Ezopovy bajky - rozbor díla k maturitě

rozbor-díla

Kniha: Ezopovy bajky

Autor: Ezop

Přidal(a): jYrY

Ezop (cca 620 př. n. l. – 564 př. n. l.)

Ezop je považován za zakladatele bajek a dodnes nejpopulárnější bajkař.
- Jeho bajky jsou krátké prozaické příběhy, kde zvířata a rostliny přebírají lidské vlastnosti a jednají jako lidé. Často obsahují dialogy, které dodávají příběhům dynamiku a dramatičnost.
- Na konci každé bajky je didaktické poučení, které má čtenáře nebo posluchače poučit.
- Ezopova tvorba inspirovala mnoho pozdějších bajkařů, jako byli Jean de La Fontaine a Ivan Andrejevič Krylov.
O Ezopově životě se toho mnoho neví, narozen pravděpodobně jako otrok. Hodně cestoval, byl snad celoživotně nemocný, či mrzák.
- Některé zdroje uvádějí, že byl po celý život velmi nemocen, jiné, že byl mrzák a fyzicky chorý.
- Podle legendy byl Ezop velmi moudrý a nápaditý, což mu pomohlo v různých životních situacích.
Působil v 6. století př. n. l. v Řecku (archaické období antické literatury = ústní lidová slovesnost).
- Narodil se kolem roku 620 př. n. l. v oblasti Malé Asie, pravděpodobně v Mesembrii (Pontus).
- Po propuštění z otroctví hodně cestoval, navštívil Řecko, Babylonii a Egypt.
- Jeho bajky byly původně předávány ústně a teprve ve 3. století př. n. l. byly zaznamenány písemně.
Podle pověsti byl obviněn ze svatokrádeže a v Delfách popraven.
- Údajně byl shozen ze skály do propasti.
- Legenda o jeho smrti říká, že byl křivě obžalován ze svatokrádeže a v Delfách odsouzen k smrti.
- Zemřel přibližně v roce 564 př. n. l. ve věku kolem 56 let.

Další díla:

Ezopovy básně
Obnovený Ezop aneb Nové Ezopovy bájky (dílo vycházející z výše popsaného sborníku)
Ezopovy básně pro mládež

Literárně-historický kontext

Historický kontext archaického Řecka (8.-6. st. př. n. l.) :

Ezop žil v období, kdy probíhal rozvoj městských států (polis) a rozkvět kultury a umění.
Toto období bylo také charakterizováno rozvojem filozofie, vědy a literatury, což poskytovalo úrodnou půdu pro vznik a šíření bajek.
Ezopovy bajky odrážejí sociální a politické poměry té doby, často kritizují lidské neřesti a slabosti, což bylo v souladu s tehdejšími společenskými normami a hodnotami.
V době Ezopa byla řecká společnost rozdělena na svobodné občany a otroky, což se odráží i v jeho bajkách, kde často vystupují postavy z různých společenských vrstev.

Literární kontext:

Bajky Ezop přednášel ústně (ústní lidová slovesnost je typická pro literaturu té doby) -> zpracovány byly až v 3. století př. n. l.
Ezopovy bajky měly velký vliv na vývoj literárního žánru bajky, který se stal populárním v různých kulturách a obdobích.
Ezopovy bajky byly nejen literárním dílem (jako zábava), ale také didaktickým nástrojem pro vzdělávání a morální výchovu, což bylo v souladu s tehdejšími pedagogickými přístupy.
Další autoři: Homér (Ilias, Odyssea), Hésiodos (Práce a dny= didaktická poezie), Anakreón (anakreonská poezie – víno, láska, bezstarostná), Sapfó (monodická lyrika – sólo zpěv za hudebního doprovodu), Ezop (hrbatý otrok, Bajky, lidová moudrost), Herakleitos z Efesu (filozof, ,,Pantharhei“)

Rozbor: Ezopovy bajky

Literární druh: epika
Literární žánr: bajky – krátké prozaické příběhy
Výrazová forma: poezie
- Bajka = krátký veršovaný či prozaický alegorický (alegorie=jinotaj) příběh, ve kterém zvířata, rostliny či věci jednají jako lidé; stručný děj se soustřeďuje pouze k podstatným jevům a jeho záměrem je morální ponaučení (většinou na konci)
Význam názvu díla: prosté shrnutí obsahu knihy

Hlavní myšlenka díla:

Kritika negativních lidských vlastností formou ponaučení.
- Změnit zevnějšek člověka je mnohem snazší, než změnit jeho povahu a zvyky (Kočka a bohyně Afrodite).
- Kdo je zlý, prokáže ti dobrodiní už tím, že ti neublíží (Vlk a volavka).
- Kdo podporuje špatnost, musí počítat s tím, že sám se stane její obětí (Pastýř a vlčata).
- Je lepší jít světem sám než s přítelem, který v nouzi myslí jen na svou vlastní kůži (Poutníci a medvěd).

Kompoziční výstavba:

Chronologická

Vypravěč:

Vševědoucí
Er-forma

Charakteristické znaky textu (výstavba, slovní zásoba, jazykové prostředky):

Krátké prozaické příběhy se stručným dějem.
Kniha je přeložena do spisovné, čtivé češtiny.
V bajkách se objevuje častá inverze a dialog, který dává bajkám spád, posiluje dramatičnost a dynamiku příběhů.
Každá ze 130 bajek obsahuje na konci poučení.

Charakteristika postav:

Ustálená skupina postav, zvláště zvířata a rostliny, ale i skuteční lidé a postavy řeckých bohů.
Zvířata jsou nositeli konkrétních lidských vlastností, mají konkrétního charakter -> autorova kritika těchto vlastností (např. závist, chamtivost).
Např. liška (chytrá, mazaná, dělá vše jen pro vlastní prospěch, nezáleží jí na druhých), lev (velký, silný, mocný král zvířat), myš (malá, hbitá, dobrosrdečná, umí projevit vděk).

Místo a čas děje:

Místo děje není konkrétně určeno, jedná se většinou o obecná pojmenování (např. les, louka).
Děj nemá konkrétní časové určení.

Děj (každá bajka má jiný děj):

Vinař a jeho synové

Konkrétně tato bajka je trošičku netypická tím, že v ní nevystupují zvířata, nýbrž rodina starého vinaře, který právě umírá. Celý život se lopotil na své vinici a velice prosperoval. Když odcházel z tohoto světa, měl strach, aby se jmění nerozkutálelo, a aby je synové, kterým práce na poli příliš nevoněla, dobře chránili i dále rozmnožovali. Proto jim řekl: „Milí synové, na našem pozemku je skryt poklad. Jděte a najděte jej. Musíte však kopat u každého keře.“ A synové šli a ani jediný keřík nevynechali. Okopávali jedno léto, druhé a pak zjistili, jak to jejich starý otec myslel. Poklad, který měli najít, byl v jejich poctivé práci a v tom, že jim vinice díky ní vynášela.

Osel a náklad soli

Tato bajka vypráví o oslovi, který každý den nosil náklad z trhu do domu jeho pána. Oslovi se však tenhle úděl nelíbil a přemýšlel, jak by se mohl zbavit nošení těžkého nákladu. Nemohl na nic přijít, až jednou s nákladem soli omylem spadl do řeky. Sůl se rozpustila, osel vylezl z vody a volný jako pták doběhl až domů. Druhý den nesl pytel cukru. Schválně skočil do řeky, cukr se rozpustil a on spokojeně došel až domů. Třetí den mu ale na záda naložili pytel plný hub. Osel už se těšil, jak na náklad zase vyzraje. Nadšen skočil do řeky, ale ouha… houby nasákly vodu, náklad se ještě mnohonásobně ztížil a milý osel se utopil. A poučení? Nemáme se vyhýbat nám stanoveným úkolům.

Lev a myš

Tato bajka vypráví o lvu a o myšce, kteří se setkali jednou takhle po poledni v lese. Lev spokojeně spal, když tu mu přes tlapu přeběhla malá myška, čímž ho vzbudila. Rozzuřený lev chtěl myšku za její opovážlivost sníst, ale ta ho přesvědčila, ať ji nechá jít. Později odpoledne měl lev smůlu. Podřimoval, ale přišli dva lidé z vesnice a spoutali ho. Pak odešli pro pomoc dalších z vesnice a lev smutně ležel a nemohl se hnout. V tom okamžiku se ale objevila myška, se kterou se setkal ráno. Přehryzala jeho provazy a lev byl zase volný. Z tohoto příběhu plyne poučení, že i ti nejmenší tvorové neběhají po světě nadarmo a dokonce vědí, co je to vděk.

Další

Např. Osel a chrobák (zpracováno i Janem Werichem jako pohádka O orlech a hovniválech), Slunce a severák, Pastýř vtipálek, Dřevorubec a bůh Hermes, Vlk a pes, Otec a dcery, Zajíci a žáby, Volba krále zvířat, Jelen a lev, Kupec a moře

Inspirace dílem:

V římském prostředí byly Ezopovy bajky zpracovány do veršované podoby, například Demétriem z Faléru a Faedrem.
Ezopovy bajky se staly základem pro mnoho dalších literárních děl a autorů, kteří pokračovali v tradici bajek, jako například Jean de La Fontaine ve Francii a Ivan Andrejevič Krylov v Rusku.