodiny obchodníka, jeho bratr Heinrich byl také spisovatelem.
- Po smrti otce v roce 1893 se rodina přestěhovala do Mnichova, kde Thomas Mann navštěvoval vysokou školu a zároveň působil v redakci místního satirického časopisu. V té době také začaly jeho první literární pokusy.
- Se svou manželkou Katiou, která byla židovského původu, měl šest dětí. Jeho deníky ale potvrdily i jeho homosexuální orientaci.
- Byl stejně jako jeho bratr představitelem humanismu a demokratického proudu, odmítal válku a násilí. Na začátku třicátých let s obavami sledoval rostoucí popularitu nacismu v Německu a roku 1930 pronesl slavnou řeč tak zvaný Apel na rozum, ve kterém před nacismem varoval.
- Po nástupu Hitlera v roce 1933 emigroval i se svou rodinou přes Francii do Švýcarska. Od roku 1938 žil ve Spojených státech, ale po válce se vrátil zpět do Švýcarska.
Díla
- Úpadek jedné rodiny – dvoudílná románová kronika zachycující osudy čtyř generací obchodníků Buddenbrocků z Lübecku.
- Kouzelný vrch – novela, jejíž děj se odehrává ve švýcarském plicním sanatoriu. Největší část knihy zabírají nejrůznější úvahy o životě, společnosti a morálce.
- Doktor Faustus – román, který je parafrází faustovského tématu a zároveň zachycuje osud Německa v první polovině 20. století.
Německá meziválečná literatura
- Německá meziválečná literatura je silně ovlivněna probíhajícími společenskými a politickými událostmi. Najdeme v ní dvě různé literární tendence, ztracenou generaci a demokratický proud. Spisovatelé patřící do ztracené generace se svými díly vracejí k první světové válce, témata literatury demokratického proudu jsou mnohem rozmanitější a nadčasová.
Spisovatelé tohoto období:
- Lion Feuchtwanger – německý autor židovského původu, představitel demokratického proudu. Psal především historické romány, ve kterých popisoval problematiku a postavení židovského národa v dějinách lidstva. K nejznámějším dílům patří Židovka z Toleda, Žid Süss či Josephus Flavius.
- Erich Maria Remarque – představitel ztracené generace, k jehož nejslavnějším románům patří Na západní frontě klid a Tři kamarádi, s tématem první světové války, či Jiskra života a Čas žít, čas umírat s tématem druhé světové války.
Rozbor díla: Mario a kouzelník
- Literární forma: próza
- Literární druh: epika
- Literární žánr: politická novela
- dílo krátkého až středního rozsahu, zaměřuje se na 1 jednoduchý příběh stupňovaný k překvapivému dějovému zvratu
- Původní datum publikování: 1929, datum vydání: 1930
- Jazyk originálu: Němčina
Novela, která vyšla krátce poté, co Thomas Mann získal Nobelovu cenu za literaturu. Inspirací pro tuto novelu byla zkušenost Thomase Manna, kterou zažil při své prázdninové cestě po Itálii na začátku třicátých let.
Hlavní myšlenka
- Jejím hlavním posláním je všeobecné varování před fašismem a nacismem a jejich možnými důsledky. Nebezpečí, které pro lidstvo představují jedinci snadno manipulující s davem (italský vůdce Benito Mussolini).
Téma
- Poměry panující v Itálii po nástupu Mussolliniho
- Život v italském městě mezi šlechtou a vliv fašismu na lidi – nebezpečí manipulace s lidmi
- Mariovo ponížení před diváky kouzelníkem -> Italové opovrhují hosty (myslí si, že jsou nadřazení) -> povýšené a samolibé chování
Motiv
- kouzelník manipulátor, polibek, škodolibý smích, ticho
Symboly:
- paralela kouzelníka Cipolli s Mussollinim (manipuluje lidmi = dokázal je okouzlit, sebestředný, arogantní, bez svědomí, všichni se ho bojí)
- výstřel Mária symbolizuje odpor lidí
Kompoziční výstavba
- chronologická (děj je vyprávěn v časové posloupnosti)
- řetězová kompozice, bez odbočování od hlavní zápletky
- děleno do odstavců, pevný slovosled (bez dělení na kapitoly atd.)
Vypravěč a vyprávěcí způsoby
- převládá ich-forma (vypráví otec rodiny)
- často obsažena i přímá řeč (kouzelník)
- mnoho dialogů (např. když Cipollo přesvědčuje vybrané lidi z publika do jeho moci)
Jazykové prostředky
- spisovatel si dokonale hraje se slovy a skladbou vět a souvětí, bohatá slovní zásoba
- dílo je psáno spisovnou češtinou
- cizí slova – italsky (principe – princip, palazzo – palác, municipio – radnice)
- bez překladu -> čtenář může snadno pochopit význam z kontextu
- zdrobněliny (malíček)
- velké množství přechodníků (odtáhnuv)
- přívlastky pečlivě vykreslují hlavní postavy
- výjimečně archaismy, eufemismy se nevyskytují
Tropy a figury
- epiteton, personifikace, metafory, epizeuxis
Postavy
- Kouzelník Cipolla
- iluzionista a manipulátor, podivín, alkoholik a kuřák
- dokonale ovládá hypnózu, chová se povýšeně a opovržlivě ke svému okolí – tedy k obecenstvu, které přišlo na jeho představení
- dělá mu dobře, že může manipulovat s myslí a ovlivňovat tak chování – baví se tím, když se tito lidé před ostatními zesměšní nebo když díky němu trpí
- zatímco kniha je metaforou na fašistický a nacistický režim, kouzelník Cipolla je jakousi metaforou na Mussoliniho, který s pomocí fašistické ideologie „hypnotizoval“ běžné občany a manipuloval s jejich života
- zastřelí ho jedna z jeho obětí jeho obětí – číšník Mario.
- Mário
- v minulosti nejrychlejší číšník v malém italském městečku (hotelu Eleonora)
- slušně vychovaný člověk, bojácný, sebevědomý, obyčejný chlapec s obyčejnými sny, prahne po Silvestře
- Otec rodiny – vypravěč, v některých situacích pouze jako nezaujatý pozorovatel
- Silvestra – krásná, je do ní zamilovaný Mário
- děti, „Italové“, paní a pan Angolierovi, publikum atd….
Časoprostor
- skutečné prostředí – město Torre di Venere v Itálii; sál ve kterém probíhá kouzelníkovo představení
- 20/30. léta v předválečném období, kdy vládl fašismus, polovina srpna – tedy léto
Obsah díla
Děj se odehrává v italském lázeňském městečku Torre di Venere, kde se v místním Grandhotelu ubytuje jedna německá rodina. Zde se setkávají s opovržlivým chováním jak ze strany hotelu, tak ostatních hostů, protože nejsou Italové. Veškeré narážky jsou skvělou skrytou kritikou nacismu a fašismu, který podobný princip používal proti židovským obyvatelům. Nakonec se rodina musí z hotelu odstěhovat do jednoho penzionu. Zlomem v příběhu je okamžik, kdy se rodina rozhodne jednoho večera vyrazit na kouzelnické představení kouzelníka jménem Cipolla. Ten nejprve nechal diváky hodinu čekat, a když pak konečně vstoupil na jeviště, začal se chlubit svými úspěchy a publiku dával najevo, jak jsou proti němu bezvýznamní. Poté, co se jeho chování jednomu mladíkovi z hlediště nelíbilo a ohradil se proti němu, kouzelník mu „způsobil koliku“. Podobně pak působil i na další lidi v obecenstvu, a těm tak začalo být jasné, že kouzelník ovládá hypnózu. Vrcholem představení byla situace, kdy kouzelník zhypnotizoval číšníka Maria, kterému vnukl představu, že on je dívka, kterou Mario miluje. Ten se mu pak přede všemi z lásky vyznal, čímž se o jeho citech dozvědělo celé obecenstvo. Poté, co kouzelník Maria z hypnózy probudil, se Mario cítil velmi ponížený tím, co se stalo. Předtím, než z představení utekl, pak nečekaně kouzelníka zastřelil. Tento čin vnímali přítomní diváci dvěma rozporuplnými pocity, na jednu stranu ho odsuzovali, ale na druhou stranu se cítili díky činu osvobozeni od kouzelníkovy manipulace.
Vlastní názor
Kniha byla velice napínavá, autor mistrně zvládá práci se slovy. Dále byla trefně vystižena lidská zkaženost ovlivněná fašismem, autor se před ním snaží čtenáře varovat.
Ukázka
Přišel na podium oním hbitým krokem, kterým se projevuje ochota k obecenstvu a budí klamné zdání, že příchozí urazil tímto tempem už veliký kus cesty, nežli se dostal před tvář zástupu, ve skutečnosti však stál ještě v posledním okamžiku vedle v kulise. Cipollův oblek podporoval zdání, že tento člověk sem přišel zvenku. Byl to muž neurčitého věku, ale nikterak už mladý, s ostrým, rozervaným obličejem, pichlavýma očima, s vráskami okolo sevřených úst, s malými navoskovanými knírky a s tzv. muškou v dolíčku mezi spodním rtem a bradou. Byl oblečen se zvláštní komplikovanou elegancí, jakou si lze představit jen na večerní promenádě. Měl na sobě široký černý plášť bez rukávů, se sametovým límcem a přidržoval si jej vepředu rukama v bílých rukavicích, což bránilo pažím ve volném pohybu. Okolo krku měl bílou šálu a na hlavě vykroužený cilindr, posunutý šikmo do čela.
