Jméno: Preromantismus v evropské literatuře
Přidal(a): Jan
Charakteristické rysy preromantismu
Jean Jacques Rousseau
Hnutí Sturm und Drang
Friedrich Schiller
___________________________________________________________________________
Preromantismus (2. pol. 18. stol.)
(také nazýván sentimentalismus)
- reakce na klasicismus (příliš schematický) a osvícenství (rozumářské)
- stoupenci – měšťanstvo; hl. postavy – vybočující od ostatních (loupežníci, vrazi)
- čerpali z lidové poezie – balady, z dávnověku + jejich fantazie
- byl ovlivněn kultem starořeckých autorů (klasicismus kultem starořímských)
- odmítá nespravedlnost feudalismu, chladné rozumářství
- zdůraznění citů, vzor v prostém člověku
- návrat k přírodě
- smysl pro velikost, vznešenost, původnost, starobylost, požadavek tvůrčí svobody
- preromantický básník se stává mluvčím národního kolektivu, prorokem
Jean Jacques Rousseau (1712 – 1778)
- encyklopedista (spolupráce s Diderotem)
- vyzdvihuje cit (→ je to pro něj základní a prvotní forma duševní činnosti) oproti rozumu, který nepřináší pouze pokrok, ale také bídu, korupci apod.
- filosof, spisovatel. sociální kritik
- narozen v Ženevě, nelehký život (sluha, písař, učitel hudby)
- poslední léta života vylíčil německý spisovatel Lion Feuchtwanger v díle „Bláznova moudrost“
- cit, prostředí, postava
&„Rozprava o vědách a umění“ – o zhoubném vlivu vědeckého pokroku na
mravy
&„Rozprava o původu a příčinách nerovnosti mezi lidmi“
&„Julie neboli Nová Heloisa“
– dopisovou formou
– příběh o lásce chudého učitele a dívky Julie ze vznešené rodiny s tragickým
koncem → Julie umírá
– Julie je charakteristický typ romantické hrdinky
&„O společenské smlouvě“
– pojednání; bojoval za svobodu a rovnost lidí, lid je jediným nositelem moci ,
ve státě
→ řada těchto názorů byla použita při tvorbě francouzské ústavy
&„Emil čili O výchově“
– pedagogický román
– člověk je zkažen civilizací → má se vrátit k přírodě
– po jeho vydání byl vyhnán ze Ženevy
François René de Chateaubriand
- obracel se ze současnosti do středověku, k náboženským mýtům a do exotické přírody
&„Atala“
– tragický příběh lásky indiána Šakty a křesťanské dívky Ataly
– povídka se odehrává v exotické severoamerické přírodě
Rusko
- tvůrce BAJKY
Německo
Gotthold Ephraim Lessing (1729 – 1781)
- tvůrce německého měšťanského dramatu
- zasloužil se o obnovení Shakespearova kultu
&„Mína z Barnhelmu“ – obraz pruského otrokářského režimu; veselohra
&„Moudrý Nathan“
&„Emilia Galotti“
Johann Gottfried Herder (1744 – 1803)
- zamýšlel se nad otázkami národní individuality, nár. kultury a poměru národa k lidstvu
- předpokládal, že se slovanské národy stanou rozhodujícím dějinným činitelem → podnítil národně osvobozenecké hnutí
- formuloval program hnutí Sturm und Drang (Bouře a vzdoru)
= literární hnutí, kt. vzniklo v Německu v 70. letech 18. stol.
ê představitelé hlásají naprostou svobodu
ê ideálem byl návrat k přírodě
ê odmítali pravidla jak v literatuře, tak v životě
ê za jediné autority považovali Jeana Jacquesa Rousseaua a Williama
Shakespeara jako autoritu literární
&„Myšlenky k filosofii dějin lidstva“
– vyslovil zde názor, že vývoj lidstva směřuje k humanitě a každý národ se na
něm podílí určitým přínosem
Johann Wolfgang Goethe (1749 – 1832)
- hlavní představitel hnutí Sturm und Drang
- narozen v měšťácké rodině ve Frankfurtu nad Mohanem
- již při studiu práv se literárně projevoval, seznámil se s Herderem, studoval Shakespeara
- ve Výmaru vytvořil pokrokové středisko umělecké kultury
- navštěvoval česká lázeňská města
- mnoho žen, které ho inspirovaly ke psaní, např. Ulrika von Levetzowá (Češka, zklamán láskou k ní)
- odchází do Itálie → citlivě vnímá přírodu, studuje umění antické a renesanční, setkává se s místními umělci
&„Utrpení mladého Werthera“
– román psaný formou dopisů a deníkových záznamů
– k jeho vzniku přispěla nešťastná láska k Charlottě Buffové
– hl. hrdina spáchá sebevraždu, protože nenachází své místo ve společnosti
&„Ifigénie v Tauridě“
– veršovaná tragédie s námětem ze starořeckých trojských bájí
– zaměřeno na výchovu měšťanské třídy
&„Faust“
– 2dílná veršovaná tragédie; vrcholné dílo světové literatury
– přetvořil legendu o smlouvě člověka s ďáblem
– * na základě lidové pověsti
– vyjádřil se k otázkám lidské existence, zpracoval názory své doby (vědecké,
filosofické, politické i etické)
– přeložili Jaroslav Vrchlický a Otokar Fischer
děj: → učený doktor Faust v touze po poznání prodal svou duši ďáblu, a tím
propadl věčnému zatracení
→ ďábel Mefistofeles láká Fausta do milé společnosti, odvádí ho od touhy po
vědění; do cesty mu staví měšťanskou dceru Markétku
→ Faust se do ní zamiluje; podíl viny na smrti jejich dítěte uvrhne Markétu do
žaláře, kde čeká na popravu
→ ve 2. části se Faust ocitá na císařském dvoře, kde pomáhá vládci z nesnází a
zamiluje se do Heleny, s níž má syna
→ obě milované osoby umírají, a tak si Faust vyžádá od císaře území u moře, na němž budou žít svobodní lidé
→ v uskutečnění svého snu vidí smysl svého života
→ ušlechtilý záměr pomáhat lidem ho zachraňuje před zatracením
&„Prométheus“ – báseň, vyjadřuje v ní myšlenky hnutí Sturm und Drang
&„Torquato Tasso“ – osud renesančního umělce
&„Trilogie vášně“ &„Elegie z Mariánských lázní“
→ básně odrážející zklamání z milostného zážitku s Ulrikou v. Levetzowou
&„Elegie římské“ – lyrika
&„Viléma Meistera léta učednická“ – román o chlapci poznávající skutečný
život při cestování s hereckou společností
&„Metamorfóza rostlin“ &„Benátské epigramy“
→ básnické sbírky
Friedrich Schiller (1759 – 1805)
- básník, dramatik, překladatel; velký přítel Goetheho
- divadlo chápal jako výchovnou instituci národa
- profesor dějin na univerzitě v Jeně
- jeho dramatická tvorba vyniká myšlenkovým bohatstvím, mistrovským jazykem a patří k vrcholným dílům období Sturm und Drang
dramata:
&„Loupežníci“ („Zbojníci“)
– drama o životě potulných loupežníků ve středověku
– téma osobního bezpráví
&„Úklady a láska“
– tragédie o lásce dcery chudého hudebníka a šlechtice, obě postavy představují
mravně čisté typy
&„Don Carlos“ &„Valdštejn“
&„Marie Stuartovna“ &„Messinská nevěsta“
&„Panna Orleánská“ &„Vilém Tell“
lyrika:
&„Óda na radost“
– píseň, jejíž text použil Ludwig van Beethoven jako text závěrečného sboru 9.
symfonie
&„Píseň o zvonu“
