
Kniha: Zeď
Autor: Jean Paul Sartre
Přidal(a): Miroslav Čermák
Jean Paul Sartre (1905-1980)
- Francouzský prozaik, dramatik, politický aktivista levicového smýšlení, představitel marxismu.
- Hlavní filozof směru existencialismus, první i z části druhé poloviny 20. století.
- Veřejně známý intelektuál, velký vliv jeho myšlenek- 60. léta – existencialismus (úspěch literární tvorby, divadelních her, politicky, společensky aktivní) >> návštěvnost filozofických přednášek o existencialismu (charakteristické rysy existencialismu v literatuře záhy), z jedné vznikla kniha Existencialismus a humanismus – stručný úvod do Sartrova pojetí existencialismu. Z jeho další existenciální tvorby: Bytí a nicota, Marxismus a existencialismus – projevuje se politická angažovanost
- společenský aktivismus – společný s dlouholetou přítelkyní Simone de Beauvoir – práva žen
- politické názory: vyjadřoval se k situaci ve světe, politice,
- během 2.S. války v odboji
- po 2.S. válce: antikolonismus – nezávislost Alžírska, odsouzení války v Koreji a ve Vietnamu, podporuje nastupující komunismus.
- nikdy nevstoupil do komunistické strany Francie (jeden zdroj uvádí, že ano, každopádně se od ní distancival po Maďarském povstání),
- věřil Marxově utopii, komplikovaný postoj k Sovětskému Svazu (podpora, ale uvědomoval si Stalinovy zločiny), jasná podpora např. Fidela Castra- Kuba (60. léta próza Uragán nad Cukrem)
Významná díla:
- dramatická tvorba: Mouchy, S vyloučením veřejnosti (Odtud známý výrok “Peklo jsou ti druzí”- lidé, jejich názor na nás – popkultura) – během války, Početsná děvka
- prozaická tvorba – s promítáním filozofie existencialismu: ještě z období před 2.S. válkou: literární debut- román Nevolnost (1938), právě sbírka pěti novel Zeď (1939, u nás až 65).
- pozdější literární díla: po válce nedokončená tetralogie- Cesty k svobodě (1945) – zpracovává Sartrovu myšlenku- Jsme odsouzeni ke svobodě, autobiografická kniha Slova (1964) – Sartrovo dětství, co ho vedlo ke spisovatelství, filozofii
Literárně-historický kontext
Umělecký směr
- Nevolnost, Zeď – promítnutí filosofie existencialismu do literární tvorby
- Jean Paul Sartre Francouz, ve Francii existencialismus do literatury proniká nejvíce, šíří se především po druhé světové válce – filozofický směr starší
- začátky myšlenek, často navzájem odlišných – Soren Kierkegaard, Nietzsche
- podoba existencialismu na níž staví Sartre – filozofie Martina Heiddegera (něm.) – ani ne generaci vzdálený od něj
- hlavní myšlenky:
- člověk si neuvědomuje svou existenci – její konečnost, svobodu kterou mu dává v rozhodování, neexistuje autenticky, uvědomí si ji ve vypjatých chvílích, ohrožení života (sledujeme v novelách Zdi)
- člověk je determinován slopečností, má sociální roli, je jí ubíjen, malé kolečko složitého systému
- člověk nicotný v proudu času, příčin a následků, náhod, nezáleží, jak moc se snažíme něčeho dosáhnout
- částečně z toho, částečně z absence smyslu, pochází existenciální úzkost
- kde ho najít – smysl života v absurditě, neuchopitelnosti
Literatura
- Existencialismus jako již starší filosofický směr proniká do literatury, nejen u Jeana Paula Sartra – Nevolnost, nebo právě Zeď, ve Francii ještě současník Albert Camus (1913-1960), literární debut později, až během války- román Cizinec. I když Camus odmítá označení existencialista.
- Ve stejné době tvoří ve Francii Antoine de Saint Exupéry, není existencialista
- V Americe Ernest Hemingway, (Francis Scott Fizgerald) Anglie- George Orwell (Virginia Voolfová), Německo – Thomas Mann, Erich Maria Remarque- protiválečná tvorba, tvroba reflektující válku, ve třicátých letech- modernistická literatura, Sovětský Svaz- tamní problémy, Bulgakov pracuje na – Mistr a Markétka
- Konkrétní souvislosti pro sbírka novel Zeď – schyluje se k druhé světové válce, mohlo by se zdát, že s tématem blížící se války nijak nesouvisí, ale také lze vypozorovat
- Další ozvuky doby při rozboru jednotlivých novel
Rozbor: Zeď (1939)
Literární druh a žánr:
- epika, sbírka novel, z velké části psychologické
Hlavní téma obecně ve všech novelách:
- sledujeme myšlenky lidí, nějak vyčnívající, nechovají se, neuvažují normálně (zeď mezi nimi a společností), případně se nacházejí v mezních situacích- (char. rys existencialismu) NEBO obojí najednou
Témata v jednotlivých povídkách:
- Zeď – zpracování Španělské občanské války (1936-1939, levicový republikáni x Francesco Franco), hl. hrdina Pablo Ibbieta na straně anarchistů (levice), psychický stav- čekání na popravu, uvědomění si vlastní konečnosti, závěr- lidská neschopnost, nemožnost uchopit život do vlastních rukou- žert z falangistů- místo toho smrt přítele, dva jeho spoluvězni (om, Juan), symbolika názvu zeď (doslova, mezi spoluvězni, hl. hrdinou a společností)
- Místnost – má interpretace- téma svoboda (a odpovědnost v Sartrově smyslu), hl. hrdinka Eva uskutečňuje svoji svobodu tím, že zůstává s jejím přítelem Pierrem, který je blázen, má halucinace ač ji to otec Darbédat rozmlouvá, je to proti společenským zvyklostem žít jejich stylem, v uzavřené místnosti. Je důvod prostě, že ho miluje, nebo naopak je svazována touhou obětovat a se svobodou spíš naopak? Závěr?
- Hérostratos – postava Paul Hilbert hl. téma jeho mysl blázna, sociopata, který nenávidí lidi, nesmrtelnost v hérostratovském smyslu- mezní situace když se rozhodne střílet, překvapivý konec nepodařená sebevražda- strach ze smrti?
- Intimita – nové téma- vztah lidská tělesnost-láska, pro hl. hrdinku Lulu láska jen citová záležitost, sexuální styk s projevy těla se jí hnusí, (slabší) mezní situace- zůstat nebo odejít od impotentního manžela Henriho, přemlouvá Rirreta (mínění společnosti), který k ní neprojevuje city, k milenci- lepší život, ale miluje ji jen fyzicky; neúprosné plynutí času, emotivní chvíle při loučení s manželem- “Kdybychom takhle mohli zůstat pořád: čistí a smutní jako dva sirotci.” Nejsilnější vedlejší prvky sexuality, napříč celou knihou, kromě Zdi
- Mládí vůdce – hl. hrdina- jak člověka formuje okolí, lidi, které potkává (velké množství postav, nejdelší novela) sledujeme hl. hrdina Luciena Fleurier, jeho dospívání existenciální krize? pocit bezvýznamnosti, neexistence – pokus o sebevraždu, hledání se, všímání si vlastní odlišnosti, první vliv Sigmunda Freuda, přítel Berliac, Bergér, pak další vlivy, různí francouzští autoři, politicky aktivní přítel Guigard až zrod antisemity- téma antisemitismu v Evropě, dojde k tomu, že je předurčen převzít firmu po svém otci, vést lidi. Mezních situací během dospívání mnoho.
Kompoziční výstavba:
- V rámci souboru novely řazeny náhodně, jednotlivé novely chronologické, ale přesto matoucí, souvisí s vyprávěcím způsobem
Vypravěč:
- Převládá spisovný jazyk, liší se, v novele Zeď, Hérostratos ich-formový (homodiegetický) (kvůli zachycení psychiky?) jinak er-formový (heterodiegetický),
Vyprávěcí způsoby:
- jak v ich-formovém tak er-formovém vyprávění přecházíme často volně do proudu myšlenek postav – modernistický postup, vidíme svět jejich očima, nejvíce v novele Mládí Vůdce
Specifika autorova stylu:
- volný přechod z er-formového vyprávění do myšlenek postav,
- další modernistický postup – vyprávění očima různých postav – mnohopohledovost Initmita- pohled Lulu, Rirrety
- nevyhýbá se krajnostem, syrovosti (přímočaré až perverzní popisy projevů sexuality, naturalisticky popsané násilí, tabu – homosexuální styk, erotická touha směrem k matce…)
- volné konce
Typy promluv:
- hojně přímá řeč a rozhovory, i bohaté vnitřní monology postav,
Jazykové prostředky:
- místy hovorová čeština, v promluvách některých postav i nespisovná, místy vulgarismy
Časoprostor:
- Zeď – Španělsko během občanské války, zbytek Francie, Paříž (odtud Sartre pochází), nejspíš konec 20., 30. léta
Porovnání s jinými podobnými díly:
- Titulní povídka Zeď lze srovnávat s Cizincem:
-
- oba hlavní hrdinové čekají na popravu, sledujeme jejich psychiku – Sartre i Camus si vybrali toto téma pro znázornění svých myšlenek
- konfrontace s blízkostí smrti
- U Zdi víme, že hlavní hrdina popravě ušel, Cizinec končí v cele, ale ještě může být omilostněn
- Ale oba už popravu nějak přijali, ztratili touhu žít, na ničem nezáleží- Pablo Ibbieta- Je jedno jestli dnes nebo za čtyřicet let (iluze věčnosti), Meursault se dokonce těší, jak se přijdou nenávistní lidé dívat na jeho popravu
- podobné motivy sledování nebe, odcizení se milované ženě
- Zeď- pocity vyjádřené monologem, Cizinec- pocity vyjádřené v rozhovoru s knězem
Další zpracování:
- málo známé filmové zpracování z roku 1967 – také pod názvem Zeď, zpracovává titulní novelu, režisér Serge Roullet
- aluze (narážka, odkaz) či parafráze díla v pozdějších obdobích – symbol zdi používán i nadále, zajímavé album skupiny Pink Floyd- The Wall (později i film) – plnění očekávání fanoušků, je mezi nimi Zeď, myšlenka odcizení
Vlastní reflexe přečteného díla:
- Silný dojem, kvůli krajnostem, dokáže překvapit, co si troufne popsat.
- Myslím, že některé povídky nedokáže dočíst každý, Hérostratos, Intimita
- Realistické (působí tak) vykreslování psychologie postav, obzvlášť Mládí Vůdce.
- Zajímavé volné, otevřené konce, Mládí vůdce skončí tím, že by si měl hlavní hrdina nechat narůst knír (symbol dokončení dospívání, ukotvení se) obzvlášť v Místnosti mě konec připadá obzvlášť náhlý a nečekaný. Zeď ukončená silnou pointou, ale nevíme, jak to bude s Pablem Ibbietou
- Pomáhá znalost základů Sartrových myšlenek, když chcete dílo nějak interpretovat. Obzvlášť mi pomohlo u Místnosti. Ale stále nevím, zda mi v ní neuniká pointa.
