Jméno: Klasicismus v evropské literatuře
Přidal(a): Jan
Obsah:
- Charakteristické rysy klasicismu
- Osvícenství
- Francouzští encyklopedisté
Klasicismus (2. pol. 17. stol. – konec 18. stol.)
- vznikl ve Francii v 17. st. v době rozkvětu absolutistické monarchie (Francie ovlivňovala celou Evropu)
- navazuje na odkaz ANTIKY
- souvisí s RACIONALISTICKOU filosofií (René Descartes: „Myslím, tedy jsem“)
- → racionalisté považují rozum za jediný nebo rozhodující zdroj poznání
- → vědeckými důkazy podrývají autoritu feudalismu, absolutismu a církve
- základním znakem je poznání
- měřítkem krásy je pravda, rozvaha a rozumnost
- životním ideálem je vyrovnanost
- měli přesně stanovená estetická pravidla a předpisy a trvali na jejich přísném dodržování
- klasicisté nevystupovali proti vládnoucí vrstvě, ale hájili a obhajovali společenský řád a schvalovali vládnoucí vrstvu
- odpor proti přílišnému rozumovému chápání tvorby i společenskému řádu předznamenává nástup preromantismu (předchůdce romantismu)
Hudba
- W. A. Mozart, J. Haydn, L. van Beethoven
- rytmika a písňová melodika
Literatura
- tvorba zaměřena racionálně (citová složka potlačena)
- didaktické a popisné básně
- moralistická vypravování, úvahy, eseje
- veršované tragédie
- vznik literárních salónů → ovlivňovaly literární vkus a dbaly na čistotu jazyka a žánru
- dodržování pravidel → podobná díla
Francie
Vývoj francouzského dramatu v období klasicismu
- r. 1635 založil kardinál Richelieu francouzskou akademii, kde se studovala věda a literatura
- dbali na čistotu jazyka
- často psali alexandrínem = druh verše, který tvoří 12 – 13 slabik
tragédie:
Pierre Corneille (1606 – 1684)
- dramatik
- tvůrce moderní tragédie (dal jí pevnou kompoziční zákonitost)
- pro postavy jeho her je rozhodující hrdinství, vlastenectví, povinnost a čest
- „Cid“
- tragédie o tragické lásce na motivy španělského hrdinského eposu
- Cid zabije otce Ximeny za to, že urazil jeho otce → Ximena u krále žádá potrestání Cida (cit lásky je převážen smyslem pro čest a spravedlnost)
- nakonec ale sňatek
Jean Racine (1639 – 1699)
- dramatik, náměty čerpal z antiky
- tvůrce psychologické tragédie (jeho dramatické umění patří k vrcholům klasické tragédie) → vášeň, vysoké city
- pod antickým rouchem se skrývají soudobé postavy a problémy
- „Faidra“
- tragédie
- žena athénského krále Thesea, Faidra, prožívá lásku k nevlastnímu synovi Hippolytovi. Ten ji však neopětuje. I když není ničím vinen, je vyhnán ze země svým otcem – králem. Král prosí bohy o potrestání proviněných. Prosba se vyplní, když Faidra vypije nápoj s jedem. Před smrtí se Theseovi přizná ke své vině.
komedie (lépe sloužila k vyjádření reality; vycházela z komedie antické a navazovala na lidové a pololidové hry):
Molière (1622 – 1673; vl. jm. Jean-Baptiste Poquelin)
- dramatik
- herec a ředitel divadelní společnosti (hráli na francouzském venkově i u pařížského dvora)
- satirické veselohry – zesměšňoval pokrytectví, šlechtickou povýšenou morálku, církev
- problematika děl: lakota, svatouškovství, úlisnost, cynismus feudálů, donašečství, pokrytectví, snahy měšťanů o napodobení venkovského života, postavení ženy ve společnosti,…
- „Tartuffe“ (= svatoušek)
- hra odhalující pokrytectví a svatouškovství, mířila proti církvi a donašečství
- „Misantrop“
- kritika vypočítavosti šlechty
- „Lakomec“
- komedie
- šedesátiletý lichvář Harpagon (lat. harpago = kořistník) omezuje své děti, okrádá služebnictvo, intrikuje se vztahy svých dětí a jejich protějšky
- Harpagon je chtivý, lakomý, bezcitný
- pro peníze obětuje vše – své děti, rodinu; → ztráta peněz pro něj znamená šílenství, konec smyslu života
- Molière chce dokázat, jak peníze deformují lidské vztahy
- další komedie: „Měšťák šlechticem“, „Don Juan“, „Škola žen“, „Chudák manžel“, „Scapinova šibalství“, „Zdravý nemocný“
Jean de La Fontaine (1621 – 1695)
- nejúspěšnější klasicistní básník
- didaktická, popisná, úvahová, satirická poezie
- tvůrce světoznámých bajek, které ostře kritizují soudobou společnost (vycházel z Ezopových bajek)
Itálie
- opakem vznešené klasicistní tragédie byla italská komedie – commedia dell’arte = druh lidového, ale profesionálního divadla
- hry neměly pevnou stavbu, pouze stručný obsah → herci improvizovali = typ improvizované komedie s ustálenými postavami
Carlo Goldoni (1707 – 1793)
- dramatik a reformátor italského divadla
- dramatický text, psychologicky propracované postavy
- život měšťáckých a lidových vrstev jeho doby
- zakladatel italské národní veselohry
- dodnes je nejhranějším italským dramatikem ve světě
- „Poprask na laguně“ – obraz rybářského městečka, osudy žárlivé milenecké dvojice
- „Sluha dvou pánů“
- „Mirandolina“
- „Benátská vdovička“
- „Hrubiáni“
Osvícenství
- nová politická a společenská ideologie 18. století
- usiluje ve jménu „osvícenského“ rozumu a vědy o překonání náboženské ideologie a absolutismu
- ovlivnilo podobu literatury a obohatilo evropskou kulturu o nové hodnoty
- myšlenková návaznost na renesanci
- kult rozumu a optimismu, věří v pokrok
- stoupenci se domáhají svobody vědeckého bádání → rozkvět vědy a techniky
- vyhovovalo měšťanstvu → nová buržoazie
- spisovatelé vystupují proti konzervatismu, proti pokrytectví v souvislosti s církví, proti církvi a volají po zrovnoprávnění všech občanů
- nejvíce se rozšířilo v Anglii (John Locke) a ve Francii
Francie
Denis Diderot (1713 – 1784)
- encyklopedista
- osvícenský filosof, spisovatel, teoretik umění a výtvarný kritik
- hlavní organizátor „Encyklopedie“
- autor asi 1000 hesel („Vědomí je produkt vysoce organizované hmoty“)
- „Jeptiška“ – formou dopisu; dívka je proti své vůli donucena odejít do kláštera
- „Jakub Fatalista“ – věří v neodvratnost svého osudu
- tímto dílem se inspiroval Milan Kundera – „Jakub a jeho pán: Pocta Denisi Diderotovi“
Jean le Rond d’Alembert (1717 – 1783)
- spolu s Diderotem připravoval „Encyklopedii“
- encyklopedista
- „Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel“
- měla 28 svazků, pracoval na ní tým encyklopedistů
- stala se „biblí“ nového myšlení spojeného s vědou, výrobou a svobodou podnikání
- shrnovala znalosti a možnosti současné vědy, techniky a umění
Voltaire (1694 – 1778; vl. jm. François Marie Arouet)
- encyklopedista
- filosof, historik, spisovatel, dramatik, královský dějepisec
- odchod do Pruska po nedorozumění s Ludvíkem XV.; vězněn v Bastile
- úctu mu vzdávali švédský král, dánský král i ruská carevna
- „Filosofické listy“
- „Filosofický slovník“
- „Století Ludvíka XIV.“ – historický spis
- „Candide“
- optimistický mladík prochází chudou zemí
- kritika a zesměšňování nekritického optimismu (daného vírou v boží prozřetelnost), absolutismu a pověr
- osvícenský filosofický román = typ filosofické povídky → vytvořil Voltaire → ostrá politická kritika, velmi často jízlivá, útočná proti lidské hlouposti a nesnášenlivosti
Charles Louis de Montesquieu (1689 – 1755)
- reprezentuje politické osvícenství ve Francii
- historik, filosof, spisovatel, sociální myslitel
- „O duchu zákonů“
- rozprava, rozbor forem vlády; despocie, monarchie, republiky
- „Perské listy“
- satirická kritika společenských a politických poměrů ve Francii (satira = využívá humoru a komiky ke kritice lidských charakterů nebo poměrů ve společnosti)
Anglie
- v 18. století vzniká dobrodružný román
Daniel Defoe (1660 – 1731)
- spisovatel a novinář
- „Robinson Crusoe“
- dobrodružný román, vychází z pamětí ztroskotaného námořníka
- líčí 28 let Robinsonova života na opuštěném ostrově; je jediný, kdo přežil při ztroskotání lodi plující do Afriky
- realistický popis ztroskotání, záchrany věcí z vraku lodi, budování nové existence, chovu zvířat, pěstování obilí, stavby člunu, setkání s Pátkem, záchrany anglickou lodí a návratu do vlasti
- Robinson toužil po dobrodružství, projevil svou houževnatost, vytrvalost, trpělivost
- dílo u nás převyprávěl J. V. Pleva
Jonathan Swift (1667 – 1745)
- „Gulliverovy cesty“
- filosofický román (imaginární cestopis)
- kritika soudobých poměrů v Anglii, nedostatků evropské civilizace a racionalismu
- čtyřdílný alegorický román (říše liliputánů a obrů… → jejich pohledy na cizince Gullivera a jeho civilizaci; pohled Gullivera na ostrovní poměry = zkarikované a zveličené poměry v Anglii)
- → 1. díl… cesta do Liliputu
- → 2. díl… cesta do země obrů (Brobdingnagu)
- → 3. díl… cesta do Laputy, Balnibarbi, Luggnaggu, Glubbdubdribu a do Japonska (létající ostrov kouzelníků)
- → 4. díl… cesta do země moudrých koní Hvajninimů
Henry Fielding (1707 – 1754)
- „Jonathan Wild Veliký“ – o životě zločince, dobrodružné romány
- „Tom Jones“ – „silnice a hospody“
