Kniha: Tartuffe
Autor: Molière
Přidal(a): Fla333, Marcin
Autor: Molière
- Vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, se narodil 15. ledna 1622 a zemřel 17. února 1673.
- Autor byl francouzským hercem, spisovatelem a dramatikem, který tvořil v období klasicismu.
- Byl nejvýznamnějším autorem klasicismu, přestože se věnoval zejména tzv. nízkým literárním žánrům.
- Pro jeho tvorbu je velmi typická, odvážná kritika tehdejších společenských poměrů, mísení žánrů (vytvořil specifický žánr tragikomedii) a nedodržování 3 jednot: místa, času a děje.
- Ve svých dílech zesměšňoval náboženské a mravní pokrytectví, šlechtu a její snobskou morálku, sobeckost a nedružnost a v neposlední řadě lékařské šarlatánství.
- Ve svých dílech použil i vytvořené postavy z komedie dell’arte (improvizace v divadle na zadané téma).
- Mezi jeho nejvýznamnější díla patří Lakomec, Zdravý nemocný, Misantrop, Tartuffe a Popleta.
Umělecký směr: Klasicismus
- Z latinského classicus = vynikající, vzorný, nejpřednější
Vznikl v polovině 17. století za vlády krále Ludvíka XIV. a vyvíjí se až do 18. století ve Francii, se brzy rozšířil do celé Evropy. Po obsahové a formální stránce vyžaduje kvality jako uměřenost, vyváženost a soulad s rozumem, pro něž nalézá vzory v antice. Vymezuje se proti emotivnosti a vyumělkovanosti baroka, s nímž ho ovšem spojuje úsilí o monumentalitu. Žánry se dělí na vysoké (óda, epos, tragédie) a nízké (komedie, fraška, bajka, satira). Více ceněné vysoké žánry pojednávali o životě vysokých společenských vrstev a svůj děj často čerpaly z antiky. Žánry nízké naopak pojednávaly o životě měšťanstva a vycházely ze soudobého života. Pravidla klasicistní literatury zformuloval ve svém díle Umění básnické Nicolas Boileau. Pro autory této doby platila přísná pravidla, která museli dodržovat, pokud chtěli být uznávaný a čtený společností. Mezi významné autory patří Jean Racine (tragedie Faidra), Pierre Corneille (tragedie Cid), Jean de la Fontaine a Molière.
Rozbor díla: Tartuffe
- rok 1. vydání 1664
- Literární druh: drama
- Žánr: veršovaná satirická komedie
Hlavní téma:
- Pařížský šlechtic Orgon se nechá nachytat svatouškovstvím žebráka Tartuffa, vezme ho do svého domu, a nakonec na něj přepíše všechen svůj majetek
Odraz autora v díle:
- znalost měšťanského prostředí, odpor k církvi
Kompozice, prostor a čas:
- komedie o pěti dějstvích
- zásada tří jednot: odehrává se během jednoho dne, v Paříži v domě Orgona
- expozice: Ostatní postavy si začnou všímat podezřelého jednání Tartuffa
- kolize: Tartuffe získává stále více důvěry Orgona, ten mu chce dát svou dceru za ženu
- krize: Tartuffe se pokouší svádět Orgonovu manželku, on jí nevěří, aby dokázal, že věří Tartuffovi, přepíše na něho svůj majetek
- peripetie: Elmíra nachystá důkaz, že se Tartuffe přetvařuje, Orgon procitne, ale hrozí mu ztráta majetku
- katastrofa: Zásah krále (deus ex machina)
Jazykový rozbor:
- psáno ve verších (pravidelné rýmované verše)
- objevují se zde výrazy z lidového jazyka, ale nepřevažují (přítelíček)
- kombinoval prózu a verše, citoslovce k dokreslení dialogů, v menší míře hovorové dialogy
- psáno alexandrínem (12 slabičný verš)
- každá postava mluvila jiným jazykem jaký přísluší jejich společenskému postavení)
- Kleantes používal spisovná slova, dlouhá souvětí, bohatou slovní zásobu a inteligentní obraty
- Dorina mluvila prostým jazykem („co na srdci, to na jazyku“), šikovně vyjadřovala vlastní názor
- Tartuffe mluví podle situace, např. když vyznává lásku Elmíře „Ta láska, která v nás nad věčnou krásou žasne, nebrání milovat, co na zemi je krásné. A není tedy div, že naše srdce tlukou i nad nádherou děl, co vyšla z božích rukou.“, když ho Orgon vyhazuje z domu „Jen si moc nehrajte! To vyletíte – vy! Však já vás naučím, spoléhat na triky a spřádat proti mně zbabělé intriky.“
- přirovnání (krokodýlí slzy, „trn by hnedka venku byl z oka“)
- citoslovce na dokreslení dialogů (Fuj!, „Ach, Bože můj!“, „Tak zmizte! Šup!“)
- urážky, komické situace a nadsázky
Dějiště:
- Francie, Paříž – Orgonův byt, během jednoho dne
Časová linie:
- 2. pol 17. stol., během jednoho dne
Hlavní postavy:
- Orgon: pařížský šlechtic, byl v přízni samotného krále; nechal se obelhat Tartuffem, kterého obdivoval pro jeho „svatost“, říkal mu bratře; byl slepý ke všem jeho nešvarům a chtěl mu dát svou dceru za ženu, aby se Tartuffe dostal „do rodiny“
- Tartuffe: byl dříve žebrákem, kterého Orgonova rodina potkávala v kostele; Orgon si všiml jeho „zbožnosti“ a vzal ho k sobě do rodiny, kde se Tartuffe i se svým sluhou zabydlel a přede všemi v domě hrál stále svou komedii – dlouho se modlil, citoval z Bible a dělal sám ze sebe oběť; ve skutečnosti hodně jedl i pil a dvořil se Elmíře
- Elmíra: druhá Orgonova manželka; Tartuffovi se velmi líbila, ale prohlédla jeho pokrytectví a nehodlala podvádět manžela
- Mariana: Orgonova dcera z prvního manželství; měla si brát Valéra, do něhož byla zamilována
- Damis: Orgonův syn z prvního manželství; upřímný; výbušný; chtěl si vzít Marianu; nesnášel lež; otec ho vyhodil z domu
- Valér: mladý šlechtic, který miloval Marianu a Orgon mu již slíbil její ruku
- Kleantes: bratr Elmíry; Orgonův švagr
- Paní Pernellová: Orgonova matka; nedala dopustit na Tartuffa a stále se jej zastávala
- Dorina: Marianina komorná; velmi energická a odvážná žena; nebála se říct, co si myslí
- Pan Loyal: soudní vykonavatel
- Filipka: služka paní Pernellové
- Královský zmocněnec
Děj:
Do domu bohatého měšťana Orgona se vetře Tartuffe. Všichni členové jeho rodiny v něm po právu vidí úlisného pokrytce, jen Orgon a jeho matka ho mají za svatého. Dokonce chce provdat svou dceru Marianu za Tartuffa, i když jí už slíbil Valérovi a vyžene svého syna Damise z domu, když se mu snaží otevřít oči. Ze zaslepenosti ho uvádí až scéna, když ukryt pod stolem se stává svědkem, jak se Tartuffe pokouší svádět mu ženu. Ale je už pozdě, protože mu Orgon odkázal celý dům a svěřil kompromitující dokumenty, které ho mohou dostat do žaláře. Tartuffe posílá do domu soudního vykonavatele, který má nechat všechny vystěhovat a pospíší si ke králi žalovat. O něco později se vrací i s královským zmocněncem do domu, aby nechal Orgona zatknout. Když už vše vypadá hodně černě, královský zmocněnec zatýká Tartuffa jménem krále, který v něm rozpozná darebáka, skrývajícího pod různými jmény a Orgonovi vše odpustí a navrátí mu jeho majetek.
Okolnosti vzniku díla:
- premiéra hry byla roku 1664 ve Versailles a vyvolala negativní reakci ze strany panovníka Ludvíka XIV., který hru zakázal z důvodu Moliérova satirického ztvárnění praktik sv. Kabaly
- Moliére si získal svou hrou velký ohlas v zahraničí
- autor se snaží zesměšnit pokrytce a pobožnůstkáře, ale zároveň nás varovat, že lidé mohou být úplně jiní, než jak se tváří, a připomenout, že nesmíme všemu slepě věřit
Vliv díla:
- i přesto, že autor přejal mnohé motivy z Boccaccia, Dantovy Božské komedie a dalších starších autorů, je komedie myšlenkově i svým dramatickým ztvárněním původní
- hra byla v pozdější době mnohokrát jevištně realizována a několikrát zfilmována
